5.Bráško
‚Bráško… Ty, který už pro mě nejsi jenom bratrem…‘
^-^
V koupelně zavládlo ticho, přerušované jen ironickým odkapáváním jinak nefunkčního vodovodního kohoutku a nejistým dechem obou chlapců. Ani jeden nevěděl co říct, jak se tvářit, co dělat. Znáte ten pocit, kdy víte, že vás někdo, na kom vám záleží, pozoruje, sleduje vás, a vy máte strach, že se ztrapníte, zničíte iluze toho dotyčného, zničíte ty svoje – a přijdete o něj? Tenhle okamžik nutil obě dvojčata k váhání, zda to, co se de facto děje, je správné.
Proč to, sakra, dělám? Proč? Vždyť… Nemusím, zvládl by to sám, je přece ten starší, silnější, tak proč? Proč mám pocit, že to dělat musím? Proč mám, do prkna, potřebu o něj pečovat, když bych se měl vlastně cítit poněkud ublíženě? Tak proč tu stojím před svým nahým dvojčetem a snažím se z něj co nejopatrněji setřít bílou štiplavou pěnu? A PROČ, kurva, zavírá oči a tváří se, jako by mu to bylo příjemné???
„Co to…?“ vydechl Bill, když ucítil Tomovu ruku na své a prudce se zastavil uprostřed pohybu – s pravačkou na bratrově tváři.
Tom se polekal.
„Já – já sám…“ vykoktal a vytrhl bratrovi ručník z rozklepané ruky.
Bill se na něj nedůvěřivě zamračil.
„Jistě? A zvládneš to?“ dal si ruce v bok a doufal, že tím zamaskuje svoji nerozhodnost.
„No dovol? Nejsem mimino!“ ohradil se dotčeně dredař a na důkaz toho, že má pravdu, si mýdlovým ručníkem protřel oči. Vzápětí vyjekl a začal si je čistou rukou třít.
Takhle se ztrapnit… a před Billem… Víc už by to nešlo???
Černovlasý chlapec se rozpačitě pousmál.
„Potom přijď,“ nakázal poskakujícímu dvojčeti a sám se napůl odlíčený odebral z koupelny, aby nechal své druhé polovičce soukromí, nevědíc, jestli se má smát bráškově nešikovnosti, a nebo být nešťastný, že ho jeho dvojče přece jenom nepotřebuje.
Ne… ne, to nebyla pravda, to ne…
Doufal Tom a nešťastně se zapřel o stěnu. Srdce mu bušilo, oči štípaly a tváře hořely studem. Musí mi to takhle ztěžovat? To mě musí takhle ničit?
Natáhl se pro čistý ručník a začal si čistit břicho.
Co vůbec myslel tím „ruplo ti v bedýnce…?“ Copak mně, slavnému kytaristovi, může přeskočit? Mně? Copak jsem blázen? Jsem… jsem blázen do svého bratra. Bože, to je diagnóza!
Přes intimní partie pokračoval s odstraňováním voňavého svinstva na nohou.
Proč jenom musím mít tak dlouhý hnáty?
Ptal se sám sebe zoufale, když zjistil, že až ke kotníkům se opravdu neohne.
Na to se musí vědecky…
Rozumoval, jednou rukou se podepřel o poličku a zvedl levou nohu do vzduchu. Opatrně, tak, aby neztratil rovnováhu, stíral bílé bublinky z lýtka, očistil si prostor mezi prsty a potom odložil čistou nohu zpět na dno vany.
Jsem King! Nikdo na mě nemá!
Jásal v duchu, když zvedal druhou nohu. Frajersky se u toho protáhl a volnou rukou si zakryl pusu, když zazíval. Samozřejmě už se nepodepíral.
„Ááááá, kurva!!!“ odrazilo se od čtyř modrých stěn, ale slova přehlušila tupá rána, jako by kostnaté sedmnáctileté tělo prásklo o dno vany. Tom zvedl hlavu a zavrávoral.
„Jé, hvězdičky…“
Ihned se ozval překotný dupot po schodech, osoba hnaná panikou rozrazila dveře a pomohla mu posadit se.
„Není ti nic?“
„Jé, Bille, vy jste dva?“ žblebtl omámeně Tom a přijal nabízenou ruku. Jakmile stál na nohou, povážlivě se zakymácel a plnou vahou se o bratra opřel. „On tě někdo zbil?“ divil se dál jeho jednomu neodlíčenému a rozmazanému oku a patřičně přihlouple se uculoval.
„To není možný!“ zaúpěl zpěvák a pevně své dvojče chytil okolo pasu, vytáhl ho z vany a celou cestu do pokoje jej podepíral, aby sebou náhodou ještě jednou nesekl.
Říkal jsem, že si s tím neporadí… Kdyby alespoň nebyl tak těžkej…
Když se konečně doplácali na místo, posadil Bill bráchu opatrně na postel a násilím na něj narval pyžamo, které našel zmuchlané pod polštářem. Násilím proto, že se ‚slavný kytarista‘ urputně bránil (‚To je hrozně paličatý stvoření‘) a tvrdil, že takhle se jim přece bude spát líp.
Chudák, asi se praštil trošičku víc…
„Nekecej,“ napomenul ho Bill a jemně do něj strčil, takže se jeho mírně indisponovaný bratr svalil přímo do rozestlaných přikrývek, a zakryl ho peřinou. „Lež, nehýbej se, za chvíli za tebou přijdu. A nevstávej, mohla by se ti zamotat hlava…“ přikázal a poté, co zkontroloval Tomovy zavřené oči, někam odběhl.
^-^
Co mi to děláš, bráško?
Vzdychl Tom a doširoka otevřel čokoládové oči.
‚Asi už jsem opravdu blázen…‘
autor: Hate, Schwarz
betaread: Kajess
betaread: Kajess
tyvogo XDD jaj to je super XD "Jé,hvězdičky" xDDDDD panebože B-Kay ty jsi nepřekonatelná xD
To jsou hlášky.. ,,…na to se musí vědecky..jsem King..na mě nikdo nemá!":-D *klátí se smíchy..vyprskla Red Bulla*xDD