autor: elvisfan
Zbytek dopoledne byl poměrně klidný. Nikdo nechtěl říct Tomovi a Billovi ani slovo ze strachu, že by je to mohlo vytočit. Všichni se setkali na chodbě v 11:00 a tiše se vydali k autobusům.
Bill zamířil přímo ke své ložnici a Tom se uvelebil v přední části autobusu. Zazvonil mu telefon, on se na něj podíval a usmál se nad zprávou od svého nejlepšího přítele Georga.
uz jsi ho zabil?
mrtvy Bill = zadna prace
mas bod, a jak se jinak mas?
je to v pohode
stale plati setkani, az se dostanete do Chicaga?
samozrejme
fajn, uvidime se za par tydnu
Tom vykouřil cigaretu, přijal hovor od matky a na chvíli zvažoval, že by se pokusil usnout, když nějaký zvuk přitáhl jeho pozornost směrem k zadní části autobusu, kde se ve dveřích objevil Bill. Tom si všiml, že se převlékl do vybledlého černého trička a šedých tepláků, své obvyklé uniformy, když nebyla žádná šance, že by ho mohla spatřit veřejnost. Jak stál opřený o pult a pohrával si s lemem trička, silně se podobal tomu šestnáctiletému chlapci, se kterým se Tom tenkrát poprvé setkal.
„Co se děje, Bille?“ Zeptal se.
„Nic.“ Bill pokrčil rameny a zíral na podlahu. „Co to děláš?“
„Nic.“
„Můžu si sednout?“
„Je to tvůj autobus.“
Tom si opřel loket o zadní stranu svého křesla, naklonil hlavu na stranu a zvědavě se na Billa podíval. Posadil se naproti němu v indickém stylu a nechal svůj pohled bloudit kolem autobusu, jako kdyby v něm už nestrávil nespočet hodin. Nakonec se podíval na Toma a zdálo se, že opatrně volí slova.
„Omlouvám se,“ bylo to, s čím nakonec přišel.
„Okay.“ Tom se napřímil a zkřížil si ruce na prsou. „Omlouváš se za co?“
„Hádám, že od chvíle, co ses ukázal, jsem se k tobě choval tak trochu na hovno.“
„Tak trochu?“
„Tak jo, úplně na hovno. Omlouvám se, ale tak nějak… mě to vyvedlo z míry. Když David řekl, že někoho najímá, tys byl ten poslední člověk, kterého jsem čekal, že se objeví.“
„Pochopitelné.“
„Neměl jsem se takhle chovat a je mi líto toho, že jsem ti dal facku. A… taky všeho, co se mezi námi stalo… před pěti lety. Nejsem ta stejná osoba, kterou jsem tehdy byl, a ty pravděpodobně taky ne. Takže… měli bychom to všechno nechat minulostí. Šlo by to?“
Tom na něj jen chvíli zíral, než odpověděl.
„Jasně.“
„Takže… příměří?“
„Příměří.“
„Dobře. A měl jsi pravdu, že bychom se měli spolu snažit vyjít lépe. Nemůžu tě nechat, abys byl na mě pořád naštvaný, že?“ Usmál se. „Mohl bys na mě vypustit fanynky.“
„Nevím. Zkus mě.“
Bill zíral na úšklebek na tváři svého bodyguarda.
„Já vím, že nikdy nebudeme… nejlepší přátelé nebo tak něco,“ pokračoval. „Ale… víš, já doufám, že můžeme být v pohodě… k sobě navzájem. Jsme spolu uvízlí až do konce cesty, nemůžeme na sebe celou dobu jen naštvaně zírat a stěží mluvit.“
„Máš pravdu.“
„Takže, ehm… budeme v pohodě? Nakonec, v určitém okamžiku?“
„Jo, myslím, že jo.“
„Okay, dobře.“ Bill neklidně vstal a ukázal směrem k zadní části autobusu. „Já, ehm… jdu zavolat Gustavovi. Promluvíme si později?“
„Budu tady.“
***
Poté, co přijeli do New Orleans, Tom odvedl Billa do pokoje a následně na chodbě narazil na Davida.
„Všechno v pohodě mezi vámi?“ Zeptal se David s úsměvem.
„Je to lepší. Zvládli jsme v autobuse civilní konverzaci. Nějaké další dopisy od našeho přítele?“
„Pořád to stejné. Alespoň se to nezhoršuje. Ale jen dopisy, žádné fotky.“
„A co ta dnešní párty?“
„Mělo by to být v pohodě, pokud jde o bezpečnost. Máme vás čtyři, plus klub má čtyři vyhazovače a všichni budou dnes večer pracovat. Kapela bude ve VIP prostorech, měli by být okay. Billy na těchhle věcech nikdy nezůstává dlouho, takže byste se měli dostat brzo do postele. Půjdeme krátce před desátou.“
„Budeme připraveni.“
***
Kapela i s doprovodem dorazila na párty kolem desáté. Udělali krátkou zastávku pro rádiovou stanici, která byla hostitelem této akce, a poté byli odvedeni do VIP zóny na druhém podlaží. Některým výhercům soutěže bylo umožněno přijít a vyfotit se s nimi a Tom byl docela pobaven grimasou na Billově tváři, když mu spoře oděná žena zaparkovala na klíně. Bill přetrpěl několik záblesků fotoaparátů a poté střelil pohledem po Tomovi, který zakročil a nepříliš jemně odstranil dívku z jejího místa.
V 10:30 se Bill nudil, v 11:30 byl opilý, a kolem půlnoci byl na zpáteční cestě do hotelu. Ve výtahu se o Toma ztěžka opřel a Tom se obával, že ho bude muset do pokoje odnést.
„Díky bohu, že už je po všem!“ Zamumlal Bill nezřetelně a hned, jak vstoupil do svého pokoje, si z tašky vytáhl balíček cigaret. „Viděl jsi tu věc, která mi seděla na klíně? Myslím, že dokážu ocenit dobře vypadající holku stejně jako dobře vypadajícího kluka, ale ne, když má na obličeji všechen make-up, který doma našla. Ty myslíš, co tím vím, že Tomi?“
„Jo Bille, já vím, co tím myslíš.“
„Přesně tak.“ Popadl Tomovu ruku a přitáhl ho k oknu. „Chci cigaretu, Tomi. Otevři okno.“
Tom odsunul záclonu stranou a nakonec přišel na to, jak otevřít okno, a protože právě v tu chvíli Billovi s ohněm moc nevěřil, zapálil každému z nich jednu cigaretu. Bill si vzal svou a vyklonil se z okna tak daleko, až stál pouze na špičkách.
„Asi nemáš moc zábavy, když musíš chodit všude za mnou, že, Tomi?“
„Je to moje práce, abych tě následoval,“ pokrčil Tom rameny a zatahal za spodní okraj Billova trička, dokud nedostal horní polovinu jeho těla zpět do místnosti. „A ty nejsi tak úplně nudný, Bille.“
Bill se usmál a opřel si hlavu o Tomovo rameno. „Dobře. Já nechci, aby ses nudil.“ Bill vzal Tomovi z ruky jeho cigaretu a obě je vyhodil oknem, než se otočil. „Je čas na… whoa.“ Trochu se zakymácel a Tom ho chytil kolem pasu. „Je čas si sednout,“ zahihňal se a opřel se zády o Tomův hrudník.
„Myslím, že je čas, aby šel Bill do postele.“
Bill se od něj odtáhl a šel do koupelny. Vrátil se o chvíli později beze stopy po nějakém make-upu, a svlékl se do svých malých, černých boxerek. Lehl si na postel, kroutil sebou tak dlouho, dokud se mu neleželo pohodlně, a usmál se na Toma.
„Uložíš mě?“
„Kolik ti je? Pět?“
„Prosím, Tomi?“ Bill našpulil rty.
Tom nad ospalým člověkem před sebou zavrtěl hlavou a vytáhl kolem něj přikrývku, přičemž si všiml tetování na jeho boku, které tam před pěti lety definitivně nebylo.
„Jsem si docela jistý, že ukládat tě do postele nemám v popisu práce, Bille.“
„A i přesto to děláš.“
„Tak. Uložený. Už jsi spokojený?“
„Ano,“ Bill se ospale usmál a otočil se na bok. „Jdeš už taky spát?“
„Jo, jsem pěkně utahaný.“
„Nemusíme brzo vstávat, nebo jo?“
„Ne. Zítra není nic až do zvukové zkoušky.“ Tom znovu zkontroloval dveře a zhasnul světlo. „Potřebuješ ještě něco?“
„Ne, jsem v pohodě. Uvidíme se ráno.“
***
Během několika dalších dní se Bill s Tomem dali nejlépe popsat jako rozpačitě zdvořilí. Bill sám se choval slušně, neměl na nikoho žádné nepřiměřené nároky, a Tom se konečně začínal uvolňovat a myslet si, že všechno bude okay.
Pomalu se vydávali na cestu do autobusu poté, co opustili jejich hotel v Orlandu, a Tom se držel vzadu a dohlížel na dav, zatímco Bill se zbytkem kapely se zastavili u několika fanoušků, kteří byli dostatečně oddaní, aby tam stáli v 9 hodin ráno a viděli je odjíždět.
Po nástupu do autobusu Bill odhodil tašku na stůl a natáhl se na jednu z pohovek s celkem znuděným pohledem.
„Chystáš se zkusit si ještě trochu pospat?“ Zeptal se ho Tom, sám odložil svou tašku a natáhl se na gauč na protější straně.
„Ne. Jsem až moc vzhůru.“
„Videohry?“
„Ne.“
„Film?“
„Jestli chceš,“ Bill pokrčil rameny. „Prostě něco pusť.“
Tom pečlivě prostudoval výběr DVD pod televizí, až to nakonec prostě vzdal, popadl Hancocka a vložil ho do DVD přehrávače. Natáhl se na gauč s předpokladem, že budou prostě sledovat film, když koutkem oka spatřil, jak na něj Bill zírá.
„Bille?“
„Hm?“
„Zíráš na mě z nějakého důvodu?“
„Jak se z tebe sakra vlastně stal bodyguard?“
„No, vlastně náhodou. Po maturitě jsem dostal práci v aréně United Center v Chicagu, v podstatě jsem jen pomáhal všude tam, kde mě potřebovali. Jedné noci onemocnělo pár kluků, zrovna když tam měli koncert Aerosmith, takže jsem nakonec s kapelou pracoval já. Dostat je tam, kde potřebovali být a podobné věci. Hádám, že jsem se jim prostě líbil nebo tak něco, protože najednou jsem dostal titul Tour asistent a byl jsem s nimi na cestách. O několik měsíců později mě přidali ke svému bezpečnostnímu týmu a zůstal jsem s nimi po zbytek jejich turné. Teď jsem tak trochu na volné noze a pracuju pro kohokoliv, kdo potřebuje bodyguarda.“
„To je docela cool. Pro koho jsi pracoval?“
„No, po Aerosmith to bylo Maroon 5, Usher, Rihanna, Rascal Flatts…“
„Kdo?“
„Country kapela. Týden jsem byl i s Paris Hilton.“
„Proč jen týden?“
„Protože je pitomější než bedna špíny a žádná peněžní částka nebyla dostatečná na to, abych se s ní vypořádával.“
„Víš, vlastně jsem se s ní jednou setkal na večírku,“ Bill souhlasně pokýval hlavou. „Je poněkud hloupá.“
„Takže, jak to, že hraješ v arénách a chodíš na párty s celebritami?“
„No, pár měsíců poté, co jsem se dostal do L.A., jsem potkal kapelu. Jejich zpěvák je právě opustil, já jsem se k nim přidal, téměř rok jsme dělali klubovou scénu, dokud nás neuviděli nějací lidé z nahrávací společnosti, a pak to všechno tak nějak explodovalo. Vyšlo první album a teď děláme arény. Zjednodušeně.“ Úsměv, který se objevil na Billově tváři, byl nakažlivý. „Je to naprosto úžasné, Tome. Někdy tomu ještě pořád nemůžu uvěřit.“ Bill opřel svou hlavu dozadu o okno a uvolnil se. „Tady jsem, Bill Trümper ze Springfieldu ve státě Illinois. Teď jsem Billy Future, hlavní zpěvák Chasing Fire.“
„Odkud přišel ten název kapely?“
Bill se rozesmál. „Z toho, jak jsme se pokoušeli vymyslet nové jméno kapely, zatímco jsme byli všichni namol. Byli jsme v bytě Ethana a Scotta a měli jsme puštěný film Chasing Amy. Ethan řekl ´měli bychom být chasing něco´ a Scott vyhrkl fire, protože to bylo první slovo, které mu přišlo na mysl, a bylo to. Chasing Fire.“
„A Billy Future?“
„Stejný příběh, stejný večer. Rozhodl jsem se, že potřebuju pseudonym a s tímhle jsem přišel.“
„Takže tajemství vašeho úspěchu je spousta a spousta alkoholu?“
„Vypadá to tak, jo.“
Tom si povzdechl, když mu zavibroval telefon a on spatřil, kdo volá.
„Je to tvoje máma, viď?“ Zapěl Bill škodolibě.
„Ráda mě každých pár dní kontroluje,“ přiznal Tom.
„Vsadím se, že tě přinutila, abys jí dal kopii celého rozvrhu naší cesty.“
Tom střelil očima po muži naproti sobě. „Sklapni, Bille.“
„Ona to udělala!“
Bill si odfrkl a vstal, aby zamířil do svého pokoje a dopřál tak Tomovi trochu soukromí.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Konečně trocha lidské konverzace, aspoň jsme se dozvěděli, jak se oba dostali tam, kde právě jsou. Ocenila jsem, že se Bill omluvil za své chování, palec nahoru.
Díky za překlad. Těším se na pokráčko.
Juchů, pomalými krůčky míříme správným směrem. Sice to pravděpodobně ještě nebude úplně procházka růžovým sadem, ale pokrok tam je. I já oceňuju Billovu omluvu. To muselo divu stát spoustu sebezapření.
Moc děkuji za díl a těším se na další.
Konečně spolu mluví normálně jen jsem zvědavá jak to bude dál.
Awww Tomi ma moc rad svoji maminku 😀 to je tak sladkyy 😀
Teda, oba zvladli za pet let neuveritelne hodne prace. Posunuli se na vysoke posty. A Bill je pekny notor 😀
Diky za preklad 🙂
Bill ma poriadne prekvapil, bol milý a keď sa opil, hotové zlatíčko. Strašne by ma zaujímalo ako to bolo s Tomom a jeho podvádzaním…. ďakujem za kapitolu a teším sa na pokračovanie….
Konečne sa Bill trochu skľudnil a uvedomil si, že sa Toma len tak nezbaví. Som rada, že dokázali viesť civilizovaný rozhovor a dúfam, že odteraz bude ich vzájomná komunikácia len lepšia.
Ďakujem za preklad.
Jůů, tak tenhle díl byl moc hezký! 🙂 Bill byl příjemný, Tom je okouzlující u všeho, co dělá a ještě si hezky pokecali. Navíc je to všechno dohromady docela dost vtipné, takže tahle povídka se hned dostává do mého žebříčku oblíbených povídek! 🙂
Děkuji, Zuzu! ♥