*** Tak tady zase máte takovou rekapitulaci, než přijde konec ffky 🙂 ***
„Tome, mám poslední možnost Ti vše vysvětlit… Jsem s Tebou prakticky pořád, vyrůstal jsem s Tebou a začal Tě vnímat víc, než je povolené.
Byl jsi středem mého vesmíru, jedinou věcí, jejímž prostřednictvím by bylo možné mne ranit. Byl jsem ochoten dát cokoli za pouhou chvíli po Tvém boku… Přání se mi splnilo, avšak musel jsem zaplatit. Byl jsem svržen z Nebe na zemi, abych byl poté vhozen do temnoty, kterou naskýtá Peklo. Budu slepý a sám v temnotě a jediné co mi zbyde v paměti, je obraz Tebe. Věř, že je to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.
Blíží se můj odchod, za pár minut opustím tento svět a budu žít jako Temný anděl. Ničeho nelituji, jsem šťasten, že jsem mohl být s Tebou, jsem naplněn láskou k Tobě.
Již si pro mne pomalu ale jistě přichází tma a začíná mne halit do svých závojů… Miluji Tě navždy, Tvůj Temný anděl, Bill.
Stál jsem a zíral na kus papíru. To už ho nikdy nemam vidět???
Nevnímal sem zimu, která mi od nohou stoupala do celýho těla, bylo mi to prostě všechno fuk. Myslel sem na něj…
Máma se vrátila z chaty. „Ahoj, tak jsem tady.“ „Nazdar, jak bylo?“ „Ale jo, šlo to… Akorát se porouchalo topení, takže někdy v týdnu budeme muset jet a opravit to.“ Hmmm, fajn, takže prostě v tejdnu budu zase doma sám… Třeba zas Bill přijde!!!
Ležim na posteli se zavřenejma očima a nechávam se unášet pohodvym houpavym rytmem. Venku už se začíná pomalu stmívat a mě čim dál tim víc přijde, že nejsem sám… Že mě někdo sleduje…Bill řikal, že tma je on ne?? Takže by teď měl bejt i v mym pokoji…
„Bille, jsi tu???“ Cejtim na svý tváři jemnej dotek a lehkej, jenom malinkatej polibek… Natáhnu se na postel a zabořim hlavu do polštáře. Převalim se na druhej bok a zhluboka se nadechnu. Vybaví se mi jeho vlasy, křídla s upravenýma pírkama, jeho sametová tvář a předevšim jeho oči… Dvě čokolády, který sváděj ulomit si kousek a ochutnat, kakao, který tě v zimě zahřeje na teplotu sta stupňů, kafe, který tě ráno jako jediná věc probudí… Vzpomínal jsem na něj a čichal jeho kokosovou vůni a zase se mi po něm začalo stejskat… A zase mě napadá jenom jediná věc, jak bejt zase s nim…
Je středa a máma zase odjíždí. Jdu do kuchyně a dívam se na zahradu… Nikde nic… Jenom bílej sníh, kterej se pomalu sype na už tak bílou a zmrzlou zemi… Cukrový vločky, bleskne mi zase hlavou… Sednu na gauč, když mi zazvoní mobil. Matias, jestli razim ven… Nemam náladu poslouchat, kde byla jaká štěrbina… Položim mobil na stůl a natáhnu se na gauč, je to skoro stejný jako v sobotu – zase usínam…
Všude tma, jenom na konci je malý světlo, je tam návod, jak bejt zase s Billem. Polil mě až neuvěřitelnej chlad z toho, co sem tam viděl, běžel sem zpátky, ale do něčeho sem narazil. Objal mě a přitiskl na svojí hruď… Byl to on a já s nim… Byli sme spolu…
Tůůůůůů… Tůůůůůů… Volá mi Matias. „No? Co chceš?“ „Ehmmm… Ahoj. No já jenom, žes neodepsal, tak… Promiň, děje se něco?“ „Ne, nic, tak co chceš???“ „No jestli nepudeš ven, neviděli sme se mrtě času…“ „Ne, nepudu, já dneska nemam čas, promiň.“ „Aha. A co děláš??? Máš pořešenou nějakou společnost, hm???“ „No dá se to tak říct.“ Zavěsim. Už vim jak budu s Billem a měl bych si pospíšit, dokud mam odvahu.
autor: eL
betaread: Janule
