Je středa a máma zase odjíždí opravit to topení. Už se nemůžu dočkat, až odjede… Jsem nervózní jak malej, nevim co s rukama, pořád se mi klepou a chvíli nepostojim…
Tak a je to, mámino auto zmizelo na příjezdový cestě a já zalezl do domu. Vlastně ani nevim co čekam, že se otočim a bude tam stát nebo co??? Jdu do kuchyně a dívam se na zahradu, tam byl přece poprvý… Ale nikde nic… Jenom bílej sníh, kterej se pomalu sype na už tak bílou a zmrzlou zemi… Cukrový vločky, bleskne mi zase hlavou…
V kuchyni stojim ještě tak asi hodinu, ani mě nebolej nohy, nebo to spíš nevnímam, ale nic se neděje. Zklamaně třísknu pěstí o linku a jdu do obýváku. Sednu na gauč, když mi zazvoní mobil. Nadšeně po něm hmátnu a otevřu smsku. Vlastně ani nevim proč sem byl tak nadšenej, vždyť Bill by mi asi těžko psal zprávy… Matias píše, jestli razim ven… Nechce se mi, sice se vrátili se školou z boardů, ale stejně nemam náladu poslouchat, kde byla jaká štěrbina… Tohle mě nebere… Mě bere jenom Bill… Ani se neobtěžuju Matiasovi odepsat, položim ten přístroj, co přijímá smsky a volání, na stůl a natáhnu se na gauč… Je to skoro stejný jako v sobotu – zase usínam…
Všude tma, jenom na konci je malý světlo. Jdu za nim, pomalu se přibližuju k pootevřenejm dveřím až stojim před nima. Natáhnu ruku, abych je otevřel uplně, ale vtom mě poleje vlna děsu a strachu… Ani nevim proč… Ruka mi klesla a já zaváhal, ale ne na dlouho. Cejtil jsem, že tam, za těma dveřmi je to, po čem toužim uplně nejvíc. Že je tam návod, jak bejt zase s Billem.
Odhodlaně sem strčil do dveří, který se pomalu otevřely a já uviděl, co skrejvaly… Polil mě až neuvěřitelnej chlad z toho, co sem tam viděl, rychle sem se otočil a běžel zpátky, ale do něčeho sem narazil. Spíš do někoho… Začal sem šermovat rukama kolem, protože sem nic neviděl a chtěl sem se nějak bránit, ale nikdo mi nechtěl ublížit… Někdo mě objal a přitiskl na svojí hruď… A já cejtil opět pocit bezpečí, lásku a… Kokosovou vůni mýho Billa… Byl to on a já s nim… Byli sme spolu a šťastný… Zamilovaný…
Tůůůůůů… Tůůůůůů… „Co to kurva…“ řeknu naštvaně a hrábnu po mobilu… Volá mi Matias. Zrovna v tu pravou chvíli… Sem na něj naštvaném, že mi přerušil chvíli s Billem, proto brouknu do mobilu jenom mrzutý „No? Co chceš?“ „Ehmmm… Ahoj. No já jenom, žes neodepsal, tak… Promiň, děje se něco?“ zeptá se, když slyší funění z mý strany, nemůžu se totiž dostat z deky. „Ne, nic, tak co chceš???“ „No jestli nepudeš ven, neviděli sme se mrtě času…“ „Ne, nepudu, já dneska nemam čas, promiň.“ „Aha. A co děláš??? Máš pořešenou nějakou společnost, hm???“ řekne šibalsky, ale mě to nebere. „No dá se to tak říct. Za chvíli příde, tak musim ještě něco dodělat. Měj se.“ „Jo, ty taky a užij…“ nedoposlechnu co řiká a zavěsim. Už vim jak budu s Billem a měl bych si pospíšit, dokud mam odvahu.
autor: eL
betaread: Janule
