Fallen angel 3.

Přikryju ho a starostlivě se na něj dívám. Je to snad poprvý co se o někoho bojim. S Billem je hodně věcí, který se mi dějou poprvý. Třeba ještě nikdy jsem neměl nutkání políbit kluka… Zaženu tuhle myšlenku prakticky jakmile mě napadne a radši se Billa zeptám, proč brečí. Jako odpověd ukáže na oblohu, která je vidět z okna a pak na sebe. „Chceš se tam vrátit?“ Bill se rozbrečí ještě víc. Vidim jeho lesklou tvář, po který teď teče moře slz. Chci ho utišit a tak ho pohladim a zašeptam: „Ššš… Neboj, vrátíš se tam… Slibuju… Tak už neplač…“

Ačkoliv Billovi moc přeju, aby se vrátil tam, kde je jeho domov, cejtim při těch slovech obrovskej smutek. Bill se na mě podívá a naznačí mi, že chce tužku a papír. Rozsvítim malou lampičku a seberu ze stolu první papír a tužku, kterou najdu. Čekam, co Bill nakreslí a když mi podá papír, zvědavě se na něj podívam. Jsme tam my dva, jak teď jsme, v mym pokoji a za mym oknem je spousta andělů… Podívam se z okna, ale vidim jenom oblohu a na ní… Hvězdy… No jasně, trkne mi, hvězdy ve skutečnosti jsou andělé na Billovo papíře… Nebo je to naopak?! Hvězdy jsou ve skutečnosti andělé z Billova papíru?! „Vrátíš se k nim a zase budeš moct zářit na nebi… Jako ta nejjasnější hvězda…“ moje hvězda, dodam ještě v duchu a pohladim ho po tváři.

Bill stastně přivře oči a mě to překvapí. Zarazim se a nechápavě se na něj podívam. Zahanbeně se usměje a nakreslí mi na papír jenom jednu věc, která ale mluví za všechno. Je na něm srdce. Hodně holek mi tenhle symbol lásky poslalo a já je odpálkoval, ale Bill je jiná situace… Jiná osoba. Je to jako by mi nedával jenom malůvku, ale jako by mi dával skutečný srdce… Jeho srdce, překypující láskou… Láskou ke mně…? Podívam se na něj a uvědomim si, že už nepláče, ani že neleží na posteli, ale že se napůl zvedl a že jeho hlava je teď pár centimetrů od tý mojí a vyčkávavě se na mě dívá. Usměju se a on mi prsty přejede po rtech. Slastně vydechnu a přivřu oči. Bill vezme mojí hlavu do svých rukou a políbí mě.

Je to něco nepopsatelnýho. Líbáme se a při tom nepřestáváme sledovat jeden druhýho. Ani si neuvědomim co dělam a začnu Billa pomalu hladit. Po vlasech, na rukou, zádech… Dál si netroufnu jít, ale Bill má nejspíš jinej názor. Jeho ruka se plynule přesouvá po mejch zádech, na břicho až k mýmu podbřišku. Stačilo, aby párkrát přejel po mojí hrudi zpátky k podbřišku a byl jsem vydrážděnej, až to nešlo vydržet. Přestal mě líbat, začal mi rozepínat kalhoty, ale nepřestal se mi dívat do očí. Pásek, knoflík, zip… Rukou mi zajel pod trenky a letmo se dotkl mýho přirození. Táhle jsem zasténal a stiskl mu ruku. Jenom se usmál, prsty obemkl mojí chloubu a začal pohybovat rukou.

Zrychloval podle toho, jak jsem sténal až mě nakonec dovedl k vrcholu. Naposledy mě políbil, než si lehl vedle mě a přikryl nás dekou. Jednou rukou ho obejmu a líbám ho ve vlasech, který voněj něčim, co jsem ještě nikdy necejtil, ale zároveň je mi to až příliš známý… Pomalu usínam se svým andílkem v náruči. Jsem klidnej a šťastnej… Ještě totiž netušim, co přijde ráno…

autor: eL
betaread: Janule