„Miluju tě… rozumíš, lásko? Miluju,“ špital Tom a jemně Billovi vlíbával do zoufalé tváře alespoň malinkatou naději, i když sám v ní moc nevěřil.
„Neee… já se nechci loučit. Ne po tom všem… prosím,“ vzlykal Bill a packama se snažil stírat si své krokodýlí slzičky. Tom už také neměl od hysterického vzlykání daleko.
„Seš moje všechno, Bille. Těchhle pár dnů bylo těch nejnádhernějších v celičkým mým životě. A taky se mi splnil sen. Našel jsem svýho bratříčka,“ i přes závoj slz se pousmál a pokoušel se pokračovat. „Dostal jsem ale víc, než jsem byl schopen dávat, Bille,“ špitl a raději uhnul pohledem, než aby se musel dívat do zoufalé tváře svého dvojčete.
„Ne… to neříkej. Tys mi dal všechno, Tome. Vše, po čem jsem kdy toužil… neodcházej… já, já udělám cokoliv. Prosím,“ tiše prosil a upíral na něj svá nádherná očka.
Toma najednou něco napadlo.Věděl, že to bude v tuhle chvíli blbý, ale taky věděl, že bude lehčí odejít. Protože Bill vždy po milování usnul jako miminko…
„Miluj se se mnou, lásko… ještě naposled,“ šeptl Tom a když jej Bill naléhavě políbil, hned věděl, jaká je jeho odpověď…
„Promiň mi to, lásko,“ zašeptal Tom, jakmile se opatrně vymanil z objetí své lásky a něžně přikryl jeho nahé tělo dekou. „Miluju tě, Bille. A vždycky budu,“ šeptl, naposled jej políbil a položil na stůl malinkatý papírek. Poté se na něj naposled otočil… ještě naposledy se pokochal tou spící dokonalostí, která právě teď patřila jenom jemu a se skloněnou tváří odešel. Nadával si v duchu do srabů a blbců, že takhle snadno dopustil, aby je znovu rozdělili, ale beztak věděl, že to nemá budoucnost.
Mamka se vdá za Gordona a Bill se s ní odstěhuje. A on? On by beztak musel zůstat s tátou…
Bill otevřel oči do sluncem prozářeného pokojíku a chtěl Toma pohladit po hrudi, avšak místo něj tam byla jen prázdnota. „To ne!“ prudce se posadil a dezorientovaně se rozhlížel kolem sebe. To snad… on přeci nemohl jenom tak odejít… neee… Běhal po pokoji jako smyslů zbavený a to si ještě vůbec neuvědomil, že na sobě pořád nic nemá.
„Tome, ne,“ vydechl trpce, jakmile na stolku uviděl malý papírek.
Vzal jej do dlaní, zachumlal se do peřiny a začal číst:
Bille,lásko…
Já vím, že to, co jsem udělal, bylo ode mě podlý, ale jinak bych odejít nedokázal.
Miluju tě celým svým srdcem, a také vždycky budu, jenomže…
My dva jaksi nemáme souzeno ve hvězdách být spolu.
I teď nás rozdělili naši… jenomže já konečně poznal lásku.
Tu pravou lásku, na kterou jsem pořád jenom nadával a nevěřil v ní.
Říká se, že člověk neuvěří, dokud jí nepozná… a tys byl mým důkazem.
Tenhle dopis píšu brečíc vedle tebe a hledíc na tvou nádhernou tvář…
Nezapomeň na mě…
Moc tě miluju.
Tom…
„To ne… Tomi,“ šeptl Bill a svalil se do kopy polštářů, na kterých ještě ulpěla Tomova vůně.
„Sbohem, lásko,“ zašeptal Bill a nanovo se rozbrečel…
……………………
Oči černovlasého chlapce se zoufale rozhlédly prázdným pokojem. V rukou držel poslední škatuli a nedokázal vyjít ze svého kdysi kouzelného pokojíku. Jeho očí byly spíše jako oči angorského králíčka – opuchlé a pláčem celé zarudlé. Dneska se totiž jeho mamka vdává a on se už teď balí, aby pak v den svatby mohl jenom odvést své věci ke Gordonovi. V duchu se pořád modlil, aby si to jeho máma ještě rozmyslela a vrátila se k tátovi, ale to už teď bylo spíše nemožné. Naposled se rozhlídl prázdnotou a s bolestně přivřenými víčky naložil i tuhle poslední škatuli do auta.
Dneska je příšernej den. Touhle svatbou se navždy připraví o svého bratra… tátu, ale hlavně svou jedinou lásku… Rychle vyběhl ještě do mámina pokoje, kde ležel na posteli jeho černý oblek. Zmoženě se na něj zahleděl a poté se do něj nuceně navlíkl. Dneska se jeho vlasy nepyšnily šibalskou výškou, ale ležely zplihlé na jeho smutné hlavě. Jeho oči také postrádaly tu jiskru radosti a žádný make-up mu nepomohl schovat jeho smutek a zoufalství.
Když se postavil před zrcadlo, viděl za sebou Toma, jak se na něj sladce usmívá. Když však prudce otočil hlavou, po Tomovi ani stopy… Bill se mohl zbláznit… tohle nezvládne… A ještě k tomu jej od dokonalého neštěstí dělí jenom několik hodin. Protože už za několik hodin bude mamka patřit Gordonovi …
………………………
„Tome, co tady děláš?“ šeptl smutně a zároveň překvapeně Jorgen, který právě vešel do prostorné kuchyně. Starší z dvojčátek na něj upřel svoje mandlové oči, které jej prosily, aby si to ještě promyslel a zkusil bojovat.
„Tome… podívej, já Simone miluju, jenomže jsem promarnil svou šanci a ona teď miluje jiného… musíme se s tím všichni smířit,“ povzdychl si a nalil si šálek kávy.
„Co když nemiluje? Tati, prosím… ještě to můžem stihnout, když si pospíšíme… prosím,“ šeptl a poté smutně dokončil svůj proslov. „Chci být s Billem,“ vyřkl tak tiše, že i sám Jorgen měl problém slyšet to… avšak i přes tohle všechno to slyšel. Možná že to byly slzavé oči jeho synka, možná že vzpomínka na Billovu rozesmátou tvář… a možná také milování se Simone, které jej přinutilo ke konečnému rozhodnutí… Bude bojovat! I kdyby měl prohrát, alespoň se o to pokusí!
„A víš co, Tomi? Rychle se obleč a jdeme na letiště,“ usmál se odhodlaně na svého syna, který mu štěstím skočil kolem krku jako splašené kotě.
……………………………..
Simone urychleně vykoukla zpoza závěsů v krásně vyzdobeném kostele. Už jenom pár minutek jí dělí od toho, aby navždy zapomněla na Jorgena, oddala se lásce Gordona. Jenomže je tohle to, co opravdu chce? Když se podívala na všechny ty vysmáté hosty, kteří přicházeli s úsměvy na tvářích, ptala se, proč se ona a její synek také nesmějí? Copak není tohle to, co je pro ně pro oba správné? Vždyť si tím ještě nedávno byla tolik jistá… tak proč už teď není? A také Bill… poslední dny byl jako sluníčko, pořád se smál a ze všeho se těšil… ale od té doby, co odešel Tom, jako by odešel i jeho život… Všechna jeho radost jako by rázem vyprchala… Měla to raději Gordonovi říct… copak mu bude teď lhát?… ale už beztak nebyl čas. Naposled se prohlídla v zrcadle a napravila si dlouhou sukni na krásných vanilkových šatech. Do rukou vzala kytičku tulipánů oné barvy a pomalounku a se vydala vstříc novému začátku…
Bill byl Simonin svědek. Jak tak na něj Gordon hleděl, moc šťastný tedy nebyl. I když se vždycky při střetu jejich pohledů mile usmál, tušil, že něco není v pořádku. Ale hned jak uviděl procházet Simone touhle uličkou, vesele se usmál. Byla pro něj jako princezna… Hodně ji miloval a byl ochoten udělat pro ni všechno, stejně jako pro Billa.
„Takže, obřad může začít,“ ozval se celým kostelem knězův hlas a nastávající manželé se na sebe sladce usmáli. Jenom Bill si všiml, že z máminy strany to byl spíše nucený nebo nejistý úsměv. Jak tak obřad pokračoval, jeho naděje mizela hlouběji a hlouběji do hloubky zapomnění… Teď se navždy připravil o Toma… O svou lásku…
„Je tedy někdo, kdo by byl proti sňatku těchto dvou, ať se teď přihlásí, nebo už navždy mlčí,“ pousmál se kněz a rozhlédl se kostelem. Simone si v duchu pořád opakovala, že dělá správnou věc… Gordon se rozhlížel taky. Tajně doufal, že se už konečně vezmou a budou už jenom spolu.
Když se dlouho nikdo neozýval, kněz se otočil k páru, aby obřad mohl dokončit. Bill si hluboce povzdechl a spod přivřených víček mu stekla malinká slzička.
Najednou však šťastné úsměvy všech svatebčanů jaksi opadly, když se ve dveřích kostela objevila vysoká mužská postava. Simone, která se doteď usmívala, upustila i snubní prstýnek, který už měla připraven.
„Jorgene?“ zašeptala a ke Gordonovu překvapení se šťastně usmála. Bill se až teď vzpamatoval a jeho smutné oči utkvěly na jeho tatínkovi, který teď došel až úplně k Simone.
„Simone… podívej, já… já vím, že jsem tě ztratil, ublížili jsme i naším synům… jenomže já bez tebe nemůžu být. Miluju tě… pořád a nikdy jsem nepřestal… strašně moc tě miluju, a proto jsem tě sem přišel požádat, abys mi odpustila,“ řekl na jeden nádech. Simonina očka na něj šokovaně, avšak šťastně hleděla.
„Ty jsi sem letěl jenom pro moje odpuštění?“ mile se usmála a přiblížila se k němu. Gordon už jaksi vycítil, že svou šanci právě promrhal.
„Ne… já si přišel pro tebe, Simone,“ zašeptal a odhodlaně se jí podíval do očí. Bill se div štěstíčkem nerozbrečel. Simone se nádherně usmála a rychle Jorgena políbila…
Bill však teď nechal rodiče rodičema a rychle utíkal ven, nevšímaje si překvapených pohledů svatebčanů. Hned jak vyběhl ven se zvědavě rozhlížel všude kolem, avšak Toma nikde neviděl. Že by nepřišel? Jeho pohled zoufale putoval po všech koutech města, kam jenom dohlédl, ale tu krásnou tvář jaksi nemohl najít. Až najednou ucítil, že se na něj někdo zezadu dívá. Prudce se otočil a málem vypískl, když za sebou spatřil vysmátého Toma. Nadšeně si poskočil a rychle se rozběhl do náruče své jediné lásky.
„Bože, Tomi,“ pištěl, když jej jeho dvojčátko pevně tisklo v náručí.
„Billí, víš jak jsi mi chyběl?“ pousmál se a kašlajíc na všechno, jej vášnivě políbil. Stejně si všichni hleděli svého a ti uvnitř kostela měli teď jiné starosti xD.
„Slib mi, že teď už budem spolu,“ špitl Bill a z očka mu vyrašila šťastná slzička. Tom mu ji jemně slíbl a sladce jej políbil na nosík.
„Pořád spolu,“ usmál se a nechal jejich rty znovu utvořit jeden uzel, který jen tak někdo nerozmotá..
konec
autor: B-kay
betaread: Janule
autor: B-kay
betaread: Janule
Chtěla bych moc poděkovat vám všem za úplně skvělý komenty. Ani nevíte, jak moc to pro mě znamenalo. Tuhle twincestku jsem psala hodně dlouho a ze začátku jsem se i bála, že nebude mít vůbec úspěch. Opak byl však pravdou. Vaše milé komenty mi dodávaly sílu v psaní a možná proto se mi tuhle ff konečně povedlo dokončit.
Tak jen doufám, že se vám to líbilo a že se vám budou líbit i ty ostatní. Moc vám děkuju:)
Vaše B-kay 🙂
tahle povídka je skvělá,užasná a já nwm jaká ještě, ale je prostě jedníčková!!!
jj souhlasím s Unou…B-kay píše ty nej povídky!!!
jak už tu bylo řečeno – B-kay má ty nejlepčí FF!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
je to dokonalý!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Naprosto užasný!!!!!!!! mám na krajíčku v životě sem nečetla nic krásnějšího!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
je to mistrovské dílo,to se ti povedlo piš dál!
B-kay: znova jsem si tu povídku přečetla a znova smekám před tvým talentem :))))) dokážeš člověka vtáhnout do děje, dokážeš z nečtenáře udělat čtenáře, VELKÝ DÍK :))))))))))))))))))))))))
B-kay: ty prostě píšeš ty nejlepší povídky…nevim nějak mi prostě připadaj nejlepší a nejsem jediná která si to myslí 😉 piš určitě další!!
Já brečím jak želva!!!To se mi nestalo ještě u žádné twins FF…JE to nááádherné…Teď budu mít napuchlé oči ještě týden xD
B-Kay,patří ti ode mně velká pochvala.Přečetla jsem už statisíce twincestních povídek,ale jakmile jsem začala číst horké dlaně kytaristy,blbého hiphopera i můj bláznivej model,tak jsem pochopila,že ty píšeš nejlepší povídky na světě.Chtěla bych ti poděkovat,máš velký talent,piš dál povídky typu blbej hip hoper-moc moc tě o to prosíííím.Takže doufám,že se já i ostatní brzo dočkáme nějaké krásné povídky.Děkuju moc.
užásné ! fakt moc pěkný holka máš fakt talent tohle byla opravdu moc krasna povidka snad i nejhezčí co sem kdy cetla!!!!
To je skveli .. nekde v prostred tehle casti (jako 15 dilu) sem se bala ze nebudou spolu !! Ale sou a to je supr !!
B-Kay píses upa krasny povidky !!! Pokracuj v tom !!!! Jen aby vsechny skoncili heppy endem !!
nádhera.. toe upe prostě dokonalé… kráása prostě.. Jo máte pravdu B-kay píše nej ff-ky na světě.. četla jsem je všecky.. a všecky sou upa moc nádherné jen tak dál jen by mohla dopsat blbej hip-hoper II… ale užasný..
B-Kay nechceš vydat knihu se svojema Twincest povídkama?měly by úspěch na 100% vím o 10 lidech kteří by si ji koupili:,)
Nádhera… u 2 posledních jsem ryčela jako želva… 🙂 fakt se ti to povedlo .. 🙂
jedno slovo —> dokonalost
Ten koniec bol dosť rozčuľujúci. Túto Simone a Jorgena neznášam. Neviem si predstaviť ako sa dá toľko rokov nevidieť vlastné dieťa. A keď sa tí dvaja nakoniec našli, tak ich znovu rozdeliť. A chalani ma ku koncu štvali tiež, sú už predsa dospelí, nikto by ich nedonútil nebyť spolu. Koniec bol krásny, ale ja by som bola radšej, keby sa Tom a Bill rodičom vzopreli po tom ako im obaja tvrdili ako ich to mrzí a potom im ubližovali ďalej. Uf ale ma naštvali. Ale skončilo to nádherne. Musím sa vydýchať a potom si prečítam niečo ďalšie, čo si stvorila B-kay 🙂
Krásna povídka.