Blbej hip hoper 20.

Smutné oči černovlasého chlapce se vyděšeně rozhlédly prázdnou školou. Zhluboka se nadechl… vydechl… Ještě pevněji stiskl horkou dlaň, která pevně držela ve svém ochranném poutu tu jeho. Na konci chodby je už čekal vysmátý Georg.

„Tak co? Jdem na to?“ s úsměvem je přivítal a nadšeně zahvízdal. I jemu se totiž díky těmhle klukům splní jeden veliký sen.

„Jasně že jo,“ zašklebil se na něj Tom a chtěl vstoupit dovnitř za Geem, kde je už čekal také nový bubeník – Gustav… avšak něčí nesmělá ruka jej pevně zastavila.

„Já to nedokážu,“ špitl Bill tence a smutně se posadil na židličku vedle dveří. Tom se na něj sladce usmál a políbil jej do dlaně. Věděl, že je škola teď prázdná a že Géčka jsou již uvnitř, takže se vůbec nebál jednat s bratrem tak, jak měl ve zvyku.

„Lásko… no tak. Já vím, že máš strach… já jej mám taky a možná dokonce větší než ty, jenomže nechci, aby mě tenhle strach ovládl. Protože kdyby jo, nikdy bych teď nestál u tebe, Billí… a i kdyby se nám podařilo prosadit, ty budeš vždycky pro mě tou nejdůležitější osobou v životě,“ zašeptal a láskyplně jej políbil. Bill mu polibek trošičku ostýchavě oplatil, avšak poté se pomalounku odtáhnul.

„Co když… co když se jim nebudu líbit?“ zeptal se se strachem v hlase. Tom se na něj sladce usmál.

„Miláčku, zpíváš dokonale. A včerejšek byl toho důkazem,“ zašeptal a smyslně si olízl rty. Bill se na něj na chvilku zahleděl a hned raději sklopil pohled celý červený ve tváři… na ten včerejšek si raději ani pamatovat nechtěl xD…

Nejdřív se totiž líbali snad celé hodiny a pak se nádherně líně a dlouho milovali. Po milování Bill ležel u Toma v náručí a tiše mu do ouška zpíval. Možná, že mu to teď přijde směšné, ale Tomovi to přišlo jako dokonale sladké…

„Jenomže tohle je teď něco úplně jinýho,“ šeptl tiše Bill, avšak Tom na něm hned poznal, že kousek strachu z něj už opadl.

„A v čem?“ zvědavě pozvedl obočí a sladce se na Billa zazubil.

„Tomee…“ žďuchl do něj Bill a stydlivě se zasmál. Snad nechce, aby mu tady vykládal, že hlavní rozdíl je tedy v tom – že jsou teď oblečení xD.

„Byl jsi u mě,“ vyřkl tiše a zavrtával se pohledem do Tomových zběsilých kukadýlek. Ten si jej rychle vytáhl do náruče a nahnul se k jeho oušku.

„To já jsem pořád. A také vždy budu,“ horečnatě jej políbil do vlasů a lehce jej chytl za ruce. Bill se teď už vůbec nebránil a poslušně cupital za Tomem do Geovy zkušebny.

„Jsou skvělý… opravdu supr,“ žasl Georg nad talentem mladšího Kaulitze, když mu Tom ukázal některé jeho texty. Tom se na Billa sladce usmál a mrkl na něj. Gustav se také culil jako sluníčko. Vlastně byli všichni šťastní, jen Bill tak nějak nervózní.

„Tak co kdybyste nám něco zkusili zahrát nejdřív vy dva, a pak se my s Gustavem k vám přidáme, hmm?“ zeptal se mile basák. Tom vesele přikývl a vzal do rukou kytaru. S Billem tohle totiž čekali a proto si včera také stihli něco nacvičit a zahráli to i mamce. Děsně moc se jí to líbilo.

Bill vzal do třesoucích se rukou mikrofon.Tuhle věcičku držel v rukou poprvé. Nevinně se na ni zahleděl a poté se zahleděl na všechny tři zbylé členy kapely. Tom na něj mrkl na znamení, že začíná. Jemně začal vybrnkávat Billovi celkem známou melodii… Teď měla přijít jeho část.

Bill si přiložil mikrofon k ústům a… ztuhl. Nevydal ze sebe ani hlásku. Vyděšeně koukal na Géčka a také na Toma, kterému jaksi až teď došlo, že hraje sám až příliš dlouho. Zmateně se koukl do Billových očí, ve kterých uviděl nekonečný strach. Bill jako by jej svým pohledem volal na pomoc. „Jsem s tebou,“ naznačil mu Tom rty a nádherně se na něj usmál. Bill se najednou přestal třást a konečně i z jeho pootevřených rtů vyšel nějaký tón. Georgovi málem padla čelist ke kolenům. Čekal všechno… tohle ne…

„Ou páni, tak tohle… tohle bych do tebe tedy nikdy neřekl, Bille,“ nevycházel z údivu Georg, který pořád nedokázal zavřít pusu úžasem. Gustav Billa přátelsky poplácal po zádech a pošeptal mu něco v tom smyslu, že to bylo fakt skvělé. Tom na něj jen uličnicky mrkl a Bill tím pochopil, že svou odměnu od něj dostane až večer xD.

Ale tomu tedy vůbec nevadilo. Usmál se na něj jako sluníčko a vesele zahvízdal. Tohle tedy nečekal ani on. Jemu jeho zpěv přišel vždycky spíše trapný, ale když mu řekl Tom, že krásně zpívá, začal si maličko věřit… no a teď? Teď si tedy začal věřit více. Dokonce se přistihl, že má v očích malé slzičky. Tyhle slzy však nebyly ty slzy, které brečel každý večer, když se tehdy s Tomem rozešli. Tyhle slzy byly slzy neskonalého štěstí, které jej jenom náhodou potkalo.

„Kluci, já bych to viděl hodně pozitivně. Kdybyste souhlasili, byla by z nás možná… nová německá kapela. Tak co, pudem do toho?“ zazubil se na všechny zbylé budoucí členy kapely a natáhnul ruku před sebe. Gustav se lehce zahihňal a vesele přiložil svou ruku na Georgovu. Pohledy obou teď utkvěly na usmívajícím se Tomovi, který rychlostí blesku připlácl svou ruku také. Na řadě zůstal už jenom Bill.

„Tohle je ten nejlepší den v mým životě,“ tiše zašeptal a jemně položil svou ruku na ruku svého bratra.

Ten na něj však nadurděně mrkl. Bill to hned pochopil, ale copak jim má říkat, že nejlepší den byl ten den, kdy se s Tomem poprvé políbili? Bill však věděl, jak na své dvojčátko. Zářivě se usmál a jemně pohladil svou dlaní tu jeho. Tomův naštvaný výraz nahradil krásný úsměv věnovaný bratrovi a poté byl slyšet už jenom veselý pískot basáka i bubeníka. Byli nejstarší, ale v téhle povaze by klidně trumfli i Billa, který se jako dítě choval dost často.

„Kluci, už jsem sjednal schůzku s naším možná budoucím producentem, takže si teď dejte 20 minut pauzu a pak se tady sejdeme, jo?“ usmál se na právě odcházejícího Gustava a šel připravit potřebné věci ke schůzce.

Tom zatím Billa dloubl jemně do boku a tváří mu naznačil, ať jde směrem na záchodky. Bill s lehkým úsměvem přikývl a rychle se rozloučil s Geem.

„Tome, já ti strašně moc děkuju, kdybys ty nedovedl Billa a Gustího… asi bych teď ještě pořád suploval za některýho učitele,“ povzdechl si, ale zároveň byl pořád šťastný.

„To ne, seš skvělej basák, Georgu a já věřím, že prorazíme,“ usmál se na něj Tom a také vstal.

„Máš skvělýho brášku,“ podotkl Gee mile a dál si skládal svou akustiku.

„No to jo, Bill je prostě zlatíčko,“ zaculil se Tom a také vyběhl ven.

Už se nemohl dočkat Billových rtů. Rychlými kroky se plížil k záchodům a hned jak vešel, se rychle rozhlédl po celé místnosti. U poslední kabinky uviděl vysmátého a pro něj nejnádhernějšího člověka na světě. Oba se rozběhli k tomu druhému a po chvilce si přistáli v pevném objetí.

„Miluju tě,“ zašeptal Tom a vtáhnul Billa do jedné z kabinek…

autor: B-kay
betaread: Janule