Tom jako první otevřel oči do ještě brzkého rána. Mohlo být tak kolem čtvrté, ale jemu prostě nešlo usnout. Pořád se trápil kvůli té kapele. Nevěděl, jestli se má Billa zeptat, nebo ne. Bál se, že o něj přijde. A to by tedy v žádném případě nechtěl.
Jenomže když se včas nezeptá, najde si Georg někoho jiného a on pak už nebude mít šanci dokázat všem, ale hlavně sám sobě, že také něco dokáže a že je v něčem opravdu dobrej. A když už byl v něčem dobrej, tak to bylo zajisté ve hře na kytaru. Kytara byla od první chvíle jeho velikou láskou, přesně tak jako i Bill. A ani jednoho by se nedokázal vzdát…
Najednou se něco pod přikrývkou zamlelo a tiše vzdychlo.
„Lásko… ty nespíš?“ zašeptal Bill ještě rozespale a pomalu se k němu přitulil ještě víc. Potřeboval jej mít u sebe, i když byl k němu otočen zády. Tom mu položil dlaně na bříško a tam jej začal něžně hladit.
„Miláčku?“ políbil jej na nahé rameno a hned nato mu po něm přejel nosíkem. Bill se sladce usmál a zabořil nosík do polštáře.
„Víš, že tě moc miluju, Tomi?“ zašeptal a položil svou ručku na Tomovu dlaň, která jej hladila na bříšku. Tohle byla Tomova šance!
„Lásko, já bych s tebou potřeboval o něčem mluvit,“ pípl tiše a posadil se vedle nahého Billa, kterého tělo pokrývala jenom tenká látka deky. Tedy, ne že by Tom byl nějak zvláště oblečený, ale v tuhle chvíli si to vůbec neuvědomoval. Prožili spolu nádhernou noc plnou krásného milování a vzájemného mazlení a on se to teď chystá všechno spackat jedinou otázkou.
Bill se posadil vedle své lásky a zvědavě čekal, copak mu teď chce asi říct. Muselo to být opravdu vážné, když chtěl o tom mluvit teď a nemohlo to počkat do rána.
Tom se naposled zhluboka nadechl a zadíval se Billovi do nádherných očí. Snad to klapne…
„Bille, já… mluvil jsem s Georgem – tedy to je náš praktikant na hudebce a on řekl, že by moc chtěl založit nějakou kapelu… Jenomže nemá lidi, a tak jsme přemýšleli, že já bych hrál na kytaru, Gustav by vzal bicí a…“ ani nedopověděl, protože jej Bill přerušil svou tichou otázkou.
„Ty mě chceš opustit?“ pípl a zpod přivřených víček mu uklouzla slzička.
„Miláčku, to vůbec ne. Miluju tě… a právě proto tě chci mít pořád u sebe, Bille. Já myslel, že bys ty… třeba mohl zpívat,“ špitl a čekal na svůj ortel. Buďto se mu Bill pověsí kolem krku a začne nadšeně souhlasit, nebo je tady i druhá možnost a to je ta, že se na něj Bill pěkně naštve a rozejde se s ním. Jenomže se nestalo ani jedno, ani druhé. Bill zůstal zaraženě sedět a po chvilce rázně zakroutil hlavou. Tomova slova jej totálně vyděsila.
„Ne… to ne, já… já to nedokážu, Tome,“ špitl tiše. Tom bolestně přivřel víčka a smutně hladil Billovu dlaň v té své.
„Já tě chápu,“ vzdychl a nedokázal v sobě potlačit malou slzičku, která mu vyklouzla z očiček. Bill najednou nevěděl, co dělat. Vždycky snil o tom, že bude vystupovat před velikým publikem… a teď, když tady byla šance, zbaběle z ní uteče?
„Půjdu se napít, hmm?“ šeptl Tom a pomalým krokem opustil Billův pokoj. Bill za ním smutně hleděl…
Tom se pomalými kroky blížil k obýváku. Myslel si… tedy v hloubi duše doufal, že by Bill souhlasil, jenomže… všechno je jinak. Musí se vzdát snu, že bude kytaristou nějaké slavné skupiny. Ale také Billa chápal. On by taky nic nedělal proti své vůli. A do toho jej ani nutit nechtěl. I když vidina toho, jak stojí na podiu a u něj jeho láska zpívá… byla pro něj prostě dokonalá… Dokonalá, avšak nesplnitelná…
„Ahoj,“ ozvalo se tiché šeptnutí ode dveří. Tom se pomalu otočil za tím sladkým hláskem a u dveří uviděl střapatého, avšak smutného Billa. V ruce držel nějakou škatuli, kterou Tom jaksi neuměl identifikovat.
„Musím ti něco říct,“ mluvil velice tiše a pomalu se k Tomovi přibližoval.Tom z něj nedokázal odtrhnout pohled. Připadal mu neskutečně nádherný. Už jenom tahle noc, co prožili byla jedním z důvodů.
Bill položil škatuli pomalu na stolek vedle gauče a popošel až úplně k Tomovi. Ten se na něj nemohl vynadívat. I kdyby Billa viděl každou minutu, pořád by mu připadal tak nějak zvláštně krásný. Bill totiž byl zvláštní a celkem jiný, než většina ostatních. Lišil se nejenom vzhledem, byl zcela odlišný od všech kluků, které Tom znal. A ještě k tomu je to i jeho dvojčátko. A nejen to, je to člověk, kterého miluje nejvíc na světe. Nedokáže se jej vzdát… a proto se raději vzdá kytary.
To smutné černovlasé dráče se přišouplo až úplně k Tomovi a dlouze jej objalo.
„Lásko, moc mě to mrzí. Miláčku, prosím, nezlob se,“ špital slova omluvy, na která Tom reagoval tak, že si jej k sobě tisknul ještě více.
„Billí, já se na tebe zlobit nedokážu. A vlastně ani nemám za co. Já tě chápu,“ řekl Tom tiše a jemně utíral Billovi slzičky. Ten ale zavrtěl hlavou.
„Já ti lhal,“ šeptl a sklonil pohled. „Lhal jsem ti, protože jsem se moc bál… jenomže teď se bojím ještě víc. Nechci o tebe přijít,“ vzlykal a modlil se, aby jej Tom neopustil.
„Bille, ale v čem jsi mi lhal?“ nechápal Tom a svůj pohled upíral na škatuli, kterou Bill sebou přinesl. Teď Bill věděl, že je čas říct pravdu. Proto Toma chytil za ruce a posadil jej na gauč. Na kolena mu položil onu škatuli a nervózně si skousával ret.
„Už asi od mých osmi let… když jsem se cítil… nějak špatně, nebo tak, jsem si skládal své vlastní básně, nebo prostě co mě napadlo… někdy jsem si je i zpíval, jenomže jsem nikdy nevymyslel žádnou pořádnou melodii… už tolikrát jsem je chtěl vyhodit, protože jsem neměl odvahu říct o tom někomu. Ty jsi jediný, Tomi, kdo tohle ví. A… také jediný, kdo mě slyšel zpívat. Podle mě jsou hloupé,“ špitl, když uviděl, jak Tom otevřel škatuli a překvapeně se začetl do jedné z Billových skladeb.
„Vždyť je to krásný… Billí jsou skvělý… je to, je to tak,“ snažil se to nějak slovně popsat, avšak nic jej nenapadlo. Hned jak viděl, jakým stylem Bill píše věděl, že všechny jejich písně by byly určitě krásné. Bill psal zvláštním způsobem, a proto byly tak originální. Hned jak si Tom dočetl ještě pár básní, smutně škatuli odložil. Tolik toho mohli oba získat… teď se však oba bojí, aby neztratili to nejkrásnější, co mají.
„Miluju tě, Tome, a nedokázal bych už bez tebe žít… proto,“ zhluboka se nadechl. „Proto souhlasím,“ špitl najednou tiše, avšak Tom to slyšel. Šokovaně, avšak nadšeně, zvedl svou tvář a rychle Billa začal líbat.
„Díky, lásko… miluju tě,“ špital do polibků…
Teď se může začít jejich nový společný život…
autor: B-kay
betaread: Janule
