autor: Emilia
Bylo už něco málo po deváté ráno, když se drobná postava chlapce s dlouhými blond copánky převalila na posteli a zašmátrala rukou vedle sebe. Pod svou dlaní ucítil pouze texturu prostěradla, a to ho vybídlo k rozevření víček. Rozespale před sebe mžoural. Pomalu se posadil na posteli a rozhlédl se po bytě. Byl tichý a prázdný, neslyšel ani zvuk sprchy z koupelny. Bill byl pryč a po Pumbovi také nebylo ani památky. Že by ho šel vyvenčit? Ale proč ho nevzbudil? Třeba si to rozmyslel a všechno to, co se mezi nimi stalo, považoval za chybu? Ale to přece nemohla být pravda! Bylo to tak reálné, Tom to cítil. A byl si jistý, že kytarista to přece nemohl předstírat. Celou noc se milovali a šli spát vyčerpaní teprve krátce po půlnoci. Všechno to bylo jako sen. Ještě nedávno byl ve šťastném a spokojeném vztahu s Theem, a najednou se jeho život otočil o 360°C a on ležel nahý v Billově posteli. Tohle by si nepomyslel ani ve svých nejdivočejších představách.
Opatrně spustil nohy z postele na zem. Rozhlížel se po svém oblečení, které leželo ještě od včerejška pohozené na zemi, jak ho ze sebe nedočkavě strhávali. Rozhodl se, že si vezme jedno z kytaristových triček. Docupital ke komodě a popadl první, které bylo nahoře. Musel se pousmát, protože měl Bill svršky velmi ležérně poskládané a hromádky se tomu dalo říkat jenom s velkou dávkou představivosti. Než si tričko oblékl, přičichl k němu a omámeně přivřel oči. Vonělo po něm stejně jako polštáře. Připadal si jako nějaký poblázněný puberťák. Thea miloval, ale nikdy neměl tendence nosit jeho věci nebo čenichat jeho vůni z povlečení. A rozhodně mu z toho nevířil vzrušením žaludek. S Billem se cítil pořád tak trochu jako nemocný. Věčně měl v žaludku motýlky, cítil návaly horkosti, nervozity a rozrušení. Cítil se, jako by z něj ten chuligán udělal totálního blázna.
Rozhodl se osvěžit v koupelně a trochu se zkulturnit. Neměl tu kartáček na zuby, tak si alespoň vypláchl pusu zubní pastou. Zrovna když vylezl, uslyšel bouchnutí dveří a znenadání se k němu přihnala velká koule chlupů a slin. Pumba Toma vítal, jako by ho neviděl věky.
„No joooo, ty chlapáku, taky tě rád vidím.“ Tom Pumpu plácal přátelsky po hřbetě, a ten vrtěl radostně ocasem a chrochtal. Byl pochopitelně nadšený, protože nikdy neměli takovouhle dlouhou návštěvu. Bill se vždy scházel se všemi mimo svoje soukromí a svůj byt. Domů si nikoho nevodil. Ani když se zdržoval mimo Berlín.
„A já přivítání nedostanu?“ Pozvedl kytarista obočí a sjel Toma od hlavy až k patě intenzivním pohledem. Ušklíbnul se, když na něm spatřil jedno ze svých triček.
„Ahoj.“ Tom nevinně zamrkal a sklopil na okamžik pohled ke svým bosým nohám.
„Tsk tsk tsk, to nebylo moc vřelý, Panenko.“ Starší muž zakroutil hlavou a pomalu došel k Tomovi. Natlačil ho ke stěně a ruce si opřel okolo jeho hlavy. Tomovi se začínal zrychlovat tep. Nadechnul se a dloubl staršího muže prstem do hrudníku.
„Nechal jsi mě tu samotného, tak co bys chtěl.“ Řekl naoko trucovitě.
„Tahle potvora potřebuje venčit, ale ty nejsi zrovna typ princezny na hrášku.“ Poškádlil Ďábel Toma ohledně jeho hlubokého spánku, ze kterého by ho nejspíš nevzbudila ani bomba vybuchující přímo vedle postele. A Pumba rozhodně nebyl typ psa, jenž okolo našlapoval jako myšička. Připomínal spíš valící se buldozer.
„Neměl jsi mě tak unavit.“ Rejpnul si zpátky Tom a bojovně vystrčil bradičku.
„Nevypadalo to, že by ti to vadilo.“ Ušklíbnul se Bill a Tomova líčka nabrala lehčí odstín červené. Jakmile si vzpomněl na všechno, co spolu včera v noci dělali, a jaká nestydatá slova mu kytarista šeptal, nenechalo ho to klidným.
„Panebože.“ Vydechl stydlivě.
„Tady ti bůh nepomůže, Panenko.“ Uchechtl se Bill a Tom odvrátil hlavu, když kytarista přiblížil svůj obličej k jeho, aby si ukradl jeden polibek.
„Nemám vyčištěné zuby a nemáš tu náhradní kartáček.“ Mumlal Tom a snažil se, aby svým ranním dechem Ďábla nepřiotrávil. Zvláštní, že s Theem mu něco takového až tak nevadilo. Kytarista protočil oči a sáhl do zadní kapsy.
„Proto jsem ti ho byl koupit.“ Zamával Bill kartáčkem před Tomovým obličejem a tomu zasvítily radostně oči. Jako by mu snad nedával kartáček, ale nějaký drahocenný šperk. Všechno, co mu Bill dal, pro něj mělo cenu milionů.
„Oh, no nejsi ty prostě úžasný?“ Zazubil se Tom a nemohl skrýt své přehnané nadšení.
„To a ještě mnohem víc. Zasloužím si odměnu, ne?“ Pozvedl Ďábel obočí s uličnickou jiskrou v očích.
„Na to si budeš muset počkat. A Pumbo, ty hlídej!“ Tom ladně obemknul prsty kolem kartáčku a zaúkoloval buldočka, aby za žádnou cenu nepouštěl nikoho dovnitř. Rozhodně ne pekelníky s hříšnými myšlenkami a ďábelským pohledem.
„To nebylo moc chytrý, nechá se uplatit čímkoli, co se dá sežrat.“ Zasmál se Ďábel
s kroucením hlavy. Tom se trochu zachvěl. ‚Já bych se nechal uplatit tvým úsměvem.‘ Pomyslel si. Miloval všechny chvíle, kdy kytaristovu tvář zdobil místo jeho typického provokativního úšklebku upřímný úsměv. Bylo jich tak málo jako šafránu, a proto byly tak vzácné.
„Nenech se zviklat, hochu, slibuji, že ti dám mnohem větší mlsku.“ Tom se otočil k buldokovi, který na něj nechápavě koukal, a zkoumal, kde má ten pamlsek, o němž mluvil. To bylo totiž jediné slovo, jemuž rozuměl. Když zjistil, že žádný nebude, protáhl se a líně zamířil ke svému pelíšku, do kterého se vyvalil. „Máš pěkně nevychovaného psa.“ Založil si Tom ruce v bok.
„Poslouchá totiž jenom autority.“ Mrkl na Toma Bill a ten na něj vyplázl jazyk. Hned na to se ovšem musel dát na úprk. Zbytečně, protože ho Ďábel v mžiku dostihl. „U tebe na tom budeme muset zapracovat.“ Ušklíbnul se Bill a pevně držel to svíjející se hádě. Tom se smál a snažil se mu vysmeknout. Lehce ho kousal do předloktí.
„Panenko, kdy už konečně pochopíš, že se neumíš prát.“ Povzdechl si Ďábel.
„To není fér, nejsi ani lechtivý.“ Nafoukl se Tom, jak se snažil kytaristu polechtat na žebrech.
„A k čemu by mi to bylo asi tak dobrý?!“ Svraštil obočí starší muž.
„Tobě k ničemu, ale mně by to bylo dobrý. Abych proti tobě měl aspoň nějakou zbraň.“ Postěžoval si Tom.
„Panenko, víš moc dobře, jak mě dostat na záda. A lechtání k tomu nepotřebuješ.“ Zašeptal Tomovi Bill chraptivě do ucha.
„Bože, musíš být pořád tak sprostej.“ Tom si skousl ret a plácl Billa po předloktí, ale nemohl zabránit úsměvu.
„Mmmm, jo, a když nad tím tak přemejšlím, měl by sis odpracovat, jak jsi na mě byl drzej.“
„Tak to se vám, pane, hluboce omlouvám.“ Řekl zpěvně Tom, na tváři stále úsměv od ucha k uchu, ačkoli se snažil o hraný vážný výraz. Stačil však jeden pohled na Billův obličej a nemohl se udržet.
„Panenko, nemáš ani ponětí, jak hluboce to bude.“ Ušklíbl se Ďábel a lehce Toma strčil na postel.
„Můj bože, za tohle vážně skončím v pekle.“ Zachichotal se vzrušeně Tom, ve tvářích zčervenalý. Sice se pořád styděl, když Bill říkal takovéhle věci, ale nemohl popřít, že se mu to líbilo. Přivřel slastně oči, když mu kytarista vyhrnul tričko a začal mu po břiše přejíždět jazykem. Tytam byly úmysly o čištění zubů a kartáček zůstal ležet zapomenutý na zemi u postele.
Když Bill konečně přivezl Toma domů, bylo už pozdní odpoledne. Vůbec se mu od něj nechtělo, ale musel se tam ukázat, a navíc s sebou neměl žádné čisté oblečení. Vešel celý usměvavý do domu a zvesela pozdravil Adelaide.
„Ahoj Sluníčko, vidím, že jsi v dobré náladě, nestavil ses cestou domů náhodou v pekle?“ Zavtipkovala Adelaide.
„Uhodlas. A musím říct, že je tam pěkně veselo.“ Navázal Tom na její žert. Bylo jí jasné, jak Tomova volba dopadla, když se vrátil dnes domů. Nezáleželo však na tom, koho si zvolil. To nejdůležitější bylo Tomovo štěstí. A teď jím zářil od hlavy až k patě.
„Máš tu návštěvu.“ Oznámila mu, málem by zapomněla.
„Koho?“ Zamrkal udiveně Tom, s nikým se nedomlouval.
„Bena. Čeká na tebe v salónku už tak dvě hodiny.“
„Cože?“ Tom vykulil oči. Měl od něj nejmíň 10 zmeškaných hovorů, ale nechtěl si kazit chvilky s Billem. Zamířil urychleně do salónku.
„Bene? Co tady děláš? Je vše v pořádku?“ Tom se přiřítil k Benovi sedícímu v křesle. Ten koukal zrovna do telefonu. Zvedl pohled, který nevypadal zrovna přátelsky.
„Konečně se pan Kaulitz uráčil přijít domů. Čekám tady na tebe už dvě hodiny.“ Odvětil mu Ben kousavě. Tom se zamračil.
„Aduška říkala. Nebyli jsme spolu ale domluvení.“ Argumentoval Benovi Tom. On za jeho čekání přece nemohl. Jak měl vědět, že přijde? Navíc zrovna od Billa domů nechvátal.
„To bys nejdřív musel zvedat telefon.“ Pokračoval Ben se zahořklým výrazem.
„Promiň, neměl jsem čas.“ Řekl pouze Tom, ale rozhodně to neznělo rozmrzele. Jestliže na něj Ben chtěl být nepříjemný, nehodlal si to nechat líbit.
„A co jsi dělal tak důležitého?“ Zeptal se uštěpačně mladík s karamelovou kšticí.
„Do toho ti nic není. Co máš za problém?“ Urval se na Bena Tom. Nemusel se přece nikomu zpovídat. Rozhodně neměl náladu na to nechat se vyslýchat.
„Co já mám za problém? Mám tě rád, Tome, ale docela jsi mě nasral. Můj nejlepší kamarád je v troskách z toho, že jsi mu dal ze dne na den kopačky kvůli chlápkovi, kterýho jsem v životě neviděl, a ty se ptáš, co mám za problém?“
„S Theem mě to mrzí. Nechtěl jsem mu ublížit.“
Toma bodl v srdci osten lítosti. Samozřejmě nic takového nechtěl. Udělal to také pro Theovo dobro správně? Nebo se jen snažil ospravedlnit svoje sobecké jednání? Ne, nad tímhle nechtěl ani přemýšlet. Zamotal by se tak do pavučiny výčitek a lítosti. Rozumoval by nad tím, co je správné a špatné. Na konci by byl však ještě zmatenější než na začátku. Úmysly neměl zlé, ale přesto ublížily.
„Tak proč jsi to udělal?“
„To bys nepochopil.“ Tom sklopil pohled a těžce si povzdechl.
„Tak to máš pravdu, to fakt nechápu, jak můžeš svého přítele, se kterým jsi dennodenně v kontaktu, nechat kvůli někomu, koho jsi dva roky neviděl.“ Ben si to, zdálo se, vyložil po svém.
„Tak jednoduché to není.“ Oponoval Tom. Rozhodně neznamenalo, že sejde z očí, sejde z mysli. Takhle to přece v reálném světě nefungovalo. Nemůžete si někoho, koho milujete, jen tak vygumovat ze srdce a už na něj nikdy nepomyslet, to bylo nemožné. Sice spolu dva roky neměli žádný fyzický kontakt, ale Tomovo srdce neopustil kytarista ani na jediný den. Stále si tam držel svoje místečko, a ačkoli se proti tomu Tom snažil ze všech sil bojovat, pokaždé prohrál. Jsou bitvy, které vyhrát prostě nemůžeme, a věci, které jsou nám z nějakého důvodu předurčeny, a my nemáme žádnou moc je změnit.
„Mně to tak zní. Nebudu se do toho plést, ale můžu ti říct, že jsi mě zklamal. Myslel jsem, že jsi lepší než tohle.“ S těmihle slovy se Ben odporoučel pryč.
Tom se s bolestným výrazem ve tváři sesunul do křesla a v očích se mu začalo tvořit vlhko. Byl konečně poprvé po dlouhé době tak plný štěstí, že se jím zalykal, a cítil se kvůli tomu zatraceně mizerně. Protože zatímco on si užíval s Billem, Theo se trápil jejich rozchodem. Ale jednou ho to přece musí přejít, ne? Jednou na něj zapomene a najde si někoho, kdo ho bude oceňovat pro něho samého. Chtěl ale, aby na něj zapomněl? Při té myšlence se otřásl. Možná byl sobecký, ale nechtěl, aby ho Theo vymazal nadobro ze svého života, srdce i mysli. Měl pro něj v srdci zvláštní místo a věděl, že vždy mít bude. Byl to člověk, který mu pomohl, když mu bylo nejhůř. Dával mu svou lásku a pozornost, kdykoli to potřeboval. A navíc ho miloval. Ano, miloval, ale jinak než Billa. Byla to vřelá láska, útulná a hřejivá jako Theova náruč. S Billem to na druhou stranu byla jedna velká šílená jízda na horské dráze plná ohňostrojů, jisker a nečekaného dobrodružství, ale přesto pro něj byla cítit domovem. Šílená, nespoutaná a nekontrolovatelná, taková byla pravá láska. A on věděl, že ji nalezl právě u kytaristy. Ale Theo měl v jeho životě také svou roli a rozhodně ho nechtěl využít a odstřihnout na vedlejší kolej.
Vytáhl si svůj telefon a najel na Thea ve svých kontaktech. Poslal mu krátkou zprávu.
T: Nejspíš se mnou nechceš mluvit, ale mohl bys mi dát aspoň vědět, zda jsi dojel v pořádku domů?
Čekal na odpověď, ale displej zel prázdnotou, a tak se s povzdechnutím vydal do svého pokoje. Na fb mu zazvonil hovor od Erica. Zvedl to a uviděl ho sedět na posteli s Rinou, která mu posílala velkou pusu.
„Ahoj, miláčku.“ Pozdravila ho mile.
„Čau, zlato, copak děláte?“ Tom si dlaní setřel zpola zaschlé slzy na obličeji a snažil se vykouzlit na tváři něco jako úsměv. Nedošel ovšem k jeho očím a Rina i Eric poznali, že stupeň jeho štěstí pravděpodobně nedosahoval vrcholu.
„Jenom jsme se chtěli ujistit, že jsi okey.“ Řekl starostlivě Eric.
„Už to všechno vím.“ Vysypala ze sebe hned Rina.
„Já jí to neřekl.“ Zvedl Eric pohotově ruce na obranu. „Ví to od Hellera.“
„Tiše, ty práskači.“ Šťouchla do Erica Serina.
„Já jsem práskač? To Heller.“ Kroutil Eric nevěřícně hlavou.
„To je dobrý, před chvílí tady za mnou byl.“ Rozsekl jejich hašteření Tom.
„Fakt?“ Řekli oba unisono.
„Jo, nenechal na mně nit suchou, je pěkně naštvanej. Asi si volal s Theem. Řekl, že nechápe, jak jsem mohl nechat Thea kvůli někomu, koho jsem dva roky neviděl.“ Zopakoval Tom Benova slova.
„Je sexy?“ Zeptala se Serina úplně mimo téma.
„Rino!“ Eric Serině pohledem jasně naznačil, že tohle rozhodně nebyla vhodná otázka.
„No co, mám pochopení. Proti chemii nic nezmůžeš. Podívej se na mě. Skončila jsem s tebou taky proti své vůli.“ Mávla rukou Serina.
„No to je výborný.“ Nafoukl se Eric. Ačkoli se Tom cítil pod psa kvůli celé téhle situaci, musel se zasmát těm dvěma. Byli spolu komičtí, jak se pořád hašteřili a věčně spolu nesouhlasili, ale perfektně to do sebe zapadalo a prostě k sobě patřili.
„No vidíš, i Tomovi jsme k smíchu.“
„Mluv za sebe.“ Mrkla na Erica Rina. Eric protočil oči a nechal to být.
„A co Theo? Ozval se ti?“ Zeptal se raději Toma.
„Vůbec. Psal jsem mu, ale neodepisuje. Pravděpodobně mě nechce už nikdy vidět.“ Kníknul zkroušeně Tom.
„To neříkej, potřebuje jen čas, aby to vstřebal.“ Snažil se ho uklidnit Eric.
„Já nevím.“
„Nechceš jít s náma do kina? Trochu se rozptýlit. A povyprávíš mi víc o tom svém staronovém objevu.“ Navrhla Rina Tomovi. Nesoudila ho. Nemohla. Ona sama chápala, jaké to je, být ve vztahu, který vás nečinil šťastnými. Tom byl její dobrý kamarád a snažila se ho podpořit.
„Jste super, lidi. Asi by mi to prospělo. Jsem tak rád, že vás oba mám.“ Toma to zahřálo u srdce. Měl trochu strach, jak na tohle jeho rozhodnutí budou reagovat ostatní, ale šlo tady o něj. Nemohl se ohlížet na to, co vyhovovalo jiným, i přesto, že by je měl svou volbou ztratit. Kdyby nejednal podle svého srdce, ztratil by sám sebe, a to by bylo mnohem horší.
„My jsme taky rádi. Tak tě vyzvedneme cca v 19 h, ok?“ Serina se zazubila na Toma do kamery.
„Počítej spíš v osm, než se Rina domaluje.“ Neodpustil si Eric a šťouchnul do ní prstem.
„No promiň, nevím, kdo si tam vždycky hodinu tuží vlasy.“ Serina nafoukla tváře a zapíchla do Erica vražedný pohled.
„A ty si další dvě hodiny maluješ rtěnku.“
Začali se tam handrkovat a Tom musel ukončit hovor se zakroucením hlavy. Opravdu se divil, že se ještě nepozabíjeli. Přesto spolu byli zároveň tak šťastní. A o tom to bylo. Nebylo nutné, aby byl dokonalý vztah nebo oba partneři. Stačilo, aby se navzájem přijali takoví, jací jsou,
a bezpodmínečně se milovali. Bez podmínek, bez výčitek, bez přehnaných nároků.
Tom se musel pousmát, když mu hlavou prolétl obraz usmívajícího se Billa. Miloval, když se smál. Miloval i ten jeho všudypřítomný drzý úšklebek. A když byl naštvaný, vypadal tak nebezpečně a zatraceně sexy. Na telefonu, který držel v ruce, naťukal krátkou, přesto všeříkající zprávu.
Na odpověď nemusel čekat dlouho.
B: Já, nebo to, co jsme dělali? 😉
Tom musel protočit oči a na rtech mu hrál úsměv. No jistě, přece nemohl čekat, že mu kytarista odepíše něco ve stylu „ty mně taky, puká mi z toho žalu srdce.“ Tom se musel zachechtat, ne, to by bylo až příliš velké scifi, a navíc to ani nechtěl. Byl to Bill a ten tyhle věci zkrátka neříkal. Ani nemusel. Když chtěl, vyjádřil je dost jasně i beze slov.
Tom se rozhodl pro tentokrát přiznat barvu a napsat pravdu.
B: Ty zkažená zkažená Panenko… Můžeš si přijet kdykoli doplnit dávku 😉
T: Nemůžu za to, žes mě poskvrnil hříchem. Takovou čistou duši *kroutí hlavou* nejspíš se přijdu ohřát do peklíčka. Docela jsem se u tebe zabydlel ^_^
B: Ne, že by ti to vadilo 😛 v podstatě jsi mě k tomu donutil, Panenko 😉
T: Takže si za to vlastně můžu sám, viď? To jsem to dopracoval 😀 Takže se zítra uvidíme? ^_^
B: Brány pekla jsou ti kdykoli otevřeny 😉
A Tom za to byl zatraceně vděčný, protože kdo by se nechtěl nechat poskvrnit v pekle samotným panem Ďábelským?
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 41
Nemám slov. Jsem jednoduše neskutečně šťastná za to, že se Tom konečně cítí šťastně a v bezpečí, což jde jedině v náručí Ďábla ^^
Celou dobu jsem se při čtení culila jako blázen a užívala si každou chvilku, kterou spolu ti dva strávili.
Ben mě ovšem velice rozlítil, přestože pro něj mám do jisté míry pochopení. Ale Theo je dospělý a postará se o sebe sám, překoná rozchod a bude to v pořádku. Do té doby si ale nejspíš musíme počkat, jestli odpoví či neodpoví na tu zprávu, že? Ah, to bude ještě nervů…
A taky mám neustále na mysli Billovy nepřátele, kteří číhají na každém rohu a vyčkávají na příležitost, kdy zasáhnout. Skutečně se obávám veškerých komplikací, které nás během příběhu čekají.
Velice ti děkuji za další skvělý díl! Moc a moc jsem si ho užila, tak jako ostatně vždy ^^
Tak krásně to začalo, jen aby se to pak díky Benovi celé pokazilo, ale ten konec to zase mě i Tomovi vynahradil ❤
Já Bena sice na jednu stranu taky chápu, záleží mu na kamaradovi, ale to neznamena, že diky tomu odsoudí druhého kamarada a ani jej pořádně nevyslechne! Teď je tady Tom ten špatný jen kvůli tomu, ze dal přednost svému štěstí a myslel taky chvíli na sebe…
Tom je šťastný a to je podstatné ale myslím že bude ještě hodně problému.
Holky, jen tak úplně mimo téma, zajímá mě, co říkáte na nejnovější singl a klip kluků?
Ahhh 🥰 … Tetelím se tu radostí, doslova jsem při čtení tohoto dílu tála a snad až ukapávala blahem 😂😂😂. Prožívám naplňující pocit štěstí spolu s Tomem a maximálně si úžívám klid před bouří. Vlastně … já ještě vůbec nejsem připravená na přibližující se první mráčky/mraky problémů na v tuto chvíli krásně blankytně modré obloze. Moje nervy chtějí, ne ony potřebují 😜, nechat se ještě klidně několik dílů ukolébávat oním dokonalým, elektrizujícím a zároveň však harmonickým poznáváním vzájemného soužití dvou nových partnerů, Pekelníka a Panenky, které je díky skvělé autorce protkáno humorem a okořeněno vášní, jež musí doléhat z řádků ke každému čtenáři. Až poté, co se těchto pocitů a vjemů trochu nabažím, budu teprve schopna čelit všem těm průserům, které se na nás valí, spolu s kluky. Jediné, co mi v tuto chvíli trochu vadí a malinko bere klid na současné situaci je fakt, že by mě zajímalo, co se honí v Billově mysli, co pociťuje on během začínajícího vztahu mezi nimi. Jasně, že povídka je psaná více z úhlu pohledu Toma a kytaristovi nelze snadno nahlédnout do hlavy – upřímně právě toto tajemno kolem něj je asi také jednou z hlavních Ďáblových zbraní, které jej činí ještě víc přitažlivým – ale, … ocenila bych malinko utvrzení o tom, že teď, když dostal to, co chtěl, o to najednou neztratí zájem, nebo že to, co teď zažívá, je ještě lepší, než jak si to představoval. No a nebo mu naopak dochází, že to není takové, jaké si přál? Protože všichni víme, jak to chodí, nejvíce chceme to, co nemůžeme mít, a když se nám toho dostane, mnohdy nastává překvapivé rozčarování… Bohužel se obávám, že u Billa se vyznání citů (byť by bylo ojedinělé), vzhledem k jeho charakteru, prostě nedá moc očekávat, ale tak co třeba nějaký čin pod heslem “důkaz místo slibů”? Ani nechci domýšlet, že by naopak nastala alternativa s vycouváním 🙂. To snad po tom všem neee 😅.
[4]: Melancholic paradise? No, tuším kontroverzní téma 😂! Mě se ta písnička líbí. Navzdory tomu, že jsem čekala něco trochu jiného a text ani hudba mi nepřijde jako něco, co se zapíše do dějin, coby významný mezník ať už čehokoli – něco jako “nenadchne, neurazí” 😉. Oficiální klip mě ovšem neuchvátil. To už mi přišlo lepší to zpracování videa se slovy 😋. Můj názor, brát s rezervou. Tobě se MP líbí nebo ne? A out of topic, můžu na Tebe mít osobnější otázku?
[6]: No moje první reakce na písničku, když jsem si ji poprvé pustila, bylo asi něco jako "co to dohajzlu je?" 😁 na poněkolikáté už se mi celkem zažrala, ale beru to jako sezónní hitovku někde z baru nebo klubu. Přijde mi to smutné, jak se z kapely, která dělala kvalitní muziku s vyspělými a oduševnělými texty stalo tohle 😔 hlavně Tom ten mi podle výrazu, gest a celkově přijde v jakémkoli videu, co jsem s nima poslední dobou viděla, zhulenej 😁😁😁 no a podle toho vypadá ta jejich hudba poslední dvě alba 😁 jsou pořád high a co z toho 😁 pro mě to skončilo albem Humanoid. KoS jsem ještě nějak zkousla, ale tohleto co z nich vylezlo teďka. To se teda asi máme na co těšit fakt. Otázku mít můžeš, ale nemůžu ti na ni slíbit odpověď 😁😁😁 podle toho, co to bude.
[7]:[7]: Noyo Toman se teďka chová jak zamilovanej, podpantofláckej idiot, to je fakt 😂😂😂 a jelikož už nějaký pátek právě on stojí za jejich hudební tvorbou, lépe řečeno bez něj by od 2014 žádná tvůrčí produktivita TH nebyla, tak se prostě to jeho “zfetování láskou” muselo někde odrazit. Ale přeju mu to, vypadá skutečně šťastně! A ne, že by to s Billoušem bylo o tolik lepší, ten mi zas přijde, že se snaží působit skoro až nepřirozeně přejícně, free, excited a happy z blížící se svatby s Heidi, až mám kolikrát pocit, že by mu absolutně nevadilo si to s Tomem vyměnit 😁. Tohle dvojčecí duševní rozpoložení se zákonitě muselo projevit v jejich muzice. A pak taky fakt, že se jim blíží 30, to zamává s každým 🤣. Ani nevím, jestli se těšit, nebo raději bát zbytku EP 😅😅😅. Ať tak či tak, stejně tu nebude žádný prostor k diskuzi, už slyším ty Billovo promo řeči, jak přávě tohle bude tím nejlepším, co do teď spáchali. Snad mu to ani nelze mít za zlé ( i když tohle tvrdí vždycky), protože on tomu snad vážně i opravdu věří 😊.
Raději zpět k mé otázce 😇… To zní fér 😉 tak já zkusím štěstí 😄! Které povídky a proč Tě tady na blogu zaujaly a zanechaly v Tobě “něco” po jejich přečtení? Myslím tím nějaký hlubší prožitek, pocity, při nichž sis řekla “tohle byla super povídka, cosi mi dala”? Nebo jednodušeji, které máš ráda a klidně se k jejich přečtení vrátíš? 🙂
[8]:No myslím, že to nebude jen tou láskou 😀 v jednom videu dokonce zmiňovali, že hulili jednu dobu každý den a nemohli se dočkat kdy si konečně zapálí. Myslím, že to na nich zanechalo následky, hlavně teda na Tomanovi 😀 znám lidi co hulí dlouhodobě a prostě jde to na nich vidět. Jsou takoví zpomalení a ty výrazy ve tváři. To člověk pozná prostě a i když je to slabá droga, následky to zanechá. A do toho ten jeho bezdomovecký styl s dlouhými vousy 😀 Já už je zas tolik nesleduju, jenom z toho co vidím sem tam na IG. Od alba humanoid to nadšení z jejich muziky ze mě odpadlo a když už, tak si poslouchám stará alba a vzpomínám na staré časy, které ve mě dokážou vyvolat nostalgii a emoce. Ta nová snad ani nemusím mít. Tenhle styl komerční muziky mi nikdy moc neříkal. Jsou teď tuctoví, jako milion dalších umělců. Stejný styl hudby, textů, ničím se neodlišují. Stali se z originální kapely se skvělou hudbou totálně tuctoví a obyčejní, to je teda pokrok. A jak píšeš, je to i tím, že si většinu dělají sami. Kdysi jejich hudbu ovlivňovaly i předchozí spolupráce a hlavně ani texty si nedělaly úplně sami. I když to rádi tvrdí 😀 Takže možná, že tohle prostě jsou oni celou dobu, když je nikdo neomezuje. Jenom to je prostě obrovský skok dolů, co se týče kvality. Jenomže oni to tak nevidí, protože jsou celí happy z toho, že si teď vše můžou dělat podle sebe a holt si o sobě myslí, že prostě jejich muzika je nejlepší a že jsou naprostí géniové. Své sebevědomí neskrývali nikdy 😀 to, že to zní jako totální srajda už nepřijmou. Negace ignorujou a jedou si svoje a ta jejich propagace je taky moc. Stačily mi ty záznamy z IG. Viděla jsem část jejich live vysílání, když MP pouštěli do éteru. Bill to tam pouštěl furt dokola, jak kdyby lepší písnička neexistovala 😀 Je to holt konec a já už jsem přestala doufat, že se ještě někdy vzpamatujou a nahrajou něco pořádného, co by se dalo poslouchat :'( 😀 A nejlíp v němčině. Ty jednoduchý anglický texty, neustále dokola opakující se části, to je na mě až moc jednoduchý.
Jinak co se týče povídek. Na blogu už hodně dlouhou dobu nečtu. Budou to léta, co jsem tady nic nečetla. Když už se mi líbily nějaké povídky, tak z THF a tam jsem většinou četla originály dřív, než se některé z nich objevily i tady na blogu. Jediná česká povídka, na kterou si vzpomenu je ukrytý od Doris. Tu bych si jistě znovu ráda ještě někdy přečetla, i když to bylo hodně dávno, co jsem ji četla naposled. Miluju obrácené role kluků, kdy je Bill starší, sebevědomější, silnější. Kdy je prostě on ten macho a Tom je křehký nevinný mladík 😀 roky jsem si přála přečíst si takovou povídku, jak tady na blogu, tak na THF, ale bylo toho hodně pomálu a s žádnou z nich jsem nebyla tak spokojená. A úplně bytostně nesnáším, když se z Billa dělá křehká panenka, až holka, co bez Toma nezvládne ani dýchat. To mě prostě úplně odradí od čtení. To je i důvod, proč vznikl Ďábel. Říkala jsem si, že když prostě neexistuje žádná povídka, která by naplnila má očekávání, co se týkalo charakterů postav, tak jsem si ji napsala sama 😀
[9]: Yooo tak tu zmínku o trávě jsem taky viděla, myslím, že to bylo v jedné z TH TV episod. Dokonce se tam přiznali, že si sami pěstovali 😀. No a když uvážím jejich party life style, vsadila bych se, že musí tu a tam proběhnout i něco tvrdšího v podobě lajničky atp. Výrazu Tomana “jsem totálně mimo a absolutně nevnímám, co ten blonďák vedle mě žvatlá za sračky”, jsem si taky všimla. Je jak ve svém vlastním světě, to je snad ještě horší, než vždy mlčící Géčka, tam aspoň Georg vypadá, že trochu sleduje tok rozhovoru, jen se nezapojuje (ono dostat se přes Billa ke slovu, to je taky nadlidský výkon) 😅. No a současná podoba Tomana ala zevláka, to je fakt k zblití. Nevím, co je horší, jestli ty plesnivý vousy nebo neudržovaný homeles vlasy. Jak může být Billoušovo dvojče?? Fakt nepobírám. On se mi na rozdíl od bratra fakt líbí, vždycky jsem měla slabost pro zvláštní hochy, jenže to, že opravdu není hetero z něj prostě sálá už na sto honů. Nechci se nikoho dotknout, ale vážně nerozumím tomu, jak si některé obdivovatelky mohou myslet, že by si jich byť jen na kratičkou dobu všiml, podle mě je jasnej 🔥. Nedala bych ruku do ohně za to, že ta jeho bisexuální/pansexuální nálepka je pouze marketingový tah, aby nepřišli o 90% holčičí fanbase 🙈🙊🙉… Haha to jsem se nasmála, přesně jsi to vystihla – géniové s egem až na půdu 😂😂😂. Já se nejvíc nachlámala při Billovu rozhovoru teď v Mnichově – bylo to den po tom, co vyšlo MP a stačilo si rozkliknout komenty followerů na IG (než byli zablokováni nebo prošly cenzurou), ve směs to většina označila za autotunovou shitku a on tomu reportérovi říká: “včera to vyšlo a zatím to jde velmi dobře”, jakoby ohlasy byly pozitivní 🤣🤣🤣. Taky pravděpodobně na něčem jede 💁♀️. Přesně, v živém vysílání furt opakující se přehrávání, ale tak Bill byl, je a vždy bude silnej narcis, to víme. Vsadím se, že polovina streamů jejich věcí je jeho zásluha 😅😅😅. Tak si troufám usuzovat, že do Hybernie se nechystáš, viď 😜?
Mluvíš mi z duše, taky miluju prohozené role, proto asi tak ujíždím na Tvé povídce. Máš recht, co si neuděláš sám, to nemáš 😁😁😁😁😁!!!!! Chvála bohu za Tebe. Mimochodem, jednička je jediná povídka, kterou jsem četla už dvakrát a jsem si téměř jistá, že dvojka jí bude následovat 😈. Nu, tak Ti děkuji za pokec. Rozjela bych se víc, ale tuším, že za 1) zdejší webmaster ani návštěvníci to tu nechtějí mít zaspamované a za 2) své soukromí si hodláš střežit, čemuž se vůle C nedivím, na netu najdeš úchylů a podivných existencí… Tož nezbývá než se rozloučit a znovu se tu sejdeme ve středu pod novou kapitolkou 🙂. Ha teda snad si moc nefandím 😉.
[10]: Ale holky, jen si tu klidně pokračujte, skvěle se tu u toho bavím. Je to příjemná změna od všech těch dvouřádkovych komentářů…
Navic mám za sebou příšerný den strávený ve vlaku, vyjela jsem ráno v osm a díky nějakému debilovi, kterého už nejspíš nebavil život a rozhodl se ho ukončit právě pod naším vlakem, jsem se domů vrátila až teď. Tak aspoň jsem se měla čím zabavit 😁
[11]: Jojo, to naštve a znám to 😀 dokud jsem jezdila v Praze MHD bylo to skoro furt 😀 když už se chce někdo zabít, tak tím ale nemusí ztěžovat život ostatním. Možná budu znít morbidně, ale je to holt tak 😀
[10]: Jako mluvíš mi z duše, já už nevím, co bych k tomu dodala. Prostě když někdo začne jet v drogách a je úplně jedno, jestli je to tráva a jestli si sjedou lajnu jen občas, to se na tom člověku prostě pozná. Znám i lidi, kteří byli těžcí feťáci, dostali se z toho, ale takovej ten divnej "sjetej" výraz jim zůstal. Prostě to na nich jde vidět, i když už neberou. Dožitovní následky to prostě má. A já bych tomu věřila, že si občas sjedou i něco tvrdšího, přece jenom je to docela hard životní styl, co se týče nátlaku. Všechna ta sláva, tlak veřejnosti a pořád něco, do toho ty jejich párty. Takže je to prostě tak nějak jasný no. Přijde mi, že Géčka to až tak nesemlelo, přece jenom je pravda, že dvojčata to měla vždycky těžší, co se slávy týkalo. Ale přijdou mi i takoví rozumnější. Třeba takový Georg. Je fakt, že Gustav je taky takové trdlo ještě 😀 On sice moc nemluví, ale když něco řekne, tak to stojí za to 😀 a slyšela jsem v některých videích, že se taky sem tam rád napije na tour. Kor když má doma dítě, tam musí fungovat na 100% a to musí být taky zápřah 😀 to by semlelo kde koho 😀
Jinak jako Bill byl podle mě jasnej vždycky. Když nosil ještě ten svůj manga účes na začátku jejich kariéry, tak to bylo ještě tak 50 na 50, ale poté co začal nosit gelové nehty, ještě víc make-upu, tak to bylo jasný hned 😀 navíc ty podpatky co nosí…prostě styl oblíkání je taky jasnej. Ono ne u všech to tak je, ale u spousty gayů to člověk pozná, jenom otevřou pusu 😀 A jak píšeš, drží to podle mě v tajnosti přesně z toho důvodu, aby nepřišli o většinu fanynek. Nechápu, jak je o vůbec možný, protože to by viděl i slepý, ale velká spousta holek fakt věří, že je hetero nebo bisexuál 😀 Vzpomínám si na poslední koncert, který byl teďka v ČR, když jsme jely s kamarádkou domů a jedna holčina tam byla s přítelem a ten nadával, že na tohle už nikdy nepůjde, na takovýho buzeranta v podpatkách a že příště vybírá koncert on 😀 😀 a ona se ho mermomocí snažila přesvědčit, že rozhodně Bill není na kluky a že to ten její přítel prostě nechápe a tečka 😀 bavila jsem se dobře. Žádnej normální hetero chlap by prostě nenosil podpatky a gelové nehty a nemaloval se a už jenom i ten styl mluvy a vůbec. Já na to mám takový svůj výraz, že maj prostě "vykroucený" gesta 😀 a Bill ten je prostě úplná diva. Hetero chlapi nebo alespoň většina, včetně toho mého, jsou hodně citliví na tahleta gesta a vůbec zrovna ze včerejška mám takovou historku. Seznamovali jsme se s přítelem sestry mého přítele. A ta říká tomu svému: "No podívej jakého mám pěkného bráchu" a ten jí hned odvětil, že není buzerant 😀 😀 přitom to tak ani nebylo myšleno, ale prostě hetero chlapi jsou na tyhle věci strašně hákliví. Takže prostě víme, jak to je a kdo to nevidí, tak je slepej a blbej prostě 😀
Přesně, jak píšeš, kdo se vyjádří tak, jak se jim to nehodí, tak skončí zablokovanej. Nesnesou žádnou kritiku, ale opravdu žádnou. Pokud se člověk nevyjádří stylem, že je to nejlepší věc, co kdy slyšel, tak nemá šanci, přes to nejede vlak 😀 Stačilo mi, když si kdysi dávno, možná to byla éra Humanoid alba, Toman ve svém autě pouštěl jejich vlastní CD a řekl, že lepší muzika neexistuje. Takže oni dva tak nejradši poslouchají sami sebe 😀 A Bill se u rozhovorů taky moc rád poslouchá, to víme. Tam chce někdo něco říct, ale nemá šanci, to by mu do té huby musel někdo něco narvat,aby ji na chvíli držel 😀
Jinak na koncert se chystám do Leipzigu. ČR jsem zavrhla po předchozích zkušenostech 😀 Udělali to ale opravdu chytře chlapci, začali prodávat lístky ještě, než vyšel jejich první singl, takže člověk vlastně kupoval králíka v klobouku. A víme, jak je to všechno vždycky rychle pryč, možná ne v ČR, ale v zahraničí jo. Ten den, co se začaly prodávat lístky jsem na tu stránku přišla jenom o dvě hodiny později a už byla skoro polovina vyprodaná 😀 Nicméně mě potěšilo, že budou hrát i staré songy, protože v době jejich začátků jsem se na koncert bohužel nedostala 🙁 čekala jsem tedy, že když psali, že budou strašně melancholic, tak tam toho ze staré tvorby bude více. To byl další bravurní tah, na to jistě nalákali spousty fanoušků, kteří s nimi byli od začátku a měli nejradši jejich starou muziku ještě v němčině. Zase marketing chlapcům jde 😀 to se musí uznat, uměj v tom chodit. Holt to bude teprve třetí a možná i můj poslední koncert, na kterém kdy budu, jestli budou pokračovat v podobném duchu 😀 :'(
[11]: Ráda přiznávám, že se též bavím, Zuzu
😊. Pro mě je to zase příjemná změna v tom, že se můžu pobavit jak vidno s normálními lidmi, kteří, ať mají tenhle boyband přes to všechno stejně ve skrytu duše rádi, nemají problém si na jejich účet i trochu zdravě zažertovat a maličko i zanadávat. Navíc jim jak vidno ještě slouží mozek a nebojí se vyjádřit svůj úsudek i za cenu toho, že neprohlašují kluky div ne za bezchybné pány tvorstva, které je třeba pouze bezmezně obdivovat, bezpodmínečně milovat a náležitě uctívat 😂😂😂😂😂😂😂😂. Milé osvěžení po všem tom řiťoalpinismu, na který můžeš narazit na instagramu 😎.
[13]: Nejhorší na tom je, že já tady s tím vším, co tady píšete souhlasím a člověku to asi pomůže sundat si ty růžove brýle, které by si jinak moc rád nechal na očích, ale zaroveň ani nevím, jestli se mi to chce podstupovat, protože je mi to všechno pak hrozně líto. Přece jen, člověk s nimi prožil přes deset let života, vlastně už skoro patnáct, takže to všechnu nesu s dost těžkým srdcem…
[14]: Kočko, nesmutni kvůli tomu, vždyť trápit se kvůli někomu, kdo ani netuší, že žiješ, je sice milý altruismus, ale trochu zbytečně destruktivní… A hlavně nezapomínej na to, že kluci tím nijak netrpí. Naopak … jsou neotřesitelně přesvědčení o tom, že jsou nejlepší a že právě takhle a jedině to má být. Život ve své vlastní bumblině má tu neskonalou výhodu, že okolí si prostě nepřipouštíš a prožíváš své vlastní štěstí na svém růžovém obláčku. Takže … je třeba brát to s nadhledem, odlehčit to a umět se nad tím pousmát, vždyť pokud nejde o život, jde o prd 😀.
Mě by teď, děvčata, spíš zajímala jiná věc, a to … chvilka napětí 😅 … inu jsme na twincest blogu, takže směr mé otázky se sám nabízí. Jak je to podle Vás s těmi kluky, opravdu si myslíte, že je jejich vztah více než dvojčecí???
PS: Em, písnu večer, nechci tu odpověď odfláknout, už teď vím, že to bude románové pojednání 😂😂😂
[15]: Ted zrovna taky nemám čas se tu bypisovat, ale na tohle by ses měla zeptat spíš Janule, ta o tom dokázala sepisovat celé romány plné konspiračních teorií, doložené všelijakými úryvkami z rozhovorů, videí…atd. (snad mě teď nezabije, až si to tu přečte… 😂 ) Nebo kouknout na komentáře u těch nejstarších povídek, tam se o tom taky krasně sáhodlouze diskutovalo 😀
[15]: A dokonce se nam tu jednou dobou vyskytoval i jakýsi zahraniční psycholog, který tyhle intimni vztahy mezi dvojčaty (které skutečně existují) podrobně studoval a krátce se zaměřil.i na ty naše dvojčátka. Ale co z toho vydedukoval, to už netuším.
Mně slouží za vzor naše česká dvojčata Jan a Karel Saudkovi,ti to dokonce i z mládí přiznali, takže mi to slouži jako důkaz, ze se to fakt děje, a dál už to nijak nepitvám…
A stejně si pořád myslím, že jako páru by jim to spolu ohromně slušelo. No ne???
[16]: Však ta otázka byla vznesena do pléna, takže pokud bude mít Janule (nebo kdokoliv, kdo se bude chtít vyjádřit) chuť, náladu, čas atp. reagovat, ráda si to přečtu 🙂!
[17]: Já se asi bojím odpovědět 🙈… Vy mě tu ukamenujete 😆😆😆😅😅😅!!!
[19]: Mně je to jasné, ty chceš jednoho z nich pro sebe, co? 😂😂😂
[20]: Přesně tak!!! Já se tedy přiznám, když už jsi mě takhle zkušeně odhalila 😂😂😂. A nač být vlastně troškař? Chci oba, jak plesnivej vous, tak přihřátou divu 🤣🤣🤣 no a nejlépe současně 😈😉😇😆…
[21]: Tak v tom případě jsi na správných stránkách!!! 🤣
Nu holky, pěkně jste se tady rozjely 😀
[14]: Chápu tvé pocity, taky to nesu s těžším srdcem, fakt hlavně co se té hudby týče. Vždycky zamrzí, když má člověk rád nějakou kapelu, kor takovou na které vyrostl, že jo. Váže se mi k tomu spousta vzpomínek a zážitků. A hlavně to byl vždycky takový adrenalin a úplné těšení se na nové songy. Pamatuju si třeba, jak jsem nedočkavě seděla u esa, než zahrají jejich nový videoklip 😀 Vždycky, když jsem od nich něco nového slyšela, tak jsem měla kolikrát husinu a úplně mě to odrovnalo. Nestalo se mi, že by se mi ze starých alb nelíbil byť jediný song. Mělo to vždycky příběh a spousta těch textů byla hodně ze života. Každý člověk si to mohl přirovnat k tomu, co zrovna prožíval. Bohužel teď ten jejich party life, always high a nevím co ještě sdílí málokdo 😀 takže je jasné, že tyhlety komerční blivajzy nikomu nemohou mluvit z duše 😀
[13]: A tys to vystihla skvěle, možná tak ti, co jim lezou do prdele 😀 😀 a označí vše, na co se kluci jenom podívaj za zlato 😀 ale u nich bohužel platí, že není všechno zlato, co se třpytí.
Jinak co se týče jejich hlubšího rozboru vztahu, já osobně si myslím, že tam třeba určitě nějaké experimenty proběhnout mohly, třeba když byli mladší a nebylo tak lehké se v jejich kůži s někým sblížit. I když se Tom rád chvástal, jak si nedával groupies a nevím, co vše, ale osobně si myslím, že to tak horké nebylo. Vždycky měl kecy větší, než to ostatní, čím byl obdarován 😀 😀 Takže určitě třeba něco zkusili, ale na vztah jako takový bych to neviděla. A Tom je očividně hetero. To je i další důvod, proč u Billa jako jediného neznáme nikdo totožnost jeho ex, jak o nich rád mluví. Neexistují ani žádné fotky a důkazy. Prostě se tají, že si rád zaletí do teplejších krajin 😀
A když už je o tom řeč, já bych tedy upřímně doma nechtěla ani jednoho z nich 😀 Ještě mi to připomnělo, jak se jednou v jakémsi rozhovoru bavili o bydlení. A Tom říkal, že i kdyby si našli partnerky, tak chce, aby bydleli spolu a Bill zase, že ne, že by chtěl bydlet se svým partnerem odděleně 😀 😀 jsem zvědavá, jak to bude až se Heidi přivdá do rodiny 😀 😀 Vlastně ani nevím, jestli spolu dvojčata v současnosti stále žijí na hromádce, nějak to nesleduju.