„Tak už dost Martine… prosím,“ špital Bill cestou, jak jej Martin táhl k bazénům. Bill hned pochopil, kam jej Martin táhne.
“Ale, ale, Billík má snad strach. Co… není tady Tomi?“ šišlal a dotáhl jej až úplně k bazénu.
“Martine ne… prosím,“ šeptal Bill, který měl co dělat, aby se tam před ním nerozbrečel. Už jako malej vodu moc nemusel a teď je to ještě horší. Má z ní panický strach.
“Máš strach, Trümpere?“ škodolibě se zasmál a strhl jej kompletně do náruče. Bill teď ničemu nerozuměl. Ale až když ucítil Martinovy ruce na svých stehnech, všechno pochopil. Poplašeně se koukl do jeho hnusné tváře a chtěl utéct, ale Martin jej pevně natlačil na zeď vedle…
„Víš, že seš neskutečně sexy ?“ šeptal mu tak blízko, až Bill cítil jeho nechutnou kolínskou.
“Co to proboha plácáš?“ pípl a vytáhl Martinovu ruku zpod svého trika.
„Seš neskutečně přitažlivej, Bille… a hlavně ty tvoje rtíky. Kdybych je mohl jenom jednou okusit…“ zašeptal a chtěl jej políbit, ale Bill jej právě v té chvíli kopl mezi nohy tak, že se Martin skácel někam na podlahu.
“Zbláznil ses?“ pištěl a držel si “naražený místo“.
Bill byl sám sebou překvapen, že tohle dokázal. Chtěl co nejrychleji odejít, ale Martin jej prudce chytil za nohu a Bill přistál ve vodě…
Klára s Tomem utíkali co nejkratší cestou k bazénům a když tam doběhli, Tom jako první uviděl Billovu siluetu na hladině.
“Panebože,“ šeptl a jako raketa se za ním rozběhl. Bez rozmyslu skočil do ledového bazénu a plaval až k bezvládnému tělu.
„Bille… ne,“ rychle jej převrátil a vzal do náruče. Spolu s ním plaval až ke kraji bazénu, kam jej rychle položil.
“Bille… no tak,“ šeptl Tom a rychle zkusil, jestli dýchá. Bill měl úplně modré rty.
“Bille,“ vzdychl a rozhodl se mu dát umělé dýchání…
I když Tom v tomhle nebyl mistr, věděl, že je to asi jediná šance, jak Billovi pomoci…
Nadechl se a rychle přiložil své rty k těm Billovým. Ještě před chvílí je líbal a byli to ty nejkrásnější rty na světe a teď? Teď tady Bill leží celý modrý na dlažbě a nedýchá… A Tom věděl, kdo je schopen tohle udělat. Tohle opravdu přehnal…
Asi po třech nadechnutích Bill začal kašlat vodu.
“To je dobrý,“ usmál se zářivě Tom a pořád jej ještě držel v náručí…
Oba byli smáčení, oba byli zmrzlí, ale oba se teď tiskli k sobě, jako by je měla vzájemná přítomnost zahřát. Klára na ně koukala s překvapením v očích. Tedy hlavně na Billa. Nebyl to snad on, kdo ještě před necelým týdnem pořád na Toma nadával, jak je namyšlenej a bůhví co ještě? A teď tady ten stejný Bill brečel přitulen do Tomovy mikiny a poslouchal konejšivá slůvka.
A Tom jí taky hodně překvapil. Nikdy by to do nich neřekla. Ale pomalu začínala cítit, že je tam zbytečná.
“Táák, kluci, já už půjdu. Mějte se,“ pousmála se a směle vykročila.
“Kláro?“ křikl ještě Tom.
“Hmm?“ zvědavě se na něj obrátila.
“Děkuju,“ špitl a usmál se. Klára se také usmála a upalovala na další hodinu.
„Bože můj, lásko,“ špitl Tom a konečně Billa jemně políbil. Ten mu polibek pomalu oplácel. “Seš v pořádku? Není ti zima? Nepotřebuješ něco?“ začal na něj Tom chrlit otázky jednu za druhou.
“Ne… jsem v pohodě. Ale jedno potřebuju,“ šeptl a smutně se zadíval do Tomových milých očiček.
“Cokoliv… stačí říct,“ šeptl a pohladil jej po studené, ale už ne tak modré tváři.
„Tebe… Moc tě potřebuju, Tome. Potřebuju abys mě chránil… sám to nedokážu,“ vzlykl, ale pevně sevřel víčka a snažil se nebrečet. Kvůli tomu zmetkovi už nevyroní jedinou slzu.
Tom teď pocítil nekonečný závan něhy. Bill se k němu tulil jako raněné ptáče a prosil jej o to, aby jej chránil. Po ničem jiném netoužil. Už od první chvíle co Billa uviděl, jej chtěl chránit. Starat se o něj. Když u něj viděl Martina, měl neuvěřitelný strach. Teď se od něj nehne ani na krok.
“To víš, že tě budu chránit. Slibuju. Když se k tobě jenom přiblíží, uvidí. Už se nemusíš ničeho bát, Billí. Jsem s tebou,“ řekl Tom tichounce do Billova zmrzlého ouška.
„Miluju tě,“ něžně se na něj usmál a znovu jej políbil.
Bill neměl potřebu kazit tuhle krásnou chvilku tím, že na něj Martin sahal. Tom by jej pak už opravdu dorazil a to Bill nechtěl. Nechtěl, aby měl Tom kvůli němu problémy.
„Doprovodím tě domů. Takhle už na hodinu nesmíš,“ řekl Tom a pomalu pomohl vstát zkřehlému Billovi na nohy. Tom si Bill ještě pro mikinu, co měl ve třídě, vzal svoje a Billovy věci a mikinu navlíkl na zmrzlého Billa.
Třídní hned pochopila co se stalo a oba je pustila domů…
………………………………
Mlčky utíkali parkem, zoufale se k sobě tisknouc. Tom jej už nikdy nechtěl pustit ze své náruče. Chtěl jej takhle držet už pořád. Už pořád jej mít u sebe. Protože cítil, že i když byl Bill ze začátku velmi sebevědomý a snažil se být silným, uvnitř takový nebyl. Nebo ne až tak moc. Tom cítil, že to Bill sám nezvládne. Cítil, jak moc jej potřebuje. A cítil to hlavně teď, když se k němu celý zmrzlý tulil v mikině až po kolena. Jak jinak, když Bill je vyhublý na kost a Tom nosí věci velikosti XXL.
Po chvilce už odemykal dveře svého domu a promrzlého Billa rychle táhl do svého pokoje.
„Dám ti něco na převlečení, Bille? Nebo… nebo se snad chceš vykoupat a zahřát nebo…“ začal Tom nevýslovně koktat a v té spleti slov jej zastavil až Billův ukazováček, který jemně přistál na pootevřených rtech.
„Ani nevíš, jak moc ti děkuju, Tomi,“ šeptl Bill a jemně jej políbil.“Miluju tě“zamručel a rozhodl se, že se půjde vykoupat.
V Tomově hlavě ale pracovalo něco jiného, než mozek. A proto se nelze divit jeho otázce, která Billa dost zarazila.
“A nemůžu s tebou?“ pípl trošku nesměle a zadíval se Billovi hluboko do očí.
„Co… cože?“ zeptal se polekaně a čekal, že to Tom odvolá. Jenomže se tak nestalo.
“Když… když já se moc stydím,“ šeptl Bill a musel se sám nad sebou pousmát, jak je určitě celý červený. Tom k němu pomalu popošel a opatrně mu svlíkl svou mokrou mikinu.
“Tak můžu?“ zopakoval potichu a políbil Billa jemně na oušku.
Věděl, co na něj platí. Bill ještě omámen ani nestihl nic zaregistrovat a Tom už utíkal napustit vanu, kde se spolu vykoupou.
Nechtěl na něj nic zkoušet a to taky ani neudělá. Bude se s ním milovat teprve až to bude Bill sám chtít. Nikdy by na něj nijak netlačil. A tak ani teď jej tím nechtěl polekat. Napustil horkou vodu, do které nalil mandlovou pěnu.
Celou koupelnou se roznesla vůně mandlového mléka.
Zatímco Tom připravoval tu oázu vůně, byl Bill v jeho pokojíku už jen v županu a musel si nadávat za to, že se do tohohle pustil. To, že jej Martin osahával… na to při Tomovi dokáže zapomenout, jenomže Bill je hrozně stydlivý. Nedokáže se před Tomem jenom tak svlíknout. To prostě nejde…
Tom se už už chystal svlíknout ze svého druhého županu, když za sebou ucítil něčí tichou prosbu.
“Ale nebudeš se smát,“ špitl Bill, a když se Tom otočil a uviděl svého medvídka jenom ve vlněném županu, málem se mu podlomila kolena.
“Proč bych se měl smát?“ mile se zasmál Tom a pomalu rozvázal uzlíček na Billově županu, který mu rázem přistál někde u nohou.
Tomovi málem spadla čelist.
“Já… panebože,“ bylo jediné, co ze sebe dokázal vysoukat. Bill mu doslova vyrazil dech. Byl tak nádherný. To, co Tom cítil teď, ještě nikdy necítil.
“Tak co?“ zeptal se tiše a bál se podívat mu do očí.
„Jsi… jsi dokonalej,“ šeptl a dlaní jemně přejel přes jeho dokonalý hrudník. To už ale i jeho župan ležel na zemi vedle Billova. Poprvé stáli před sebou tak, jak je bůh stvořil.
Na celou vanu rázem zapomněli. Tom Billa pomalu hladil, až si jej za týl přitáhl k sobě a hladově políbil…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
