Blbej hip hoper 3.

Bill se mu zadíval hluboce do očí. Vůbec své chování nechápal. Nebyl to snad on, kdo na začátku na něj pořád nadával a neměl pro něj hezkýho slova? A teď s ním tady stojí v parku, kouká mu do očí a je si vědom toho, co mu říká. Jeho oči jsou tak upřímné. Tak nějak dětsky milé, ale přesto má strach. Už jen při vzpomínce na Martinovy výhružky, to nesmí.

„Tome… tohle nejde … nedokážu ti věřit,“ šeptl Bill a sklopil pohled.

Tom si smutně povzdechl.

„Čekal sem to,“ řekl a jeho smutnej pohled utkvěl na Billově bolavým rtu.

„Bolelo to moc?“ zeptal se jemně a když Bill pomalu přikývl, měl sto chutí jej obejmout a mačkat v náručí, jak byl rozkošnej. Jenomže to by teď všechno jenom zhoršilo.

„Měli bychom už jít,“ řekl Bill a koukl se na hodinky. Za pět minut jim mělo začít vyučování.

„Tak dobře. Měj se, Bille,“ řekl Tom a podal mu ruku. Jenom tak… přátelsky. Bill se šokovaně podíval nejdřív na Tomovu ruku, pak na něj. Bože… byl tak blízko. Jemně se na něj podíval a bříšky prstů se dotkl Tomovy rozpálené kůže. Přitom s ním udržoval oční kontakt…

Ani pořádně nevěděli, co dělají… možná že to bylo jenom… jenom nějaké pominutí smyslů, ale podvědomě se k sobě přibližovali…

Billovu tvář ovanul Tomův horký dech…jeho dech se nápadně zrychlil a jeho hruď se nadzvedávala o něco rychleji.

„Ty se chvěješ, Bille?“ šeptl Tom pomalu a dělaly se mu mžitky před očima, jak byl Billovi blízko. Už cítil, jak se celý třese… bylo to něco neskutečného.

„Tohle… bys neměl,“ špital Billm, zatímco se k němu Tom přisunul na minimální vzdálenost. Celou školou otřásl zvuk zvonku. Kluci byli od sebe pouhé dva centimetry… už už chtěli zrušit tu jedinou mezeru mezi sebou… kdyby se neozval ten hnusnej zvonek.

Oba je jakoby probral z toho transu a oni si až pak uvědomili, co vlastně dělali.

„Já… už musím,“ řekl rychle Bill a utíkal pryč.

„Bille!“ zakřičel na něj Tom v poslední chvíli. Bill pevně semknul rty a přivřel víčka. Už jen ten hlas působil nadpozemsky. Pomalu se otočil a málem vypískl šokem, jak za sebou ucítil Tomovo tělo…

„Bille… slib mi, že sem přijdeš hned po škole… budu tady čekat… prosím přijď,“ šeptl Tom rychle a zoufale putoval pohledem k Billovým rtům.

Billa právě opustily poslední zbytky rozumu… Rychle se narovnal a přitiskl svá rozechvělá ústa k Tomovým hladovým rtům…

…………………….

„Ta-ak, ahoj“ špitl Bill, jakmile se od Toma vzdálil na milimetr. „Udělej to ještě jednou Bille… prosím,“ šeptl Tom a znovu si Billa k sobě přitáhl. Bill se zaculil jako sluníčko a políbil ho teď doopravdy. Jejich polibek sice trval asi minutku, ale pro oba to bylo něco dokonalýho.

„Už musím,“ špitl Bill a nechtěně se od Toma odtáhl. Prostě musel.

„Tak tady po škole, jo?“ zeptal se ještě před třídou Tom. Bill rychle přikývl a vlezl do své třídy.

No… vlezl, vlastně doplul. To, že ze začátku neměl pro Toma jediné hezké slovo… už pro něj nebylo důležité. Možná, že se na první pohled zdál jako blbec, nebo namyšlenej, ale Billa tahle myšlenka pomalu opouštěla…

Tom byl také jak v sedmém nebi. Nemohl se dočkat konce vyučování… Vlastně tomu ještě pořád nemohl uvěřit. Bill byl pro něj něčím nedostupným a věděl, že dobít tuhle pevnost nebude jednoduché… jenomže se to pomalu ale jistě začínalo dařit.

I když měl tady holek na každý prst deset, vůbec jej nezajímaly. Úplně ho pobláznil tenhle zvláštní týpek s neopakovatelnýma očima a zářivým úsměvem.

Vlastně se zase setkali u oběda. Ale aby to nebylo nápadné, Tom zůstal v jídelně a Bill šel ven pod svůj stromek. Ale nezapomněli na sebe krásně mrknout.

„Billeee!“ přiběhla k jeho stromku Klára. Klára byla jeho spolužačka. I když byla plnoštíhlá, až tak ošklivá nebyla. A jak se hned na první pohled zdálo, byla tady kvůli Tomovi.

„Ahoj, potřebuješ něco?“ usmál se na ní a mile jí uvolnil vedle sebe místo.

Klára si s úsměvem sedla a podívala se na něj smutným pohledem. To u ní byl nezvyk. „Můžu ti nějak pomoct?“ zeptal se mile a viděl, jak se celá chvěje.

„No jo…víš, já Bille…“ začala koktat a nesměle se mu podívala do očí.

„Jde o Tom-tedy toho hip-hopera?“ včas se vzpamatoval a když přikývla, ještě víc zpozorněl.

„Jo…já se do něj úplně zbláznila, Bille. Ale dneska jsem ho viděla líbat se s nějakou holkou,“ šeptla smutně.

„Cože?“ zeptal se tiše. To by mu přeci neudělal.

„No… sice sem si dneska zapomněla brýle, i tak sem ho rozeznala v parku s nějakou černovlasou dívkou. Měl si pravdu… je to sukničkář a mrzí mě, že sem tě pomlouvala, že o něm mluvíš špatně,“ vzdychla.

Billovi se ulevilo. Ještěže je chudáček tak slepá bez těch brejlí.

„To nic, v pohodě,“ usmál se a posunul se, aby mohla vstát.

„Tak jo… ahoj,“ kývla mu a odešla.

„Tak tys mě pomlouval?“ ozval se mu pobavený hlas u ucha.

Bill jej hned rozpoznal.

„Možná že jo a možná že ne,“ usmál se, rozhlídl se, jestli je kolem nikdo nevidí a nechal se od Toma rychle políbit…

autor: B-kay
betaread: Janule