Hned po tom, co vylezu ze sprchy, se jdu podívat, co dělají naši. Táta sedí před televizí, ale vypadá to, že ho den zmohl a spí. Máma vedle něj kouká na nějaký romantický film a upíjí ze skleničky víno. Na klíně má kočku a hladí jí soustředěně po hřbetě. Poprosím jí, aby se zašla občas podívat na Davídka. Slíbí mi to a mrkne na mě s úsměvem. Ví, že jdu k Tomovi. Máme si toho hodně co říct a na to potřebujeme mít klid. Ještě zajdu přikrýt Dejva, který má peřinu věčně odkopanou a pak už nesměle zaklepu na Tomovy dveře.
Když se ozve tiché „dále“, dodám si odvahu a vejdu. Místnost osvětlují jen dvě svíčky, které stojí na nočním stolku a vydávají blikavé světlo. Tom sedí opřený o pelest postele a potichu si brnká na kytaru. Když vejdu a přizpůsobím svoje oči slabému blikotavému světlu, všimnu si úsměvu na jeho tváři a hned je mi lehčeji. Chystám se zřejmě na nejdelší monolog svého dosavadního života a mám trochu strach, abych mu dokázal všechno vysvětlit a neudělal při tom nějaký další kopanec. Jeho úsměv mě trochu uklidnil. Lehnu si na druhou polovinu velké postele a chvilku jen poslouchám jeho hru. Dohraje jednu ze svých improvizací, při kterých vzniká většina nových písniček a uloží kytaru pečlivě do stojanu. Nikdy jsem neviděl, že by jí opřel jen tak o stěnu, na to si svého nástroje moc váží. Vždycky měl ke své kytaře lepší vztah, než ke svým milenkám. Ty odkládal kamkoliv a bylo mu to jedno…
Lehne si zpět ke mně, otočí se na bok, aby mi viděl do tváře, a pod hlavu si zachumlá svůj bílý polštář. Pohladí mě po tváři a překryje nás společnou peřinou. „Je tu chladno,“ řekne potichu. Jsme oba jen ve svých spacích úborech, což jsou pouze boxerky. Nadechnu se, a když konečně vyslovím první větu, spadne ze mě tréma a začnu pomalu vyprávět.
„Všechno to začalo, když jsem seděl v kadeřnickém křesle. Tam se mi ve vzpomínce poprvé objevila Karin. Z celého záblesku jsem nic nepochopil, bylo to pro mě celé nesrozumitelné. Viděl jsem sám sebe v jejím nechutně špinavém bytě, ona ležela opilá na posteli a já jí přinesl peníze. Nevěděl jsem, co si o tom myslet, tak jsem to dál neřešil.
Další chvíle, kdy jsem se s ní setkal, byl její noční telefonát. Volala ve tři ráno, že je jí hodně zle, abych k ní přijel. Netušil jsem, kdo je a kde bydlí, takže jsem nikam nejel, ale pořád jsem měl neodbytnou myšlenku, že se tě na ní nemám ptát. Řídil jsem se instinktem, jako vždycky,“ vyprávím pomalu a nervozita je pryč. Je to jako na koncertě, první dvě písničky jsou utrpení a pak už je všechno OK.
„Další vzpomínka mi přidala novou informaci, která mě omráčila, a já pochopil, že ti to ani nechci říct, abych ti zbytečně neublížil. Ze vzpomínky vyplynulo, že před několika lety, v den párty v hotelu Hilton, jsme se my dva pohádali a já tam šel sám. Tam se Karin podařilo mě opít do němoty, lstí zatáhnout do hotelového pokoje a… ráno jsem zjistil, k čemu došlo v noci. Utekl jsem, cítil jsem se strašně provinile, ale nepamatoval jsem si z toho vůbec nic. Ten den, kdy jsem si na tohle vzpomněl, jsem byl předvolaný na policii. Tam jsem se dozvěděl, že Karin umřela tu noc, kdy mi volala. Předávkovala se alkoholem a prášky. Vlastně se mi ulevilo a myslel jsem, že to nejhorší mám za sebou,“ odmlčím se při té vzpomínce. Tom leží stále ve stejné poloze a pozorně poslouchá.
„Tenkrát jsem ti lhal poprvé, ale bylo to proto, že jsem ti nechtěl působit bolest jeho nevěrou. Myslel jsem si, že její smrtí všechno skončilo, tak nebyl důvod ti to říkat. Náš vztah byl krásný a já ho nechtěl kazit… pro mě to bylo něco nového a křehkého, co by se mohlo rozbít takovou informací. Necítil jsem vinu za toho starého Billa, ale stále jsem nechápal, proč jste měli poslední dobou divný vztah, protože tahle událost se stala před čtyřmi lety. Nedávalo mi to smysl,“ v tu chvíli, kdy jsem to dořekl, zhasla jedna svíčka. Její knot se utopil v roztaveném vosku. Setmělo se ještě víc a Tomův obličej skoro zmizel, jen ohníčky v jeho očích plály a lákaly mě svým světlem. Najednou mi chyběl kontakt s ním, tak jsem po paměti nahmatal jeho ruku, kterou měl volně položenou na prostěradle mezi námi. Sevřel jsem jí a pokračoval v povídání.
„Když už to vypadalo, že mám to nejhorší za sebou, přišel pátek se Sabine. Jeli jsme do dětského centra a já myslel, že je to jen nějaká běžná, charitativní návštěva. Pohráli jsme si s dětmi, rozdali plyšáky a jeli domů. Tam jsem ho poprvé viděl, aniž bych tušil, kdo to je. Seděl sám schovaný v koutku, a když jsem ho vzal na klín a vybrnkával jeho prstem písničku na klavír, zeptal se mě, jestli jsem jeho nový tatínek. Šokovalo mě to, nevěděl jsem, co mu říct, abych mu neublížil, ale zachránila mě vychovatelka, která mu řekla, že jsem jen návštěva. Když jsme odcházeli, dal jsem mu medvídka Pú, kterého dodnes nedá z ruky. Byl mi tak blízký… malý samotář, který se s nikým nebavil. Připomněl mi moje dětství… taky jsem byl občas rád sám. Věděl jsem, že se tam vrátím, ale že to bude tak brzy, to mě ani ve snu nenapadlo.“
„Zatímco ty jsi s Gustavem obrážel berlínské hospody, já seděl se Sabine v obýváku a poslouchal dlouhou historii o jejím kamarádství s Karin, o kterém jsme neměli ani ponětí. To Sabine zařídila, aby byla Karin na té párty v Hiltonu. Podle jejího vyprávění neměla tehdy tušení, že měla Karin v plánu mě dostat do postele za každou cenu a asi jí to díky mému rozpoložení nedalo moc velkou práci. Myslela si, že s ní zůstanu… prý nás obě milovaly už od dob, co byly naše fanynky. Sabine byla blázen do tebe, Karin do mě.
Když zjistila, že jsem ráno z hotelu utekl, pochopila, že z toho nic nebude. Jenže za pár týdnů zjistila, že je se mnou těhotná. Sešli jsme se a já jí dal jasně a tvrdě najevo, že s ní nepočítám. Dal jsem jí peníze na potrat, o které si řekla, ale to nebylo všechno. Z toho, co se v noci odehrálo pochopila, jak je to mezi námi dvěma. Oslovoval jsem jí při tom tvým jménem a ona toho využila k vydírání. Proto jsem jí nosil peníze, kdykoliv mi zavolala,“ vzdychl jsem nešťastně. Otočil jsem se na záda, protože mě začala bolet ruka, kterou jsem si podpíral hlavu. Měl jsem teď Tomův obličej přímo nad sebou a naše stále spojené ruce na svém hrudníku.
„Po několika měsících Sabine náhodou zjistila, že si Karin moje dítě nechala. Nechtěla to přiznat, protože se bála, že jí ho seberu. Sab slíbila Karin, že mi to neprozradí, ale když umřela, viděla to jako jedinou možnost, jak Davídka zachránit od adopce cizími lidmi. Řekla mi o něm a zároveň mi prozradila, že jsem se s ním seznámil to odpoledne v dětském centru. Byl to pro mě naprostý šok… nevěděl jsem nikdy nic tak jistě, jako to, že se o něj chci starat,“ viděl jsem zřetelně lesknoucí se slzy v Tomových očích… sevřel jsem jeho ruku, ale musím pokračovat dál. Chci to mít co nejdřív za sebou.
„Ty jsi se ten večer připotácel domů opilý, takže s tebou stejně nebyla řeč a já měl volný den na to, abych začal jednat. V sobotu ráno jsem se jel podívat za Dejvem a odpoledne jsem se sešel s Markem. Až těsně předtím, než jsem volal Markovi, jsem se z další živé vzpomínky dozvěděl, že jsem svoje otcovství odhalil už před rokem a soud o svěření do péče už běží. Hledal jsem doklady po celém bytě a našel je v obálce zahrabané ve svém spodním prádle. Bylo tam všechno, včetně předvolání k prvnímu stání na pondělí.
Všechno se to seběhlo tak strašně rychle… zavolal jsem Markovi a z rozhovoru s ním jsem zjistil, že ten starý Bill neměl v plánu to samé, co já. Chtěl sice Davídka sebrat Karin, ale jen ze msty. Plánoval, že najme chůvu a schová ho někde, abys na to nepřišel. Mark se o to měl postarat. Když jsem mu řekl svůj názor na věc, nejdřív mi vyhrožoval tím, co se všechno může stát, že přijdu o Tebe, o soukromí, možná mě i obviní z vraždy Karin, ale mně to bylo jedno. Bál jsem se, že se to může stát, ale Davídek na mě čekal opuštěný v tom rohu u piána a já ho tam nemohl nechat… nešlo to. Musel jsem to risknout.
Když jsem ten večer přišel domů, zažil jsem s tebou to nejkrásnější milování svého života a byl jsem smířený s tou možností, že je to možná naposledy,“ přiznal jsem potichu a lekl jsem se, když mi jedna studená Tomova slzy dopadla na čelo.
„Promiň,“ špitl Tom, setřel mi důkaz své lítosti a na to samé místo mi vtiskl lehký polibek.
„Celé nedělní dopoledne jsem vymýšlel, jak ti to všechno šetrně říct, ale jak to dopadlo, už víš. Televize to prozradila za mě a já už neměl šanci ti nic vysvětlit. Všechno bylo ztracené a já to věděl. Ležel jsem se Scottym na zemi v předsíni a neměl sílu nic dělat. Slyšel jsem jen bouchnutí tvých dveří a startování auta. Kdybych nezavolal mámě a ona nepřijela, asi bych to snášel daleko hůř. Ona mě zachránila a vytáhla mě z nejhoršího,“ skončil jsem svojí zpověď. Stulil jsem se Tomovi do náruče a políbil ho na krk. „Miluju tě, lásko a nechci o tebe přijít,“ vzdychl jsem mu do vlasů.
„Neboj se, ty o mě nikdy nepřijdeš,“ zašeptal Tom a přitiskl si mě blíž. „Jsem tak rád, že jsi tu právě ty. Zachránil jsi svým příchodem náš vztah. Když si spojím všechny informace s tím, co jsem doteď věděl, vychází mi z toho jediná rovnice. Rozešli bychom se, protože kdyby udělal s tím špuntem to, na co se chystal a já bych se to dozvěděl, byl by to konec. To, jak se ke mně choval poslední dva roky, jaký byl necitelný a protivný by to jen podtrhlo,“ řekl rozhodně a mě překvapila tvrdost, s jakou o něm mluvil.
„Ale ty jsi jiný… jsi milý, něžný a miluješ mě tak, jak on to nikdy nedokázal,“ dodal a začal mě pomalu a něžně líbat. Už jsem to strašně moc potřeboval a vyšel jsem mu dychtivě vstříc. „A já tě miluju den ode dne víc a víc…“ dodal ještě a pak už nic nerušilo naše dlouhé spojení rtů a něžnou hru jazyků, která se strhla v pomalou vášnivou bitvu, která nemá vítěze, ani poražené.
autor: Janule
betaread: Janik
anoo , plány "starého" Billa boli fakt čudesné ….veď by tomu dieťati zničil život …ale túha po pomste je silnáá x( dojemný dielček , ich (tvoje) úprimné rozprávanie ..niečo kráásne )
Oh ano ano anooo!!!!! ((= Táág je zo zpráwně klucí moji!! (((=
Něhjak toho stareho BIlla nemám rada byk to hroznej parchant ale ten noví je zlatičko 🙂
Nádherné, ďakujem za to ako sa to krásne vyvíja 🙂 ale rada by som pochopila prečo bol Bill taký. Čo ho tak zmenilo. A nechcem aby sa k svojmu pôvodnému ja vrátil.
Tyjo..já pořád musím přemýšlet nad tím ´starým´ Billem. Nedokážu je vůbec pochopit. Tak moc přeci Toma miloval a přitom k němu byl tak necitelný a protivný a ke všemu ještě strašně sobecký. Tihle dva Billové jsou oba naprosto rozdílní. Je to zvláštní. A hlavně věřím, že Bill je z toho nejvíc zmatený. Celý život se snažil dělat všechno nejlíp a pak zjistí, že za tu dobu, co tu vlastně ´nebyl´ byl ten ´starý Bill´ naprosto jiný člověk. Já jen pevně doufám, že do toho Bill nikdy nespadne a nebude stejný jako předtím.
A Toma mám za jeho povahu opravdu moc ráda. všechno to skvěle zvládá a jsem ráda, že si všechno nechá vysvětlit :))