Ležíme v temné ložnici vedle sebe. Tom mě stále drží za ruku a sledujeme společně poslední záběry naší osudové oslavy. Plátno potemní a objeví se nabídka dalších titulů, ale Tom celé naše domácí kino jedním stiskem tlačítka vypne a zůstaneme ponoření v úplné tmě… září jen slabá světla z podlahy, která tvoří příjemnou atmosféru.
Cítím, že se Tom začal pomalu přesouvat směrem ke mně, ale než ho stihnu zarazit, stane se přesně to, co jsem předpokládal…
„Sakra … blbý chipsy!!“ vykřikne a já si div nevyliju colu za krk.
„Co děláš?“ vykřiknu zase já a leknutím se posadím na posteli.
„Pitomý chipsy, teď jsou všechny v posteli!“ nadává Tom a šmátrá rukou za hlavou, aby rozsvítil lampičku. Atmosféra je v pytli…
„Ježíši, to je spoušť, to byl ale blbej nápad…“ stěžuje si bráška a soustředěně vyzobává všechny vysypané mastné chipsy ze sněhobílého prostěradla… „Já tak nerad povlíkám postele…“ kňučí Tom a snaží se vyšťourat i ty poslední drobečky.
„Když mi řekneš, kde jsou prostěradla, tak to klidně udělám…“ prohlásím s přehledem, protože moc dobře vím, že ten blbej nápad byl můj.
„Joooo, to bys byl hodnej, já to fakt nesnáším,“ usměje se na mě vděčně a hned se snaží ve skříni vyhrabat nové prostěradlo. Naštěstí peřiny to nezasáhlo, měli jsme je oba nacpané za hlavou. Za chvilku to mám hotové a hupsnu zase pěkně zpátky na svojí půlku postele.
„Zhasni, prosím,“ řeknu Tomovi, když se zase pohodlně uvelebí. „Můžu k tobě?“ zeptám se a nečekám na vyzvání, stejně v té tmě nevidím do jeho tváře.
„Šimráš,“ zašeptá mi Tom do ucha, když si položím hlavu na jeho rameno a objemu ho rukou kolem pasu.
„Promiň,“ uhladím si vlasy, aby ho nešimraly na nose. Ještě by mohl začít kejchat a budu povlíkat znova…
„Čemu se směješ?“ zeptá se Tom, když zaznamená moje pobavené uchechtnutí nad představou kýchajícího brášky… bývá při tom srandovní.
„Jen tak, je mi dobře….“ zalžu, abych nenarušil tu hezkou chvíli. Najednou se začne ložnicí linout tichá hudba… ani jsem si nevšiml, že je tu někde přehrávač… nějaké romantické balady…
„Líbí?“ zeptá se mě Tom. Jen kývnu na souhlas a tiše poslouchám.
„Musíš mi to celé vyprávět, lásko,“ poprosím Toma.
„A kde mám začít?“ zeptá se.
„Třeba tím, kdys přišel na to, že mě máš rád,“ cítím, jak se zhluboka nadechl.
„Já vlastně nevím přesný okamžik… bylo to takové postupné…“ začne tiše povídat. „Vlastně jo, už vím… poprvé jsem si všiml, že je něco jinak, když jsem viděl jeden tvůj plakát… byl jsi tam takový jiný… nevím jak to říct, ale asi mě dostal ten pohled… věděl jsem, že jsi dobrý herec a máš ty pózy všechny v malíku, ale tohle bylo něco… jak bych to řekl… něco zvláštního… viděl jsem tě najednou jinýma očima. Konečně jsem pochopil, co na tobě všechny ty bláznivý hysterický holky viděj. Bylo to někdy po tom, co sis změnil účes… najednou jsi nebyl ten ďábel s ofinou přes oko, ale někdo úplně jiný. Tvoje oči byly tak strašně erotický, že jsem se úplně zarazil. Byl to jen pocit, záblesk, takže jsem se s tím dál nezabýval, ale pamatuju si to. Bylo to poprvé. Pak už se to jen stupňovalo. Ty jiné oči mi zůstaly a začal jsem tě víc sledovat. Všímat si tvých pohledů, gest, chůze, úsměvů… fascinovalo mě tvoje neustálé olizování rtů… několikrát mě to málem zabilo. Nejvíc jsem miloval, když jsme byli doma… byl jsi přirozený, nic jsi nemusel hrát. Možná to bylo i tím, jak ses díval ty na mě. Netušil jsem, že máš stejné pocity, ale naše vzájemné spojení zřejmě fungovalo… možná jsem si tu lásku stáhnul od tebe, přímo ze srdce… “ usměje se.
„A pak přišly sny. Nejdřív to byly jen takové kraťounké epizodky, většinou jsme se v nich jen líbali, ale i to mi stačilo. Předtím jsem svoje sny zapomínal, dokonce jsem si myslel, že žádné nemám, ale tyhle mi najednou začaly zůstávat v hlavě a začaly mě děsit. Byly čím dál živější, barevnější a odvážnější a já se budil uprostřed noci, celý zpocený. Byl jsem rád, že nemáme společný pokoj, protože to bys mě určitě odhalil. Dokonce jsem si oddělené pokoje vydupal i na Davidovi, když jsme byli ubytovaní v hotelech. Sváděl jsem to na náš hudební vkus, ale skutečnost byla úplně jiná. Myslím, že jsem musel vzdychat ze spaní… vždycky to totiž skončilo stejně,“ slyším jak se usmívá při té vzpomínce. „Koupil jsem si tenkrát patery nové boxerky, protože jsem kolikrát spotřeboval dvoje za noc… myslím, že jsme byli na tom nákupu společně a tys mi je pomáhal vybírat… pamatuju se, jak jsem se před tebou styděl, jako bys mi mohl číst myšlenky,“ pohladí mě lehce po tváři. Chytnu jeho ruku do své a políbím ho do dlaně. Za odměnu dostanu pusu na čelo.
„Dostal jsem z toho strach, věděl jsem, že je to něco, co by vyděsilo všechny okolo, ale hlavně tebe. Kdybych tušil, že cítíš to samé, vůbec bych neváhal, ale já si myslel, že bys mě nepochopil, tak jsem se s tím snažil vyrovnat po svém. Všechny holky, které mi prošly postelí neměly obličej… ve všech jsem viděl jen tebe… měl jsem co dělat, abych jim v té nejvášnivější chvíli neřekl tvým jménem. Ty jsi pořád mluvil o tom, jak čekáš na velkou lásku, ale mě ani ve snu nenapadlo, že čekáš na mě. Chtěl jsem to v sobě přebít, pochopil jsem, že je to láska, ale chtěl jsem se jí za každou cenu zbavit. Proto jsem se snažil všem, včetně sebe, namluvit, že láska neexistuje, že na ní nevěřím… přitom jsem jí byl plný,“ pohladí mě po vlasech a chvíli mlčí.
„A pak jsem poprvé selhal… já, tvůj velký bráška Tom… selhal jsem v posteli s holkou… to bylo pro mě jako rána kladivem. Naštěstí byla tolerantní a nikde nic neroztrubovala, ale mě začalo docházet, že už to takhle dál nepůjde. Už to bylo skoro dva roky, co jsem to v sobě dusil, ty ses mi vyhýbal, strašně ses naštval, když jsem zařídil ty oddělené pokoje v hotelech a od té doby to šlo s námi z kopce. Pomalu jsme spolu přestali mluvit, to si určitě pamatuješ. Začal jsem být doslova zoufalý. Čtyřiadvacet hodin denně jsem o tom přemýšlel. Každou chvíli do mě musel někdo strčit, abych se probral… bylo to takové zvláštní období. Snažil jsem se to krýt vtipnými poznámkami, ale sám jsem cítil, že už to začíná být občas trapné… Děvkař Tom totálně změkl… bál jsem se přivést holku, aby se to nestalo znova, a zároveň jsem se bál, že se to někdo dozví.
Dostal jsem strach, že než se k něčemu odhodlám, ty si najdeš tu svojí vysněnou lásku a já zůstanu sám. Začal jsem být nervózní, všude jsem tě hlídal, abys nepotkal někoho, do koho by ses mohl zamilovat, doslova jsem tě začal pronásledovat.
Pak sis nechal udělat nové tetování na ruku… svoboda a rok našeho narození… mělo to symbolizovat naší plnoletost, to, po čem jsme oba tak dlouho toužili… najednou to bylo nadosah ruky… najednou jsme se mohli odpoutat od rodičů, ale ve mně to spíš vzbuzovalo obavy… cítil jsem to jako tvoje odpoutání ode mě. Bál jsem se. Najednou ses mohl odstěhovat, kam jsi chtěl, mohl jsi odjet třeba na druhý konec zeměkoule a já ti v tom neměl jak zabránit. Rozhodl jsem se, že to musím změnit. Tak dlouho jsem si představoval, že mě opustíš, až jsem to nakonec začal považovat za hotovou věc a věděl jsem, že tě musím zadržet… připoutat zpátky k sobě. Ten večer naší oslavy byl pro mě poslední možnost. Ráno už jsi mohl být někde pryč a proto jsem to chtěl udělat. Bylo to nelogické, držela tě kapela, ale já už přestával myslet logicky… Chtěl jsem se ti vyznat, ať to stojí, co to stojí. Už mi bylo jedno, jestli mě zavrhneš, nebo mnou budeš pohrdat… byl jsem na to připravený. Všechno bylo lepší, než nejistota. I krutá jistota, že mě nechceš, byla najednou lepší…“
„Když jsme spolu za barem kouřili, byl jsem už maximálně nervózní… stáli jsme tam sami, mohl jsem ti to říct, ale najednou se mi rozklepaly nohy a já to nedokázal… cítil jsem se jako zbabělec. Zpátky jsem tě poslal samotného a radši jsem zapadl na záchod, abych se uklidnil. Když se mi přestaly klepat ruce, umyl jsem se, abych nebyl tak schvácený a dodával jsem si samomluvou odvahu. „Musíš, musíš, musíš mu to říct,“ opakoval jsem svému obrazu v zrcadle pořád dokola. Pak jsi na ten záchod přišel ty a já musel vypadnout. Nepoznal bych tě, ani kdybys neměl brýle… byl jsem úplně mimo. Podezřelý jsi mi byl, ale když jsem viděl v jakém stavu je David, hodil jsem to za hlavu. Měl jsem důležitější věc a tos byl ty, ale o sedm let mladší. Nebyl jsem ani schopen pít, abych se trochu zklidnil,“ dopovídal Tom a přikryl nás peřinou… začalo být chladněji, venku už byla určitě tma, jako tady v naší ložnici. Chvíli bylo ticho, nechtěl jsem ho rušit, ale musel jsem.
„Pokračuj, prosím,“ zašeptal jsem mu u ucha. Usmál se a dal mi pusu na čelo, jako bych byl jeho dítě… jako by mě chtěl chránit.
„Někam jsi mi zmizel, tak jsem chvíli bloumal mezi lidmi a občas s někým prohodil slovo. Zkusil jsem se napít trochu alkoholu, ale nemělo to na mě vůbec žádný účinek. Pak mi někdo řekl, že tu nejsi, ať tě seženu. Tušil jsem, že jsi někde zašitý jako vždycky, tak jsem šel skoro najisto. Když jsem přišel ke stolu, viděl jsem na tobě změnu… poznal jsem, že jsi brečel, ale vypadals spokojeně. Hodil jsi na mě zářivý úsměv, který jsem od tebe neviděl už nejmíň půl roku. Dokonce jsi mě vzal na chvilku lehce kolem ramen, když jsme spolu odcházeli do vedlejší místnosti, ale z toho už jsem byl úplně paf. Ta změna mě zarazila. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet… je to dobré, nebo špatné znamení? Mám to udělat nebo ne? Honilo se mi hlavou tisíce myšlenek a vůbec jsem nevnímal, co se kolem nás děje. Mechanicky jsem tiskl všechny ty gratulující ruce a líbal nastavené tváře a v hlavě měl jen jednu jedinou.
Poslední gratulant byla máma a pak mě čekala poprava… vlastně sebevražda, protože jsem do toho šel dobrovolně. Stál jsi kousek ode mě. Když jsem se k tobě otočil, viděl jsem ti v očích radost, lásku? Nevěděl jsem co to je, ale povzbudilo mě to. Udělal jsem první krok… krok do propasti, ze které nebylo návratu, ale tvoje ruce mě zachytily a já do té propasti nespadl. Přitáhl sis mě a přimáčkl na své nádherné tělo, po kterém jsem tak toužil. Chytil jsem tě kolem pasu tak silně, jako bych tě zachraňoval, ale zachraňoval jsem spíš sám sebe. Cítil jsem tvojí nádhernou vůni a ruce, které mě objaly a pak slyšel ta dvě slova, tichá, milá, nejkrásnější na celém světě. Podlomila se mi kolena. Musel jsi mě přidržet, abych se neporoučel k zemi. Stiskl jsem tě silněji, abys věděl, že jsem ti rozuměl. Když jsme se pouštěli, připadalo mi to, jako když nás od sebe někdo trhá násilím. Podíval jsem se ti do očí a doufal, že si v nich přečteš, že cítím to samé. Viděl jsem tam jistotu… tys to věděl, nebylo pochyb. Nechápal jsem jak, ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Usmíval ses… dodával jsi mi odvahu. Ještě jsem tě chytil nenápadně za ruku a zmáčkl, ale museli jsme se rozdělit. Dvě poloviny, které se právě našly, musely zase od sebe… trhalo mi to srdce, ale věděl jsem, že nemáme na výběr. Od této chvíle se musíme skrývat… před světem, před rodinou, kamarády… přede všemi, kteří by nás chtěli rozdělit.“
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
bože to je tak krásny
Ahhh…dokonalé. Nádherné vyznání…
ja …… fakt mi to príde , že toto nám sem napísal Tom , ktorý to zažil všetko do bodky , náádhera !
ježiš je to tak dokonalé, že sa z toho zabijem !
ja, odporca twincestu… je to perfektne napísané..
máš talentu na mraky, dievča 🙂
nejdokonalejší povidka chtěla jsem to napsat k prvnímu dílu ale píšu to až teď díky tvé povidce konkretně tehle jani jsem se vubec dostala k twc nikdy mě to ani nenapadlo až jsem někde narazila na uryvek z tohhle nebylo to celé a ani mi to medavalo smysl ale začalo mě to bavit a tak jsem vyhledala twincest blog a už to bylo vše je jen díky tobě děkuju Jani 🙂
To byla krasna a dojemna kapitola. Z takovych vyznani lasky jsem vzdycky namekko.
Moc krasne jsi to Janulko napsala.
Tak tuhle kapitolku mam uz prectenou v obou jazycich tolikrat, ze uz to snad i umim zpameti:-)
Tak si tady u toho čtení spokojeně předu… to je prostě nádhera. Ale občas se od textu odtrhnu a mrknu na boční stranu knihovny, kterou mám polepenou samejma Billíkama a zvláště se zaměřím na jeden úžasný obrázek, z kterého mi Bill hledí přímo do očí a musím souhlasit s Tomem. Prostě je to tam! 🙂
No jo, je to tam, i když mu z nosu visí otěže a na uchu se houpá kříž, je to prostě furt tam. 😀
Dobry vecer, tak jsem opet mrkla k sousedum a dej se ocividne libi.
Uz se nemuzu zvedavosti dockat, jak jste prelozily v dalsich dilech jmeno detskeho domova Bambulka. Radsi si ani netipuji:-)
[8]: No Bill bude vzdy krasny, i kdyz je onytovany, ocvakany, prospikovany, potetovany. Ma to stesti, ze mu slusi vsechno. Ja velkym priznivcem piercingu nikdy nebyla, u Billa se mi nikdy nelibil ani ten nad obocim, jen ten v jazyce mi prisel takovy mladistve neuvazene sladky. Kdovi, jestli ho tam bude mit v padesati, tipovala bych, ze spise ne. U Toma je zajimave, ze mi ten krouzek ve rtu i ty cerne "nausnice" vzdy prisly desne sic, u nej mi to vubec neva. Slusi u to s tim.
[10]: Ahoj, modrozelenko, no snad se to tam líbí, aspoň doufám.
Já jak Billa sledju léta, tak mi přijde, že se pořád víc a víc snaží si to tělo nějak zohyzdit či co 😀 Jak jsem ho znala v podstatě nedotčenýho, jen s hvězdou, téčkem za krkem a dvěma piercy, tak mi to jeho železářství připadá čím dál víc jako určitej druh závislosti, což on i přiznává, a toho se děsím. Každej další kousek mě děsí, že to bude za chvíli neúnosný, tak doufám, že se nějak včas zarazí.
Tom je konzervativní, jak starej dědeček, o sobě jednou prohlásil, načež asi měsíc na to shodil dredy a nasadil copánky, takže mu není co věřit, ale je fakt, že v tomhle se Billovi neblíží, ten svůj pierc změnil akorát ze stříbra na černej, přidal roztahováky do uší a zase na čas skončil. Snad mu to vydrží. 😀
No nic.. jdu pokračovat v krasojízdě.
PS: Bambulka – Pompon 😀 Jediný, co jsem našla, že znamená bambuli a nic jinýho, jinak to mělo vždycky nějakej další význam, většinou dost nevhodnej. 😀 Pošlu ti další díly. 🙂
[11]:Ponpon…to nemam tucha….neni to takova ta masjarada, co maji ty cheerleaderky a tak s tim jako kolem sebe machaj, kdyz provadi ty sve "zabavne" vstupy na stadionech?
No ja znam Billa uz okrasleneho. Ale ta vec v nose mi prijde opravdu divna, a to u kazdeho, videla jsem to parkrat u lidi z blizka a vzdy mi to prislo, jako bych se bavila s bykem. No ale to je vec vkusu a zvyky. Smrkat s tim musi byt zuzovni. Tetovani mi treba vubec nevadi, ty mam rada, to je jako malba na platno, ale piercy mi prijdou jako styl a´le siskebab. Ale at si Bill uzije, kdyz ho to bavi. Se budem jeste divit…… hlavne at si probuh nevymysli nejaky ten plastovy implantat pod kuzi, jako treba certi ruzky na celo, ale to snad ne, co myslis…?
Jo mimochodem, zminila jsem se ti uz o te povidce "Wayward" od izzap? Je to WIP a CTU, coz je u me skoro neslychane. To je takova krasa. Moc doporucuji. Rozvlacna, ale krasna. A Tom je tam Amish, takze nema zadne copanky, zadne piercy, jenom spinave blond vlasy po ramena (chvalabohu, ze mu autorka nedala plnovous, ktery jinakm Amishi nosej)a jako jediny modni doplnek ma slamak propraci na poli. Je takovy nevinny, panensky, zmateny….krasa. Vrele doporucuji.
No jo, člověče, máš pravdu, je to ten cheerleaderskej střapec 😀 to ve slovníku nepsali. 😀 Hodila jsem to do googlu a vyprdlo to na mě tyhle střapce… nenapadá tě jinej výraz, kterej by odpovídal bambuli na dětský čepici? Kdyby jo, ještě by se to dalo přejmenovat, tak často to tam zase jmenováno není… nebo jinej roztomilej výraz pro pojmenování dětskýho domova…
O Wayward už jsi psala, já ani netušila, co jsou to Amishové, až včera jsem se na to mrkla a čučela jsem, co je to za sektu. 🙂 Určitě se do toho pustím, ale nejspíš až o dovolený mezi vánocema, teď sotva stíhám. Těším se na to. 🙂
Tak jsem se schvalne na webu koukla na seznam detskych domovu z celeho sveta, ale nikde se to tam jen takovym roztomilych sporadickym nazvem nejmenuje. Vzdyzky je to desne dlouhe. Jenom v Rusku se s tim neparaj, Detsky domov numero 12 atd. Mile.
To ponpon mi prijde krapatek "divne". Nevim jak si to budou asociovat Americany, aby jim to neprislo nejake perverzni. Fakt nemach tucha. Ja bych tam dala i klidne nejake uplne jine neskodne jmeno. Nazev kytky, nebo tak nejak.
Ja se kvuli te povidky od izzap na Amishe koukla taky pekne zblizka. Docela je to uchvacujici, ze tak na zapade jeste v dnesni dobe lidi ziji. Ta jednoduchost zivota mi prijde i inspirativni, ale to nabozneske dogma uz ne. Je ta cela povidka takova jina a jsem velice, velice zvedava, jak to dopadne. Nevybrala si holka jednoduchou tematika, na ktere se ma zkladat Bill/Tom a jejich mozny vztah. Strasne slozite a zapeklite tezke. Uz jsem autorce napsala par obsesivne dlouhych komentu, kde jsem si vylila srdce.
No jo, mohlo by jim to zní perverzně na dětskej domov 😀 Napadá mě kopretinka – no, tak ne, to je tak debilní název v angličtině, že by to bylo horší než pompon 😀 Napadlo mě, jak se řekne bambule v němčině, to by znělo dobře, Bummel, že by se to jako nepřekládalo, jenže současně to taky znamená "flám" 😀 a hlavně by si nikdo pod tím nedovedl nic představit. Kytky maj blbý názvy, tak mě napadaj zvířata, jdu se mrknout 😀
Hele, možná to mám, co takhle "Ladybird" – Beruška… to by mohlo vyjít, ne? Co ty na to?
Já koukala na wikipedii, co tam o tom píšou, jako o těch Amishích, a byl tam i odkaz parody klip k jedný písničce, tak to jsem se zasmála, ale jinak teda jim ten život nezávidím… co se mi ale líbilo, jsou ty výlety mladých do civilizace, a dobrovolnost návratu, to hodně oceňuju, mají možnost si vybrat. 🙂
[15]:Hele Janulko, ta Beruska by byla docela hezka. Ja nad tim uvazovala tak dlouho, az me nenapadalo vubec nic. Orphanage Ladybird ? Americanky se stejne budou divit, protoze tam se to vetsinou pojmenovava podle nejakych svatych, jako "Detsky domov svatych sester radu …toho a toho…. Mi nekrestani to v Cesku pojmenovavame mile:-)
Jo mimochodem, mrkla jsem ze zvedavosti na reviews k mnou opevovanymu "Wayword" od izzap (uz te s tim musim otravovat, promin)a posledni prispevek je tam od Ghostie (zatim jsem od ni nic necetla)a jezismarja, ta ji tam setrela. Normalne tam napsala asi pul metru textu a jakoze je to concrit jo (constructive criticism), ale normalne jsem polykalo nasucho, jak jsem to cetla a jenom jsem u toho potichu a v udivu opakovala sama pro sebe "to ne, to ne ". Jak jsem rikala, povidka je to hooooodne rozvlacna, ale mi prijde, ze se to k te tematice strasne fajn hodi a autorka pise fakt krasne a tak poeticky. Ghostie ji tam setrela za zbytecne vyklavirovavani se o nicem a ze ma jit k veci. Kruci. Jenom jak ji zdupala za dialogy…. a mi se prave tak desne libili, ze to neni takove to klasicke, jak se pise, rovnou k veci, vsak to znas…..bylo to necim jine a sve svym danym stylem a to jsem tak zrala. Nekdy mi prijde, ze se musi lidi za kazdou cenu vecpavat do "ocekavaneho prumeru" , aby se mohli prijmout.
Konec tlachu. Promin.
Beruska fakt sedi.
Tak jo, dáme tam berušku, kdyžtak až na to v těch dílech narazíš, tak to tam oprav, jo? Už jsem ti to poslala s tím Pomponem. 😀
No… Ghostie, to je autorka, která snad píše dobře, jenže tohle já nemůžu posoudit. Četla jsem od ní pár věcí, a líbilo se mi to, ale co do literatury to ohodnotit nemůžu, to víš…
Každej má svůj názor na věc, a lidi špatně snášej výjimečný věci i lidi, tak těžko říct, jestli se ty dvě znají… třeba spolu mají nevyřízený účty, co my víme… Nebo jí to prostě nesedí, na kritiku má každej právo…
Rozhodně ale pokud se ti to líbí, tak bych jí napsala do dalšího komentáře, ať si z kritiky nic nedělá, že jsou lidi, který přesně na takovej styl psaní čekali a líbí se jim to. Nic lepšího pro ni jako pro autorku udělat nemůžeš, to je jasný. 🙂 Rozhodně ji obhajuj.
[17]: Tak ja tam dam tu BERUSKU.
Jsi mila, ze me uz s tou story neposles nekam…..nene nemyslim si, ze by slo o vendetu, spise dobre minenou kritiku, jenom me soklo, ze ji sjizdi presne za ty veci, ktere ja povazovala za vyjimecne a unikatni. Vis, ja ocenuji vzdycky originalitu a taky jsem asi divna v tom, ze nedokazu treba preskakovat pasaze, kdyz ctu. Nekteri lidi to delaj bezne. Ja to povazuji jako desnou neuctu k autorovi a przneni jeho dila, to jako by jsi Mona Lise primalovala vetsi prsa, aby se vic libila. Jsem fakt cakla. Muzu se u toho trapit, ale prectu to slovo od slova.
Jeste k te originalite….takovych deset let zpatky jsem cetla knizku nekaleho Islandana (hanbim se, ale jmeno si nepamatuji), v nazvu bylo Raykjavik (a jeste neco). On psal o takovem mladem flakaci, ktery v podstate proplouva zivotem, aniz by nic delal. Me ale zaujal ten jeho silene ujety a naprosto genialni psaci styl, naproste novatorstvi….doted si pamatuji vetu, kdy hlavni hrdina soulozi s jednou damou a komentuje si to sam pro sebe stylem "lezim nad ni a jeji bradavky mi vycitave civi do oci" …takovych veci tam bylo plno.
Ja se tak necham vzdy unest, kdyz pisu o psacim style. U tebe me fascinuje, jak je to cele prevypraveno Billem a ma to takovy smrnc a lehkost a to i v tech tezsich pasazich. A pozna se, ze to zarucene pise Evroopanka, protoze tvuj styl mysleni a projevovani emoci je mi mnohem blizsi, nez vse ostatni, co se publikuje tema za velkou louzi.
S tou neúctou k autorovi jsme na tom stejně. Nejvíc mě vytáčí komentář, kde to dokonce čtenář i přizná, že přeskakuje pasáže, kde jsou třeba holky nebo který ho nebavěj číst. To teda v tu chvíli bych upřímně vraždila, protože to je pro mě něco tak nepochopitelnýho… a ještě to klidně napíše autorovi. To už je snad milejší, když ti napíše, že je to krávovina na entou a že to číst nehodlá. 😀
Když si moje mamča četla časoprostor, tak na mě tak zkroušeně koukala, když mi přiznávala, že ten sex se jí čte špatně… a vůbec ji nenapadlo, že by ho mohla nečíst. 😀 Přesně stejná… když jsem jí to poradila, tak se jí tak ulevilo, že to může dočíst. 😀 Mě by to taky v životě nenapadlo něco přeskakovat, to je neslýchaný. No jo no… fanfiction je holt obor, ke kterýmu se nedostanou jenom lidi, kteří rádi čtou, ale i lidi, kteří čtení přímo nenávidí, a čtou to jen proto, že je v tom jejich oblíbený téma. A ti jsou pak samozřejmě různí. Zase je možná spousta lidí, kteří se díky tomu naučí číst, i když asi těžko klasiky. Zrovna u nás dělali výzkum a zjistili, že dnešní děti čtou strašně špatně, a pár dětiček v reportáži hrdě prohlásilo, že oni nečtou, protože je to neba. No… to je přístup.
Ale mám doma totéž, můj muž přečet za svůj život jednu a půl knihy.. sci-fi Planeta tří sluncí od bůhvíkoho a Robinsona asi do tříčtvrtin, protože pak to dávali v televizi, tak nepovažoval za nutný to dočítat 😀 to je můj "bleskový" muž… Blesk – místní bulvár, kterýho máme plnej byt. 😀 Čte to i tři čtyři roky zpětně, protože to nestíhá a pak za mnou chodí a vykládá mi, co se stalo před třema rokama. 😀 Včera jsme měli pětadvacet let od seznámení, se divim, že je ještě živej, protože občas je přímo dokonale vhodnej k zavraždění 😀
Jak pravil klasik: Lidé jsou různé – blbé a pitomé. 😀 Doufejme, že je Izzap odolná holka, a že si bude dál pokračovat v psaní tak, jak sama chce, protože jsou i lidi, kteří přizpůsobují psaní tomu, co si myslí jejich čtenáři. Čím víc mi o tý povídce říkáš, tím víc se těším na čtení. Ovšem to ještě uvidíme, jak mi to přežvejká překladač. Jsou autoři, kteří se mi čtou dobře a pak takoví, co používaj angličtinu, kterou mi to moc nepřekládá, je tam hodně nesrozumitelností. Uvidíme. 🙂
PS: ten islanďan by mě bavil, miluju lidi, co dokážou vymejšlet nový pohledy na svět. To já neumim… jen popisuju realitu, jak ji vidím. Za vrchol své spisovatelské imaginace považuju jednu smutnou scénku z povídky Dar, kdy popisuju cestu a smrt slzy, stékající z Billova oka, ani ti nevím, co mě to tenkrát popadlo, ale nic jinýho takovýho jsem už pak nikdy nesplodila. 😀 Holt nejsem vhodná na básničky, ty mi nikdy nešly.
Můj styl je asi hodně lidovej nebo já nevím, jak to nazvat… většinou mi holky psaly, že když čtou moje věci, mají pocit, že jsou tam s nima a prožívaj to s nima, nejspíš je to tím. To je podle mě ta ich-forma, ta tohle asi umí líp než vyprávění ve třetí osobě. Mám ji taky radši. 🙂
[19]:Prave, ja to vidim s tim preskakovanim uplne stejne. Treba Ghostie to te izzap napsala, ze ji to pripadalo misty zbytecne, nudne a premrstene a tak cele odstavce preskakovala. No jo kazdy jsme holt jiny. Me ale treba zaujalo, ze ona to pojala ciste ze sveho uhlu pohledu, pry…proc to opisujes tak zdlouhave, napis to radsi takto, a dala ji tam priklad, potom to pry bude zajimavejsi a ne tak nudne…..a ja na to vduchu…mozna si to myslis, ale nenapadlo te, ze nekomu se prave toto libi a dokaze to ocenit? Nenut menit autoruv styl, kdyz se nelibi, prestan cist. Ale nebudu polemizovat, ja do toho mam co nejmin kafrat, sem toho sepsala takova kvanta, zejo 😉
Mas bajecnou maminku, je statecna, ze cte slash :-)Vseobecne mas hodne tolerantni a zajimavou rodinu!
Ja jako mala cetla strasne rada a jeste radsi psala ve skole slohovky. Si zive pamatuji na to prozite "trauma", kdyz jsem poprve precetla asi v sedmi letech Devcatko se sirkama. Nemohla jsem prestat brecet.
Muj tatinek je podobny, cte noviny, u kterych hudruje a slevove letaky do Tesca. Knihu jsem ho drzet v ruce v zivote nevidela. Maminka toho zase precetla kvanta.
Ale cist bulvar casove dozadu je docela zajimavy system.
Jo, ja prave taky doufam, ze si to izzap precte a pojede dal po svem. Jak rikam, je to opravdu hodne vlacne, ale pro prostredi, kde se v podstate zastavil cas a kde lidi sviti svickama se toto moc hodi. Hodne popisuje Billovi myslenky a kapitoly maji mezi 6000 az 7000 slovy, ale ja tu povidku miluju. Navic tim svym stylem navozuje takovy pocit vzrustajiciho nepokoje, kteri ti dva vuci sobe musi pocitovat, takze zkratka suprovka.
Ja basnicky zkousela kolikrat, ale mam na to asi prilis jednoduchy mozek. Moc mi to zkratka nedavalo.
Dar jsem jeste necetla. Taky na ni ale brzo dojde:-)
Já ti vůbec netuším, jak bych reagovala, kdyby taková veselá Ghostie přišla ke mně a začala mi tam vykládat, jak mám psát, co mám kde blbě.. skoro se toho začínám děsit 😀 Ale naštěstí nějaký pražandy si nejspíš nikdy nevšimne, tak budu mít klid. 😀
Já nechápu postoj hodně američanek, že nemají rády např. povídky v ich formě. U nás tohle nikdy nikdo neřešil, respektuje se autorův styl, a když u nás někdo kritizuje, tak to už musí bejt opravdu nelogická a špatně napsaná srágora, která bije do očí, jinak si neubližujem. Dneska už ty nejhorší hovadiny přese mě neprojdou, to odmítám rovnou uveřejňovat, takže je to výjimka, kdy někdo kritizuje. Jsme holt asi mírumilovnější národ, máme jinou povahu.
Američani se vždycky snažili roztahovat, nafoukaný jsou až hrůza, ale aby si dámy laskvavě zjistily, jak vypadají Vánoce v Německu, než začnou cpát všude toho svýho debilního Santu a dárky druhej den ráno, to ne. Klidně to považujou za celosvětovou věc, protože přece oni to mají jediný správný, ne? 😀 Nejde je samozřejmě házet všechny do jednoho pytle, to je jasný, určitě jsou i výjimky, ale většina tohle vůbec neřeší a šup tam se Santou. Otvírá se mi ale kudla v kapse, když to čtu. Já si myslím, že si američanky vymyslely twincest no-related proto, aby mohli kluky bez potíží šoupnout do Ameriky a nemusely se zabejvat těmahle podrobnostma. Když z nich udělaj Američany, nemusej to řešit, ale většinu z nich to nenapadne ani když bydlej v Loitsche. 🙂
Ovšem naše holky jsou taky expertky, ty jim zase cpou kapra se salátem 😀 Ono to je prostě tak, že si to ty holky vůbec neuvědomujou.
Já myslím, že izzap je natolik zralá autorka, že si do toho kecat nenechá. Ale lituju jí, že musí čelit takovýmu ignorantovi, kterej se rozhodl poučovat, pokud to není opravdu stylisticky špatně, a to není. Holt jinakost málokdo umí ocenit.
Já se díky betareadu musela naučit tolerovat opravdu všechno a vždycky, když si říkám: "Panebože, to je zase ptákovina", hned na to si k tomu dodám, že každá ptákovina si najde svoje spokojený čtenáře a je to vždycky tak. Lidi mají různý mozky a některý jsou schopni číst jen určitý druhy povídek, a je holt spousta těch, co mají rádi krátký dílky, aby nemuseli most číst, a jednoduchý až triviální příběhy, u kterejch nemusej moc přemejšlet.
Člověk by měl bejt vůči ostatním tolerantní, a nenechat se zviklat ani kritkou toho druhu, že se na blogu objevují nekvalitní povídky. Za tu dobu, co jsem tu, jsem zažila několik autorů, kteří začínali neuvěřitelnejma blábolama, a za pár měsíců z nich byli celkem slušní psavci. Každej se může vyvíjet. 🙂 Netalent se pozná na první pohled, tam to je jasný. 🙂
[21]:Ona to asi fakt nemyslela spatne, a jenom ten objem textu, ktery ji tam napsala, svedci asi o tom, ze ji chtela jen poradit, ale v mnoha bodech to videla uplne opacne, nez treba ja. A taky mam pocit, ze ji tam vicemene nastavovala mantinely, coz mi prislo desne neferove.
Treba izzap vycetla, ze v prvni kapitole pouzila oznaceni "Bill" ve trech prvnich odstavcich jen 3x a ze prilis pouzivala "him" (to jsou na to nejake nastavene kvoty nebo co). Proste ji to rozpitvala do mrte. Taky pry izzap prilis vyjadruji Billovy pocity a myselnky, misto aby to nechala Billa vyjadril svymi ciny, A TO je presne to, co me na tom ficku fascinuje. Ja uz treba zacinam byt alergicka na vsechno to "he chuckled", "he smirked", "he gasped", "he shrugged", "he snapped", "he squinted" kdy se to tam placne za dialog jako pekar stipe housky. Ja si ty mnohe vyrazy v obliceji, ktery ma v tuto chvili ta dana postava mit, ani nedokazu vybavit, ale oni to tam mastej standardne. Non-stop. Ale to je asi taky trochu projev te americke mentality, vsechno se to musi zduraznit, opsat, nastinit a vyjadrit jasne, aby tomu vsechny ty nechapave hlavy rozumely. Rozum mi to nebere. Mi to prijde prave typicke pro ten americky styl psani a izzap se prave tomuto doted vyhybala a opisovala to jinak. Byla zdlouhava, ale zaroven subtilnejsi, prislo mi to kouzelne se tim prokousavat a uzivat si tu atmosferu.
Navic ja sama neustale nad necim premyslim a jsem mnohdy uveznena ve svych vlastnich myslenkach, takze mi tento Billuv projev doted naprosto vyhovoval.
Jo, o Americe radsi nezacinat, styl mysleni, nahled na svet a tak je zkratka uplne jiny a oni vnimaji Evropu mnohdy jako negativni a zastaralou. Jsem byla parkrat na TH foru (americke) a stacilo mi. Amdee je tam ale varena pecena, jak jsem zjistila a za to ji docela obdivuji, protoze tam razi tu svou realistickou skandinavskou rovinu a pluje casto proti proudu. Je statecna.
[21]:Jeste drobnost, o tom jak ten vesmir opet funguje…ja o vlku a vlk za humny, zrovna jsem si vsimla, ze jak Ghostie, tak Amdee poslaly pred paru minutama sve nove jednodilky na THF. Ta od Amdee je nazvana "Cage" a banner je jasny, kluci v okovech z fotoshootingu pro PETA. Bude to asi hodne peprne. Prectu zitra.
Já si to teď byla přečíst, abych věděla, jakým způsobem jí to napsala. Je to asi z její strany přijatelně napsaný, nic zlýho, vlastně jí tam vysvětluje, že je občas obtížný pochytit dialog, když mezi ním je sto myšlenek, to je někdy pravda, uvidím, až si to přečtu.
Jeslti s něčím ale souhlasím, pokud to tak opravdu je, že pokud skáče mezi POV Billa a Toma po krátkejch úsecích a nikde na to neupozorní, to je vyloženě stylistická chyba. Pokud jasně nenapíše hned v první větě, že to mluví další postava, což se někdy nedá vyjádřit tak, aby to nebylo nápadný a prvoplánový, pak je to pro čtenáře nesrozumitelný, tomu rozumím. Ale je to těžký, nečetla jsem to zatím, netuším, jak to bude působit na mě.
Jdu chrupat, už jsou zase dvě, já se nikdy před druhou do tý postele nedostanu, sakra. 😀 Tak zatím a dobrou. :-*
[24]:Ty jsi sla do hajan a ja tady zase rikam dobry rano!
Ani jsem se nezeptala vcera na toho zubare, jak ti to dopadlo.
Muzu se Janulko zeptat, jaky translator pouzivas? To mas primo nejaky svuj program, nebo pouzivas takovy toho blbouna, jako treba co ma google?
K tem stylistickym chybam….mas naprostou pravdu,…. ja si toho parkrat v te povidce vsimla, ze od Toma preskocila k Billovi a zpatky. O tom zadna, to je sekanec, ale mam pocit ze se to stalo jen parkrat, jinak jsem si nijak zmatena nepripadala. A ohledne tech pocitovej myslenek Billa mezi dialogy…mi osobne to treba vubec nevadi, ani mi to nijak neodvadi pozornost. K tomu jejimu stylu se to docela hodi. Ja se klidne i zpatky vratim, abych vedela, na co ten dialog navazuje. A vety na osm radku mi taky neva, ja jsem taky takovy plantaznik, ktery ma vety na petiletku dlouhy. No asi se kazdymu holt libi neco jinyho.
U tebe mi prisel strasne super v Casoprostoru ten dlouhej Tomuv monolog, jak Billovi vypravel tu story, jak se do brachy zamiloval. Nebylo to prerusovano, Tom vykladal a nebyly tam prave takovy ty standardni dokoncovaky za kazdou druhou vetou stylu ..", Tom dodal", ", Tom vysvetlil", ", Tom ze sebe vysoukal". Takovy dokoncovaky se pouzivaji prave ve vypraveni hned po vete dialogu desne moc, kdyz to pisou Americani a mi se to uz docela zajida. U tebe to byla cista, plynula rec a tim to bylo moc odlehcene, ale zaroven i intenzivni. Zkratka si ho nechala mluvit a nic moc si ho neprerusovala.
Ale styly psani jsou holt ruzny. Ja ocenuji vsechny polohy a kdyz me to zaujme, tak nad teorii a technicnosti psanyho projevu moc neuvazuju….nebo mozna jo, ale to jen kdyz je to opravdu takove netradicni, jako ten dlouhej Tomuv monolog, nebo silene dlouhy pasaze "o nicem" mezi skoupym dialogem od iizap. To jsou dva extremy, a mi se oba desne libi.
Varuju dopredu, jestli se na tu povidku opravdu chystas hupnout, ze se kluci potkaj poprve teprve po dvou kapitolach.
Prestala jsem cist ten "Alone at Christmas", protoze se z toho pomalu stava thriller.
[25]: Nakonec jsem ráno k zubařce nešla, protože tak šíleně sněžilo, že jsem měla strach, abych někde nezapadla, takže jsem to hezky nechala přes Vánoce a budu se modlit, aby se ten zub neprobral v tu nejnevhodnější chvíli… měla to být spíš prevence, ale nakonec z ní sešlo. 😀
Používám Translator 2009, což je profi překladač od český firmy. Můžu si tam upravit slovník, prioritu překládaných slov, takže mám spoustu věcí upravených, ale přesto nemůžu ovlivnit skladbu věty, dělá mi tam spoustu sekanců, ale já už si na to za ty roky tak zvykla, takže tomu rozumím. Je to taková moje překladačština, ale pro mě srozumitelná. :o)
U těch dlouhých textů je to složitější, uvidím, jak mi to překladač přežvejká, ale kdyby mě to nebavilo, tak s tím prostě praštím, no.. nedá se svítit. Může psát tak složitě, že tomu s překladačem prostě nebudu rozumět, to se taky může stát.
Já to Alone číst sice nepřestala, ale mezitím jsem zjistila, že FallenSky píše nejspíš všechno podle jednoho vzorce. Má dobrý a zajímavý začátky, a pak postupně ztrácí logiku a píše nesmysly, který jsou vystavěný tak, aby to bylo možná atraktivní co do děje, ale logika postav jde do háje.
Teď např. v posledním dílu, kdy je Bill nejdřív schovanej u ségry v pokoji a pak se najednou sám od sebe přestože ví, co Tomovi hrozí, když se přijde na to, že ho má v baráku, přesune do jeho pokoje. Tam je samozřejmě načape ten nejbigotnější farář na svět a oni se seberou a zdrhnout v tom mraze a sněhu do lesa… no hovadina jak blázen. 😀 To se podle mě vůbec neslučuje s tím,jak by se měl chovat člověk jako Bill. Mezitím jsem zjistila, že od týhle autorky mám staženou povídku Papírová srdce, tak jsem ji (pod dojmem týhle povídky) začala číst, a je to podobný. Taky logika nikde, takže sice líbivý čtení ale ne pro nás – logicky uvažující tvory. 😀
Já to asi z trvanlivosti dočtu, už jen proto, abych si užila tu nelogičnost. 😀 Jsem zvyklá z betareadu na ledacos, takže mi to neva. 😀
Ja se tady svijim v krecich…. tobe kdyz to pise, tak ti to pise.
Aha, tak profi prekladac uz asi ujde, ja jsen parkrat hodila kus textu do toho, co ma google a umirala jsem posleze smichy, kdyz mi to v cholostivych situacich zaclo hazet kohouta sem, kohouta tam. To byla takova fraska 🙂
U te povidky od FallenSky se mi asi fakt nejvic libi ten baner, Bill je tam tak kouzelnej. Jinak me zacla prechazet chut v momente, kdy v podstate z ulici otreleho a otrkaneho kluka autorka jednich smahem udelala naprosto neschopneho, citlive labilniho a naprosto "naivniho" clovicka" ("Tome, ja tady nechci umrit, zustan tu se mnou"). Tom se taky zacal chovat jinak a ja to zkratka nedokazu prekousat (jak se po dvou dnech znamosti z Billem rozhodl, ze spolu utecou do Nemecka a budou spolu bydlet, a to ma mit Tom 24 let, ne?)….kdyz si potom Billa vzal Tom z ulice domu, co udela prvni?….da mu najist ne, teda ja bych to udelala, ale oni ho strci spinaveho, smradlaveho rovnou do postele, no dzongis a pak ta bublinkova lazen se striptyzem a kus zvance porad nikde….ach jo. Ten farar mi taky prisel krapatek premrsteny, ale nojono, jsem narocna.
Kdyz ale cela rodina vymysli, jak Billa zasit, aby to obyvatele v te utopii nezjistili a pak jsem cetla uz jen ty komentare, kdy se tam lidi staraj, aby kluci pri uteku nezmrzli, tak jsem si rekla STOP. Thriller nechci. A psychologicke nastineni postav taky silena slabota, jde to holt z kopce dolu. Ja cervenou knihovnu nikdy cist nedokazala. Sladoucky, mazlivy kluky mam rada, ale musi to mit nejakou dejovou podstatu a jak ty rikas logiku.
No jo, profi překladač, ale odsuď pocuď, ty kohouty jsem tam měla taky dost dlouho. 😀 Pak jsem přišla na to, že můžu nastavit priority překladu, takže mi to už překládá penisy, ale nedej bože, aby se mi tam vyskytlo něco z hospodářskýho stavení, protože to by mi tam pak lítaly penisy po dvoře a kykyrýkaly jedna radost. 😀 Maj ty Amishi drůbež? 😀 Že bych se na to rovnou duševně připravila 😀
Ale já šla tak daleko, že mám ještě jeden fígl. Bill, to je naprosto příšerný jméno pro překladač, takže když z něj není účet, tak je endosovaná směnka nebo nákladní list, můžeš si vybrat, jak má zrovna můj překladač náladu. Např. TOM je zásadně SAMEC! 😀 Ovšem to jsem ho přečůrala, protože když si tu povídku stáhnu do wordu, tak nejdřív udělám úpravičku, přidám pomocí funkce "nahradit" ke každýmu Billovi x, takže mám všude Billx, a ve slovníku mám napsáno, že tohle slovo má překládat jako Bill. 😀 Tím pádem mi zmizej všechny účty a nákladní listy. To jsem šiškovná, co? 😀 Léta praxe 😀
Akorát jedna věc se nedá, a to je ten problém, že si mi ty kluci ušatý furt vykaj. 😀 On ten překladač má nějakej šestej až dvacátej smysl, takže vždycky přeloží přesně obráceně tykání a vykání, a nejde s tím vůbec nic dělat, a nahradit to taky nejde, takže je to na pytel.. když se ti dva kluci mazlej v posteli a vykaj si přitom, tak je z toho totální fraška, a proto jsem psala, že si ty PWPéčka nijak zvlášť neužívám, a když si chci přečíst dobrej sex, musí mi ho někdo napsat v češtině nebo přeložit. :-)No je to zábava… ale bez překladače bych nepřečetla nic, takže jsem s tím šťastná a spokojená a je mi dobře. 😀
Hodně autorek vůbec nechápe, že postava musí mít nějakej charakter a nemůže se chovat podle toho,jak to zrovna ona potřebuje pro svůj smyšlenej děj. Ale jsou to všechno amatérky, to by se dalo chápat a omlouvat, jenže horší je, že jim lidi dávaj nadšený komentáře, takže si pak o sobě myslej, jak jsou geniální a skvěle to píšou a považujou to za normu.
Já teda ale ještě stokrát horším shledávám psaní některých našich autorek, který dokážou psát v ich formě, mluvěj třeba za Billa a on o sobě uvažuje, že si protře ta svoje hnědá kukalda, učeše si vlásky, vyšpulí na sebe svou roztomilou pusinku a jde ven… no to bych vraždila, a píšu těm holkám, že takhle se to prostě psát nedá, ale je mi to většinou naprosto prdlačku platný. To raši nelogickýho brezdomovce od FallenSky, než tohle. 😀
To mi Jani nedelej, ted si me malem zabyla. Hykam tady u toho, jak ctu, jak je ten profi prekladac "vymakany" a opet podotykam, ze te obdivuji. Musis mit uzasnou trpelivost a shovivavost:-)
Vykani v posteli…hm, mozna by to nektere z nas i rajcovalo, co ty vis;-)
Na zadnou drubez jsem zatim v domacnosti Amishu nenarazila. Jenom tam zatim Tom dvakrat podojil kravu.
To, jak se postava zacina chovat jako po lobotomii a ma uplne jiny charakter ze dne na den, to uplne skazi cely dojem. To dal cist potom nedokazu. Omluvim hrubky, preklepy, nejakou tu dejovou nesrovnalost, ale OOC je zabijak pribehu.
Mi treba osobne nejvice uhranul styl psani jedne autorky, ktera to pise druhou a treti osobou, kterou pouziva pro adresovani hlavniho hrdiny (jako ze mluvi zvenci sam k sobe) a vsech ostatnich. Ma to takovy jiny naboj a moc se mi to libi.
No ja rikala, ze kdyz delas tu beta pro vsechny kocky na blogu, ze to naprosto nechapu. Jsi super zena:-)
No já si pořád říkám, že Janule musí být malý robůtek, to prostě není v lidských silách tohle všechno zvládnout. 🙂 Zvláště tedy opravovat ty skvosty, co se na TWC líhnou. Nebo tedy vlastně líhly, dobrovolně přiznávám, že mám čtecí pauzu, nějak mi ta česká spisovatelská obec přijde na jedno brdo. Ale asi to bude jen tím, že si prostě potřebuju dát pauzu, ne že by povídky byly horší. Spíše jsem k nim dříve přistupovala shovívavěji, ovšem rozmazlena Janulí, Michelle M., Ainikki, Giou, Helushkou, Joannou, Syhrael, Daniou, nejásám nad kdečím. Chápu, že se dívky potřebují vypsat, ale řekla bych, že talent se pozná hned napoprvé. 🙂
Jsem moc ráda, milé dívky, že si tady píšete o povídkách, protože teď sice nestíhám (jsem ráda, že má QAF pět řad, ale kdo to má zvládnout!!!:-), ovšem na povídku o té komunitě se ráda podívám. Musím se pochlubit, že jsem hned při první zmínce věděla oč jde, protože jsem jako nadšený filmový fanoušek kdysi viděla film Witness s Harrisonem Fordem a děj se odehrával právě v této komunitě. Dodnes si pamatuju, jak mě to zaujalo.
Takže se pokusím si povídku přečíst.
Janule, okamžitě jsem si vybavila tu pasáž v Daru, tu o smrti slzy a musím se ti svěřit, že když jsem zmíněnou kapitolu poprvé četla, hned mě ta scéna zarazila. Ne že by snad byla špatná, to vůbec ne, moc se mi líbila a četla jsem si ji několikrát za sebou, ale ona tak nějak vyčnívala, jako kdybys to nepsala ty. Ovšem tohle nemá být kritika, už si pro jistotu dávám pozor. 🙂 Pamatuju si, jak jsem Gie ve svatém nadšení nad její úžasnou povídkou Navzdrory osudu napsala, že její povídky jsou tak nějak obyčejné. Myslela jsem to jako tu nejvyšší možnou pochvalu, ale pochopitelně jsem autorku pouze smrtelně urazila. 🙂
No tak robůtek se právě probudil z komatu, do kterýho upadl, protože to je občas vážně nad mý síly, zvlášť poslední dobou mám podezření, že mě rafla nějaká ta cecemoucha nebo něco takovýho, protože bych spala furt a všude. 🙂 Nejhorší je, že opravuju, opravuju a najednou se vzbudim. 😀 Bez varování, nedá se tomu pomoct, a je po mně. Ještě že mi netečou sliny do klávesnice, to by asi chudák noťas nepřežil. 😀
Jdu pokračovat, protože zejtra mě čeká odpoledne další debilní dávka debilního cukroví, a na sobotu mi chybí opravit ještě tři věci, z toho jeden překlad, takže lahůdečka… Markétko, díky za opravenej další díl, (dojem, že se dneska dostanu k mejlu byl vážně jen dojem :-D) a Kattys, ty pozdravuj Briana s Justinem, já jdu robotit… 😀 (on věděl Čapek, podle jakýho slova toho plecháče pojmenovat :-D)
Milá Janule, Briana s Justinem bych ráda pozdravovala, právě jsem se totiž vrátila z Pittsbughu, ale jsem v šoku. Nevydržela jsem to napětí a po dlouhém boji jsem si pustila předposlední díl. Prostě jen tak, abych věděla a mohla v noci sakra spát!!! 🙂 A řeknu ti, že jestli bych se někdy s někým chtěla setkat, tak kromě Billa by to byli scénáristé tohoto neuvěřitelného dílka. Teda ty tak dostat do spárů!!! 🙂 Když už použili tak silnou munici, aby mě rozplakali a hlavně, aby z Briana už konečně vyrazili to mizerný I love you, a když už to vypadá, že nejen já, ale i Justin je pro, tak co se k sakru musí děsnýho stát v posledních padesáti minutách, že veškeré Brianovo úsilí spolu s mými zaťatými pěstmi přijde vniveč!!! Snad poprvé v životě přemýšlím nad tím, jak to dopadne, a jestli Justin nechá stát Briana před oltářem, tak ty chlapy scénáristický prostě zabiju! Ufff, potřebovala jsem se vypsat. 🙂 Jsi výborná vrba! 🙂 No snad jsem nic tajného nevyzradila, stejně víme, že to nedopadne, zdravím, modrozelenko! :))) Trošku jsem se obávala, že podlehnu a zbaběle si pustím i poslední díl, abych už konečně měla od těch chlapů pokoj a mohla myslet na něco jiného, jenže jedu na víkend pryč, musím umýt nádobí, drobet poklidit, zabalit mladému dárky k svátku, připravit si spoustu věcí, vyžehlit, no zkrátka, snad jsem před B+J dnes večer dostatečně chráněná! 🙂
Tedy s tím tvým spaním, to je divné, to neznám, já naopak poslední dobou nemůžu spát, takže se okolo třetí převaluju na posteli a děsím se, jak budu vypadat v práci. Asi seš vážně přetažená. Co kdybys na blogu vyhlásila vánoční prázdniny? Však oni by se čtenáři rádi v lednu vrátili. 🙂 Jééé, kdyby tak věděli, k čemu tě navádím! 🙂
No víš, že mě to napadlo, jenže pak jsem si představila, jak se všichni autoři doma celý prázdniny nudí, píšou jak vzteklý a pak mi to všechno na začátku ledna pošlou… a já chcípnu v tý hromadě 😀 To radši ne, nechám tomu volnej průběh, musím to postupně vidlema přehazovat a třídit, nemůžu to nechat tejden stát, to by byly šílený hordy. 😀 Stejně bych se od počítače nehnula, jak se znám.
No, já prozatím nikdy se spaním neměla problémy v tom smyslu, že bych nemohla spát. Když se skácím ve dvě do postele, okamžitě umírám a budím se až s budíkem v půl sedmý, jenže pak jsem samozřejmě po čtyřech a půl hodinách spánku celej den jak mátoha, a když si večer sednu v teplíčku k počítači, a zadívám se do písmenek, jsem v tu ránu mrtvá… prochrupnu se a pak zase v pohodě vydržím do těch dvou. A tak pořád dokola, dokolečka dokola… lalala… lalala… Bohnice mě čekaj so soooooon. 😀
Klidně se vypovídej, než já se dostanu k poslednímu dílu poslední řady, uběhne pár let, přibyde spousta šedivejch vlasů a ubyde pár milirad mozkovejch buněk, se kterýma se nejspíš vypaří i informace, kdo že to ti dva cukroušci vlastně jsou, takže v pohodě. 😀
Uklízej, uklízej, já to nechávám na poslední chvíli, snad mi někdo pomůže. Zejtra skočim na to pitomý linecký, to zase budu nadávat jak špaček, uválim rumový kuličky a snad i něco málo vytřu, i když to k smrti nesnášim… balení dárků? No… to vidím o víkendu, pokud nezapomenu zejtra ovšem koupit cestou domů papíry. 😀 Bože, už aby bylo po těch vánocích, já bych to nejradši přeskočila Bédou… 😀
Tak dárky jsem právě dobalila, tedy jen pro mladýho. Nevím, kterýho idiota napadlo pojmenovat ho Šimon!!! Svátek dva dny před Štědrým dnem!!! A to se ještě nad tím Šimonem ofrňuje, že prej se mu lepší líbí Michal. Jsem pravila, ať se dá klidně přejmenovat, nevděčník, se mu s tím vybírám, takový krásný jméno, před Vánocema vždycky šílím, abych měla dárky i na svátek, a prej Michal! 🙂 Ale aby sis nemyslela, že snad uklízím předvánočně, tak to ne, v té nevědomosti tě nemohu nechat, jak totiž furt cestuju na trati Pittsburg -ČR a jsem přes týden sama doma, tak je tady tak nesnesitelnej bordel, že se skoro nedá projít ke dveřím. Takže prostě jen vykutám cestičku a Vánoce mi můžou… až tak 🙂 Tedy já mám Vánoce celkem ráda, ale už dávno nepodléhám šílenství, neuklízím, nepeču cukroví, nesháním kapra, prostě klídek. My jsme poměrně dost netradiční rodina, teď máme i netradiční bytové problémy, takže i Vánoce budou netradiční. 🙂 Jestli chce manžel cukroví, ať si ho jde koupit! :)))
Tak Janule, ve zdraví přežij víkend, snad se objevím už v neděli, bude se mi po vás s modrozelenkou stýskat. 🙂
Mimochodem, abych nezapomněla na pravidelné vysílání J+B 🙂 K tomu balení dárků jsem si pouštěla na YT asi tak dvacetkrát za sebou Lover´s Spit od Broken Social Scene, kterážto píseň hraje k jedné úžasné milostné scéně J+B. Normálně jsem se do té písně zamilovala až tak, že si asi koupím jejich CD, já, se svým Bachem a Dvořákem a najednou indie rock! :))
Prosimtě.. Šimon, to je ještě v klidu, je to jen svátek. 😀 Já našemu mladýmu zařídila narozeniny pětadvacátýho, to je teprve umění. 😀 … ale mohla jsem bejt horší matka a pojmenovat ho David, jak jsem chtěla původně, to by měl ještě k tomu svátek 30.12., ale byla jsem hodná, dala mu po tatínkovi Tomáš a má svátek v březnu. 😀 Jo, to je tak, když jde člověk dělat potomka a zapomene si spočítat, na kdy že to vychází. 😀
Hele, s úklidem je to u mě podobný, proto doufám, že mi někdo pomůže, protože není sáhnuto na nic. Jsem twincestní matka, a ta prostě nemá čas na zbytečnosti, jako je třeba pitomej úklid nebo nedejbože žehlení. 😀 Budu ráda, když zvládnu kus toho cukroví, protože zbytek upekla babička, a když dokážu absolvovat štědrej den tak, aby se v půl šestý večeřelo… pak se tady zhroutim do křesla a budou mě obskakovat. 😀
Tak se zatím měj, a zase se ukaž. J. :o)
[31]:Dobry vecer Jani, prave delam na 20, tusim, ze to je.
Doufam, ze se ti cukrovi povedlo. Ja mela vcera neco obdobnyho jako ty, ale s tim rozdilem, ze kdyz jsem v devet usla, tak jsem se probudila az rano, mam nejaky spankovy deficit. Nejak prestavam stihat.
Ahoj Markétko, no jo, povedlo, naštěstí. Ani jsem u toho moc nenadávala, bylo to celkem dobrý, nespálilo se to, ještě to k sobě musím nalepit. Zítra mě čekají rumový kuličky, patlámo patlámo, to zadám nejspíš mladýmu, ať taky něco dělá, bobeček vánoční. 🙂
Ježiš, tak to se mi ještě nestalo, bych tu usnula a neprobudila se, většinou jsem zase po hodině vzhůru a můžu pokračovat dál, dokud zase nepojdu. 😀 Asi je to tím, že tu spím v sedě, to není moc příjemná poloha, nestihnu si nikdy ani lehnout, protože jsem tak hezky obložená polštářkama, že je to jako postel. 😀
Doufám, že to nějak doženeš a naspíš, tohle je šílenej kolotoč, pořád se nemůžu donutit, abych šla do tý postele dřív, protože když se o půlnoci podívám na hodiny, tak mi to přijde děsně brzo jít spát. A to bývaly časy, kdy jsem pravidelně v jedenáct padala do kanafasu, abych v 5:45 poslušně vstala a makala do práce. To jsme neměli ještě klouzavou pracovní dobu, jako máme teď, a musela jsem dělat dceři svačinu do školy dřív. Jak se odstěhovala, tak jsem začala vstávat pozdějc, ale jsem po těch pár hodinách spánku jak mátoha. Nebýt toho večerního šlofíka, nevím, jak bych to přežila.
Tak včera jsem poprvé za tu dobu, co si čtu povídky na THF, měla vážně cukání napsat negativní komentář FallenSky, protože to, co předvedla v dalším díle, je něco šílenýho. Nejdřív nechá ty kluky polonahý (aspoň nikde nepsala, že by se při útěku z domova oblíkali :-D) utéct do lesa plnýho sněhu, pak se najednou ukáže, že Tom má s sebou místo oblečení a všech nezbytnejch věcí, který by na útěk potřebovali, přiblblou deku, kterou předtím Billovi koupil, než ho k sobě nastěhoval, a pak, nebudeš tomu věřit, nechá ty kluky v tom sněhu a mrazu s holejma zadkama na tý dece sexovat. No já myslela, že mě klepne pepka, když jsem to četla. 😀 A ještě se autorka na konci tak hezky zeptá, jestli je to jako normální nebo divný… a k mýmu zděšení, všichni jí tam psali, jak je to perfektní. 😀 Já ti nevím, ale já to snad proboha nedočtu. 😀
Na komentář samozřejmě nedošlo, na to nemám ani angličtinu, ani nervy, ale bylo to teda fakt děsivý. 😀
[37]:Ten tvuj spankovy cyklus zni podobne jako cyklus meho bratra, pocitacoveho variota, jak ho hezky nazyva muj tatinek. Prijde z prace, napapa se, pak si da mezi sedmou az devatou slofika a pak jede na netu az do tri a vstava do prace v sedm. A tak porad dokola.
No, ja to fakt uz nemohla cist, jenom se vzdy pri novem updatu podivam se zalibenim na ten baner a prectu si par blaznivych komentaru, vzdychnu, prescrolluju to dolu a myslim si svoje.
Je to fakt skoda, protoze zacatek to melo dobry. Takove ptakoviny, co mi tady popisujes, jsou uz opravdu diletantske chyby autoru, kteri chcou do svych povidek co nejrychleji nacpat co nejvice stavnatych a sokujicich detailu najednou a pritom nemaji ani sajnu o tom, jestli to ma hlavu a patu. Naivita, no. Ja nechci nikoho stirat ani se nikoho dotykat, ale vetsina mych oblibenych autorek ma pres tricet. Maloktera, kterou bastim je mladsi, ale jsou pochopitelne i vyjimky. Jednou jsem cetla fic pro jiny fandom a kdyz jsem zjistila, ze mela dotycna v dobe, kdy to produkovala, necelych sestnact, tak jsem si sedla na zadek. Ale vetsinou to tak neni a mladicky holciny poznas rychle.Uz jenom to, ze FallenSky nejdriv psala Billa jako sexualne traumatizovanou osobu a pritom se Tomovi temer okamzite nabidl, jenom proto, ze byl na nej chvilku hodny. To tak prece v reale vubec nefunguje. Neco o techto vecech vim, tak me to vzdy zarazi, kdyz je psychologie postav psana tak nedbale. Dalsi veci bylo to, jak nejprve Tomova mama sveho syna sama premlouva, aby s Billem promluvil, aby se za nim stavil a pak ho i uvrta do toho, aby ho k nim vzal, a pak je zniceho nic paralyzovana strachem o bezpeci sveho syna, kdyby ho nekdo s Billem nedej boze treba videl. Dalsi nesmysl. Zkratka to neni celistve jako takove. Strili to jako opily kovboj na divokem zapade. A ctenarky ji to bastej.
Me taky nejvice zarazeji ty komentare. Ale to i u vice povidek ti povim. Jsem si rikala, ze kdyz se bude brzo rozhodovat o THF awards, tak se pred hlasovanim prectu posctive vsechny prispevky aspon dvou kategorii- oneshot a smut. Je to logicky. Jsou to vesinou vsechno jednodilky, tak mam sanci to stihnout. No a kdyz jsem tak cetla ty prispevky smut kategorie, tak je tam jedna a jmenuje se "The best porn ever", napsala ji nejaka Chi. Je to Holandanka. Jsem si rikala, ze bud je ta holka sjeta nebo ma 12 let. Nebudu zachazet do detailu, ale misto toho, abych si to uzivala, jak se tato kategorie uzivat ma, tak jsem se malem pocurala smichy. Cetla jsem to v autobuse a musela jsem to odlozit, jinak by si lidi mysleli, ze jsem blazen. Neslo ani tak o kink, ktery tam mela, jako ze Georg strika Tomovi do zadku slehacku ve spreji a pak mu tam zacne strkat i cokoladove lentilky, ale o styl jakum to psala. Normalne jsem se prohybala a myslela fakt,ze umru v zachvatu smichu. Pak jsem si doma tu povidku znovu nasla a schvalne se mrkla do komentu. Nekteri se pry taky smali, ale byli i taci, kteri to povazovali za naprostou erotickou bombu. No neverila jsem vlastnim ocim.
Jestli mas na tu "Alone at Christmas" nervy, tak klidne cti, jinak se nenut. Sexovani ve snehu, uprostred lesa ve tme, kdyz te malem zlincovali k smrti hodni sousedi. Apropo, neco podobneho se objevilo i v jine povidce, jakoze sexovani po uteku a traumatickem zazitku, ovsem tato povidka byla naprosta perla. Jestli mas chut, mrkni na ni – "Burning red leaves" od Abe. Je nominovana v kategorii jednodilek. Je teda smutna, ale nadherna. Fakt prekrasna.
No jo, no, je to fanfic, proto se to taky musí tak brát. Trochu toho nadhledu je prostě potřeba, něco člověk může skousnout a říkat si, že holt autorka nemá ještě tolik životních zkušeností, aby mohla vědět, jak na to, ale někdy už to prostě nejde. Věřím tomu, že se na další kapitolu podívám, jen abych věděla, co se bude dít dál, a jak na to budou lidi reagovat, ale nepředpokládám, že by se mezi těma nadšenýma komentářema objevil někdo, kdo by vyloženě kritizoval, na to totiž má málokdo žaludek. Lidi si neradi dělaj zle, tak co by se namáhali něco kritizovat, jen by ublížili sami sobě, protože málokterej autor kritiku opravdu přijme, většina se jich urazí, i když to nedají nijak najevo.
Já všeobecně strašně nerada kritizuju, a když mám odmítnout povídku nějaký duši, která mi ji s důvěrou poslala a myslela si, jak obohatí zlatý fond povídek, tak mi není nikdy dobře. Ale nakonec to vždycky udělám, co mi zbejvá. Lepší, než aby si ta duše pak přečetla, že je to skvělý, jak to tak většinou bývá, protože když ty hrůzy poopravím, není to už na první pohled aspoň gramaticky tak děsivý, a někdo, kdo chce autora potěšit, se vždycky najde, a dotyčná se rozjede a bude mi ty hrůzy posílat denně. 😀
Od tý doby, co jsem začala dělat rozhovory, a věštinou jsou zpovídaný starý autorky, který už twincest nějakej ten čas píšou a čtou, mám takovej pocit marnosti. Začalo to Daniou, která napsala, že to není, co to bejvalo, a jak kdysi bylo líp, jak lidi psali lepší povídky a takový ty rádoby moudrý kecy, a přitom si ty holky neuvědomujou, že tenkrát to pro ně bylo něco novýho, nádhernýho, co zrovna objevily, měly na očích růžový brejle, a cokoliv se objevilo, hltaly to jako blázen. Dneska, kdy už to dávno vyšeptalo, zestárly, a zapomněly, si stěžujou jak starý babky, "jóooo, to já když byla mladá, to bejvalo jinak" 😀 A mně to pak připadá, jako když za to můžu, že dávám na blog povídky, který se dámám neráčej líbit.
Přitom je to jen v tom, že jsou vůbec líný číst věci od nových autorek, protože se párkrát spálily, a odsoudí tak šmahem všechno. No… nebudu to dál rozebírat, jen když jsem si včera četla rozhovor s další starou autorkou, a přečetla si, jak dřív to bylo úžasný a teď čte jen překlady, měla jsem z toho pocit, že já se vůbec ještě namáhám, vakašlat se na ně 😀
Asi by koukaly, kdybych si vážně hodila vánoční prázdniny a čtrnáct dní nic nepřibylo. 😀 Jenže to bych jen sama sobě zavařila, mohla bych pak přebírat povídky videlma.
Na tu jednodílku se podívám, ale jak jsem psala, sex v anglickejch povídkách je pro mě komedie i když pro ostatní je to vážný a sexy, 😀 takže mě by to snad ani nepřekvapilo. 😀 To víš, lidi nominujou do soutěže cokoliv, co se jim líbí, stačí nejspíš jeden člověk, kterej to nominuje a jde to do soutěže. Je to trošku divnej systém, v tomhle bych nejspíš nasadila nějaký pravidlo, že bych ty nominovaný zveřejnila a dala lidem vybrat deset nejlepších, aby se tím tyhle kvalitky vyhodily. Jenže to by tam aspoň těch deset muselo přijít, některý kategorie na to ani nedosáhly. Byla by to pak aspoň soutěž kvalitních povídek a ne mišmaš bez ladu a skladu, jako je to teď a zjevně to lidi ani moc nezajímá. Zrovna jako nenominovali, nebudou ani hlasovat, a to pak taková soutěž nemá tu správnou hodnotu.
[39]: Dobre odpoledne, prave jsem dorazila z silenych pochuzkach po obchodech, snezi tu jako blazen a jeste se kupoval vanocni strom, tak docela zaprah. Jeste do toho nejaky urgentni neplanovany navstevy jak dnes tak zitra a uz vubec nestiham. Fofr jak blazen a me se jeste ke vsemu chytla ryma.
Mas to holt tezke, ja sama vim, jak je jednoduchy kritizovat, ale vetsinou se taky brzdim a kdyz uz, tak jsem hodne diplomaticka snazim se neublizovat svymi slovy.
S tim, jak jsou holky v dnesni dobe vybiravy nic nenadelas. Ja jsem pri sve prvni Tom/BIll twincestni povidce taky valila oci a uplne se z toho zajikala a dneska jsem uz nekde jinde. A to je prosim rec jen o takovem ctvrt roce zavislosti. Nektery baby v tom slapaj uz leta. Je to taky hodne o tom, jak jsi sama rikala, ze to byla v te dobe novinka a kazda pribyla povidka byla v podstate na zacatcich unikum a novota. Dneska ma uz kazdy zanr takovy vyber, ze jsou nektera temata omleta az na kamen a tak asi i upada zajem. THF je silena konkurence a ty, ktere umi anglicky, by v podstate na vas blog vubec nemusely, kdyz uz chcou opravdu jen to nej, nej. Ale mi se u vas na blogu libi uz z toho prosteho duvodu, ze je to takova komunita, kde si clovek prohlidne i pekne montaze a obrazky, pripise komentar ve svem rodnem jazyce a je to takove domacke a mile. THF je super, ale je to dost anonymni a taky je to takove prostredi "dog eats dog", ty nejlepsi autorky se znaji, drzi pospolu, a novackove to maji i tam desne tezke, jako asi i u vas. Navic ta prehrsle autorek tam a u vas se neda naprosto srovnat. To si normalne uvazujici clovek musi statisticky spocitat, ze to procento velice dobrych veci je zhruba stejne jako u vas, jenom se to v te desne zaplave zda vseobecne vic. Vedes to Janulko bajecne a nejake peskovani si neber. Bych chtela videt kteroukoliv jinou, jak by si s blogem poradila, fakt ze jo.
Tak ted nevim, o kterou povidku se jedna, jestli se chces mrknout na tu slehajdu a lentilky od Chi nebo tu druhou od Abe. Nominovany jsou obe, v jinych kategoriich, ale ja jsem ti doporucovala tu od Abe. Toho sexu tam neni az tak hodne, takze se nemusis obavat. Okorat je desne smutna. Nebudu ti nic prozrazovat, ale jen ti povim, ze jsem si ji nekdy na podzim vytiskla a kdyz jsem mela "svuj den volna", tak jsem si s ni zasla do mesta, vlezla do kavarny a zacla cist. Normalne jsem tam sedela asi tri hodiny a cetla a cetla. Ke konci jsem ale musela cist strasne pomalu, jenom par vet, a uklidnit se, abych tam nezacla bulet na cele kolo. Desne dojemna, krasne psana, zkratka jeji nominace je naprosto zaslouzena a konkuruje jine me oblibene, ktera je od Amdee. Budu se jen tezko rozhodovat, ale asi dam svuj hlas Amdee, protoze jeji povidka me roszekala na naprostou maderu, tak se me dotkla a ja si ji dokonce v zapalu nadseni sama prelozila.
Ahoj Markétko, právě jsem dovařila oběd, tak jsem zasedla k práci. 🙂 To je srandovní, ona je to sice zábava, ale tak nějak se mi to automaticky přetavilo v práci. Za tu dobu jsem z toho vlastně nikdy nevypadla ani na chvilku, a pořád, stejně jako kdysi, čtu všechno, co dávám na blog, takže proto mám přehled o kvalitě povídek u nás.
Myslím, že je to jak píšeš, na THF jsou určitě taky srágory, jako všude, ale ta soudržnost dobrých autorek je tam daleko silnější než u nás. Jsou taky daleko starší. Tady jsem vlastně jediná stará autorka já, jinak píšou samý mladý holky, starší už toho nechaly. Tím myslím nad pětadvacet vejš. Pár dobrých je kolem dvaceti a zbytek pod osmnáct. V podstatě si myslím, že tady máme daleko lepší autorky nižšího věku, než je to na THF. Tam se opravdu sešel silnej tým "starejch bab", který si z toho udělaly tak trochu svou trafiku, ale je to tím, že jsou prostě dobrý, to je jasný, jinak by jim to nikdo nežral. Je přirozený, že se kamaráděj.
Podle mě se z toho pro ně stalo něco takovýho, jako pro mě blog. Ze zábavy a chvilkovýho nápadu se z toho pro ně stal kšeft, od kterýho prostě nemůžou zdrhnout, aniž by zklamaly šílený spousty lidí. Závazek jako blázen, v podstatě ze zábavy povinnost. Tak jako u mě. A jako já, taky pomalu přestávaj psát, protože je to vysilující, dělat všechno naráz.
Mně jen vadí u těch našich starejch twincesťaček, že si neuvědomujou, jak to je, že to není tím, že by nebyli dobří autoři. Za tu dobou se tady asi tak pětkrát obměnilo osazenstvo, zůstalo jen pár skalních, ale ti většinou nekomentujou, takže o nich člověk ani neví.
Tu smutnou povídku si určitě přečtu. Jestli v tom není moc sexu, tak to bude dobrý. Ale i tak, já už ty překlady dokážu vnímat i tak, že to není srandovní, ačkoliv pro někoho by to tak bylo. Tu bláznivinu číst nebudu, už jen proto, že je to nejspíš TORG, jak jsem z toho pochopila.
Co jsi si přeložila? Do češtiny? Nebo do finštiny? 😀 Jestli do češtiny, tak bych to ráda četla… a opravila… a možná i zveřejnila, co ty na to?
[41]:Ja jsem si prelozila tu od Amdee – "Cranes flying above us", to je ta "drsnarna", teda aspon pro mne, o ktere jsem psala Kattys a ona rikala, ze uz po par vetach toho musela nechat, protoze zrovna nemela plactivou naladu. Ja ti o tom ale pisnu maila, ju? (hehe, do Finstiny, tak dobra holka v tomto jazyce teda nejsem, a ona Amdee je Finka, takze je mozny, ze to na finskym twincestnim foru, ktere existuje a kde i pise, mozna i ma.)
Tak jo, pisni, já doufám, že se snad o tomhle víkendu dostanu k tomu ti konečně odepsat, zase jsem tu teď skoro usnula. Hodím prádlo do pračky a snad se trochu proberu z limbu, ať můžu pokračovat v krasojízdě. Víš, že si ani neuvědomuju, jestli jsem někdy slyšela finštinu jako jazyk? Nějak netuším, jak ten jazyk zní, nikdy jsem se s žádným finem osobně nepotkala, a nejspíš jich většina umí anglicky. Moje spolužačka si vzala Turka, přišle za ní z Turecka do Prahy, tak ji miloval, a ona s ním (místo aby ho nechala učit se náš jazyk, když už tu žije a pracuje) mluví turecky. Jednou jsem ji poslouchala, když s ním mluvila do telefonu, a přišlo mi to šílený. Nechápala jsem, že se to naučila, ale ona byla vždycky na jazyky dobrá. 🙂
Koukala jsem se teď na Amdee profil, a víš, co já od ní četla? Jak normálně nečtu jiný pairingy než B+T, tak od ní jsem četla sérii Tom/OMC Perfect world, a moc se mi to líbilo, což je zajímavý. Nevím, jakou náhodou jsem na tohle narazila. Sakra, pořád se mi zavíraj oči, jdu zvednout prdku a nacpat prádlo do pračky. 😀
Jéé, já jsem tak ráda, že jsem si mohla něco přečíst i z Tomova pohledu a hlavně tady ten jejich začátek 🙂 Úplně jsem se u toho musela usmívat 🙂 Tom je prostě skvělý vypravěč 🙂