Tančíme na pomalou hudbu a cítím se divně… sami, uprostřed davu hlučných lidí…její hnědé vlasy mě šimrají pod nosem… tiskne se ke mně, hlavu položenou na mé hrudi, vypadá, jako když usíná…mám v hlavě zmatek…jsem naštvaný na Toma, ale chtěl bych, aby to byl on, kdo mi leží na hrudi…není tady… zase jsme se pohádali…řekl, že už toho všeho má dost… urazil jsem se a prásknul dveřmi… jsem opilý, ani nevím, kolik už jsem toho do sebe nalil…musím se mu omluvit, nezasloužil si, abych na něj křičel… ostatně jako vždycky…neví kam jsem šel, kdyby mě hledal, nenajde mě…schválně jsem vypnul mobil… musím za ním domů… „Karin…“ zašeptám jí do ucha,“pojď, půjdu tě uložit, vždyť skoro spíš,“ jen něco opile zavrní a dál mi visí na ramenou… otočím ji zády k sobě, chytnu pevně kolem pasu a nasměruju naše vrávoravé kroky směrem ke dveřím téhle přeplněné hlučné místnosti a snažím se jí vmanévrovat do chodby.
„Já ještě nechci spinkat…“ zamumlá, ale nechá se celkem snadno odvádět…nějak se mi pletou vlastní nohy…nejsem zvyklý pít, dneska jsem to teda pěkně přehnal…cink…nastoupíme do hotelového výtahu, opřu se o stěnu a Karin se sveze na mě… mám co dělat, aby mi neupadla…směju se jen tak, všechno mi přijde tak rozmazané a srandovní…zavírají se mi oči…hrají tady příjemnou hudbu…stále dokola opakují jeden motiv… odkud tuhle písničku znám…
„Já ještě nechci spinkat…“ zamumlá, ale nechá se celkem snadno odvádět…nějak se mi pletou vlastní nohy…nejsem zvyklý pít, dneska jsem to teda pěkně přehnal…cink…nastoupíme do hotelového výtahu, opřu se o stěnu a Karin se sveze na mě… mám co dělat, aby mi neupadla…směju se jen tak, všechno mi přijde tak rozmazané a srandovní…zavírají se mi oči…hrají tady příjemnou hudbu…stále dokola opakují jeden motiv… odkud tuhle písničku znám…
Procitnu a zdálky slyším tu melodii z výtahu. Ještě je tma… melodie hraje stále dokola… ozývá se odněkud z obýváku… to je mobil… dojde mi a pomalu se potmě vyplížím z ložnice, abych nevzbudil Toma. Cestou seberu ze země župan a v rychlosti si ho natáhnu, abych nenachladl. Kdo to může být takhle v noci? Mrknu na hodiny… půl třetí ráno… mobil na stolečku neustále bliká a hraje tu odrhovačku… podívám se rozespalýma očima na displej…. „KARIN“, září na mě nápis… tak přece jí znám, je skutečná a dokonce vzhůru takhle k ránu… neváhám a ze dvou možností vyberu tlačítko k přijetí normálního hovoru… v noci se nebudu nikomu ukazovat na displeji, ještě by ho mohlo trefit z mého nočního zjevu… „Prosím,“ řeknu tichým chraplavým hlasem a čekám, co se bude dít.
„Bille… jsi to ty?“ ozve se evidentně opilá Karin… ten hlas už si pamatuju ze svých snových vzpomínek.
„Ano,“ odpovím stručně. Nějak nevím, co jí víc říct.
„Bille, přijeď, mě je strašně zle…“ zasípá.
„Ale kam?“ zeptám se zmateně.
„Ke mně… domů…“ zašeptá ztěžka a v telefonu je najednou zvláštní ticho. Položila to. „Haló, Karin,“ zkusím ještě, ale je to marné.
„Bille… jsi to ty?“ ozve se evidentně opilá Karin… ten hlas už si pamatuju ze svých snových vzpomínek.
„Ano,“ odpovím stručně. Nějak nevím, co jí víc říct.
„Bille, přijeď, mě je strašně zle…“ zasípá.
„Ale kam?“ zeptám se zmateně.
„Ke mně… domů…“ zašeptá ztěžka a v telefonu je najednou zvláštní ticho. Položila to. „Haló, Karin,“ zkusím ještě, ale je to marné.
Ukončím hovor a zkusím vytočit její číslo… vyzvání, ale nikdo to nezvedá. Zkusím to ještě dvakrát, ale nemá to cenu… Tak to máš holka smůlu, protože já absolutně netuším, kde bydlíš… vzpomenu si na obrázek jejího bytu, který se mi vybavil v kadeřnictví dnes odpoledne, ale nevím, jak bych mohl identifikovat, kde to je… za oknem byla jen normální okna protějšího domu. Nic, podle čeho by se to dalo odhadnout. Položím mobil zpátky na stolek a jdu se do kuchyně napít. Kdo je Karin? Co s ní mám společného… jeden opilecký tanec na nějaké párty… návštěva v jejím divném bytě… peníze… nechápu, jak tyhle věci k sobě spojit. Zatím je to strašně málo informací, abych byl schopen z toho něco srozumitelného složit.
Vrátím se do obýváku a sednu si zničeně na sedačku. Stojí mi tohle všechno za to? Ale ano, stojí. Mám Toma a to je hlavní. Co na tom, že mi k němu ještě přibyla nějaká věčně opilá Karin? Nemohl jsem přece čekat, že to bude procházka růžovou zahradou… život je vždycky složitý, ať už s láskou nebo bez ní. Je mi chladno… mám bosé nohy… jdu si lehnout… stejně nevím, jak bych jí mohl pomoci. Nejspíš leží ve svém zavšiveném bytě opilá do němoty a mě si k sobě volá jako lokaje, abych jí pomohl… na to se jí můžu vykašlat. Venku se začne za chvíli pomalu rozednívat… Opatrně si lehnu do postele a zavřu oči. Za tuhle noc jsem měl už dva sny, ale vypadá to, že jsou to spíš vzpomínky na skutečné události. Jejich frekvence začíná stoupat. Snad si zítra vzpomenu na další souvislosti a dám si dvě a dvě dohromady. Ráno budu muset naťuknout Toma, jestli mu to jméno něco říká… bylo by jednodušší, kdyby jí znal, všechno bychom mohli řešit spolu… proč mám ale pořád pocit, že jemu o ní říct nemůžu?
Něco mě šimrá na nose… otravná moucha, musíme koupit sítě do oken… oženu se, abych jí zahnal…
„Haló, vstáváme…“ ozve se mi u ucha. Otevřu jedno oko… něco světlehnědého mi jezdí po nose… otevřu druhé oko… nade mnou se culí bráška a šimrá mě svým dreadem. „Je jedenáct, prospíš celý den,“ sdělí mi s úsměvem.
„Uááááááááá…“ protáhnu se, div mi nepraskne páteř… „Ahoj, Tomí,“ vrátím mu ranní úsměv a líbnu ho na tvář.
„Haló, vstáváme…“ ozve se mi u ucha. Otevřu jedno oko… něco světlehnědého mi jezdí po nose… otevřu druhé oko… nade mnou se culí bráška a šimrá mě svým dreadem. „Je jedenáct, prospíš celý den,“ sdělí mi s úsměvem.
„Uááááááááá…“ protáhnu se, div mi nepraskne páteř… „Ahoj, Tomí,“ vrátím mu ranní úsměv a líbnu ho na tvář.
„Jakpak jsme se vyspali?“ zeptá se mě už oblečený Tom.
„Celkem to šlo, ale jak to, že už jsi vzhůru takhle brzo?“ divím se, protože bráška spal vždycky dýl než já.
„Celkem to šlo, ale jak to, že už jsi vzhůru takhle brzo?“ divím se, protože bráška spal vždycky dýl než já.
„Usnuli jsme už v devět, tak se nediv… mě dvanáct hodin spánku celkem stačilo,“ odvětí pobaveně a já se začnu pomalu štrachat z postele.
„Snídani máš na stole, byl jsem se Scottym venku, tak jsem koupil čerstvé koláčky. Než se dáš dohromady, já půjdu na chvíli dolů do studia… musím zase trochu cvičit, tak za mnou pak přijď, jo?“ povídá Tom, zatímco se hrne ke dveřím. „Tak pa, budu tě čekat…“ zabouchne za sebou.
„Pa…“odpovím mu, ale už mě neslyší.
„Pa…“odpovím mu, ale už mě neslyší.
Jdu rovnou do sprchy, hlavu mám jako roští, včera jsem usnul s vlhkými vlasy. Odlíčím zbytky černoty, co mám kolem očí a konečně se můžu upravit podle svých představ. Silke je šikovná, mám to opravdu skoro stejné jako kdysi. Vyfoukáno a vyžehleno je raz dva a v líčení už mám dlouholetý cvik. Za třicet minut jsem hotový se vším všudy… to je ale fakt rekord. Naházím na sebe první co najdu ve skříni, protože můj žaludek už se dost vzteká. Tom se překonává… kafe v termosce… koláče na stole… naházím jich do sebe pět jak nic, padá to do mě jako do studny. Nandám nádobí do myčky, zapnu mycí program a jdu si chvilku sednout do obýváku. Musím trošku kouknout na televizi, abych byl v obraze, co je nového. Zapnu bednu, ale nejsem schopen to moc vnímat… můj pohled padne na mobil… vybaví se mi noční telefonát s Karin. Kouknu na displej… dva nepřijaté hovory… někdo mi volal, když jsem byl ve sprše, ale je to neznámé číslo. V tu chvíli se mi mobil rozdrnčí v ruce… skoro ho zahodím, jak se leknu.
„Prosím,“ zmáčknu videohovor, abych věděl, s kým mám tu čest, ale na displeji se nikdo neobjevuje… „No video signal“, hlásí mi mobil zastaralost druhého účastníka hovoru. Dám si mobil k uchu, protože dotyčný ještě asi nepřišel na možnost volat jinak, než z pevné linky.
„To je pan Bill Kaulitz?“ ozve se hluboký mužský hlas.
„Ano, u telefonu, s kým mluvím, prosím?“ zeptám se zdvořile, protože člověk nikdy neví, kdo je na druhém konci a nerad bych si utrhl nějakou ostudu.
„Tady komisař Krause z kriminální služby policie Německé spolkové republiky,“ představí se mi ten hluboký hlas. Mlčím, protože nevím, co bych na to řekl. Šok je slabé slovo pro to, co jsem teď zažil.
„Potřebovali bychom s vámi mluvit, pane Kaulitzi, přijďte prosím dnes odpoledne kolem třetí hodiny k nám na služebnu,“ pokračuje komisař a já se konečně vzpamatuju.
„O čem se mnou chcete mluvit? Provedl jsem něco?“ zeptám se celkem se staženým hrdlem, protože tohle se mi ještě nikdy nestalo. Policii jsem znal jenom dopravní, ale kriminálka, to je trochu jiná kategorie… horší samozřejmě.
„Ne nic, nebojte se, je to jen podání informace, dlouho vás nezdržíme. Rezervujte si na nás maximálně hodinku času. Napište si prosím naší adresu,“ uklidňuje mě a já sháním po celém bytě papír a tužku. To je děs, když se člověk nevyzná ve vlastních skříňkách… konečně narazím na nějaký blok… fixa leží na stole od včerejška… rychle nadrápu adresu a komisař se se mnou rozloučí.
Uffff, tak tohle je snad skoro horší než Karin. Proboha, co já jim můžu říct za informace, když mám úplně dutou hlavu? Vymeteno, pusto, prázdno… to bude ještě velká zábava. Jak jenom probudit tu pitomou paměť, hází mi tak zmatené informace, ale co můžu dělat? Chtělo by to nějakou vypjatou situaci, nebo nějaký šok, třeba by něco naskočilo, ale copak si tohle můžu způsobit sám? Jedině, že by na mě Tom zase někde bafnul, ale minule to teda nemělo žádný zvláštní účinek. Tom… co mu řeknu? Co když jsme něco provedli spolu? Možná máme na zahradě někde zakopanou mrtvolu novináře, který nás odhalil a vydíral… no, to je asi kravina, ale člověk nikdy neví. Půjdu za ním dolů a probereme to spolu, nemůžu všechno řešit sám… úplně mě z toho rozbolela hlava, ale copak já vím, kde máme nějaké léky na bolesti? Vstávám ze sedačky, ale najednou cítím, že zase přichází ten známý záblesk… musím si sednout zpátky, jinak bych upadl…
flashback
Ukrutně mě bolí hlava…neměl jsem včera tolik pít, nesnáším to…ani nevím, jak jsem se dostal domů…mám absolutní okno…Tomovy vlasy mě šimrají na hrudi…musím na záchod, ale nechci ho vzbudit…opatrně otevřu oči…je světlo…sakra… to bolí… hlava jako střep…opatrně se podívám na Tomovu hlavu…a do prdele!…to není Tom… panebože… Karin…co dělá u nás v ložnici?…Kde je můj Tom?… podívám se kolem sebe…to není naše ložnice. Asi jsem usnul u ní v pokoji. Opatrně se vysunu zpod Karin…něco zamručí a spí dál jako špalek…opatrně spustím nohy z postele…ježíšikriste… vedle postele se válí moje boxerky. Jauuuu, ta hlava, to je jako kdyby mi tam mlátilo do bubnu tisíc permoníků…proč jsem se svlíkal?…Vždycky spím v boxerkách…opatrně nadzvednu peřinu a okamžitě je mi jasné, co tady v noci proběhlo… potřebuju nutně sprchu. Tak to jsi posral, kamaráde…tohle už ti asi jen tak neprojde…tohle se Tom nesmí nikdy dozvědět…já jsem takovej kretén…
Sedím jako opařený. Karin… pitomá Karin… já věděl, že to nebude jen tak… teď už se na ní Toma nemůžu zeptat, nejspíš jí vůbec nezná. Teda doufám, že jí nezná… co jsem to byl za idiota? Hlavně že jsem mu tady pořádal hysterické výstupy na téma nevěra… já, zrovna já mám co mluvit… to byla ta poslední myšlenka, která mi nedocházela… teď už je jasno… já mu byl nevěrný a ne on mně… jenže já měl okno, jak výkladní skříň, takže si to vůbec nepamatuju… třeba mě ta Karin znásilnila… no ale, když jsem jí táhl na pokoj, byla úplně namol… ta by mě těžko k něčemu donutila… jenže na tohle už asi nikdy nepřijdu… musím najít prášek na hlavu, jinak se mi rozskočí na dva kusy… zkusím koupelnu… jak se teď Tomovi budu dívat do očí? Copak můžu přijít a říct… „Tak, miláčku, už jsem přišel na to, proč jsme se poslední dobou hádali… tak trošku jsem se vyspal s jednou ženskou, ale jenom jednou… promiň… byl jsem namol…“ To nejde, sám před sebou bych se musel stydět… konečně jsem našel prášek… zapiju to rovnou v koupelně, nebo se z toho už zblázním.
Včera jsem viděl v Tomových očích lásku, ale kdybych mu tohle řekl, byla by v nich zase bolest a to nechci… ten starý nevěrný Bill mu to určitě neřekl, to jsem si jistý… hergot, kde je tu nějaký malý ručník… musím si ho plácnout na hlavu… tady je něco menšího… áááááááá to příjemně chladí. Musím si na chvíli lehnout, takhle za ním nemůžu jít… snad to zabere rychle…
„Teda Bille, já tam dole čekám, až za mnou přijdeš a ty si tady vesele chrápeš…“ slyším za sebou. Asi jsem tu fakt usnul, ale hlava už přešla… hurááá.
„Co ti je, lásko?“ zeptá se starostlivě Tom, když si všimne mého ručníku na čele.
„Bolela mě hlava, tak jsem si vzal prášek a asi jsem tu usnul… promiň, ale chtěl jsem za tebou jít, až mě to přejde,“ omlouvám se mu a zároveň mi běží hlavou scénka z hotelového pokoje… on mě má tak rád a já mu udělám takovou sviňárnu… musím mu to nějak vynahradit… za toho starého kreténa Billa, který se nedokázal ovládat. Začínám být na něj pomalu alergický a možná bych byl radši, kdybych si už na nic nevzpomněl.
„Co ti je, lásko?“ zeptá se starostlivě Tom, když si všimne mého ručníku na čele.
„Bolela mě hlava, tak jsem si vzal prášek a asi jsem tu usnul… promiň, ale chtěl jsem za tebou jít, až mě to přejde,“ omlouvám se mu a zároveň mi běží hlavou scénka z hotelového pokoje… on mě má tak rád a já mu udělám takovou sviňárnu… musím mu to nějak vynahradit… za toho starého kreténa Billa, který se nedokázal ovládat. Začínám být na něj pomalu alergický a možná bych byl radši, kdybych si už na nic nevzpomněl.
„Kolik je hodin?“ zeptám se pro kontrolu.
„Budou dvě, měli bychom něco sníst, začíná mi kručet v žaludku. Co takhle nějakýho McDonalda… už jsme tam spolu dlouho nezašli,“ navrhne Tom
„Jo, to je fajn nápad, ale musíme rychle, protože já mám být ve tři na policii,“ vzpomenu si na komisaře Krauseho.
„Cože? Kde?“ zeptá se mě udiveně Tom.
„Na policii… dopoledne mi volali, abych se dostavil k podání vysvětlení… neřekli mi o co jde… nevíš, neprovedli jsme něco?“ naťuknu téma vraždy novináře a čekám, co se zase dozvím za jobovku…
„Ty jsi zase někde jel na červenou, že jo?“ rozčílí se Tom. „Kolikrát ti mám opakovat, že se jednou v tom svým bouráku zabiješ… nejsi schopen aspoň trošku dodržovat pravidla?“ peskuje mě teď docela rozčílený brácha a já se nestačím divit, jak se najednou změnil ve starostlivou matku… ale sluší mu to, to se musí nechat.
„Za posledních půl roku už to bude šestá pokuta… nechceš si to u nich rovnou předplatit?“ dívá se na mě vyčítavě a pak mu dojde, že já jsem v tom nevinně…
„Vlastně promiň, tos nebyl ty… ale ten starý Bill… nějak mi to nedošlo…“ začne se omlouvat.
„Neomlouvej se, já taky nejezdím moc opatrně, ale tolik pokut za půl roku jsem teda nenasbíral…“ vzpomínám na svůj starý život.
„Neomlouvej se, já taky nejezdím moc opatrně, ale tolik pokut za půl roku jsem teda nenasbíral…“ vzpomínám na svůj starý život.
„Nebyli to dopraváci, ale kriminálka… proto jsem se tě ptal, jestli jsme něco neprovedli, abych byl v obraze,“ oznámím mu a vidím na něm, že usilovně přemýšlí, kvůli čemu bych tam šel.
„Chtěli jenom tebe?“ zeptá se zkoumavě.
„Jo, o tobě nepadla zmínka, nechtěli mi říct, o co jde.“
„Tak to mě vůbec nic nenapadá… budeš muset zapojit svoje herecké schopnosti, protože k výslechu mě s tebou těžko pustěj,“ uvažuje nahlas.
„Snad to nějak sfouknu,“ odpovím a jdu zkontrolovat, jak jsem na tom s účesem.
„Musíme vyrazit, jinak to nestihneme,“ volá na mě Tom z předsíně. „Skočím si pro něco nahoru a sejdeme se v garáži u auta, jo?“ zahuláká a slyším jak bouchly vchodové dveře.
„Jo,“ odpovídám už do prázdné chodby.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
To jsem teda zvědavá, co po něm budou chtít…no, jdu to zjistit 😀
bláázon , som bláázooon xD kráása , zase som tu a idem ťa otravovať , okomentujem každý diel , každý každý každý , zatial som si na líístoček v tvare zeleného jabĺčka poznačila 13 , 14, 15 , 16 – komenty sa budú sypať x_) úúžasný diel =D
Jak já tui furii nenavidím blbá Karen .. ale zase 🙂
a podle mě je Karin mrtvá… se předávkovala, nebo otrava alkoholem… hej fakt, jako je mi líto Toma, ale chudák se i Bill, tenhle novej, kterej o ničem nemá páru, ale musí to řešit no….
Tak se nam to zacina pekne komplikovat. Prave jsem docetla anglickou verzi a jsem zvedava, jak to budou ctenarky brat, ze nam Bill tak nepekne ujel. Chudak Tom. Me je ho tak desne lito. Mam pro nej v tomto pribehu slabe mistecko.
Jinak se to krati, za chvili tu mame 8.12. a zacina se hlasovat, to budou nervy.
Ja jsem se dneska mrkla na vsechny nominovane, protoze se dnes niminacky uzaviraly a docela jsem se zdrave nas…a, protoze jsem si vsimla, ze ve vetsine kategorii, ktere jsem jak blbec vyplnovala, se autorky pravdepodobne stahly a o tu nominacku asi nemely zajem. Nechapu. Nekdo je nateseny jako dite a nekdo o nominaci ani nestoji. Rozum mi te nebere. (sorry za odboceni Janulko)
Ahoj Markét :o) no jo, ty starý autorky, co už vyhrály všechno možný, na to nejspíš kašlou. Asi je to tím, že lidi o tyhle soutěže všeobecně nejeví moc zájem, jako to bylo teď s tím Remixem, jestli sis všimla, četlo to hodně málo lidí, vyhrála Fyredancer, protože je skvělá, ale jinak.. jak jsem zírala, když lidi nevidí jména, tak ani neocení undrockroll nebo cynical_terror, obě měly u těch svých remixů po šesti komentech, když se odtajnila jména, další přibyly až po zveřejnění… ony si teda obě vybraly ne moc populární pairingy, to je fakt… Ale i tak, je hodně málo na to, že je to soutěž… myslím, že kdyby lidi viděli jména předem, bude jich tam čtyřikrát tolik. Tak to holt funguje na THF, no.
Nejspíš ta soutěž tím, že probíhá mimo THF, tak není pro autory moc atraktivní, když si to vezmeš, nikde o ní není zmínka od chvíle, co zmizela z hlavní strany, adminky to jen oznámily, pak to zmizelo, bůhví, jestli vůbec oznámí, že se začíná hlasovat. Ani se nedivím, že se o to lidi nezajímaj, když o tom nemaj páru. Zmizelo to hrozně rychle. Kdybych si neuložila tu stránku se soutěží do oblíbenejch, musela bych odkaz hledat v archivu. 🙂 Ale vzhledem k tomu, že je tam se mnou spoustu dobrých autorů včetně Fyredancer, tak si nedělám žádný naděje, to je předem ztracený, lidi Časoprostor moc nečtou a přestože je v pravidlech, že by před hlasováním měli všechny ty povídky přečíst, pochybuju, že to někdo udělá. 😀
A hlavně, podle komentářů mi to připadá, že je to moje už vůbec nebaví, vidělas to? Komentář ve znění "hmmmmm…." jsem v životě nedostala, to je poprvé, na to už snad ani nemůžu odpovídat. 😀 Nebo: "je to divný, ale i přesto to mám ráda"… no, to vypadá, jak když ty holky spíš soutěžej o to být největší magor na komentování, než že by tu povídku vůbec četly. Aspoň tak mi to připadá. 🙂
Ale nebudu pesimista, ono je lepší nic neočekávat, než se na cokoliv těšit a být pak zklamaná. 🙂 Jak jsi sama viděla, dala sis práci někoho nominovat a on se na to pak ani nepodívá… lidi maj v registraci mejly, na který už třeba ani nechodí, a pak to takhle dopadne. Doba je holt rychlá, všechno se mění, letí to dopředu a nic se nezastaví. 🙂 A do toho furt sněží a sněží… 😀
No ale tak, musela jsem s tím počítat, lidi jsou líný jak tady, tak tam, už je toho na každýho moc. 🙂 Hlavní je, že pár lidem se to líbí. 🙂 Děkuj moc, že mi tam píšeš aspoň dvě tři věty, někdy mi připadá, že ti ostatní si řekli, že když neumim anglicky, tak mi budou psát jen stručný věty, abych tomu rozuměla. 😀
Na THF bude prozatím asi vždycky prestižnější dostat k povídce "featured" než s ní vyhrát nějakou soutěž. Netuším, jestli tady to taky vítězovi dají, ale mohli by. No… už to nebudu rozebírat, protože to je stejně jasný 😀
Jani, s tim komentem typu hmmmm, ktery jsem mimochodem videla, bych si hlavu nedelala, ja to pochopila tak, jakoze autorka zvazuje nad prubehem deje, ze ji to zarazi, nebo ji neco prekvapilo, jako ze ten Billuv ulet bylo prekvapko a to dost velke. Taky se blizi vanoce a tak zacinaji mit lidi na pili se vsim jinym moznym. Ja jsem takova stoura, ze se treba i mrknu obcas na odpovedi mych oblibenych autorek na komentare, ktere jim tam lidi nechali a prave jedna z mych oblibenych, Amdee, uz asi pres dva tydny neodpovedela na komentare sve cerstve napsane povidky, coz je u ni neslychane. Takze asi doba predvanocni postihuje vsechny.
No jo, ty ceny jsou sice mimo THF, ale zase bych si tech povidek vsimlo vice lidi (aspon teda ti, kteri se rozhodnou hlasovat), kdyby se autorky uracily tu nominaci prijmout. Ale mas recht, ze si na stopro vsechny nominace lidi cist nebudou, jenom aby mohli ferove hlasovat. To se zkontrolovat holt neda. A konkurence je fakt silna.
Ja jsem treba nominovala kishmet ve trech kategoriich a ani v jedne to nebylo prijato. Pritom prijala nominace jinych povidek v jinych kategoriich. Tak fakt nevim. Je sice pravda, ze to byly povidky starsiho data, tak si mozna myslela, ze uz je to davno odtekla voda pod mostech a vyprcla se na to. Ona taky skoro nikdy neodpovida na komentare. Nojo, ma jich tolik, ze ji to asi za to nestoji. Ale pise jako pan Buh, tak ji to holt musim odpustit. Navic je uz natolik znama, ze ji nejaka publicita taky asi moc nestoji za to. Nojono. Ale hlavni bylo, ze jsem tam nasla ty povidky, ktere jsem nominovala, protoze ve mne nechaly opravdu hluboky dojem a od autoru mene znamych, tak to me zase potesilo, ze to prijato bylo. A jsem tam ty, coz je naprosto suprovni. Uz vis, kdo byl ta dobra duse?
Takze nezbyva nez drzet palce!!!
Jinak jeste k tomu remixu, ja jsem treba nejdriv vzdy mrkla na souhrn, na puvodni povidku, ze ktere se cerpala inspirace, na pairing a na rating. Podle toho jsem si vybirala. A cetla jsem nakonec tech remixu docela dost. Je to holt tvrdy no. U overenych autoru se treba i pustim do cteni temat a pairingu, ktere normalne nemusim, ale jinak ne. Jsem holt taky trochu vybirava. Ja to asi vidim tak, ze ze zacatku musi holt hodne makat kazdej, aby si to jmeno udelal a k tomu je zapotreba talentu, ale taky treba lakaveho baneru (ja se priznam, ze jsem banerovou devkou) a mit naprosto bombastickou prvni kapitolu. Zkratka zaujmout. Nebo jsem taky uvazovala, jestli jsou nektere specificke dny, ktere by byly vyhodnejsi k poslani povidek. Je to asi souhrn vsech moznych velicin. Treba zrovna kishmet ma velice casto banery delany umetnicou a ty jsou bomby samy o sobe. A fyredancer zase mela nejake veci od nightingale.
(takze cynical_terror a underockroll si klidne remixujou, jo, a dlabou na rozdelanou "Lost and found" , kterou jsem nedavno cetla, aniz bych si uvedomila, ze to jeste neni hotove.:-( Skandal!!!
Jojo, to je právě to, že člověk si vybuduje jméno, a pak už čte každej všechno,co napíše, to je přirozený,tak je to i u nás. A to, že si holky dělají mezi sebou bannery, to je jasný.. jsou to všechno kamarádky, adminky, jedna druhý dělá betu, bannery, i obrázky k povídkám, prostě se vzájemně podporujou, a ty nově příchozí jsou v tomhle holt v nevýhodný pozici. I když samozřejmě pokud jsou kvalitní, prosadí se, jako třeba Cinematics, ta podle mě prostě psala a psala, a lidi jí žrali a s adminkama se vůbec nekamarádí. 🙂
Já myslím, že je to prostě tak, že překládaná povídka nemá šanci, protože lidem nejde jen o příběh, ale taky o sloh a způsob psaní, a to se prostě v jiným jazyce nedá, na to musí být člověk rodilej mluvčí, v tomhle máme my "inostranci" smůlu. 😀 Pár lidem se to zřejmě povedlo, třeba firelucy se výborně naučila, přestože je Norka, nebo Chayenne7, nebo Amdee, ale jsou to spíš výjimky, většina těch nejúspěšnějších mluví anglicky od miminka. 🙂
Já se přiznám, že na remix jsem neměla čas vůbec, a ani způsob hlasování nebyl nic pro mě, protože s mou ne-angličtinou se nedá psát e-mail s hodnocením proč hlasuju tak a tak… četla jsem jen vítěze, a líbilo se mi to moc, Fyredancer je prostě borka. 🙂
Jo, s těma rozepsanejma povídkama jsem to nikdy nechápala. Já nikdy nepsala víc než jednu povídku najednou, nedokázala bych do ní dát všechno, co pořebuje a nechápu lidi, kteří píšou víc věcí najdnou. A už to přesně znám, nejen z THF, ale i od nás. Autorka dostane nápad, prvních 10 dílů minimálně posílá pomalu obden a pak šlus. Dojde inspirace, nechce se, a je to v háji. Tak to máme i s českýma povídkama, dělají to všichni autoři, a já pak jen mažu a mažu, protože nejsou schopní to dopsat. Takovým už pak odmítám uveřejňovat další a další povídky, dokud nedopíšou to, co mají.
U těch starších autorek v tom samozřejmě hraje roli i čas, a nebo i odezvy, který na to dostávaj. Když nejsou nic moc, nejspíš usoudí, že to není pro lidi zajímavý a kašlou na to. Je to těžký. Proto se taky spousta lidí naučilo nečíst rozepsaný věci, což ovšem zase odrazuje autora, a je to začarovanej kruh. Holt těžký. 🙂
No jo.. jdu si přečíst další díl povídky Alone At Christmas od FallenSky, to jsem si tuhle přečetla a uchvátilo mě to, je to něco jako náš "Homeless", akorát bezdomovcem je Bill místo Toma, moc se mi to líbí, je to roztomilý – vánoční příběh, tak doufám, že to autorka dopíše. To mi snad spraví náladu a pak hurá do postele, doufám, že zejtra dojedu do práce, pořád tu sněží a sněží. 🙂
Co se týče specifických dnů, kdy posílat povídku, tak to jsem řešila, když jsem posílala tu první, dokonce i čas, kdy to poslat, jsem vymejšlela, ale je to úplně k ničemu. Dokonce mám někdy pocit, že povídka, která se objevuje moc často, se lidem zprotiví už jen tím, že ji tam vidí pořád. Možná bych měla udělt třeba tejden přestávku, aby to tam nebylo furt.. moje vlastní zkušenost. Byla tam nedávno povídka, která to dotáhla asi na 120 dílů a už mi i ten banner lezl na nervy, jak jsem ji viděla furt.. možná taky recept, ale nejspíš je to všechno vymejšlení k ničemu. 🙂 Snad si to lidi ještě nějak najdou, uvidíme. 🙂
Jo a odpovídání na komentáře, to je opravdu jen záležitost těch, co jich nemají moc. Ti, co jich mají moc, to ani nemůžou stíhat, i kdyby chtěly. To by nedělaly nic jinýho. Něco jinýho je autor, kterej čeká na každej koment, ten u toho sedí a hned odpovídá :-D, ti staří mazáci už na to prděj. Třeba mě štvou autoři, kteří o sobě napíšou, že nesnášej, když někdo nepíše komentáře (do BIA – pár takových jsem už našla), ale sami je nepíšou a tvrděj, že vůbec nic nečtou, aby si nekazily inspiraci. No… lidé jsou různé, blbé a pitomé, jak praví klasik, s tím se už asi nedá nic dělat. 🙂
Prekladani je opravdu tezke. Zaprve nemas jako autor kontrolu nad vyslednym produktem a potom to vzdycky ztrati ten puvodni naboj. To je holt dan prekladu.
Vidis, ja ani nevedela, ze je firelucy Norka, ale kdyz jsem jednou od ni neco malo cetla, tak jsem si jista byla, ze cizinka to bude. To jsou takove ty uplne detaily, ktere te nakonec prozradi, posloupnost sloc ve vete, slovni obraty, ta plynulost a naprosta lehkost, kterou to vzdy nema. Podobne je to u Amdee. Jedina doposad, u ktere jsem cucela jako puk byla Chayenne7, u te jsem to zkratka nepoznala. Skandinavky no, ty umi. NinaElisabeth (dalsi Norka), Sheerac50 (Svedka) atd.
Janulko, ja jsem prave takova ta mrcha, ktera taky necte pokud je to WIP, protoze jsem se parkrat desne spalila. Cetla jsem naprosto bozi povidku, jako zavislacky magor, uvazovala na dejem, zdalo se mi o ni, zkratka povidka se mnou zila a potom prask a byl konec, nedopsana. A to se mi stalo parkrat.
Vyjimku ted delam u "Wayward" od izzap (moc doporucuji, naprosto bozi, originalni dej, kde je Tom Amish) a autorka ji pise pro NaNoWriMo, coz je NationalNovelWritingMotion; dale ctu "Normal" od HaiZoe a potom jeste jednu WIP, na jmeno se nevzpomenu, ale Tom je tam zacek a Bill jeho ucitel. Taky me moc laka ta "Alone at Christmas"…to jak jsme u tech baneru…..nemuzu odtrhnout oci od Billa.
Nam tu taky porad snezi, asi budeme muset jit rano smest pulmetrovy nanos z auta.
Dobrou:-)
No jo no, je to tady, selanka skončila, nastává tvrdá realita! Tedy dělám si legraci, ale je mi jich obou vážně líto, to si ten starý Bill pěkně naběhnul.
Milé dámy, se zájmem jsem si přečetla vaši konverzaci, díky za tipy na povídky! 🙂
Tedy dopravdy netuším, o jakých remixech to hovoříte, ale ono je to vlastně jedno, stejně nemám na čtení moc času, zajímám se spíše ze zvyku. 🙂
[11]:Ahojky Kattysku!!! Povidky ctu jako diva, je to jediny muj relax. Ani moc neresim letos ty vanoce. Mela jsem takovych nervu, ze se musim odreagovat, aby me z toho neporazilo. Na THF byla soutez remixu, holky si vybraly povidku, ktera se jim libila, poprosily jeji autorku o povoleni a remixly ji podle svy chuti. Pak se to tam posilalo anonymne a nakonec se hlasovalo. Byhrala to fyrednacer. Nektere z tech mixu byly docela povedene. Nekdo tam treba mixoval Raspberry Season, ale jenom jako jednodilku, pokud se pamatuji dobre.
[12]: Zdravím!!! 🙂
Díky za vysvětlení, to zní vážně moc zajímavě, ale já teď nějak nemám čas, to víš, Vánoce, blázinec v práci, do toho Justin s Brianem a navíc Janule zvolila ďábelské tempo přidávání dílů na THF. Nestíhám, kdepak na mě s remixy. 🙂
Do kelu, ja som vedela, že bude utrpenie. Tá Karina asi natiahla bačkory že? A Bill zase nič Tomovi nepovedal a ešte len pred pár hodinami sľuboval, že všetko budú riešiť spolu 🙁
No teda, tak tohle ještě bude! To s tou Karin se mi vůbec, ale vůůbec nelíbí 🙁 A taky se mi nelíbí to, že to Bill ani neřekne Tomovi. Já vím, ono se tohle těžko říká..ale mám strach, že jestli na to pak Tom dojde, tak bude na Billa hodně naštvaný, že mu to neřekl, když mu slíbil, že mu už řekne vždycky všechno 🙁 Začínám mít strach, jak bude tahle povídka dál pokračovat. Nechi, aby byla smutná! :/