Po rychlé ranní sprše jdu ven se Scottym, chudáček už čekal netrpělivě v předsíni a nemohl se dočkat. Cestou pro nás koupím snídani, a když se vracím domů, potkám pár lidí, kteří mě pozdraví. Nezbývá mi než odpovídat, ale vůbec nevím, jestli jsou to sousedi, nebo úplně neznámí lidé. Tohle bude ještě asi problém. Nová paměť na mě zatím kašle, tak si budu muset poradit nějak sám. Jen co mě tohle napadne, mám pocit, že se mi něco děje v hlavě… musím se zastavit, jak mě to praštilo… vidím před sebou obraz… jedna z těch, co jsem před chvíli zdravil, stojí proti mně a podává mi nějaký papír… vypadá dost naštvaně… kouknu se na ten papír a čtu: „Petice“… je to petice proti tomu, abychom tu s Tomem bydleli. Před týdnem jsme se sem nastěhovali a sousedi se bojí, že jim budou naše fanynky likvidovat zahrady… směju se nahlas a vidím, jak to tu babu proti mně strašně štve… podávám jí ten papír zpátky a nemůžu se přestat smát… vzpomínka najednou skončila. Proberu se z transu a je mi jasné, co to bylo. Paměť se začíná probouzet, ale místo toho, aby mi dala nějakou kloudnou informaci, zobrazí mi takovouhle blbinu… Jsem rád, když bez dalších větších karambolů dorazíme se Scottym domů.
Nakouknu do ložnice, co dělá ten můj ospalec, ale v posteli už není. Projdu celý byt… všude prázdno. Nejdřív mě to trochu vyděsí, ale pak mi dojde, že má byt v prvním patře a nejspíš se šel k sobě osprchnout a obléknout do čistého. Nevím, jaký má dnes program, včera jsme na to nějak nenarazili. Připravím snídani a probírám se zatím telefonním seznamem ve svém mobilu. Byl celou dobu vypnutý a ukrytý v černé kabele, spolu s peněženkou a doklady. Mám jeden z nejnovějších typů, tak si ho musím nejdřív osahat a vyzkoušet, co všechno umí. Telefonní seznam je nekonečný a k mému úděsu zjišťuju, že nejmíň polovina jmen mi vůbec nic neříká… tak tohle ještě bude zábava.
Slyším bouchnutí vchodových dveří.
„Ahoj, Billí, byl jsem se u sebe nahoře vysprchovat a převlíknout, abych se ti dneska líbil…“ huláká na mě Tom z předsíně a za chvilku vejde za mnou do kuchyně. „Co to študuješ?“ zadívá se na mě, když vidí, jak jsem zabraný do mobilu.
„Snažím se vzpomenout, kdo jsou všichni tihle lidé…“ kývnu směrem k mobilu. „Půlku jich neznám. Nedovedu si představit, co bych blekotal, kdyby mi zavolali. Připadám si pořád, jako kdybych sem spadl z Marsu…“ vzdychnu si nešťastně a hodím na brášku smutný pohled. „Jo a moc ti to sluší…“ pochválím mu oblečení, aby měl radost, když se tak snažil. Nejvíc se mi stejně líbí bez něj, ale to on určitě ví.
„Snažím se vzpomenout, kdo jsou všichni tihle lidé…“ kývnu směrem k mobilu. „Půlku jich neznám. Nedovedu si představit, co bych blekotal, kdyby mi zavolali. Připadám si pořád, jako kdybych sem spadl z Marsu…“ vzdychnu si nešťastně a hodím na brášku smutný pohled. „Jo a moc ti to sluší…“ pochválím mu oblečení, aby měl radost, když se tak snažil. Nejvíc se mi stejně líbí bez něj, ale to on určitě ví.
„Díky, to jsem rád. Tys přinesl čerstvou snídani? No to je luxusnííííí, už se těším. Dáš si kafe, nebo čaj?“ ptá se mě a už točí vodu do konvice a vyndává hrníčky.
„Dneska bych si dal radši čaj, když budeš tak hodnej,“ požádám ho a dál se probírám mobilem, abych zjistil co nejvíc informací. SMS zprávy jsou prázdné, tam se nic nedozvím. Že bych je všechny hned poctivě mazal? Normálně to nedělám, většinou je mažu až když mám plnou schránku, protože na to vždycky zapomenu. Asi jsem byl v tomhle životě někdo jiný…
„Dneska bych si dal radši čaj, když budeš tak hodnej,“ požádám ho a dál se probírám mobilem, abych zjistil co nejvíc informací. SMS zprávy jsou prázdné, tam se nic nedozvím. Že bych je všechny hned poctivě mazal? Normálně to nedělám, většinou je mažu až když mám plnou schránku, protože na to vždycky zapomenu. Asi jsem byl v tomhle životě někdo jiný…
„Bille, víš,že jsi někdo úplně jiný?“ řekne Tom, jako by mi zrovna četl myšlenky.
„V čem jiný?“ zeptám se hned, protože tohle téma mě zajímá.
„No, jak bych ti to řekl?“ přemýšlí Tom. „Jsi daleko hodnější a takový pozorný a starostlivý. Ještě včera ráno bys mě odbyl, ať se o tebe nestarám a hledím si svýho,“ smutně přizná Tom.
„Myslel jsem, že je mezi námi všechno v pořádku?“ udiveně odpovím, protože to, jak se ke mně Tom chová, mi nedalo důvod, myslet si něco jiného.
„Ano, mezi námi dvěma je všechno v pořádku, teď ano, ale než ses změnil, bylo to dost divný. Měl jsem dojem, že jsi mě přestal mít rád…“ přizná Tom a sklopí oči.
„A jakej jsem k tomu měl důvod?“ ptám se své jediné lásky, protože mi to nejde do hlavy.
„To já nevím, já byl ten poslední, komu bys to povídal,“ řekne smutně Tom a postaví přede mě hrnek s čajem.
„Děkuju,“ usměju se na něj a stáhnu si ho k sobě na klín. Je z toho tak překvapený, že málem loktem zavadí o můj čaj. „Jestli jsem tě přestal mít rád, tak jsem byl ten největší hlupák na světě a slibuju, že už se to nikdy nestane,“ řeknu tomu nejkrásnějšímu člověku na Zemi a políbím ho na tvář. „Vystydne ti čaj,“ pobídnu ho a pomůžu mu zvednout se z mého klína.
„Děkuju,“ usměju se na něj a stáhnu si ho k sobě na klín. Je z toho tak překvapený, že málem loktem zavadí o můj čaj. „Jestli jsem tě přestal mít rád, tak jsem byl ten největší hlupák na světě a slibuju, že už se to nikdy nestane,“ řeknu tomu nejkrásnějšímu člověku na Zemi a políbím ho na tvář. „Vystydne ti čaj,“ pobídnu ho a pomůžu mu zvednout se z mého klína.
Tom si sedne naproti mně ke stolu, namaže si rohlík, hladově se do něj zakousne a neustále mě hypnotizuje očima.
„Mám strach, že si na ten důvod vzpomeneš…“ řekne potichu a mě je hned jasné, co se mu honí hlavou. Nedivím se mu, bůhví, co jsem byl vlastně zač… to je tak divné tohle prázdno v hlavě. Já svého Toma miluju, ale co až se mi začnou vracet vzpomínky? Co o sobě zjistím? A co zjistím o něm? Taky by se mi mohlo stát, že začnu nenávidět sám sebe. Ale jedno vím jistě a to, že o Toma se připravit nenechám. Ať už zjistím cokoliv, čekal jsem na něj deset let, podstoupil riziko přesunu v čase, abych ho mohl milovat, a teď mi v tom nemůže nic zabránit… ani já sám! Dojím svojí snídani a jdu za ním. Musím ho o tom ujistit, aby se netrápil.
„Mám strach, že si na ten důvod vzpomeneš…“ řekne potichu a mě je hned jasné, co se mu honí hlavou. Nedivím se mu, bůhví, co jsem byl vlastně zač… to je tak divné tohle prázdno v hlavě. Já svého Toma miluju, ale co až se mi začnou vracet vzpomínky? Co o sobě zjistím? A co zjistím o něm? Taky by se mi mohlo stát, že začnu nenávidět sám sebe. Ale jedno vím jistě a to, že o Toma se připravit nenechám. Ať už zjistím cokoliv, čekal jsem na něj deset let, podstoupil riziko přesunu v čase, abych ho mohl milovat, a teď mi v tom nemůže nic zabránit… ani já sám! Dojím svojí snídani a jdu za ním. Musím ho o tom ujistit, aby se netrápil.
Tom už mezitím odešel do obýváku. Od dveří vidím, že sedí na sedačce, hlavu má opřenou dozadu a zavřené oči. Cítím, že je smutný, vždycky vím jak mu je, jsme spolu spojeni neviditelným poutem jednovaječných dvojčat. Pomalu si kleknu před něj na zem a vezmu jeho ruce do svých. Otevře oči, smutně se na mě usměje, ale já v těch hnědých studánkách vidím strach. Chci v nich vidět lásku, ne strach. Musím mu to říct, aby věděl, že odteď už na to nebude sám.
„Tomi, lásko moje,“ oslovím ho, jak nejněžněji dovedu „čekal jsem na tuhle chvíli deset let… zažil jsem tvojí smrt a věř mi, že není nic horšího, než prožít smrt milovaného člověka. Nikdo a nic mi tě nemůže vzít, i kdybych si vzpomněl na cokoliv. Vždycky tu bude nový Bill, který to nepřipustí. Když budu muset, zabiju v sobě toho starého, nebo mu pomůžu, aby se naučil tě znovu milovat, ale v hloubi duše vím, že tě nikdy milovat nepřestal. Až zjistím, co se stalo, budeme to řešit spolu a uvidíš, že to zvládneme. Ve dvou jsme měli vždycky obrovskou sílu,“ domluvím a položím mu hlavu do klína. Hladí mě po vlasech a já ho musím pevně obejmout kolem pasu. Jsme spojení a nikdo a nic nás nemůže rozdělit. Prošel bych pro něj peklem, a když budu muset, zemřu pro něj.
Cítím, jak mě lehce líbá do vlasů a pomalu mě hladí. Je to ten nejhezčí pocit, jaký může člověk zažít. Miluje mě, cítím to tak silně, že ho musím bezpodmínečně políbit, toužím mu vyznávat svojí lásku, aby si byl jistý, abych už neviděl ten strach v jeho očích. Zvednu hlavu a vyhledám jeho rty. Líbnu ho na tu sametovou nádheru a usměju se na něj očima. Oplatí mi to a já už to nemůžu vydržet a začnu ho líbat intenzivněji. Jemně se mu snažím proniknout jazykem do úst a on mě ochotně pouští a jde mi naproti. Je to krásná vášnivá a dlouhá hra dvou zamilovaných lidí. Vím, že teď je ta správná chvíle dát mu najevo, co k němu cítím…
Sundám pomalu ruce, které objímaly jeho pas, a hledám, kudy bych se mohl dostat pod jeho velké triko. Konečně najdu skulinu, zajedu pod něj a začnu ho hladit na bříšku. Cítím hebkou pokožku, jak se chvěje blížícím se vzrušením. Stále mě líbá a potichounku zasténá, když zjistí, že jsem začal pomalinku přesouvat své ruce k opasku jeho kalhot. Snažím se ho opatrně rozepnout, abych nezrušil ten krásný okamžik… konečně se mi to podaří, rozepnu lehce knoflík a zatáhnu za zip. Cítím, že je vzrušený na nejvyšší možnou míru a já zase na malinkou chvilinku ucítím ten malý strach. Chci být dokonalý, stejně tak, jako se o to snažím ve všem, ale nejsem si jistý, jestli se mi to teď podaří…
Pohybem mu naznačím, aby se trošku nadzvedl, a stáhnu jeho kalhoty na zem. Na chvilinku ho přestanu líbat, abych z něj mohl svléknout jeho velké tričko a hned jak to udělám, zhroutí se Tom zpátky na sedačku a rozkoší zakloní hlavu. Nabízí mi tak svůj krásný štíhlý krk a já neodolám a pokrývám jej drobnými polibky. Občas přejedu jazykem celou jeho délku a slyším tiché steny. Rukou mezitím zlehka hladím přes látku jeho vzrušení. Opustím krk a postupně pokrývám svými rty celý jeho hrudník až k pupíku. Jeho ruce se mezitím přesunuly do mých vlasů a začínají mě něžně tlačit níž… Je vzrušený na maximální míru a já ho nechci dál trápit. Stáhnu z něj lehce poslední kousek oblečení a uchopím jeho penis do ruky… je tak tvrdý a zároveň tak jemný, sametový. Tiše zasténá a já cítím, že se můj malý strach ztrácí v jeho očekávání. Přejedu jazykem po celé jeho délce a zastavím se na špičce… něžně jí několikrát obkroužím a vrátím se zpátky, abych si ještě jednou vychutnal celou jeho délku.
Tom sténá nahlas a cítím, jak se začíná rytmicky pohybovat samou nedočkavostí. Ještě dvakrát obkroužím špičku a pak si celý penis opatrně zasunu do pusy. Nevím, čeho jsem se bál, ale tohle je nádherný pocit… pocit, že mu můžu poskytnout takovou rozkoš, jakou cítím z jeho vzrušeného sténání, je nepřekonatelný. Pomalu opatrně přiráží a já stále kroužím jazykem a přejíždím svou kovovou kuličkou v jazyku po celé délce jeho dokonalého vzrušení. Užívám si ten pocit, že mu můžu působit takovou slast a chci, aby to trvalo co nejdéle. Uvědomuju si svoje vlastní vzrušení, je intenzivní, ale teď je to chvíle jen pro mou lásku, soustředím se jen na to, abych mu dokázal, jak ho miluju. Za chvíli cítím, že už to nepůjde dál protahovat… Tom sundá ruce z mé hlavy, zatne je do sedačky vedle sebe a začíná zrychlovat tempo přirážení. Nechám ho, ať diktuje rychlost tak, jak potřebuje a trošku přidám na intenzitě stisku. Prohne se jako luk a já cítím, že se blíží vrchol mého snažení. „Lááásko… jáá… už…“ nestačí doříct a moje ústa zaplní příjemně teplá tekutina a Tom se pomalu sesune zpátky uvolněný na sedačku. Polknu a položím mu hlavu na bříško. Rukama mi bloudí ve vlasech a pomalu zklidňuje svůj vzrušený dech. Zvednu hlavu a zahledím se do jeho vášní zastřených očí.
„Jsi úžasný,“ zašeptá a já jsem v tu chvíli šťastný jak malý kluk. Skloní se ke mně a začne mě pusinkovat po celé tváři. Nastavím mu svoje rty a za chvilku spolu tančí naše jazyky v rytmu další neskonalé vášně. „Miluju tě k zbláznění,“ zašeptá mi do ucha, když náš dlouhý polibek skončí a mně steče po tváři jedna osamělá slza… asi kapka štěstí. Jsem maximálně šťastný, jak jen může člověk být… chvilku jen tak odpočíváme ve společném objetí…
„Netlačí tě kolena?“ zeptá se mě s úsměvem Tom a já si až v tu chvíli uvědomím, jak je zem pode mnou i přes koberec tvrdá.
„Trošičku…“ usměju se na něj a za ramena ho položím na sedačku. Vezmu deku, která leží na kraji a lehnu si k němu. Oba nás přikryju a přitisknu se k jeho štíhlému nahému tělu. Položím si hlavu na jeho hrudník a ruku mu přehodím kolem pasu. Oba zavřeme oči a odpočíváme spolu v objetí. Nikdy bych nevěřil, jakou mi bude dělat radost jeho slast. Něco dávat je daleko krásnější, než přijímat. Miluju ho tak silně, že bych ho nejradši samou láskou umačkal.
„Trošičku…“ usměju se na něj a za ramena ho položím na sedačku. Vezmu deku, která leží na kraji a lehnu si k němu. Oba nás přikryju a přitisknu se k jeho štíhlému nahému tělu. Položím si hlavu na jeho hrudník a ruku mu přehodím kolem pasu. Oba zavřeme oči a odpočíváme spolu v objetí. Nikdy bych nevěřil, jakou mi bude dělat radost jeho slast. Něco dávat je daleko krásnější, než přijímat. Miluju ho tak silně, že bych ho nejradši samou láskou umačkal.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
a to prosím mám psat referát xD
jóo , toto je moja dorga!! bože , mám sa učiť dejepis , a čo robím? xD pmff , serem na dejepis ! toto je ovela záááááááááživnejšie !
Nádherné… nepopsatelně
je to nepopsatelně krásné! <3
Dnes jsem se na školu ještě ani neodivala misto toho se učím na spaměť časorpstor myslíte že to bude v občance stačit ? .D
To se prostě tak nádherně čte! 🙂 Mě zkrátka těší vyprávění o tom, jak se k sobě dvojčátka pozorně a láskyplně chovají, mají se ráda a dávají si to najevo. Jsou oba tak roztomilí, myslím, že to bude tím, že jsou zkrátka bratři ale zároveň i partneři. Nemohu si pomoci, ale je to prostě vrušující představa. 🙂
Bola som tak spokojná a som úplne nadšená z toho ako sa milujú, ale teraz už začínam mať strach, keď Tom naznačil ako sa Bill zmenil. A v tom predošlom živote ho prestával milovať 🙁 O chvíľu asi končí pohoda a začne sa trápenie, že? No čo už aspoň som si vychutnala túto nádheru pred tým ako začnem fňukať. Je to napísané tak krásne… dokázala by som čítať takéto pohodové chvíle naveky. Ale je mi jasné, že príbeh musí mať aj akciu, tak teda nádych, výdych a zmierim sa s tým 🙂
Musím se přiznat, že mě opravdu překvapilo to, když Tom řekl, že poslední dobou na něj ten ´starý´ Tom nebyl dvakrát příjemný a že začínal mít strach, že jej už nemiluje. A taky mě to trošku vyděsilo. Celkem se děsím toho, až se začně Billovi paměť vracet, že si vzpomene a vážně taky přestane mít Toma rád. Ale to se stát prostě nesmí!! Jsem zvědavá, co za tím vším je!