Za okny se pomalu stmívá a já zjišťuji, že už toho všeho mám dneska asi dost, když se přistihnu, jak se mi pomalu zavírají oči. Neudržím je otevřené, ani kdybych chtěl.
Trhnu sebou, když ucítím něco blízko svého obličeje.
„Bille, vstávej, jdeme spát,“ mluví na mě zblízka Tom a snaží se mě něžně probudit. Otevřu oči a vidím, že nic nevidím. Je tu absolutní tma a já chvilinku nevím, kde jsem. Pak se mi v hlavě rozsvítí a vzpomenu si, že jsem ve svém obýváku v Berlíně.
„Bille, vstávej, jdeme spát,“ mluví na mě zblízka Tom a snaží se mě něžně probudit. Otevřu oči a vidím, že nic nevidím. Je tu absolutní tma a já chvilinku nevím, kde jsem. Pak se mi v hlavě rozsvítí a vzpomenu si, že jsem ve svém obýváku v Berlíně.
„Asi jsem tu usnul, viď?“ zeptám se celkem hloupě.
„Ne asi, ale určitě. Chrníš tady už dvě hodiny,“ odvětí Tom a pohladí mě po tváři. „Máme tu ložnici, kdybys chtěl spát pohodlněji. A taky sprchu a velkou vanu,“ uchechtne se a rozsvítí malou lampičku nad televizí, abych aspoň trošku viděl. Protáhnu se, mám úplně ztuhlá záda, spal jsem tu v divné poloze, zkroucený jako paragraf. Jsem přikrytý dekou, Tom o mě vždycky pečoval, abych nenastydl a nejspíš mu to zůstalo až dodneška.
„Díky za tu deku,“ usměju se na něj a pomalu začnu vstávat. „Dám si sprchu. Tu ranní jsem nějak nezažil, tak si to ještě zopáknu,“ oznámím Tomovi a vyrazím do koupelny. V půli cesty si ale vzpomenu, že bych si měl vzít z ložnice boxerky na spaní a taky župan, co jsem tam ráno nechal a dojdu si pro ně. Můj pohled zavadí o tu krásnou velkou manželskou postel a v duchu už se v ní vidím s Tomem, ale současně mě zašimrá za krkem malý strach. Zaženu myšlenky na to, co bude a radši si to namířím do koupelny.
Tom si tam čistí zuby u umyvadla, občas mrkne do zrcadla a nenápadně sleduje, co tam dělám. Velice brzo zjistí, že nedělám nic. Stojím uprostřed koupelny a váhám, jestli se mám svlíknout teď, nebo až Tom odejde… jestli vůbec odejde. Zase ten strach… Musím se ho zbavit, vždyť ho miluju a po ničem jiném celý život netoužím, tak se teď přece nebudu stydět.
Rozhodně stáhnu boxerky, ale nápadně rychle zapluju do sprchového koutu a zavřu za sebou prosklené dveře. Pustím teplou sprchu a nechám svoje unavené tělo bičovat vlažnými pramínky vody… je mi krásně a únavu z celého dne postupně odplavuje voda. Celých deset minut si užívám teplý proud, který ze mě splachuje voňavé mydlinky. Vypnu sprchu, opatrně pootevřu dveře a s úlevou zjistím, že jsem v koupelně sám. Zabalím se do měkoučkého županu, který na mě netrpělivě čeká na věšáku, aby mě jemně usušil.
Z druhé strany zrcadla na mě zírá obluda s černým obličejem a mokrými ucouranými vlasy. Ručníkem si je zamotám do turbanu a hledám něco na odlíčení. Musím se přece uvést do původního stavu, abych se Tomovi líbil… zase mě zašimral ten malý strach, ale hned ho zaženu. Nemám se přece čeho bát, vždyť on mě zná už tak dlouho a ví, co mám a nemám rád. Snad jsem stejný i v tomhle životě. Doufám, že ho nezklamu. Na rozdíl od něj mám smůlu, nic o něm v téhle oblasti nevím.
Tak… ksichtík už mám zase jako dětskou prdelku, tak rozbalím turban a rychle vysuším to roští, co stále neumím učesat. Nechám to tak, jak si to samo lehne, vyčistím si zuby a můžu vyrazit do ložnice. Jo, ještě natáhnout čisté boxerky na spaní… teď můžu vyrazit. Zhasnu koupelnu a ocitnu se na tmavé chodbě. Ze dveří ložnice je vidět slabé světlo, jinak je všude naprostá tma.
Trochu se mi podlomí kolena, ale překonám tu slabost a pomalu dojdu těch pár kroků k ložnici. Dveře jsou jen přivřené. Strčím do nich a opatrně vejdu… Tom leží zachumlaný pod peřinou a pravidelně oddechuje. Vypadá, jako když spí… potichu dojdu na svojí stranu postele, abych ho nevzbudil, shodím ze sebe župan a opatrně si lehnu na svojí polovinu. Zhasnu lampičku, která až doteď osvětlovala ložnici a hypnotizuju očima strop, který v té černočerné tmě ani nemůžu vidět. Z ulice sem neproniká skoro žádné světlo, slyším jen lehké šumění stromů v zahradě.
Vedle na posteli se něco zamele… přestávám dýchat… on nespí… čekal na mě… cítím jeho ruku, jak pod peřinou hledá tu mojí. Vydám se mu svojí levačkou naproti, a když se ty dvě spojí, dám mu jemným stiskem najevo, že jsme se našli. Konečně jsme spolu… Bože ten strach… zase je tady… Tom se ke mně pomalu přibližuje a stále mě drží za ruku, jako by mi chtěl říct: „…neboj se, já ti neublížím…“
Otočím pomalu hlavu jeho směrem, nadechnu se, ale než stihnu něco říct, mám jeho teplé rty na svých a za chvilku se naše jazyky vzájemně proplétají v pomalém něžném tempu. Cítím, jak se můj malinký strach rozpouští v jeho něžných ústech, a jsem rád, že nemůžu nic říkat, stejně bych nevěděl co… to, co v tomhle jedinečném okamžiku cítím, se nedá vyjádřit žádnými ubohými slovy… je to nepopsatelné. Přitáhnu si jej co nejblíže svému nedočkavému tělu a zajedu oběma rukama do jeho vlasů, jejichž konce mě šimrají na tvářích. Nádherně voní… Jeho dlouhé štíhlé prsty mě něžně hladí na hrudníku a pak se pomalinku přesunují směrem k mé černé hvězdě a zase zpět. Cítím, jak moc mě jeho šimravé dotyky vzrušují. Tom je ke mně přitisknutý celou délkou svého štíhlého těla a jeho vzrušení, zakryté jen tenkou látkou spodního prádla, mě tlačí na boku. Po dlouhých minutách nekonečně krásného hlazení se opatrně přesune nade mě, koleny si udělá místo mezi mými stehny a vzepře se na rukou, aby mě netlačil. S lítostí opustí moje nenasytná ústa, aby mě vzápětí mohl začít lehounce líbat na krku. Vydechnu a slastně zakloním hlavu, abych mu nabídl ta nejcitlivější místa. Zná je a míří přesně… prohýbám se slastí pod jeho vlhkými dotyky a potichu musím vzdychat. Polibky jsou to vášnivé a něžné zároveň a jeho vzrušení teď cítím ještě intenzivněji těsně nad tím svým.
Moje ruce opustí vlasy a hladí jemně linii jeho zad. Pomalu se začne rytmicky pohybovat a naše klíny, uvězněné látkou, se lehce vzájemně dotýkají. Je to tak krásné, že musím začít tiše sténat v pravidelném rytmu jeho pomalých pohybů pánví, které jsou stále intenzivnější, a vzájemný tlak našich vzrušení je silnější. Něžnými polibky postupně pokrývá celý můj hrudník, jazykem jemně obkrouží bradavky jednu po druhé a pomalinku se posunuje směrem dolů. Moje vzrušení dosahuje stupně devět z možných deseti. „Lásko,“ vzdychnu potichu, když se Tom dotkne jazykem vytetované hvězdy a prsty mi začne z boků stahovat tu poslední bariéru mezi námi. Ve chvíli, kdy se jemně dotkne jazykem špičky penisu, dostoupí moje vzrušení desátého stupně. “ Ouuu… lásko… to je… nááá… nááád… her… né…“ Snažím se v té extázi netlačit jeho hlavu do svého klína, abych ho neudusil, ale je to nad mé síly… radši zvednu ruce, chytím se polštáře pod hlavou a naprosto se podrobím jeho dotykům, které jsou stále intenzivnější. Jeho vlhká ústa mě těsně objímají, ruka jim něžně pomáhá a za chvíli už cítím, že se blíží vrchol té sladké extáze.
Cítím všechny buňky svého těla tak intenzivně, jako bych měl slastí zemřít… „aaaaach“… sténám už opravdu nahlas, abych vyjádřil ten nádherný pocit, který mě celého pohltil… konečně cítím ve svém těle ohňostroj a zaplavím jeho ústa svým výbuchem té nekonečné slasti…
Náš vzrušený dech se ve společném objetí začne pomalu zklidňovat a ten nejněžnější milenec na světě pokrývá polibky mou tvář. Oplácím mu to s láskou a slzy, které mi tečou po tvářích, jsou slzy nevýslovného štěstí. Chápe to a slíbává slanou vodu z mého obličeje.
„Děkuju, lásko, bylo to úžasné,“ šeptnu mu potichu do ucha a dostanu za to něžný polibek.
„Není zač, broučku,“ odpoví mi potichu Tom a položí si hlavu na můj hrudník. „Jsem rád, že se ti to poprvé se mnou líbilo,“ slyším v jeho hlase, že se usmívá, „a zůstaň takový pořád….“ ještě potichu dodá a pomalu oba upadneme do říše snění.
Běžím po cestě, někdo za mnou utíká…nemůžu se otočit, mám hrůzu z toho, kdo je za mnou a zároveň z toho, že nevím, kdo to je. Nemůžu dýchat a začíná mě píchat v boku… musím běžet dál, nebo mě dohoní a já umřu a už nikdy neuvidím svého Toma…sotva popadám dech, ale stále se snažím utíkat, aby mě ta hrůza nedohnala… někdo na mě zdálky volá: „Bille, Bille… vzbuď se.“ Otevřu oči a nad sebou vidím jeho hnědé oči. „Něco se ti asi zdálo, strašně sebou meleš,“ řekne potichu Tom a pohladí mě po vlasech. Obejmu ho kolem krku a přitisknu se k němu.
„Musel jsem utíkat, jinak bych tě ztratil…“ vydechnu, abych mu vysvětlil, co se mi zdálo. Venku začíná svítat, je šero.
„Neboj se, mě jen tak neztratíš… jsem tady pro tebe a vždycky budu… když mě budeš chtít…“ odpoví mi moje láska a políbí mě na čelo. „Spi, je ještě moc brzo.“
„Mám strach, aby se to nevrátilo,“ ještě zašeptám, ale pomalu zase usínám… nesmí se to vrátit… nesmí… se… to…
„Musel jsem utíkat, jinak bych tě ztratil…“ vydechnu, abych mu vysvětlil, co se mi zdálo. Venku začíná svítat, je šero.
„Neboj se, mě jen tak neztratíš… jsem tady pro tebe a vždycky budu… když mě budeš chtít…“ odpoví mi moje láska a políbí mě na čelo. „Spi, je ještě moc brzo.“
„Mám strach, aby se to nevrátilo,“ ještě zašeptám, ale pomalu zase usínám… nesmí se to vrátit… nesmí… se… to…
Pomalu otevřu jedno oko, pak druhé a chvilinku mi trvá, než si uvědomím, kde jsem a co tu dělám. Jsem doma ve své ložnici a v naší posteli. Ano, teď už vlastně jiný domov mít nebudu. Otočím se na bok a pozoruju provázky světlých dreadů, co vykukují zpod peřiny těsně vedle mě. Peřina se nadzvedává podle jeho pravidelného dechu a já mám v tu chvíli pocit absolutního štěstí. Něco tak intenzivního, jako je tenhle pocit, jsem snad ještě nikdy nezažil. Splnilo se mi to, po čem jsem marně deset let toužil, čeho jsem se už jednou definitivně vzdal a teď si to užívám dvojnásob. Konečně.
Ještě chvíli ležím bez hnutí a pozoruju jeho pravidelný dech, ale nedá mi to a přisunu se kousíček blíž, abych mu viděl do tváře. Do té krásné, něžné, skoro až dětské tváře… když spí, je snad ještě nevinnější než batole. Shrnu mu vlasy, abych ho mohl jemně pohladit. Opatrně se dotknu, přivoním, ale nechci ho vzbudit… takhle je roztomilý a já se nemůžu na tu krásu vynadívat. Včera byl tak něžný… nikdy jsem si to o něm nemyslel. Vždycky jsem Toma považoval za daleko drsnějšího a nikdy mě ani nenapadlo, že dokáže být úplně jiný. Připadá mi, jako bych se dnes v noci znovu zamiloval do jiného člověka. V mých erotických snech byl on vždycky ten dobyvatel, ale včera mi dokázal, jak jsem se v něm celou dobu mýlil. Nejradši bych svojí lásku vykřičel do celého světa, jak jsem teď šťastný.
Světlé klubko se pohnulo a hnědé škvírky očí na mě zamžouraly s úsměvem na tváři…
„Ještě chvilku, mamííííí…“ zaprosil Tom dětským hláskem, jako bych ho budil do školy… „Vstáváme synáčku, škola už skončila, bude poledne… ještě stihneš družinu…“ přistoupím na jeho hru.
„Nééééééééé, družinu néééééééé, tu nemám rááááád,“ kňučí Tom, až mě to tahá za uši. „Mamííííííííí, dej mi pusinkůůůůůůůůů, jinak nikam nejdu,“ vydírá ten školák a tuhle prosbu mu splním okamžitě. Ovšem dám mu mlaskavou, jakou by nejspíš dostal od mamky, strhnu z něj peřinu a polechtám ho na bříšku. „Nééééééééé,“ začne ječet, div mi neurve ušní bubínky, ale je vzhůru a to je u Toma vždycky úspěch.
„Tak šup šup, vyčůrat, vyčistit zuby, nasnídat a hurá do školy,“ hraju dál roli starostlivé mamky.
„Když mě se nechce…“ zpupně zakňučí Tom a zase se přikryje zpátky peřinou „Mám určitě teplotu a musím se léčit,“ hraje se mnou hru, kterou zkoušel na naší mamku každou chvíli.
„Tak spinkej, broučku, já se jdu zatím zkulturnit,“ vzdávám se a pomalu se štrachám z vyhřáté postele.
„Ještě chvilku, mamííííí…“ zaprosil Tom dětským hláskem, jako bych ho budil do školy… „Vstáváme synáčku, škola už skončila, bude poledne… ještě stihneš družinu…“ přistoupím na jeho hru.
„Nééééééééé, družinu néééééééé, tu nemám rááááád,“ kňučí Tom, až mě to tahá za uši. „Mamííííííííí, dej mi pusinkůůůůůůůůů, jinak nikam nejdu,“ vydírá ten školák a tuhle prosbu mu splním okamžitě. Ovšem dám mu mlaskavou, jakou by nejspíš dostal od mamky, strhnu z něj peřinu a polechtám ho na bříšku. „Nééééééééé,“ začne ječet, div mi neurve ušní bubínky, ale je vzhůru a to je u Toma vždycky úspěch.
„Tak šup šup, vyčůrat, vyčistit zuby, nasnídat a hurá do školy,“ hraju dál roli starostlivé mamky.
„Když mě se nechce…“ zpupně zakňučí Tom a zase se přikryje zpátky peřinou „Mám určitě teplotu a musím se léčit,“ hraje se mnou hru, kterou zkoušel na naší mamku každou chvíli.
„Tak spinkej, broučku, já se jdu zatím zkulturnit,“ vzdávám se a pomalu se štrachám z vyhřáté postele.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
xD no fuj ,družina xP tu som nikdy nemala rada xD vychošky boli zléé strigy xD kráááááása x) ich spoločné nažívanie je sqelé !
Jani, tak ten konec me dostal nejvic xD Ja vzdycky rikam, ze Tom je jak miminko a ted… To je nadherny jak knuci a zkousi to na "mamku" ;D
já chodli rok dp družiny s kamarady dobrovolně tak ať tomíček zmlkne xD
Úžasná kapitola. To Billovo rozechvění ze svého "poprvé" a Tomovo chápavé a něžné chování, to je tak roztomilé. A nesmím zapomenout na první ze všech těch neuvěřitelně barvitých, působivých a vzrušujících dvojčecích intimních okamžiků, tobě ten sex tak jde, to je prostě paráda! 🙂
A pochopitelně velice kladně hodnotím závěrečnou scénku. Mám ty dva velice živě před očima, jak se přetahují o peřinu. 🙂
:o) Díky, Kattys, jsem ráda, že tě zase po týdnu vidím, kde se pořád flákáš? 😀 Furt pořád nemáš přístup k počítači nebo spíš moc práce? 🙂 A ten sex.. no, na to, že je to můj první sex v životě, co jsem napsala, to není tak strašný… ale mohlo to bejt daleko horší, to je fakt 😀
Milé děvče, teď jsi mi nahrála na smeč!!! Za chvíli zjistíš, že ses mě na mou nepřítomnost neměla ptát! 🙂 Cítím se jak bublající papiňák, protože se mi až do této chvíle nepodařilo najít nikoho, komu bych sdělila, že jsem právě uprostřed druhé řady Queer As Folk a nemám si s kým o tom popovídat!!! 🙂 Včera jsem vážně přemýšlela nad tím, že tady na té samotě u lesa prostě okolo třetí v noci otevřu oknu a do té bílé temnoty zařvu, ať už proboha Justin otevře oči, nakopne Briana do rozkroku a odkráčí středem!!! :))) Silou vůle jsem se ovládla a šla si lehnout, ale zbytek noci jsem se na posteli převalovala a zaručeně se mi muselo zdát něco strašného, pravděpodobně se jednalo o samé nahaté mužské! 🙂 No mám já tohle ve svým věku zapotřebí?!? Připadám si jak totální závislák a protože jsem si pro jistotu na Amazonu koupila celou sérii, vůbec netuším, jak tohle přežiju!!! Docela vážně přemýšlím nad tím, že si zbývající disky odnesu v pondělí do práce a tam je nechám odpočívat, protože jinak se z toho určitě zhroutím! Nevařím, neuklízím, nekomunikuju, v práci tupě hledím na monitor a přemýšlím, který z kolegů by unesl přednášku o gayích v Pittsburghu potažmo v Torontu!!! :))) Naprosto zoufalá situace, už dlouho mě nic tak nesebralo. 🙂
Doufám, že se tě nedotkne, když se ti svěřím, že jsem tvého Billa s Tomem použila jako protilátku a odvykadlo. A sláva, funguje to!!! :)))
😀 No joooooooo, když čučíš na živý kluky, to je úplně jiná kvalitka, co? 😀 Brian je tupej, ale můžu tě ujistit, že to prej dopadne dobře. 😀 Já to viděla jen kousek dál než ty, mám skouknutou druhou řadu, takže pak už se nebudeš mít ani komu svěřit, protože já se k tomu prostě dál nedostala.
Ale že jsou to sladký kluci, co? Zvlášť Justin, to je takový kuře neopeřený, ale líbí se mi i ten jeho houslovej kluk. Stejská se mi po nich, Emmet je úžasnej buzík, Michael, no všichni… Ale víš koho tam nesmírně miluju? Mámu Michaela, Debbie, to je moje krev. Teda já bych asi necourala po demonstracích za práva gayů, ale jak je furt všechny krmí a stará se o ně, aby jí neumřeli hlady, ta je naprosto úžasná, tu miluju.
Ty na to čučíš bez titulek? Tomu rozumíš? Já bych bez nich teda nedala ani ránu. Kolik ta série stála, prosimtě? To muselo bejt drahý jak blázen.. hlavně že jsem ti slíbila, že tě naučím torrenty, co? No pozdě, ale měla bys k tomu titulky… 😀
Uff, to je taková úleva, když si o své závisloti mohu s někým pohovořit! 🙂 Hned se cítím lépe. :))) Mně bylo jasné od začátku, že se do žádných torrentů nepohrnu, jednak nevím, jak bych to zvládla technicky a hlavně by mě nebvavilo hodiny a hodiny sedět u počítače a koukat na něco, co se každou minutu seká. Asi bych vyletěla z kůže. Takže jsem se prostě odvážně vrhla na nakupování v cizí řeči. Podařilo se mi objednat všech pět sad, což je opravdu velký počet disků a celá ta sranda stála asi tak 35 liber i s dopravou, která mi připadá neúměrně drahá. Bála jsem se, že tomu bez titulků nebudu rozumět a měla jsem pravdu, nechytla bych ani slovo, ale naštěstí tam jsou anglické titulky. Jenže oni všichni melou tak rychle, že si to pořád musím zastavovat. 🙂 Pochopitelně všem slovům nerozumím, ale " fuck me, Brian", to mi jde skvěle!!! :))) A vlastně jsem pochytila spoustu dalších, velice šťavnatých slovíček, která mi žádný slovník nevyhledal, prostě jsem si je musela odpozorovat. A že teda je co sledovat!!! :))) Musím přiznat, že prvním dílem jsem byla vyloženě zklamaná. Bůhví co jsem očekávala, ale všude se o tom tak básnilo, že jsem si to představovala tak nějak jako trošku drsnější Syhraeliny Borůvky. No. Zpočátku jsem jen zírala, a jakmile došlo na sex, musela jsem tu scénu přetočit, protože jsem se na to prostě nemohla dívat. Já. Já, která o sobě neustále prohlašuju, že jsem děsně tolerantní. Ono něco jiného je číst a představovat si a něco jiného je vidět.:))) Ale neboj, zakrátko jsem se vzpamatovala a nechala děj plynout. 🙂 A tuhle jsem si jednu žhavější Brianovu a Justinovu scénu ve sprše pustila znovu, nějak jsem napoprvé úplně přesně nepochopila, kam se co zasunuje. 😉 A to jsem zocelená hromadou dílů svého milovaného Časoprostoru!!! 🙂 Člověk si zkrátka zvykne na všecho a možná si za chvíli ani nebudu přetáčet ty dvě dívky, to mi zatím fakt vadí, pozorovat ženský, nic proti, ale vidět to nemusím.)))
Tak to je škoda, že jsi skončila u druhé řady, s kým to budu probírat??? ?))) Ale kdybys chtěla, tak ti ve svým vlastním zájmu přivezu zbývající dývka do Prahy, abys mohla v klidu dokoukat. Teda až to dorazím do konce, pochopitelně. 🙂 Stejně jsem tě chtěla poprosit o to CD s twincest. blogem, jak jsme to nedávno probíraly. Chtěla jsem ti napsat mail, ale nějak se k tomu pořád nemůžu dostat. 🙂
Taky miluju Michaelovu mámu, ta se skutečně povedla, ale obdivuju i Justinovu matku. Vůbec si nedokážu představit, že bych nechala svého syna napospas něčemu takovému. Něčemu takovému, jako je život. :))) I když tedy podle mého, život amerických gayů se odehrává převážně mezi nočními kluby, bary, lofty těch majetnějších a těmi podivnými místy, kde to dělá každý s každým. Celkem odpudivé! 🙂 Potěšilo mě, když se v druhé řadě občas hoši objevili i v zaměstnání, či ve škole. Justinův houslový virtuóz se mi líbil do té chvíle, než zákonitě vyjel po Justinovi, dál jsem se nedostala, tak nevím, ale jsem tvrdý zastánce Briana s Justinem, i když bych je oba profackovala, stejně se mi spolu líbí a to se pak zkrátka nedá nic dělat. 🙂 Koukala jsem na obsahy dalších dílů a myslím, že mají hoši před sebou ještě dlouhou cestu, a taky si nejsem jistá, zda to všechno dopadne k mé spokojenosti, tedy J+B na věčné časy. 🙂 Pamatuji si na zoufalý Madisoonin výkřik někde u Ainikky na blogu, tak nevím. To by mě tedy za ty prachy autoři naštvali!!! :)))
Ale ty postavy jsou fakt roztomilý. V první řadě mé srdce tlouklo pro Michaela, on vypadá jako takový medvídek plyšáček, má krásné oči a nádhernou pusu… ale jo, nakonec si člověk za svý peníze užije!!! :)))
Tak, Janule, díky za podporu, vážně se mi ohromně ulevilo a zvesela jdu na další porci Billa s Tomem.
Jo a omlouvám se, že jsem minule nereagovala na tvé komentáře, mám úplně zanešený kanály, musím to nejdříve trošku prošťouchnout! 🙂
[7]:Ja se omlouvam, ze vam do toho damy lezu, ale "nedopadne"… 🙁
😀 To je dobrý, nechceš čučet na něco, co se každou minutu seká a nakonec si to sekáš sama, abys tomu rozuměla 😀 Hele, tomu "Fuck me" rozumim taky, ale dál bych na to asi čuměla s otevřenou hubou a netušila, o čem je řeč. 😀
Já jsem teda odchovaná gaypornem, takže pro mě sexuální scénky byly naprosto v pohodě, není tam skoro nic vidět, ale je to nejodvážnější "neporno", co jsem kdy viděla. 😀 V tomhle jsem z jinýho těsta, já tyhle filmy sleduju už dlouho, starouš mi je chodil půjčovat do videopůjčovny, když jsme ještě neměli internet. 😀 Teda ale dát za to skoro dva tácy, to je něco.. to bych si asi rozmejšlela. 😀 Doprava je asi to nejdražší, no, to je tak vždycky… ale když máš internet pomalej, asi to bylo nejlepší řešení.
Madisoon, když na blogu u Ainikki křičela, tak to myslím ještě neměla celý skouknutý, tak se neděs, já počítám s tím, že to dopadne J+B na věčné časy určitě, dokonce mám pocit, že se tam mluvilo o nějaký svatbě. Akorát holt nám Brian musí malinko zkrotnout a Justin si užít někde vedle, aby mu to zaprvé pěkně vrátil a za druhý, aby si užil, než se vrhne do celoživotního vztahu, žejo.. 😀
Je to holt boží seriál, amíkům se to povedlo, ta britská verze, co byla první, prej není zdaleka tak dobrá, tohle je lepší. Gayové žijou podle mě stejně po celým světě, oni holt potřebujou nějakej ten darkroom k životu. Zrovna jsem psala modrozelence v mejlu, jak jsme byly s Ketty v gaybaru Valentino na Vinohradský, a jak jsem se bavila, když jsem zjistila, že je tam jen jeden hajzlík a na něm nápis "Ladies" 😀 Pisoár tam nebyl, nejspíš si všechny dámy sedají na prkýnko. 😀
Zavolej si na ty zanesený kanály nějakýho instalatéra, ať ti to prošťouchne, tam toho bude. 😀
[9]: Jé, fakt ne? Já myslela, že jo… no tak to asi Madisoon řvala oprávněně. Vidíš to, Kattys? A ty za to vyhazuješ takovýhle prachy 😀 To já ti napíšu happyend zadara. 😀
[11]:No ono zalezi, co se mysli tim dobrym koncem. Nebudu tady Kattys stresovat dopredu, at se mrkne a pak to posoudi sama. Ja ale u toho osobne brecela.
Ty happyendy jsou fakt potreba obcas jako sul. Ja si dneska smazala opet ten mail pro tebe (jsem ti to psala do dokumentoveho chattu), pak jsem se chtela uklidnit nejakou literaturou a cetla jsem v dalsim dily "Alone at Christmas" jak chudaka maleho homelesackeho Billa sexualne tyral otec a u toho posloucham tu Anathemu, pisnicka se jmenuje "Anyone, anywhere", kde je k tomu delano na YT video ukazujici ty ztracene homelesacke existence v Americe. Normalne opet u toho brecim. A to se blizi vanoce, svatky pohody, klidu a miru. Nejaky happyend by ted bodl.
[9]: No takovýhle proroky, to miluju!!! :))))))))))))
Neprozrazovat!!! :))))
Dělám si srandu, ale vážně, milá modrozelenko, kolikrát já si na tebe při luštění anglických titulků vzpomněla. 🙂 Fakt se snažím seč můžu, sem tam si i něco zapamatuju, ale bez titulků jsem prostě ztracená, vůbec hochům nerozumím, oni taky tu pusu skoro neotevřou, tedy když zrovna nedělají ty určitý věci, který ale jako na potvoru anglicky pojmenovat umím. 🙂 Hmmm… milá řeč, já ti docela dlouho dumala, co má Brian na mysli tím "rimming". 🙂 Teda, přišla jsem na to po názorné ukázce a pro jistotu jsem slovo zadala mému milovanému osvědčenému Urban dictionary a je to fakt zajímavý. :)))
Ježíííšmarjááá!!! Já nechci nic vědět!!!! Když mám své dny, brečím i u reklamy na prací prášek!!! :)))
Janule, ale já mám naprosto geniální nápad, ty to pěkně celé dokoukáš a pak mi tam ten šťastnej konec dopíšeš! Dobrý ne? Kolik mě to bude stát?!? :)))
Hele, na nějakou tu libru nekoukám, vždyť vidíš sama. 🙂 Náhodou, já to beru jako investici do svého vzdělání. V životě jsem neviděla žádný gay porno, nikdy jsem nebyla v gay baru, ani nevím, kde se nějaký nachází, no a anglicky taky neumím! :))) Takže bych řekla, že to rozhodně nejsou vyhozený peníze.;)
[11]: Jo počkej, tak zpět, žádný libry, ono to bude zadarmo! No bezva!!! Tak to si místo toho pořídím nějaký další zajímavý filmík! :))
[13]: Šmarjápano, modrozelenko, ty jsi taky technickej typ, co? 😀 Piš si ty mejly radši do wordu, průběžně ukládej, tohle by mě zabilo, stát se mi to víckrát. 🙂
Snad ta vánoční povídka dopadne dobře, to ani jinak nejde… určitě se dobrýho konce dočkáš. 🙂
[14]: 😀 Jo rimming jsi nevěděla, jo? No tak už to víš, a myslím, že to tuhle dali jako nový varování do povídek na THF, mám dojem, nebo se o tom aspoň někde mluvilo na formsprings. Někdo to nemusí, i když myslím, že popis by nebyl zdaleka takovej jako obrázek. 😀
No toho se jen tak nedočkáš, než já to dokoukám, to budou léta 😀 Hele, ale určitě existuje fandom QaF, bylo by divný, kdyby nebyl, tam bude určitě povídek s happyendem milion 😀 Najdi si, počti si, já ti budu psát zatím happyendy twincestní… teda možná 😀 Už měsíc jsem na to nesáhla, taková jsem spisovatelka. Furt není čas.
[14]: Jo a ještě, kdybys byla fikaná, tak jsi to zadala do googlu a nestačila by ses divit, našla bys i český odkazy, cože to takovej rimming je. Ono je to toiž mezinárodní označení… tady si můžeš přečíst, co a jak.. 😀
http://www.004.cz/rimming
No páni, Janule, ty jsi vzdělaná osoba, já zírám! Vidíš a já si na všechno musím přijít sama těžkou a zdlouhavou cestou!!! 🙂 No ono to bude hlavně tím, že mě prostě porno nic neříká. Tedy, nic proti tomu nemám, ale když ono je to tak příšerně… nevím, jak bych se vyjádřila, prostě akce a žádnej prostor pro fantazii. Vlastně teď si vzpomínám, jedno hetero porno jsem nedávno viděla, mělo to nějaký děj, tak jsem chvilku sledovala, co bude, ale nakonec jsem zjistila, že dotyčné páry se pouze pohybují prostorem, aby se uchýlily do ústraní a tam se sami sobě věnovali v naprosto shodných polohách po celý film nebo co to bylo. Neuvěřitelná nuda. Fakt že jo, nic pro mě. 🙂
Kupodivu, QAF fandom, to mě taky napadlo, ale počkám, až dokoukám, abych se předem nedozvěděla něco, co nechci vědět.:)))
Tak práce pokračuje pomalu? Že by byl lednový termín ohrožen? Já už se tak těšila!!! 🙂
Tak já jdu asi spát, koukám, že tam to I a Y sázím, jak mě napadne. :)))
[19]: No jo, vůbec netuším, jestli to začnu v lednu zveřejňovat, i když mám 8 dílů, nejsem schopná se hnout dál z časových důvodů. Ještě uvidím, třeba mě to nakopne a budu psát dál, těžko říct. Uvidíme. Tak dobrou. :-*
Přiznávám, že jsem neodolala a tu druhou řadu dokoukala. To se prostě nedalo vydržet!!! 🙂 A musím hned v úvodu poznamenat, že jak jsem celé dvě řady nabadála Justina k akci, tak když se konečně rozhoupal, bylo mi Briana líto. Nemusí se mi to líbit, můžu s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Nepíše se mi to lehce, ale ke svému překvapení jsem shledala, že jsem prostě skrz naskrz Brianovo děvče. Hmmm… naprosto nevhodné přirovnání, vím, ale jako toy boy opravdu nevypadám. 🙂 Bože, jak ten chlapec s dokonalým klidem, grácií a nadhledem vyběhl s tím Justinovým houslistou, to bylo prostě geniální!!! Ta elegance, no něco nepopsatelného, tu scénu v kavárně jsem si pouštěla snad šestkrát za sebou. To bych chtěla umět, tohleto, já vždycky začnu ječet a stejně nic nevyřeším. No jo, já vím, Brian též nic nevyřešil, ale bylo to pokoukáníčko!!! 🙂 Podotýkám, že komentář píšu za doprovodu Paganiniho Cantabile in D major, opus 17, hbitě jsem si našla CD na dokreslení atmosféry. 🙂 Ale je to na mě moc romantický, být na Brianově místě, omlátím to cédéčko Justinovi o hlavu! :))) No dobře, už ti dám pokoj, stejně mi nic jiného nezbývá, když jsi skončila u druhé řady. :)))
Co se týče tvého psaní, tak to dost dobře nechápu, kde na to bereš čas. Tohle jsem prostě nikdy nepochopila, jak to můžeš všechno zvládat! Vím, že to píšu pořád dokola, ale když já se tomu prostě pořád divím! 🙂 A tak když nezačneš v lednu, nic se nestane, ráda si počkám. 🙂 Stejně potřebuju dohnat spoustu restů, u Ainikky a Lady Kay jsem nebyla ani nepamatuju. 🙂 QAF není jediný důvod mého zaneprázdnění, já si totiž naprosto v rozporu se zdravým rozumem objednala v antikvariátech spousty knížek. Sice miluju vůni nových knih, ale když oni mé milované spisovatele Dickense, Turgeněva, Hardyho, Thackeryho, Jiráska, Hoffmanna a jiné prostě nevydávají, tak jsem si holt poradila po svojemu. 🙂 Kdybych se zas nějak dlouho neozývala, tak buď mlátím hlavou do zdi, protože se Justin nechystá vrátit k Brianovi, anč ho ten prosí na kolenou a s kyticí rudých růží k tomu, anebo jsem na šestistédevadesátéosmé stránce druhého dílu Dickensova Ponurého domu. 🙂 Vyber si. Jo a nebo studuju ten rimming. Čistě teoreticky, pochopitelně!!! 😉
😀 No vzhledem k tomu, co je Brian zač, tak to "děvče" zní vážně drze 😀 Kdybys byla aspoň chlap, ale "fuj ženskáááá" 😀 no to by si Brian dal. 😀 Těm on dělá jen z kamarádství děti, a to ještě do kelímku. 😀
Ale jinak tě naprosto chápu, Brian je "charmér", je to prostě chlap s grácií a se vším, co má správnej chlap mít, takovýho by chtěla ulovit každá, protože nejlepší je na něm právě ta nedostupnost. Teda ne, že bych tě obviňovala z toho, že bys o něj snad stála, já ti rozumím, jak to myslíš. Ale je to prostě borec.
Poslední dobou to fakt nezvládám, nestíhám ani opravovat povídky, usínám, nejspíš mám nějakej ten syndrom vyhoření. Jsem ráda, že zvládnu obsluhovat blog, aby nebyly díry v časech, kdy maj bejt povídky, ale jinak na mejlu stabilně 10-15 neopravenejch věcí a na psaní nemám čas ani pomyslet. V práci je teď prosincovej fofr, to je jasný, takže tam se nic nedá, přijdu domů a umřu u toho. Člověče, nejspíš stárnu či co. 😀
Kdy budeš mít cestu do Prahy, ty knihomolko, že bychom se srazily na pokec? Vypálim ti to cédo s blogem, proberem život, co ty na to? Hoď nějakej termit, jestli o nějakým víš, domluvíme to. 🙂
No a to počkej, až ti bude o nějakej ten pátek víc, se občas divím, že ještě držím pohromadě! 🙂 No jo, tohle období není z mých nejoblíbenějších, tedy pracovně, myslím. Prosinec a leden, to jsou nejděsnější měsíce. Tak snad to ve zdraví přežijem.
Teoreticky bych mohla být v Praze k mání kterýkoli pracovní den. Po páté hodině na Chodově, jezdí nám podnikový autobus. Jenže pak mám problém s cestou zpátky, takže to musím nějak promyslet a zkombinovat. Ale můžu i o víkendu, stačí říct. Momentálně mě sklátila zase nějaká ta virózka, chrchlám, frkám, prskám a hlavně kašlu, tak to budu muset chvilku počkat. Ale děsně se na tebe těším, tak snad to nějak vymyslím. A kdy by se to hodilo tobě?
Teda doufám, že tohle nebude nikdo číst, už přes dva roky úspěšně unikám všem žádostem o schůzku. :)))
Jinak tedy do Briana ze zkumavky bych klidně šla, kdybych měla zaručeno, že se z toho vyvine tak okouzlující selfish arrogant prick. 🙂
Domluvíme to mejlem, to bude lepší, než to tady probírat, ale vidím to spíš na konec ledna, což? Napíšu… 😀 sliby chyby, to známe… ale jo, napíšu. to bude krátkej mejl, i takový umim 😀
Tak tohle byl opravdu nádherný díl! 🙂
A na konci jsem se musela strašně smát, jak Bill tahal Toma z postele 😀 😀 😀