Vystoupil z taxíku před hotelem, na jehož jméno a adresu si po chvíli přemýšlení vzpomněl. Na recepci si vyzvedl klíče a s tichým pobrukováním Rette mich stoupal po skořicovém koberci zakrývajícím schody až do čtvrtého patra.
Za dveřmi svého pokoje téměř okamžitě zakopl o zavazadla, která mu David nechal do pokoje poslat. Hodil jednu z tašek na postel a roztržitě se v ní začal přehrabovat s úmyslem najít nějaké čisté věci, do nichž by se mohl převléknout. Myšlenky na horkou vanu plnou pěny ho plně zaměstnaly.
Nevtíravé, přesto důrazné zaklepání na dveře přimělo Toma, aby konečně vylezl z vany. Nedbale kolem sebe omotal měkoučký ručník a šel ke dveřím. Na nízkém koberci za ním zůstávaly mokré ťápoty.
Otevřel, ale nikdo na chodbě nestál. Vyšel jeden krok z pokoje a zvědavě vyhlédl na chodbu, ale zela prázdnotou. Chtěl zavřít, když tu si všiml malé žluté obálky ležící na prahu.
Shýbl se pro ni. Nevěřícně ji otáčel mezi prsty. Kromě jeho jména na ní nic napsaného nebylo. Písmo nepůsobilo povědomě. Roztrhl žlutý papír a vytáhl malou tuhou kartičku.
Uvidíme se dnes večer. Přijdu k Tobě v devět. L.
………….
U večeře panovalo nezvyklé ticho. Gustav si něco četl, Georg se sluchátky na uších pokyvoval hlavou do rytmu a strnule žvýkal propečený steak. David si smskoval, Rick s Lucy nepřišli… Tom se snažil nedívat ani na Lauru ani na Billa, i když cítil jejich žhavé pohledy ve své tváři. Vůbec netušil, co jí a popravdě mu to bylo úplně jedno.
Odložil tmavě červený ubrousek, který měl položený v klíně, vedle talíře s nedojedenou večeří. Nemohl si nevšimnout Lauřina dychtivého pohledu. Zřejmě očekávala nějaký náznak, že si její vzkaz přečetl. Z jeho neutrálního pohledu však nic nevyčetla.
Úmyslně minul Billovy smutné oči. Nemohl se na něj podívat, to zatím nedokázal…
Kývnul hlavou na pozdrav přítomným a zamířil k východu z jídelny. Už už sahal po naleštěné klice, když ucítil na rameni lehký dotek drobné ruky. Pootočil hlavou. Laura!
„Dostal jsi vzkaz? Zastavím se večer, ano?“ zašeptala dychtivě. Všimla si, že při té informaci se jeho čelisti pevně sevřely. Rovněž tak ruce, klouby na jeho rukou úplně zbělely.
„Nejsi rád? Netěšíš se?“
„Strašně se těším,“ poznamenal chladně.
Ušklíbla se. I přes jeho zjevně nepřátelský postoj, neměla o úspěšnosti své mise nejmenších pochyb…
Otočila se na patě a zamířila zpátky ke stolu. Tom chvíli stál nehnutě na stejném místě. Jsi dost silný, abys to zvládl, věř si!
V zádech cítil hroty Billových pohledů. Bylo to nesnesitelné. Věděl, že bratr čeká na vysvětlení, co se stalo, co je mezi ním a Laurou, proč se mu vyhýbá a proč jsou jeho dveře celou noc zamčené.
Vydrž lásko, nejdřív to musím vyřešit s ní… tebe si nechám na konec…
……………
Přípravě na večerní návštěvu u Toma věnovala Laura maximální přípravu. Přiléhavé tmavé oblečení, líčení, které podtrhlo hezké rysy její tváře, hladce sčesané černé vlasy. Dívala se na svůj odraz v zrcadle. Bylo jí jasné, že vsází všechno na jednu jedinou kartu. Tahle příležitost se už nevrátí! Na okamžik zapochybovala o správnosti toho, co se právě chystá udělat. Cítila, že se dostává na samou hranici toho, čeho, jak si myslela, je schopná. Ještě nikdy nemusela o nějakého kluka takhle bojovat. Ještě nikoho nemusela takhle pracně dobývat a svádět. Její pochybnosti tedy byly naprosto přirozené.
Neblázni! Je to on, Tom Kaulitz. Ten úžasný a nesmírně přitažlivý kluk, krásná noční můra posledních týdnů… A teď je tady. Máš ho nadosah a ty bys to chtěla vzdát? Teď když je otázkou jen několika minut, než ti bude patřit úplně?
„Zvládnu to,“ zašeptala si sama pro sebe.
Rozechvělou rukou zaklepala na dveře z tmavě namořeného dubu.
„Ano,“ ozval se jasný hlas zevnitř.
Zhluboka se nadechla a stiskla kliku…
Vzduch v místnosti rozechvívala rapová melodie zřejmě zaseklá v podivné smyčce a opakující se stále dokola.
Tom napůl seděl napůl ležel na pohovce se zavřenýma očima. Bez kšiltovky, bez šátku, vlasy stažené v týle silnou tmavou gumičkou… Laura si uvědomila, že ho vlastně takhle vidí poprvé, a napadlo ji, že by mohl čepici odkládat častěji. Jeho jemný obličej takhle vynikl mnohem víc, až se Lauře roztřásla kolena. Nemohla se od něj odtrhnout pohledem…
Když si uvědomila, že se na ni pořád ještě nepodíval, uplynuly už od jejího příchodu nejméně tři minuty. Pořád ve stejné pozici, zaposlouchaný do hudby, vypadal jak krásná vosková figurína z muzea madame Tussaud, naprosto nehybná.
„Co to posloucháš?“ zeptala se, jen aby něco řekla.
„Neznáš to?“ promluvil. Jeho hlas zněl nepřirozeně klidně.
„Ne,“ odpověděla po pravdě.
„50 Cent… Outta Control.“
„Aha.“ Rozpačitě se rozhlédla po pokoji.
Popravdě očekávala, že ho najde v jednom ze dvou extrémů: zničeného z rozpadu vztahu s Billem nebo naopak zvědavého na to, co s ní zažije. Ale takhle klidného a vyrovnaného … to prostě nečekala.
„Nemohl bys to, prosím tě, vypnout?“
Konečně otevřel oči, pobaveně si ji přeměřil. „Znervózňuje tě ta smyčka?“
„Jo, vadí mi to.“ Prudce zamrkala dlouhými řasami.
„Ale mě se to líbí,“ usmál se. „A ty jsi v mém pokoji… a nikdo tě nezval, pokud se dobře pamatuju.“
Upřeně sledovala jeho hezkou tvář.
Vyzývavě jí pohled oplácel.
Znervózňovalo ji, že vůbec nedal najevo, že by si všiml, jak jí to dneska sluší. Zcela evidentně mu to bylo úplně jedno.
Na vzdálenost několika metrů od sebe vyčkávali, kdo první začne.
„Nemůžeš tu strašnou písničku konečně vypnout?“ vybuchla Laura po dalších několika minutách trapného mlčení.
Namířil ovladačem k černé skříňce umístěné u stěny blízko dveří. Rázem se pokojem rozhostilo hrobové ticho.
„Lepší?“ zeptal se.
„Jo, díky,“ zamumlala.
„Myslím, že bychom mohli přejít k tomu, kvůli čemu jsi asi přišla, ne? Abychom zbytečně neztráceli čas…Chceš se se mnou vyspat, viď?“ Vstal a s rukama, palci zavěšenýma na sponě svého pásku, zamířil k ní. Zastavil se pouhých pár centimetrů před špičkami jejích černých vysokých kozaček. „Tak jdeme na to?“ zdvihl tázavě obočí.
Žaludek se jí zachvěl nervozitou. Rozhodně očekávala jiný průběh.
Nejistě vyhledala jeho pohled. Ty krásné čokoládově teplé oči byly tak ledově chladné, zcela bez emocí, až ji zamrazilo. Ta krutá, cizí slova… Takhle ji ještě nikdy nikdo do postele nezval.
Bylo to tak zraňující. Se sklopenou hlavou se dívala na jeho štíhlé ruce, lehce se opírající o kovovou sponu. Vše nasvědčovalo tomu, že si je zcela vědom toho, co dělá. Žádné křečovité sevření, žádné napětí… Byl naprosto klidný a uvolněný.
„Tak co? Připravená?“ znovu ten stejný tón. Když si v baru objednává pití, je v tom víc emocí než teď.
Nečekal na její odpověď.
„Tak mi ukaž, jak jsi skvělá… Ukaž mi, proč bych tě měl chtít.“
Dvěma prsty ji uchopil za bradu a zdvihl její tvář ke své. Sklonil se k jejím rtům. Prvotní dotek trval jen zlomek vteřiny, pak její rty zkušeně rozevřel a začal ji líbat. Jednou rukou si přidržoval její hlavu za vlasy, druhou přejel po délce jejího krku přes hruď až na stehno. Vklouzl pod okraj tenké sukně a vracel se zpátky, s dlaní pevně přitištěnou k hladké kůži. Nad širokým krajkovým lemem punčoch se jen pousmál, ale nic víc. Dost jasně dal najevo, že od něj nemůže čekat žádné něžnosti, o to přece mezi námi nejde… nebo jsi na to už zapomněla? Něhu si nemůžeš vynutit, ta musí jít od srdce… Každý dotek ji bolel, ačkoli se snažila přesvědčit sama sebe, že tomu tak není.
Zhluboka vdechovala jeho vůni a ze všech sil v sobě vyvolávala pocit štěstí z jeho blízkosti a z jeho doteků. Vnímala jeho měkké, teplé rty… tolik obdivované ruce… přitažlivé tělo. Ať se snažila sebevíc, skutečnost ničím nepřipomínala ty mučivě živé sny, které vyplňovaly její noci posledních týdnů.
Přicházel k ní ze strašně velké dálky. Jako by to ani nebyl on, kdo ji drží v náruči.
„Ne, počkej, Tome… nech toho,“ odstrčila ho znenadání a zhluboka vydechla. Zapřela se rukama o jeho hrudník a ustoupila o krok zpátky. Rychle si upravila sukni a ruce zkřížila na hrudi v obranném gestu.
Upřeně se dívala na jeho podrážděné rty, i ve své krutosti tak smyslné, a do očí se jí tlačily slzy. Teď už naprosto jasně poznala, že mu je lhostejná, že s ním její tělo vůbec nic nedělá… Že je možná schopen jí vyhovět, ale nebude to on, s kým se bude milovat. Jen jeho tělo bude přítomné tomu ponižujícímu aktu, ale nikoli on sám.
Čekal na její reakci. Pořád podivně klidný a vyrovnaný, smířený s celým světem.
„Já… nemůžu, Tome. Takhle ne… Já tě miluju, ale nedokážu se s tebou vyspat, když vím, že to je jenom vynucené… a ty mě ve skutečnosti ani nechceš.“ Její poslední slova zanikla v šepotu.
„Je to tak, viď? Ty mě nechceš…“ zašeptala. Odvážila se k němu zdvihnout pohled.
Němě přikýval na znamení souhlasu.
V tu chvíli pochopila, že tuhle hru prohrála. Prohrála svoji šanci. V modrých očích se zatřpytily slzy.
autor: Michelle M.
hA! vobeec mi jej nieje luto , ani len naznak ! dobre Tommy ! a teraz ser na tu kravu a bez za Billom ! načo ešte čakáš? BEž! GEEEEEEEEEEEEEEH !!!!
Tenhle díl mám obzvlášť ráda ♥
A ta písnička je sqělá, ta smyčka se mi líbí xD
To jo, super písnička xD Kráva, nesnáším jí.. Se omlouvám, jinak to nejde xD Tomík jí dostal, blbku jednu x)
Tlieskam 🙂 Tom je ozaj skvelý keď sa jedná o ženskú psychológiu 🙂 Len škoda, že o tom nepovedal Billovi, bol by sa trápil menej. Ale aj takto je to fajn. Tá mrcha si to zaslúžila. Aj keď tvrdí, že Toma miluje, nemám ju rada a neľutujem ju. Je zlá tak nech si užije z toho čo urobila Billovi.
Jsem ráda, že to Tom takhle vyřešil 🙂 Opravdu doufám, že už mu konečně dá Laura pokoj, že konečně pochopila a že Tom půjde a všechno bráškovi vysvětlí. nechci, aby se trápil!
A Lauře to přeji, měla si dřív uvědomit, že Tomovo srdce jí nikdy patřit nebude..