„Chci být s Billem sám,“ vyslovil Tom zřetelně s důrazem na každém slovu.
David vcelku ulehčeně vydechl a rychle pokýval hlavou.
„Jistě, stejně už jsem chtěl jít…“ zbaběle vycouval. Děsili ho, oba. Hmatatelně cítil napětí a ještě cosi jiného, co mezi nimi probíhalo. Z jejich očí vycházelo tolik emocí a síly, když byli spolu… Byli dva, tolik podobní, oba připraveni zaútočit jak divocí psi, kteří nemohou nechat svoji kořist ani na chvíli vydechnout a nabrat sílu bránit se dalšímu útoku.
Jen co za Davidem zaklaply dveře, otočil se Tom k Billovi. Mlčky stál a pozoroval ho. Pramen spletených vlasů mu spadal do obličeje, oči se tak divně leskly.
„Co ti řekl?“ zeptal se. Z tónu jeho hlasu Billa zamrazilo.
„Mluvil o sobě, o své lásce k tobě, o tom, co se mezi vámi kdysi přihodilo,“ odpověděl po pravdě. „Proč jsi mi o tom nikdy neřekl?“
Tomovi spadl obrovský kámen ze srdce. Bál se, že se David stihl dostat ke scéně, které byl před několika hodinami svědkem.
Zhluboka se nadechl a posadil se do křesla, kde ještě před chvílí seděl jejich nešťastný manažer.
„Měl jsem pocit, že to je za námi. Doufal jsem, že ho to už přešlo.“
„Nepřešlo, jak vidíš…“ utrousil Bill zamyšleně. „Je mi ho strašně líto. Vím, co to je toužit po někom, kdo ti je tak strašně vzdálený…“
„Vážně?“ podivil se Tom.
„Ano, samozřejmě. Už jsem ti přece říkal, že jsem se do tebe zamiloval na první pohled. A trvalo dost dlouho, než sis uvědomil, co ke mně cítíš…A pak ten čas, kdy ses utápěl v depresích, celou tu dobu jsem si tak strašně moc přál, aby to mezi námi bylo zase dobré. Abys mi znovu řekl, jak moc ti na mě záleží, podíval ses na mě, tak jak to umíš jenom ty…“ Bill se zasněně usmál. „Jsem strašně moc šťastný, že tě mám.“
Klekl si a opřel se hlavou o Tomova kolena. Vnímal, jak jejich hrany tlačí do jeho tváře, ale bylo mu to naprosto jedno. Byl zamilovaný… a pocit štěstí ho oslepoval.
Tom váhavě vztáhl ruku a položil ji na bratrovu tmavovlasou hlavu. Něžně ho pohladil po dlouhých, jako noc černých vlasech. Lásko moje, co jsem to jen dopustil? Chci, abys se mnou byl navždycky a přitom se bojím myšlenek, které mě napadají, bojím se činů, kterých jsem schopen. K tomu všemu ještě navíc strach z toho, co bude dál. Čím víc se blíží konec turné, tím víc se bojím. Vrátíme se zpátky do našeho života a bude téměř nemožné pokračovat v tom, co děláme. Bojím se. Něco tak silného jako je naše láska, nelze skrýt…
………později…..
„Stop!“ zakřičela Laura. „Ještě jednou, je to moc umělý. Snaž se trochu!“ Bill se po ní naštvaně podíval. Nechápal, co se jí pořád nelíbí. Sjížděli ten záběr snad už po desáté a pořád nebyla spokojená.
„Jedeme!“
Červené světýlko Rickovy kamery bliklo. Bill pohodil dlouhými vlasy a na tváři vykouzlil profesionální úsměv. Snažil se ze všech sil, aby situace působila přirozeně.
Tom stál opodál, upíjel černou kávu s extra porcí mléka z plastového kelímku a sledoval natáčení záběru. Štvalo ho, jak Laura Billa popichuje a týrá, bylo mu naprosto jasné, že o záběr tu nejde. Je naštvaná, má vztek, že jsem se s ní nevyspal, že mě nedostala. A vylejvá si to na Billovi, protože tuší, že někde hluboko za tím vším je on. Jasně že je, její tušení je správné.
„Teď už to bude dobrý, ne?“ uslyšel vedle sebe Davida.
„Ani jsem tě neslyšel přijít,“ otočil se po něm překvapeně.
„Přišel jsem před chvílí, koukám, jak to pokračuje.“
„Blbě, nevím, co se jí pořád nelíbí. Bill je výbornej a pořád není spokojená,“ zamračil se Tom.
David pokýval souhlasně hlavou. „Jo, taky se mi zdá, že je dobrej… Hele Lauro, to už by stačilo, ne? Bill je naše hvězda, nesmíš ho zničit, navíc myslím, že teď byl naprosto skvělej“ zasmál se na ni.
Hněvivě střelila pohledem po Tomovi. Tušila, že v tom má prsty, ale Davidovi si nedovolila odporovat. „Jasně, souhlasím, teď už to bylo v pořádku.“ Otočila se zpět k Billovi. „Pro dnešek končíme, Bille. Pokračování zítra.“
Mlčky sbírala své věci. Uvnitř se úplně třásla ponížením. Chtěla Toma víc než cokoli jiného. Jeho odmítnutí její touhu ještě prohloubilo. Snad nikdy ji nikdo neodmítl a rozhodně ne v situaci, kdy si myslela, že už prohrát nemůže. A zrovna on! Čím větší byla její touha po Tomovi, tím větší byla i nenávist vůči Billovi. Bude litovat. Oba budou litovat!
„Proč ho pořád tak shazuješ?“ zeptal se Tom Laury, když se druhý den ráno setkali cestou na snídani u výtahu. Nemohl déle snášet nejistotu z jejich nevyjasněného vztahu a chtěl s tím něco udělat.
„Neshazuju ho, prostě není tak dobrej, jak si všichni myslí,“ odsekla mu drze.
„Kecáš a víš to sama moc dobře. Je dobrej, ale ty si na něm vylejváš vztek. Je to tak?“ nenechal se odbýt.
Jen se ušklíbla a otočila se k němu zády.
Chytil ji za paži a škubnutím ji otočil zpátky k sobě. „Sakra, Lauro, chovej se jako dospělá a ne jako malý dítě. Jestli tě něco žere, tak mi to řekni na rovinu, ale neber si jako hromosvod mýho bráchu. Mluvím jasně?“
Zabodla ostrý nehet na ukazováčku do jeho hrudi. „TY mi něco říkej o upřímnosti, zrovna ty!“ Znechuceně odfrkla. „Nejdřív se se mnou skoro vyspíš a pak děláš svatýho.“
Opatrně se rozhlédl po chodbě. „Tady to řešit nebudeme, pojď,“ chytil ji za ruku a táhl za sebou ke svému pokoji.
Vyškubla se mu: „Nikam s tebou nejdu.“
Pohotově ji znovu chytil, zatímco odemykal: „Nedělej drahoty, nemám na to náladu,“ a rychle ji postrčil do pokoje a zabouchl dveře. Chtěl to vyřešit jednou pro vždy.
Zůstali stát uprostřed pokoje proti sobě, nesmiřitelní protivníci.
„Vyříkáme si to na rovinu. Co po mně chceš?“ přešel Tom bez dlouhých okolků přímo k věci.
„Najednou chceš mluvit na rovinu,“ odsekla umíněně. „Ale jo, vlastně proč ne. Chci tebe! Nic víc, nic míň.“
Rozpačitě zamrkal a prohrábl si rukou spletené vlasy. Jeho pohled zabloudil k velkému oknu. „Proč? Proč mě?“
„Už jednou jsem ti to řekla. Přitahuješ mě od první chvíle, co jsme se potkali.“
„Ale … já… Říkal jsem ti, že už někoho mám,“ nevzdával se Tom naděje, že si vše vysvětlí a tím celá záležitost skončí. Popošel pár kroků k oknu a sledoval ruch na ulici.
Čím víc se blížila ta rozhodná chvíle, tím větší byla její jistota, že jí přes to všechno bude patřit. Nedočkavě ho hltala očima. „Já o tom vím. Vím, že tajně spíš se svým roztomilým bráškou,“ usmála se andělsky. Jeho rozpaky ji těšily, potřebovala ho rozhodit.
V široce rozevřených hnědých očích se zračila bezbřehá hrůza. „To není pravda!“ téměř vykřikl zoufale.
„Ale jdi, prosím tě, myslíš, že jsem tak blbá? Ne, zlatíčko, kdepak. Lauru za nos nikdo vodit nebude.“ Spokojeně se zasmála. „Jezdím s vámi po šňůře už pár týdnů a i když jsem se k vám nepřipojila, mám spoustu úžasně zajímavýho materiálu pro tu moji reportáž, byl bys překvapený, co pozorný divák může všechno postřehnout. Copak sis mě nikdy nevšiml? Ani nespočítám, kolikátý je tohle hotel, kde bydlíme na stejném patře.“
To bylo pro Toma jako rána do hlavy. Ztěžka dosedl na postel. „Ty lžeš… To není pravda…“
Pobaveně se zasmála. „Někdy mě, Tome, vážně překvapuje, jak kluk s tvojí vizáží může být v některých věcech nezkušený a naivní jak malý dítě.“
Skryl rozrušenou tvář v dlaních. „Všiml jsem si tě v tom klubu a v obchodě, ale dřív ne…“
Souhlasně pokývala hlavou.
Zastřeně, jako z velké dálky, slyšel její hlas, jak říká: „Skončíš to s ním, jasný? Řekni mu, co chceš, ale nesmí – slyšíš mě dobře? – nesmí si myslet, že jsem tě k tomu donutila. Nikdo se nedozví o tom, co mezi vámi bylo, pokud přistoupíš na moje podmínky.“
Zoufale se snažil něco vymyslet, ale nemohl na nic rozumného přijít. Ohrožení jeho vztahu s Billem bylo tak strašně blízko, jen stačilo natáhnout ruku a mohl se dotknout střepů jejich lásky.
„Lauro, to ne… To po mně nemůžeš chtít.“ Zašeptal zničeně.
„Že ne?“ téměř vykřikla. „Ale prosím tě… Nikdo neví líp než já, jaký to je trpět pro lásku. Zbláznila jsem se do tebe. Jo, zbláznila. Víš, kolik nocí už kvůli tobě nespím? Víš, jaký to je zamilovat se do někoho, o kom víš, že ho nikdy nebudeš mít tak, jak bys chtěl? Nic nevíš, nikdy jsi to nezažil…“ dodala zklamaně.
Jemně ji vzal za ruku. „Lauro, já vím, že to bolí… ale taky vím, že to zas časem může přejít.“
Vytrhla se mu. „Nevykroutíš se z toho. Chci šanci, abych ti dokázala, že se mnou můžeš být šťastný a že na něj můžeš zapomenout. Pokud se mi to nepodaří, tak po nás potopa.“
Nevěřícně na ni třeštil oči. „Jsi se zbláznila. Kvůli tvému rozmaru přece Billa nezničím!“
„Nezbláznila jsem se a zapomněla jsem ti říct, že to s ním skončíš ještě dneska.“
„Ne… to ne… neudělám to,“ šeptal horečnatě, oči se mu tak zvláštně leskly.
„Ale uděláš… ty víš, jak tvůj bratr lpí na kariéře a víš moc dobře, co pro něj tohle všechno znamená. Kdyby o to přišel, zničí ho to. Na tebe časem zapomene, zapomene, co mezi vámi kdysi bylo… ale nikdy by ti neodpustil, že jsi ho připravil o tenhle život, který on tak strašně moc miluje. Víc než cokoli jiného. A že by o něj přišel, tím si buď jistý. Pochybuju, že by někdo z vašich fanoušků měl pochopení pro něco tak odporného, jako je sex mezi bratry,“ dodala zlomyslně.
„Ale o sexu to přece není. On… já…“ zašeptal.
Zlomeně sklonil hlavu.
„Dej mi ještě dnešní noc…“
Po pár vteřinách přemýšlení se potěšeně zasmála. „Platí! Budu velkorysá…“
Vítězoslavně si měřila jeho zničenou tvář. Konečně mu začínám vracet alespoň zlomek toho, co mi provedl. Až se vyrovnáme, bude mezi námi jasno a nic nebude bránit tomu, abychom začali od začátku. Líp a hlavně jinak.
„Jdeš na snídani?“ zeptala se jakoby nic, zatímco otvírala dveře.
Zavrtěl hlavou.
„To já teda jdu, nějak mi vyhládlo… tak zatím, zlatíčko,“ zasmála se ještě mezi dveřmi.
Celá rozradostněná téměř vrazila do Billa, který zrovna chtěl do pokoje vstoupit. Stál za dveřmi a nechápavě se na ni díval. Co ta tu sakra dělá takhle po ránu?
„Ahoj Bille, krásné ráno, viď?“ zašvitořila a byla pryč.
autor: Michelle M.
no ……kurva , píča , zmrdka , mrcha , svina a ………..nééééééééééé! nie ! ona to nechape ? vazne je tak natvrdla ? chudak Tom ! s nou ,obycajnou blondavou kravou , ktora sa sto pro iba prefarbila , s takou pííp nebude nikdy stastny ! ! nikdy !!!!! ach , deprimujuce x)
žádný můj komentář?? chyba!
přehlédnu těch pár sprostých slov od Dzesi3, protože musím konstatovat, že Laura je úplnej mistr! 😀 tak skvělá pomsta (i když teda chudák Tomi a nic netušící Bill), ale líbí se mi její škodící postava. 🙂
tohle dokážouprostě jen ženský! 😀
Čůza jedna.Nemám slov.
V skutočnosti nemám rada takéto zápletky. Verím, že keby Tom vsadil na úprimnosť a všetko by Billovi vyklopil, mohli by sa proti nej spojiť a znemožniť ju mohli by spolu vyhrať. Lenže spisovateľka sa rozhodla týrať dvojičky a nás tak sa nedá nič robiť, len prestať čítať, alebo trpieť. Ja si vyberám to druhé. Teraz už prestať nedokážem.
Já tak strašně nemám ráda holky! Hlavně holky, co se pletou do vztahu Toma a Billa! Můžete mi někdo říct, proč to jsou vždycky takové mrchy, kterým je jedno, že je zničí? 😀 Mě to úplně ubíjí, tohle číst. Já jsem měla chuť jí vyrvat všechny vlasy..prostě něco udělat! Ale nemůžu! Uff..tohle mě tak štve!
Myslím, že je asi marké doufat, že Tom Billovi řekne pravdu, že? 🙁