Erfüllende Träumen II 17.

„Tome, kdes byl tak dlouho?“ Bill stál v koupelně a připravoval se na koncert. Ruce měl plné tužek a stínů a snažil se vytvořit na svém obličeji perfektní nalíčení. Byl zvyklý se upravovat sám, nechtěl to nechat na Lucy, i když to teď byla její práce.

„Promiň, lásko, zdržel jsem se, musel jsem ještě něco vyřídit,“ Tom se zastavil za ním, unaveně jej objal kolem boků a položil si hlavu na jeho rameno. Zavřel oči a povzdechl si. Teplo Billova těla jej uklidňovalo. „Dám si sprchu, ano?“

Bill se na něj jen usmál a dál se věnoval své vizáži.

……………

Koncert v Kolíně byl prvním, ze kterého se natáčely záběry pro chystaný dokument. Kamera měla sledovat kluky už při odchodu z hotelu. Hodinu před začátkem měli sraz v hotelové hale.

Už po xté si Tom otíral zpocené dlaně do širokých tmavých kalhot. Nevěděl, jak bude Laura reagovat a upřímně řečeno se bál, aby před Billem nic neprozradila. Bylo mu jasné, že tohle přehnal. Tohle se rozhodně neslučovalo s Billovou představou o intimním vztahu dvou lidí, kteří se milují. Nechtěl Billovi ublížit, byl přesvědčený o tom, že jeho láska k němu je výjimečná a neopakovatelná. Přesto nemohl popřít, že když viděl, s jakou dychtivostí a touhou k němu Laura vzhlíží, vzrušovalo ho to.

„Co je s tebou? Jsi nervózní z toho, že tam bude kamera?“ usmál se povzbudivě Bill. Už chvíli Toma pozoroval v zrcadle umístěném na stěně výtahové kabiny a bratrova nervozita mu rozhodně nemohla uniknout.

„Tak trochu,“ přiznal Tom sklíčeně. Zničeně se podíval na číslici nula, která se rozsvítila na digitálním displeji. Výtah pípnul a před nimi se otevřely dveře do haly. Všichni už tu byli, čekalo se jen na ně.

„Dělej, natoč je,“ sykla Laura směrem k Rickovi, jen co je zahlédla společně vycházet z výtahu.

„Kde jste tak dlouho?“ přivítal je David mrzutě.

„Na hlavní hvězdy se vždycky čeká, ne?“ prohodil Bill neskromně. Už hodně dlouho se necítil tak dobře jako právě dnes. Na nadcházející koncert se vyloženě těšil, těšil se, jak si ho všichni užijí.

Tom opatrně vyhledal očima Lauřinu tvář. Uhnula pohledem. Viděl stopy slz na jejích tvářích, maskované vrstvou krycího krému. Věděl, že se nezachoval zrovna nejlépe. Nechal ji stát uprostřed pokoje, polonahou a roztouženou a bez jediného slova odešel. Tohle holky neodpouští! blesklo mu hlavou, ale úmyslně tu myšlenku zaplašil.

Později Laura přiznala, že když Tom odešel z jejího pokoje, byla naprosto zoufalá. Plakala, hodně plakala. Ale jestli ten zničující plán v její mysli uzrál toho dne, však zodpovědět nedokázala.

……………

Nebylo jednoduché zvyknout si na přítomnost kamery a tvářit se, že tam není. Dostali od Laury instrukce, jak se pohybovat, aby to na kameru vypadalo dobře, přesto na to neustále zapomínali.

Gustav se choval tak prkenně, až to i Davidovi přišlo moc přehnané a napomenul ho, aby se koukal uklidnit. Tom rezignoval. Nehodlal nikomu dělat cvičenou opičku. Buď ho fanoušci berou, jaký je, nebo prostě smůla. Jinej bejt neumím. Hodil Lauřiny pokyny za hlavu a svou typickou, houpavou chůzí došel sebejistě k autu. Čekal na Billa. Dneska vypadá vážně nádherně. Má strašně smyslný výraz… Celý je tak nějak k sežrání. Mlsně polknul. Hbitě si spočítal, že se s Billem nemilovali už skoro pět dní. Neuvěřitelně dlouhá doba! Odpolední příhodu s Laurou zasunul do nejhlubších sfér svého svědomí.

„Už jsem ti řekl, že ti to dneska strašně sluší?“ zašeptal pohnutě, když si k němu bratr přisedl. Dychtivě se dotkl jeho stehna, ale v mžiku byla jeho ruka smetena pryč.

„Zbláznil ses?“ zasyčel Bill. „Vždyť je auto plný lidí!“

„No a? Můžu za to, že po tobě tolik toužím?“ vykulil Tom nevinně oči.

„Ovládej se, Tome,“ zašeptal mu Bill přímo do ucha, přičemž neodolal, aby se rty nedotkl jemné kůže těsně před uchem.

Se smíchem se stáhl na druhou stranu sedačky a spokojeně se usmíval ven z okna.

Celý večer byl prostoupený zvláštní atmosférou, plnou emocí a vzrušujícího napětí. Jako kdyby si kluci uvědomovali, že tímhle začíná jejich skutečný vstup mezi známé a slavné kapely. Byl to vůbec jeden z nejlépe odehraných koncertů a všichni si toho byli patřičně vědomi.

Bill jen zářil. Tomova láska v kombinaci s úspěchem kapely ho činily snad nejšťastnějším člověkem na světě. Jeho vnitřní harmonie se promítala i do jeho vzezření. Vypadal jak nesmrtelná ikona. Když stál na pódiu v záři reflektorů, perfektně oblečený, s rozzářenýma očima a černými lesknoucími se vlasy, byla to skutečně podívaná pro všechny okolo. Dokonalý ideál, hodný zbožňování a obdivu. Žádoucí a nedosažitelný.

Vždy když přišel blízko ke svému bratrovi, smyslně se prohnul v bocích. Starý známý pohyb, který u něj Tom tolik miloval. S pohledem upřeným do zdánlivě nevšímavé tváře, skloněné ke kytaře… bylo to přesně jak říkala Laura. Fantastické, osudové souznění… Nemohlo být pochyb, že mezi nimi dvěma existuje výjimečné, pevné pouto. Zpíval jen pro něj a on pro něj hrál. Dva nástroje, mistrně ovládané. Hlas a kytara. Všichni ostatní pro ně v té chvíli zmizeli. Jejich těla se pohybovala na stejné vlně. Tolik podobní a přesto tak odlišní. Oheň a led. Vášeň a nevinnost. Bylo to tak strhující, že diváci téměř přestávali dýchat a jejich křik byl jen nutným uvolněním příliš rozbouřených emocí.

Tom viděl, co jeho bratr dělá se všemi těmi lidmi před nimi. Vzpomněl si na Lauřina slova a musel uznat, že v něčem snad pravdu měla. Vůbec nechápal, jak se mohlo stát, že ještě před několika hodinami mu přišla zajímavá. Ve srovnání s Billem ten večer nemohla obstát. Byla naprosto všední, obyčejná. To jeho bratr byl hvězdou, která zářila a oslňovala a kterou nikdo, kromě něj, Toma, nemohl mít.

Způsobila to snad ta napjatá atmosféra v hale, že najednou vnímal Billa trochu jinak?

Nemohl se dočkat, až bude po všem a budou moci být spolu. Pozlátko úspěchu působilo jako zaručené afrodisiakum. Bill mu snad nikdy nepřišel přitažlivější a Tom měl plnou hlavu dráždivých představ.

Když opouštěli stage, stále přísně sledováni Rickovou kamerou, musel si dávat velký pozor, aby se něčím neprozradil. Situaci mu usnadňovalo to, že ten večer byli Billem omámeni snad všichni.

„Tááák, jděte k sobě, blíž, ještě blíž. A můžete se třeba i obejmout, jako že jste šťastní,“ navigovala je Laura zpoza kamery.

Dvojčata musí stát vedle sebe. Lidem se líbí je porovnávat. Je to tak zvláštní…

Billova štíhlá ruka se mrštně jako had ovinula kolem Tomova pasu a jako by náhodou sklouzla na bok. To už Tom myslel, že musí omdlít. Jeho tělo se snažilo odolat návalům vzrušení z bratrovy přítomnosti. Poočku se na něj podíval. Usmíval se do kamery a tvářil se, že si vůbec není vědom bouře, kterou jeho doteky vyvolávají.

„Musím si odskočit,“ procedil Tom mezi zuby a vytrhl se z Billova obětí.

Laura se za ním překvapeně otočila. „Kam jde? Ještě jsme neskončili,“ zeptala se překvapeně.

Bill se jen pousmál. „To víš, po koncertě je unavenej. Je to náročný.“

„Tak dobře, končíme. Ještě se na to večer podívám, něco přidáme a můžeme udělat první zkušební střihy.“ Laura tleskla dlaněmi o sebe. „Všem děkuju. Byli jste úžasný.“

„Teda, Bille, skvělej výkon,“ vydechl obdivně David a uznale poplácal frontmana po zpocených zádech. „Kluci, co to s váma dneska bylo? Hráli jste jak sám pánbůh.“ David po celou dobu koncertu pečlivě sledoval dění a s reakcemi publika byl víc než spokojený.

„Prostě nám to sedlo,“ usmál se Bill, „promiň, jdu se podívat za Tomem, jestli je v pořádku.“ Než stihl David navrhnout, že by se po Tomovi mohl jít podívat on sám, byl už Bill pryč.

………….

Stál u zrcadla a díval se na svůj zarudlý obličej, ze kterého mohutně odkapávala voda. Bílý ručník, přehozený kolem krku s barvou jeho tváří zajímavě kontrastoval. Jsem jak nadrženej puberťák. Starý osvědčený recept: studená voda a froté ručník. Ušklíbl se na sebe.

Po dlouhých minutách strávených v izolaci na pánských záchodcích se mu podařilo uklidnit své hormony na přijatelnou míru, aby byl schopen další komunikace s ostatními členy kapely a týmu. Otřel si mokrý obličej a ještě naposledy se zkontroloval letmým pohledem do zrcadla.

Už už natahoval ruku ke klice, když se dveře rozletěly, a do místnosti vplul Bill. Z očí mu sálala stejná vášeň a touha, jaké Tom cítil snad v každé buňce svého těla. Bez jediného slova si přitáhl překvapeného bratra za ručník, který mu visel kolem krku a náruživě se přitiskl k jeho rtům. Veškerá Tomova snaha o zklidnění tím jediným dotekem přišla vniveč.

Neváhal ani vteřinu. Rukama dychtivě objal Billovy boky a přitiskl se k nim. Chtěl, aby cítil jeho ztopořený klín, aby poznal, jak moc ho vzrušuje, jak moc po něm touží. Jazykem hluboko pronikl do jeho úst. Při představě rozkoše, kterou mu ty heboučké rty už nejednou přivodily, hlasitě zasténal. Bill pochopil, co potřebuje. Nasměroval Toma do jedné z kabinek a zabouchl za nimi dveře. Semkl rty a obdobným pohybem jako se dotýkal Tomova penisu přejel po jeho jazyku. Ačkoli už mozek Tomovi vypověděl službu a velení převzaly jeho zjitřené smysly, podobnost toho pohybu si naprosto přesně uvědomil. Znovu zasténal. Se zavřenýma očima podklesl v kolenou.

Bill si pohotově opřel vydrážděného bratra o dveře a posadil se na víko sklopeného záchodu. Hbitě rozepnul přezku pásku, držícího široké kalhoty, a vsunul ruku pod volné prádlo. S požitkem uchopil ten jemný nástroj do ruky a několikrát zapohyboval. Tomův výraz byl tak nádherně smyslný a poživačný, až se Billovi zatočila hlava. Sklonil hlavu a jemně přejel rty po sametovém vrcholku. Špičkou jazyka mírně zakroužil kolem malé prohlubně na samé špičce. Tomovo nekontrolovatelné sténání se stávalo víc a víc hlasitější. Bill si však s lítostí uvědomil, že na nějaké hrátky teď není vhodná příležitost.

S pocity mírné rozmrzelostí ukončil tu jemnou dráždivou hru, do které se s takovou chutí pustil, a zaměřil se na pouhé fyzické uspokojení bratrova těla. Tom vycházel vstříc jeho ruce a jejich vzájemná souhra jej rychle dovedla k vrcholu. Červené obrazce se míhaly před zavřenýma očima a tělo škubavě uvolňovalo skryté napětí.

Stál opřený o dveře a dýchal, jako když právě uběhl maratón. Přivřenýma očima sledoval Billa, jak toaletním papírem pečlivě odstraňuje zbytky lepkavé hmoty ze své ruky, jak pečlivě otírá i jeho tělo a ještě kontroluje, jestli na jejich tmavém oblečení nezůstala žádná diskreditující stopa.

Vztáhl chvějící se ruku a pohladil bratrovy tmavé vlasy. „Děkuju,“ zašeptal, „bylo to nádherný…“.

„Bille? Tome?“ ozval se od dveří Davidův hlas, naplněný starostí.

Bill pohotově vstal. Odstrčil Toma stranou, až zavrávoral, a vykoukl z kabinky ven.

„Tady jsme.“

„Děje se něco?“ pátral David po příčině náhlého zmizení dvou hlavních aktérů celého večera.

„Tomovi se udělalo trochu špatně, asi z toho rozrušení… Ale bude v pořádku, neboj se. Postarám se o něj,“ dodal honem, když viděl, že David není daleko toho, že se půjde na Toma podívat.

„Zvládneš to?“ ujišťoval se pochybovačně David.

„Jasně. Rozhodně to nedělám poprvý,“ zašklebil se Bill a zalezl zpátky. Dal tím najevo, že považuje hovor za skončený a míní se věnovat pouze svému bráškovi.

Počkal, až uslyší klapnutí dveří značící, že David odešel.

„Měli bychom se vrátit zpátky… Jak seš na tom?“ zeptal se starostlivě.

Tom si právě zapínal pásek u kalhot. Unaveně zvrátil hlavu a opřel se o stěnu kabiny. Zavřel oči. Jeho tělo se pořád ještě úplně nevzpamatovalo z bouřlivého orgasmu. Pořád se ještě trochu chvěl. Na tváři ucítil jemný polibek.

Podíval se do bratrovy okouzlující tváře. Líčení měl trochu rozmazané, ale stále vypadal překrásně. „Zvládnu to.“ Vrátil mu něžný dotek rtů.

autor: Michelle M.