Měla štěstí. Dvojčata ještě stála u výtahu a čekala na kabinu. Stáli vedle sebe, tolik podobní a zároveň tak jiní… Podle živé gestikulace a rychlého pohybu Billových rtů usoudila, že bratrovi vypráví něco, co hodně prožívá. Byli tak zabraní do sebe, že si jí ani nevšimli. Žárlivě sledovala, jak se Bill k Tomovi naklonil a něco mu pošeptal do ucha. Tom se jen usmál, tiše odpověděl a podíval se na něj. Ten pohled ji zabolel. Vystačili si naprosto sami, svět nepotřebovali.
Zapomněla, co chtěla probrat s Billem. Její touha být chvíli po boku jeho bratra, přebila smysl pro povinnost.
Když kabina výtahu konečně přijela, počkala, až dvojčata nastoupí a na poslední chvíli vsunula nohu mezi dveře a protáhla se dovnitř.
„Ahoj kluci, svezete mě?“ zeptala se s přátelským úsměvem. Neušlo jí, že Bill ztuhnul a vrhnul na bratra vylekaný pohled. Cítí se mnou ohrožený?
„Jasně,“odpověděl Tom klidně, „jaký patro?“
„Pátý.“
„Ty bydlíš na stejným patře jako my?“ podivil se Bill. Uvědomoval si pošetilost svého chování, musím se líp ovládat, jinak to všichni poznají. S velkým sebezapřením se díval, jak Laura Toma téměř svléká očima. Vadila mu, tahle holka mu tak strašně vadila. Už v Berlíně, když se spolu setkali poprvé, ji nesnášel a měl pocit, že ona jeho pocity sdílí…
Tom k němu vyslal povzbuzující pohled. Chtěl, aby se Bill uklidnil. Nemohli si dovolit prozrazení a zejména ne před ní. Když se zeptala, jestli by ještě nešel k ní na pokoj, že s ním potřebuje něco probrat, jen přikývl.
Zdánlivě lhostejně prohodil k Billovi: „Tak čau, brácha, uvidíme se později.“
Bill pochopil Tomovu taktiku, bylo mu jasné, že tohle udělat musel, aby nevzbudil zbytečné podezření, přesto se nemohl ubránit jistému rozčarování a zklamání. Nevěřícně přikývl a sledoval Toma, jak suverénně odchází s ní. S tou strašnou holkou. Přesvědčoval sám sebe, že nemá nejmenší důvod propadat žárlivosti. Tom je přece úplně jiný, než býval dřív. To, čím jsme prošli, ho změnilo. Musíš mu věřit, Bille, láska je přece hlavně o důvěře. On by tě nezklamal!
……………
„Dáš si něco?“ zeptala se, zatímco zkoumala obsah hotelového minibaru.
„Ne, díky. Před koncertem nic nejím ani nepiju.“ Tom se uvelebil na pohodlné sedačce a zvědavě se rozhlédl po pokoji. Byl to obyčejný hotelový pokoj, podobný tomu, kde byl ubytovaný i on. Všechny hotelové pokoje jsou si tak podobné. Kamkoli se člověk podívá, vidí stopy všech těch lidí, kteří tady spali, milovali se, smáli i plakali. Kdyby tahle zrcadla mohla vyprávět o všech osudech, kterých tu byla svědkem, asi bychom se podivili, jak moc jsme průhlední a čitelní … a stejní.
„Asketický život mladé hvězdy? Neříkej…“ zasmála se pobaveně. „Ještě mi taky řekni, že tě nezajímají holky a já to tady můžu zabalit.“ Narovnala se, když našla, co hledala. V ruce svírala malou plechovku lehké coly.
„Jak to?“ podivil se Tom.
„Myslíš, že vaši fanoušci jsou zvědaví na to, jak skládáte písničky a zkoušíte? Kdepak. Zajímá je, kdy kde a s kým se stýkáte, bavíte, co děláte ve volném čase, co máte rádi, koho obdivujete… Prostě jací jste jako lidi…“. nedala se Laura. Se zasyčením otevřela stříbřitou plechovku.
„Vážně si nedáš?“ zeptala se ještě jednou a natáhla ruku s plechovkou k Tomovi.
Zavrtěl hlavou. „Naši fanoušci nás mají rádi, mají rádi naši hudbu. Berou nás jako dobrou kapelu, zbytek je tak nezajímá…“ ohradil se proti jejímu útoku.
„Blázne, tomu vážně věříš?“ vykřikla téměř výsměšně a posadila se vedle něj na sedačku, bokem, s jednou nohou zkroucenou pod sebou. „Je to byznys, nic jinýho než tvrdej byznys. Jasně, hrajete dobrou hudbu, lidem se to líbí, to jo, ale myslíš, že bez tebe a tvého bráchy by to bylo stejný?“ V jejím hlase zazněla výzva.
„Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě.
„Jak to říkám…“ odsekla mrzutě. „David dobře věděl, co dělá, když se začal o vás starat. Na tohle on má nos. Vyprávěl mi, jak objevil Billa… Tvůj bráška je milionový trumf v ruce. Nevěříš? Copak sis nevšiml, jak působí na lidi? Všichni vědí, že není dokonale krásný, není perfektní zpěvák, určitě není bezchybný i jako člověk, ale ta iluze, kterou umí vytvořit… ty někde v podvědomí tušíš, že to je jen iluze, ale nikdy bys nepřiznal nahlas, že Bill Kaulitz není dokonalý. Zpěvák jako on je snem každého manažera…“
„Kecy…to není pravda, Bill JE dokonalý… to není iluze, on takový je…“
„Ale Tome…“ způsob, jakým tak dětsky upřímně bránil svého mladšího bratra, jí vytvořil na rtech lehký úsměv. A to, jak ho oslovila, nápadně připomínalo matčino pokárání malého naivního dítěte.
Mlčel a měřil si ji neproniknutelným pohledem. Její slova se mu vrývala do mozku, nevěřil, že to, co říká, může myslet vážně. My přece nejsme žádný reklamní trhák, my jsme opravdová kapela… Hrajeme hudbu, kterou máme rádi, chceme dát lidem to nejlepší z nás…
Sledovala jeho měnící se výraz. Cítila, že se mu její slova nelíbí, že s nimi nesouhlasí, že je ochoten Billa i kapelu bránit do posledního dechu. Ale nemohla si poručit, aby nepokračovala.
„Ani u tebe, Tome, nevsadil David na špatnou kartu. Rebel… nespoutaný a sebejistý, s dokonalou tváří a tělem. Tohle holky milujou. Vzrušující darebák. Myslím, že to snad ani není prvoplánová póza, snad takový opravdu jsi… A to je na tobě tolik lákavé. Já nevím, jestli si uvědomuješ, jak strašně …sexy? ano sexy, to je to správné slovo… působíš. Tvoje ruce, dlaně, prsty… Víš ty vůbec, jaký představy tvoje ruce v holkách probouzí? Ne? … Ani se radši neptej…“ Zavřela oči, zhluboka se nadechla a znovu se na něj podívala. Rozechvěle dodala. „Tvoje chůze, tvůj úsměv, oči…“ Hlas jí selhal. Vyřčená slova ji pohlcovala, chvěla se rozrušením.
„Když stojíte s Billem na jevišti vedle sebe, jste jako oheň a led, ty Billovy pózy a pohyby, ty jeho pohledy směrem k tobě, tvoje zdánlivá nevšímavost a zaujetí kytarou… něco naprosto fantastického a strhujícího. Viděl jsi to někdy alespoň ze záznamu?“
Pomalu zakroutil hlavou, na víc se nevzmohl. Její slova připomínala plamenné projevy starověkých řečníků, nedokázal ji přerušit.
Pohodila hlavou nazad. „Nevím, jak to popsat, je to tak neuvěřitelně zvláštní souznění, tolik vzrušující… Závidím Billovi, že může být s tebou, že s tebou tohle prožívá…“ Emocemi prosycená slova ji naprosto dostala a Laura najednou nevěděla jak dál. Už dlouho to v sobě dusila. Rozhodla se vsadit všechno na jednu kartu. S pohledem upřeným na ta smyslná ústa se k němu opatrně natáhla. Byl tak blízko, tak nádherný a tak přitažlivý. Tolik týdnů o tomhle snila, pořád si vybavovala jejich setkání, to, jak ji tak legračně cvrnknul do nosu, jeho vůni, ten dráždivý opar, který ho obklopoval. Chci tě, tolik tě chci. Každá buňka mého těla, každý nerv křičí touhou po tvých dotecích. Neumíš si představit, jaké to je, toužit po někom, kdo o tobě vlastně ani neví, pro koho nic neznamenáš… A přitom ty z něj šílíš. Myslela, že se zblázní štěstím, když konečně zmizelo vše, co je od sebe oddělovalo a jejich rty se střetly.
Moment překvapení jí hrál do karet. A Tom taky vyšel ze cviku. Naprosto její reakci neočekával a částečně ho paralyzovala i její slova. Neodstrčil ji, nechal ji, ať se ho dotýká, ať se mazlí s jeho hebkými rty. Bylo to příjemné… a přece tak jiné než s Billem.
„Počkej, co to děláš?“ vzpamatoval se po chvíli.
Tváře jí jen hořely. „Promiň… nemohla jsem si pomoct. Já… chtěla jsem vědět, jaké to je… líbat se s tebou…“ Sklopila oči, nejistě těkala pohledem po tvrdé látce svých džínů.
„Lauro,“ vydechl téměř neslyšně. Chtěl ji nějak uklidnit, vysvětlit jí nesmyslnost jejího jednání a přitom ji neranit. Hledal vhodná slova, ale v hlavě měl totální prázdno, jako by nějaký mrak zastřel jeho rozumné uvažování. Přirozené lidské pudy se draly na povrch. Cítil její touhu po něm, znal ten pocit, důvěrně jej znal… Kolikrát se už ocitl v podobné situaci? Nespočítal by to. Když se obkročmo posadila na jeho klín a těsně se k němu přitiskla rozpáleným tělem, vybavily se mu dávno zapomenuté pocity z milování s dívkou. Jeho ruce si samy nacházely cestu k místům, kterých se dříve s takovou oblibou dotýkal.
Jako výstražný signál se najednou v jeho mozku rozblikalo Billovo jméno. Dvojice smutných krásných očí. Něžná ústa.
Tom se zadýchaně odtrhl od Laury. Shodil ji ze svého klína zpátky na sedačku a rozrušeně vstal. Zády k ní, dotkl se hřbetem ruky naběhlých rtů. Tohle se nemělo stát!
Otočil se zpátky k dívce. Naprosto nechápala jeho reakci. Srdce jí prudce bušilo a jeho doteky stále pálily na horké kůži.
„Promiň, Lauro, já tohle nemůžu,“ vyhrkl.
„Proč ne?“ nechtěla pochopit jeho slova.
Zhluboka se nadechl. „Někoho mám.“
„Na sex? Myslíš, že může být lepší než já?“ vypálila ostře slova, která předtím slyšela od Georga.
Jeho tvář zračila překvapení. Znejistěl. Netušil, co tím myslí. Co může vědět? Udělal pár kroků směrem k ní. Mlčky ji pozoroval.
Svezla se ze sedačky na zem. Tmavé vlasy se rozprostíraly po ramenou a tolik připomínaly jiné tmavé vlasy. Jiné křehké tělo. Bylo mu jí líto. Vypadala jako hromádka neštěstí. Tohle jsem nechtěl. Já jí přece nechtěl ublížit.
Natáhl k ní ruku. „Lauro, vstaň, prosím. Já… nechtěl jsem ti ublížit. Omlouvám se, jestli jsem ti tímhle dal nějakou naději…“. Dotkl se těch hebkých černých vlasů. Zase ta podobnost s Billem! Sakra. Proč nemůže bejt aspoň blondýna?
S nadějí k němu zdvihla hlavu. Rukou hmátla po jeho natažené dlani a dychtivě ji uchopila. Mazlivě se o ni otřela tváří.
„Nechoď pryč, Tome,“ zašeptala. Modré oči se zatřpytily.
Chtěl se jí vytrhnout, ale nepustila jeho ruku. Vstala. Očima ho připoutala k sobě, snažila se odhadnout jeho reakci. Vteřinu či dvě váhala a pak … provokativně rozepnula zip na své mikině.
Čekala.
Tomova reakce ji nezklamala. Tmavé oči téměř okamžitě sklouzly k jejímu odhalenému tělu. Hladově si ji prohlížel. Vzrušení bylo zpátky. Odmítal vnímat zvětšující se tlak ve svém těle.
Uchopila jeho dlaň a přitiskla si k ji k hebké kůži. Cítila horkost, která z něj sálala, vášeň, které by mohl být schopen, jeho skrytou živočišnost. Omámeně přivřela oči.
Věděl, že jestli zůstane v tomhle pokoji ještě minutu, bude se s ní milovat a pustí z hlavy všechny myšlenky na Billa a na svůj slib, že ho nikdy nezklame. Nevnímal ji jako konkrétní dívku, Lauru, byla pro něj ztělesněním všech osob ženského pohlaví, které prošly jeho náručí, které poskytly jeho tělu to, co právě potřebovalo, které ani nemohly doufat, že by jim byl ochoten dát něco víc než tu chvilku vášně a rozkoše. Které byly tak krásně nenáročné a anonymní. Jak je to už dávno!
autor: Michelle M.
autor: Michelle M.
skus sa s nou vypspat a spravim ti osobne vasektomiu ! sakra néééééééééééééééééééééééééééé! Tom , ty zviera , nešukaj pudovo ! rozumieš? néé !
xDxD …Dzesi3…ty mě jednou zabiješ xD
ha! tady není můj komentář, ale to se fakt divím. 😀 protože ty RUCE……..uááá, my víme svoje, Michelle, že? 😉 😀 taky mi nedávaly dlouho spát. 😀 tohle je krásný díl, takový hodně vzrušující, jak se mu Laura nabízí, svádí a Tom se sebou bojuje. 🙂
Tomane, ty si mě nepřej!
Nechápu, že ho vůbec takové myšlenky můžou napadat, když má Billa! Naštval mě! 😀