Erfüllende Träumen II 15.

…….druhý den ………..

„Slib mi, že se na ni ani nepodíváš.“

„Jak ti to mám slíbit, když s námi bude pracovat, mluvit s námi … To přece nejde.“

„Tak dobře, ale jestli uvidím, že se jí koukáš jinam než do očí, tak si mě nepřej!“

„Nevyhrožuj, nesluší ti to…“

Klepání na dveře přerušilo jejich hovor.

Tom se líně zdvihl z postele, tak jak byl, do půl těla svlečený, jen v džínách. Očekával, že to bude někdo z kapely, tak otevřel.

„Ahoj, můžu s tebou mluvit?“

„A-a-ahoj… jasně, jen… počkej chvíli, ano?“ rychle zavřel dveře.

Otočil se k bratrovi, který se povaloval na jeho rozházené posteli. „Bille, obleč se, prosím tě, je tu Laura.“

„Cože? Co ta tady pohledává?“ rozzlobil se okamžitě a z postele se nehnul ani o milimetr.

„Psssst, ne tak nahlas… David přece říkal, že s námi bude chtít mluvit.“ Tom se snažil nějak ze situace vybruslit. „Tak pohni, obleč se…“ hodil po Billovi zmuchlané tričko. Sám se natáhl na druhou stranu postele, kde, jak tušil, skončilo pro změnu jeho triko.

„Tomi… ty mě vyháníš?“ protáhl sladce Bill a natáhl k němu dlouhé štíhlé ruce.

„To není fér, takhle mě vydírat. Bille, prosím tě, obleč se, už teď to vypadá, jako když tu někoho mám…“

„Tak já se schovám. Do koupelny, ano?“

„No… dobře, tak dělej, ale jestli provedeš nějaký podraz, tak si mě nepřej.“

„Jasně,“ líbnul ho Bill na špičku nosu a spiklenecky za sebou zavřel dveře.

„Pojď dál,“ otevřel Tom znovu dveře a mile pozval Lauru dovnitř.

Opětovala jeho úsměv a rozpačitě usedla do nabízeného křesla. Očima rychle přeletěla pokoj, nad rozházenou postelí jen mírně zdvihla obočí. „Vyrušila jsem tě?“ zeptala se škádlivě.

Podíval se stejným směrem. „Odpočíval jsem,“ odpověděl pohotově. „Nevyrušila jsi mě, nespal jsem, neboj,“ dodal ještě, aby jí bylo jasné, že její narážku nepostřehl, nechtěl postřehnout.

Odvrátila pohled, chvíli se přehrabovala ve velké kabele, kterou si předtím odložila u nohou, a pak vytáhla silné zelené desky naplněné nejrůznějšími papíry.

„Jestli máš chvíli čas, mohli bychom probrat návrh scénáře, který jsem připravila. S Davidem to je projednané, nemá námitky, takže je to spíš na vás, co nám dovolíte a co ne,“ usmála se a zdvihla pohled od papírů k Tomovi.

„Posadíš se nebo tu budeš takhle nade mnou stát?“

Tom se začervenal. „Sednu si, promiň.“

Naklonil se k ní, aby viděl do papírů, které držela na klíně. Nepříjemná kombinace. Bill v koupelně a ona tady vedle mě. Do nosu ho udeřila známá vůně. Používá stejný šampon jako Bill, voní úplně stejně. Třeba to je speciální šampon na černé vlasy. Přivřel oči a znovu se zhluboka nadechl, tuhle vůni měl opravdu rád.

„Nejdřív by mělo být pár záběrů, jak zkoušíte, jak se připravujete …z koncertu …“ Její slova se slila do monotónního šumění. Prohlížel si ji zblízka. Sklouzl očima od její tváře na štíhlý krk a zastavil se u okraje hluboko rozepnuté úzké mikiny. Lehce opálená kůže příjemně kontrastovala se světlou látkou. Její svůdně zaoblené tělo bylo tak odlišné od Billových chlapeckých tvarů. Uvědomil si, že už víc než dva měsíce se žádné dívky nedotkl.

„Proč jsi mi nikdy nezavolal?“ zeptala se tiše.

Pár minut ho pozorovala. Vlastně od té doby co zjistila, že ji vůbec neposlouchá. Cítila jeho pohled a lhala by, kdyby tvrdila, že je jí to nepříjemné. Dobře si pamatovala jejich poslední setkání, líbil se jí, hodně se jí líbil, a proto když dostala nabídku jet za nimi na turné a strávit nějaký čas v jeho přítomnosti, neváhala ani minutu a souhlasila.

„Proč jsi přede mnou utekla?“ odpověděl stejně tiše otázkou. Lenivě vrátil svůj pohled k jejím očím.

Pokrčila rameny. Těkala očima po jeho obličeji, znervózňovalo ho to. Když se upřeně zadívala na jeho měkké rty, prudce vstal.

Netušil, proč krev v jeho těle obíhá rychleji než obvykle, proč dlaně pokrylo nepříjemné vlhko.

Jediné co věděl, že v tom nesmí pokračovat.

Naprosto odosobněným tónem procedil skrz sevřené zuby: „Probereme to jindy, ano? Už bys měla jít, mám ještě nějakou práci.“

Zorničky modrých očí se překvapeně rozšířily, zlostně se v nich zablýsklo, chtěla ještě něco poznamenat, ale v poslední chvíli se zarazila a neřekla nic. „Dobře, uvidíme se později.“ Vstala, kabelu přehodila přes rameno. Vykročila ke dveřím. S rukou na klice se ještě otočila. „Mimochodem… nevíš, kde bych našla tvého bratra?“

Pomalu zavrtěl hlavou. „Nevím, kde může být, promiň.“

„Aha… dobře, tak zatím.“

Ještě chvíli se díval na zavřené dveře, kterými odešla, než se vydal vysvobodit Billa z koupelny.

„Tak už je pryč.“

Bill vylezl z prázdné vany, ve které ležel a odpočíval. „Co chtěla?“ šel za Tomem, který mezitím hupnul zpátky na postel.

„Ale nic, ten scénář, nebavilo mě to, tak jsem ji poslal pryč,“ rychlým pohybem se zbavil trička a odhodil ho kamsi za svoji hlavu. „Pojď ke mně…“

……………

„Georgu, tak přesně tebe jsem teď potřebovala,“ zasmála se Laura dvojsmyslně. Poté co odešla z Tomova pokoje, zkusila ještě jednou štěstí u Billa, ale bezvýsledně. Dveře byly stále zamčené a na její intenzivní klepání nikdo nereagoval. V hotelové hale narazila na Georga.

„Vážně? To mě těší. Nezajdeme do baru na něco k pití? A přitom můžeme všechno probrat,“ Georg se snažil dát do svého pohledu co nejvíc přesvědčivosti a šarmu. Viděl svou příležitost, jak na Lauru udělat dojem.

„Dobře, tak jdeme,“ usmála se na něj. Zatvářil se tak vítězoslavně, že nemohla odolat a lehce se dotkla jeho ruky. Je fakt, že tyhle drobné pozornosti jsou tak nesmírně příjemné a povzbuzující…pomyslela si sebevědomě a vešla za Georgem do místnosti.

Seděli u stolu asi hodinu. Pracovní věci probrali celkem rychle, ale Georg ji nechtěl pustit, když už ji tady měl. Vyprávěl jí zážitky z koncertů a všemožně se snažil ji pobavit. Občas se usmála nebo něco řekla, ale sám cítil, že to není ono, že je nervózní, duchem mimo.

Netrpělivě se podívala na hodinky. „Už budu muset jít, všechno jsme probrali. Děkuju ti,“ usmála se na Georga mile.

„Nespěchej, je přece ještě čas. Koncert začíná zhruba za čtyři hodiny, neboj, stihneš se připravit,“ mrkl na ni Georg spiklenecky, jako by chtěl říct, že ví, jak probíhá ženská příprava na takovou akci.

„Ne, vážně. Budu muset jít. Musím si něco zařídit a ještě se stavím za Billem, potřebuju s ním mluvit, ale nemohla jsem ho nikde sehnat.“

Dlouhovlasý kluk zklamaně svraštil obočí. „Šel s Tomem pryč, viděl jsem je asi před hodinou. Myslím, že ještě nebudou zpátky… obvykle jsou pryč i několik hodin, vrací se až těsně před koncertem. Zůstaň tu ještě.“

Dopila zbytek banánového džusu a znovu se podívala na hodinky.

„Nevíš, kam chodí?“

„Ne, to netuším. Nikdy jsem se jich neptal. Od té doby co zjistili, že jsou bráchové, nehnou se od sebe na krok. Teda… když byl Tom nemocnej, tak ne, ale teď už je zase v pohodě.“

„Tom byl nemocnej?“

„No… ty to nevíš?“

Zmateně zavrtěla hlavou.

„Bylo toho všude plno…i v televizi. Když se dověděl, že má mámu a Bill je jeho brácha, totálně se zhroutil. Byl i v nemocnici, ale brzy ho pustili. Pár týdnů na tom ještě nebyl nejlíp, ale pak se srovnal.“ Georg se najednou cítil důležitě, že má informace, které ji konečně zajímají. „Teda, mezi náma… řeknu ti, Billa bych za bráchu nechtěl. Představ si, že on mu kecá i do toho, jestli nějakou holku sbalí nebo ne… vlastně mu je spíš zakazuje“ dodal a zasmál se svému hodnocení.

Překvapeně zdvihla obočí. „Skutečně?“ Přimhouřila přemýšlivě oči. „A… má teď Tom někoho?“

Georg potřásl hlavou. „O tom bych neměl mluvit.“

Na půvabné tváři se jí objevil neobyčejně milý úsměv. Mírně se předklonila, až ucítil v nose její lehký parfém. Špičkou ostrého nehtu se dotkla jeho ruky, bříšky prstů přešla po svalnatém předloktí. „Mně to přece můžeš říct, zůstane to jen mezi námi.“ Sklopila pohled ke své ruce, aby se v příštím okamžiku zas škádlivě podívala do Georgových chladně modrých očí, černé dlouhé řasy se jen zachvěly.

Zaváhal. Tohle byly zbraně, proti nimž bývají muži bezmocní, a Georg moc praktických zkušeností neměl. „Asi bych to neměl říkat, mluví o nějaké tajemné krásce, se kterou udržuje vztah, ale chození to rozhodně není. Zřejmě ji má jenom na sex. To je prostě Tom, on se neumí zamilovat, holky prostě bere jen jako zdroj tělesných potěšení, ale k němu to tak nějak patří.“ Odmlčel se. „Ale stejně si myslím, že až jednou potká tu pravou, tak to bude navždycky.“

Laura pokývala hlavou. Dozvěděla se, co potřebovala. Všechno to najednou dává jiný smysl.

Natáhla se pro kabelku. Její pohled zabloudil ke proskleným dveřím baru, jimiž bylo vidět až do hotelové haly. Podívejme, kdo to přišel. Dvojčata právě procházela hotelovou halou a mířila zřejmě k výtahu.

„Zaplatím,“ vyhrkla na barmanku, sbírající prázdné sklenice.

„Počkej, vždyť jsme si tak hezky povídali,“ snažil se Georg zachránit situaci.

„Promiň, už musím,“ odmítla jeho prosbu. Pohodila na stůl zmačkanou bankovku a rychle vykročila ke dveřím, sledovaná zklamaným pohledem.

autor: Michelle M.