Erfüllende Träumen II 11.

…… o tři dny později …….

„Někdy si tak říkám, jak dlouho se tohle dá vydržet,“ vypadlo z Billa, jen co opustili za mohutných ovací pódium a vrhli se v šatně na plastové lahve s vodou. Ručníky kolem krku, každý ukořistil jednu láhev, nedočkavě strhávali uzávěry a hltavě polykali neperlivou vodu.

Georg si otřel hřbetem ruky ústa: „Já myslím, že dlouho,“ zasmál se spokojeně. „Ty holky jsou tak úžasný, jak ječí a hází nám všechno možný. A třeba časem dojde i na nějaký to oblečení…“ Odhodil prázdnou láhev směrem odpadkový koš. „Jo, jsem dobrej,“ máchl pěstí na znamení toho, že se trefil. „Co, Tome?“ vrátil se zpátky k tématu dívky a koncerty.

Tom zrovna soustředěně vyměřoval vzdálenost odpadkového koše. Nemohl se nechat zahanbit, když se trefil Georg, musel se přece trefit taky. „Cože?“ zeptal se a hodil láhev směrem ke koši. No, tak nic…

„Říkám, že ty holky jsou docela hustý. Taky by nás občas mohla nějaká potěšit, ne? Hele… přiznej se, kdy jsi měl naposled sex?“ To byl celý Georg, narazil na své oblíbené téma a nehodlal ho opustit. Kdy jsme s Tomem probírali ženský? No snad naposledy ještě v Berlíně.

Bill si v duchu pěkně nadával. Mohlo mě to napadnout, že se Georg chytí. Teď už jenom chybí, aby navrhl, že můžeme zajít do nějakého klubu. To už tu dlouho nebylo. S nepříjemnými pocity kolem žaludku si vzpomněl na poslední návštěvu toho berlínského klubu, kde rozbil sklenici, pohádal se s Tomem a pak se doma usmiřovali. Velmi nízko v bříšku ucítil známý záchvěv touhy, stejný jako vždycky když si vzpomněl na Toma a jeho doteky. Nenápadně vyhledal brášku pohledem.

Věděl, že dnes v noci budou zase spolu, tak jako včera i den předtím. Sice byl unavený, ale nechtěl ztratit ani vteřinu z času, který s ním mohl strávit. Nemohli se nabažit jeden druhého… Noci, ten jediný čas, který měli pro sebe, byly naplněné procítěným i vášnivým milováním, až do úplného vyčerpání, usínali nad ránem, končetiny navzájem propletené, těla pevně semknutá, že nebylo možné rozpoznat, kde jedno začíná a druhé končí. Spali jen několik málo hodin a znovu se probouzeli něžnými doteky. Nic tak stravujícího a zničujícího dosud nezažili a nedokázali tomu odolat. Nic si neslibovali, byli si naprosto vědomi toho všudypřítomného nebezpečí, že jejich křehký vztah by mohl být prozrazen. Nad následky nechtěli přemýšlet, ne v tuto chvíli. Teď tady byli jen oni dva a jejich zničující láska.

„Tak co, Tome, kdy jsi měl naposledy sex?“ nedal se odbýt Georg a v očích mu šibalsky jiskřilo.

„Geo, to ti není blbý se vyptávat na takový soukromý věci?“

„Není, Bille, věř mi, že není,“ řehtal se Georg na plné kolo. „To bys koukal, co všechno jsem už z Toma dokázal vytáhnout.“ Bill zděšeně zamrkal, Georg si ale ničeho nevšiml. Sledoval jenom Toma a čekal, jaká hláška z něj vypadne.

„Sex?“ zatvářil se Tom přemýšlivě. „Včera,“ dodal po chvilce napětí.

„Včera?“ Georgovi málem vypadly oči z důlků. „A kdes ji sehnal?“

Tom ledabyle pokrčil rameny. „To víš, kouzlo osobnosti…“ Musel se začít smát, protože Bill za Georgovými zády na něj dělal neskutečné posunky.

„Hele a jak vypadala? Povídej… víš, že tohle já můžu,“ zaškemral Georg mlsně.

„Taková štíhlá černovláska… co ti mám povídat,“ zatvářil se Tom zasněně, „byl to sex mýho života, nic podobnýho jsem ještě nezažil.“

„Nééé? Vážně? A uvidíš ji ještě někdy?“

„Doufám, že jo, protože tohle si musíme určitě zopakovat,“ šklebil se Tom pobaveně nad představou toho, že Georg zvědavostí asi neusne a Bill ho nejspíš zaškrtí za to, že z něj udělal vášnivou černovlásku.

Georg loudil ještě další podrobnosti, které Tom ochotně dal do placu.

„Takže už to skončilo, ano?“ uslyšel Bill najednou těsně u ucha Gustavův naštvaný tichý hlas. „Proč jsi mi lhal?“

Bill se překvapně otočil, ujistil se, že je nikdo neposlouchá. „Nelhal jsem ti. Skončilo to.“

„A ta černovláska, o které básní Tom? Posledních pár dní je jako vyměněný, mně nemusíš nic vykládat, nejsem blbej. Umím si dát dvě a dvě dohromady,“ zatvářil se docela naštvaně. „Zase to spolu táhnete, co?“

Přes Billovo čelo přeběhl zamračený stín, výrazné obočí se stáhlo k sobě. „A i kdyby? Co ti je do toho?“ odsekl.

Gustav popadl Billa za loket a odtáhl ho kousek stranou od ostatních.

„Ty víš, že jsem hodně tolerantní, překousl jsem, že jste spolu spali ještě dřív než jste přišli na to, že jste bráchové. Budiž. Ale nepřekousnu, že spolu spíte i teď! Je to nechutný.“ Gustavův obličej se stáhl do odpudivé grimasy.

Dlouhé vlasy zavířily kolem drobného obličeje, jak Bill vzpurně pohodil hlavou. „Nevzdám se ho, slyšíš? Nikdy. Nedovolím, aby se trápil. Už nikdo mu nikdy nebude ubližovat, aspoň dokud já tady budu.“ Z očí mu vyzařovalo tolik síly, odhodlání a … lásky, až Gustav instinktivně ustoupil o krok dozadu. Bill pokročil za ním. „Sám jsi viděl, jak to dopadlo, když jsme zkoušeli bejt jenom bráchové… skoro ho to zničilo! To chceš? Chceš, aby kapela skončila kvůli tomu, že Tom se zase sesype? Jestli tohle nechceš a já vím, že to nechceš, tak budeš mlčet a tvářit se, že o ničem nevíš, jasný?“ Billovy oči potemněly pečlivě skrývanou vášní.

Chvíli bylo mezi oběma chlapci napjaté ticho.

„Ty ho opravdu miluješ, viď?“

„Zemřel bych pro něj!“

…………..

Jak Bill správně předpokládal, Georg vytasil svůj oblíbený nápad zajít někam do klubu. Nakonec se všichni shodli, že by jim to možná neuškodilo, trochu se rozptýlit a přijít na jiné myšlenky.

„Neboj se, noc je dlouhá, vynahradím ti to,“ šeptal Tom v autě Billovi a něžně ho pohladil po ruce. Všiml si, že bratrova ruka je chladná, propletl své dlouhé prsty s těmi jeho a snažil se je nenápadně zahřát. „To máš z toho, že nosíš ty krátký bundičky, který sice odhalujou tvoje úžasný sexy bříško, ale vůbec tě nezahřejou.“

„Ale zas v tom nevypadám, jako když jsem si navlíkl pytel… jako někdo,“ zasmál se poťouchle Bill.

„Já ti dám pytel,“ Tomovy hbité prsty rychle pustily studenou ruku a najisto zajely do bratrových žeber.

„Uáááá, pomoooooc,“ zaječel Bill tak silně, až sebou řidič polekaně cukl.

„Nechte toho,“ okřikl je nerudně David, sedící úplně vpředu s řidičem. Od té noci na společném pokoji s Tomem byl mrzutý a podrážděný. Nemohl si nevšimnout, že vzácné okamžiky blízkosti a spříznění mezi nimi dvěma se někam vytratily a Tom ho opět víceméně přehlíží a prohodí s ním jen pár nezbytných slov. Co se zase pokazilo? Už jsem ho měl na dosah. Zklamaně si povzdechl a ještě jednou se otočil po rozdováděných dvojčatech. Bill svého bratra zcela evidentně provokoval a Tom se velmi ochotně nechával, blbli spolu jako děti, lechtali se, šimrali… Kdyby nebyli bráchové, tak by si snad myslel, že spolu něco mají. Neznám jiné sourozence, kteří by se s takovou chutí pořád dotýkali a dívali se na sebe tak… tak… zamilovaně?!? Nesmysl, jsou to přece dvojčata, jejich vztahy jsou přece trochu jiné než u normálních bratrů. Zadíval se zpátky před sebe. Silnice se leskla deštěm a velké kapky se co chvíli roztříštily o skleněná okna, stěrače pozvolna uhlazovaly proudy vody a monotónně odměřovaly svůj pohyb.

„Tak jsme tady, vystupovat,“ zavelel David, když auto zastavilo před výrazně osvětleným podnikem, kde i přes nepříznivé počasí postávaly hloučky mladých lidí. Dunivá hudba byla slyšet až na ulici a úplně přehlušila déšť.

„Tak dělejte, ať mi nezmoknou vlasy,“ zakřičel Bill a snažil se chránit zbytky bodlinek na své hlavě.

„Pojď sem,“ nemohl si Tom nechat ujít příležitost. Rozepnul svoji obří mikinu a přehodil ji přes sebe i bratra. „Legální způsob, jak tě můžu objímat kolem ramen i takhle na veřejnosti,“ prohodil nenápadně k Billovi.

Ten se jen culil jak sluníčko a působil dojmem, že by snad za těchhle podmínek byl ochoten strávit v nepříjemném dešti celou noc.

……………..

„Chtěl jsem vám říct o té reportáži, jak jsme už probírali,“ začal David, když se všichni usadili v pohodlném boxu, který byl trochu stranou od hlavního dění v klubu a ačkoli je úplně neizoloval od ostatních návštěvníků, poskytoval jim příjemné soukromí.

„Nakonec přijede malý tým, asi tři nebo čtyři lidi. Měli by se k nám připojit zítra, takže až dorazí, dám vám vědět a sešli bychom se s nimi a řekneme si, jak dál. Promyslete si, co od toho očekáváte, co byste chtěli projednat. Prostě cokoli vás napadne… máte k tomu něco?“

„Ne, dobrý,“ zareagoval Bill pohotově a podivně se zavrtěl.

Georg jen mohutně pokýval hlavou, ale David si nebyl jistý, jestli to bylo v reakci na jeho slova nebo se kýval do rytmu právě znějící písničky.

„Gusty?“ zeptal se mlčenlivého bubeníka. Ten jen rozhodil rukama na znamení, že jemu to je jedno.

„Tome?“ vyslovil měkce.

Tom se nezúčastněně rozhlížel okolo sebe, Davida vnímal jen na půl ucha a už vůbec si nevšiml, že se ho na něco ptá. Prohlížel si právě jednu dívku stojící u baru, zatímco pod stolem hladil Billovo hranaté koleno. Byla mu povědomá, jenom nevěděl, kam ji zařadit. Kde jsem ji už viděl? Usilovně přemýšlel. Určitě jsme se setkali, ale jenom si vzpomenout kde!

David nad ním rezignovaně mávl rukou.

autor: Michelle M.