Dar 29.

Toma probudil zvláštní svíravý pocit. V polospánku si uvědomil, že cítí nasládlou vůni, nepříjemné pnutí na tváři a podivnou tíhu na těle. Neuvědomoval si žádné nebezpečí, ale když se pokusil ze spaní pousmát nad tou příjemnou vůní, kterou považoval za součást snu, zjistil, že to nejde. Tah, který byl předtím jen neznatelný, se pohybem lícních svalů zvětšil a znepříjemnil. Otevřel oči. Setkal se s hnědými duhovkami, orámovanými dlouhými černými řasami a ženským obličejem, podél něhož splývaly dlouhé hnědé vlasy. Poznal ji okamžitě. Byla to Ava… byla to ta, co chtěla jeho brášku. V pokoji bylo šero, svítila jen lampička u jeho postele, na které momentálně nebyl sám. Na její tváři se objevil škleb, který ji znetvořoval. Byla by krásná, ale kdyby se usmívala… teď byla ohyzdná.

Pokusil se pohnout, ale zjistil, že jeho ruce jsou svázané nad hlavou a něčím připoutané. Každý tah, který se pokusil udělat, způsobil zaříznutí tenkého provazu do štíhlých zápěstí. Na svém těle cítil tlak. Seděla na něm, aby se nemohl ani hnout, a čekala, až uvidí hrůzu v jeho očích, kterou očekávala se škodolibou radostí. Pořád si neuvědomoval rozsah toho, co zjistil. Stále se ještě plně neprobral ze spánku a všechno mu naskakovalo velmi pomalu. Chtěl otevřít ústa a vykřiknout, ale nemohl. Měl je pevně zalepená širokou stříbrnou páskou, kterou zahlédl v jejích rukou. Před chvilkou dodělala svoji práci a teď čekala, až se její oběť probere z umělého hypnotického spánku, který mu předtím z bezpečnostních důvodů způsobila. Právě se to stalo.

„Ahoj, miláčku,“ pronesla s úsměvem a odhodila lepící pásku na zem. Naklonila se až těsně k jeho tváři a políbila jej na čelo. Trhl hlavou, aby jejímu polibku uhnul, ale vzápětí dostal facku. „Drž, nebo bude zle!“ sykla na něj Ava a její zlostný škleb se mávnutím kouzelného proutku změnil zpět na vlezlý sladký úsměv. „Když se nebudeš cukat, nic se ti nestane. S tebou si jen pohraju, ale chci jeho,“ promlouvala k němu něžně. „Až s ním skončím, budeš mít od něj pokoj, už mu nebudeš muset dělat zadarmo děvku, budeš se moci vrátit zpátky k holkám a užívat si života. Já ti pomůžu,“ šveholila, jako by mu vyprávěla pohádku. Zoufale zakroutil hlavou ze strany na stranu a vytřeštil oči hrůzou. Co se chystá dělat? V tu chvíli ho napadlo vyslat Billovi zoufalý signál. Jejich spojení bylo silné a věděl, že když bude intenzivně v duchu křičet, on to uslyší. Soustředil se na svoji myšlenku, kterou považoval v tu chvíli za jediné možné řešení své zoufalé situace. Pohltil ho strach, neuvěřitelný strach, který ještě nikdy v životě nepoznal.

Pak se ale zarazil. Ne, nesmí ho sem volat, je to tu pro něj nebezpečné. Je tu ona. Zastavil svůj zoufalý křik mysli a doufal, že se k Billovi za tu setinu vteřiny nedostal. Teď sem nesmí sám přijít, usnadnil by jí to, co chce udělat. Snažil se zklidnit své myšlenky. Doufal, že pokud Bill jeho volání zachytil, napadne ho napojit se na jeho mysl a zkusit, jestli jeho zoufalý výkřik nebyl jen součástí snu, jako už několikrát předtím. Chtěl svými myšlenkami Billa uklidnit, aby se za ním nehnal a nechtěl ho zachraňovat. Snažil se vykouzlit ve své zmatené mysli obraz klidného spánku a sladkého snu, ale stále necítil, že by se na něj Bill napojoval. Musel doufat, že jeho volání nezachytil.

Ava se zvedla a vstala. Přešla ke své kabelce a něco z ní vyndala. Tom při pohledu na její ruku s rudými drápy s hrůzou zjistil, že se v ní leskne zbraň. Byla to stříbrná historická pistole, zřejmě z nějaké staré sbírky. Bylo by mu něco platné, kdyby se modlil, aby nebyla funkční? Asi ne… Pokusil se pohnout nohama, ale byly přivázané stejně jako ruce. Zoufale se chtěl utrhnout a utéct, ale provazy ho držely pevně. Strach zesílil, jestli to ještě bylo vůbec možné. Usmála se na něj vítězně a přistoupila až těsně k němu.

„Teď budeš absolutně zticha! Jeden výkřik a zabiju tě! Věř mi, že bych to udělala. Tahle stará pistole má tak dobrou péči, že bude střílet ještě za sto let… to víš, dílo starých mistrů,“ pronesla s klidem a přiložila mu hlaveň ke spánku. Jedním prudkým tahem mu bolestivě strhla stříbrnou pásku z úst a významně přitlačila hlaveň k jeho spánku. Tom pochopil, že nemá cenu křičet. Ochranka je dávno ve svých pokojích, a hlavně nechtěl riskovat život. Netušil, čeho je ta ženská schopná. Zbraň měl u spánku poprvé v životě a větší hrůzu ještě nikdy nezažil. Začal se nekontrolovatelně třást a mysl mu vytvářela živé obrázky jeho těla ležícího na téhle velké manželské posteli s prostřelenou hlavou. Viděl rudou skvrnu kolem své hlavy a udělalo se mu špatně od žaludku.

Ava věděla, že už ho dostatečně vyděsila k smrti. Teď potřebovala udělat další důležitý krok ke splnění svého cíle. Z nočního stolečku vzala volnou rukou připravenou kapsli a zadívala se do Tomových očí. Nastavila ruku s červenobílou tobolkou tak, aby ji dobře viděl. Držela ji mezi dvěma rudými drápy a nasadila opět svůj sladký úsměv. „Tohle je jed… pokud všechno proběhne tak, jak chci já, přežiješ to… pokud ne, zemřeš. Otevři pusu,“ dodala důrazně a Tom se ani nepokusil protestovat.

Byl absolutně bezmocný, svázaný a s pistolí u hlavy. Měl pocit, že prožívá poslední chvíle svého života a pomalu se s tím faktem začal smiřovat. Byl rád, že Bill zřejmě jeho volání nezachytil, to už by tu dávno byl. Lhostejně pootevřel rty a nechal kapsli s jedem lehce dopadnout na svůj jazyk. Neměla žádnou chuť, byla to jen uměle chutnající hmota, která se používá jako obal na všechny ostatní léky. „Nadzvedni hlavu,“ řekla stručně a přidržela mu u rtů sklenici s vodou. Zapíjel jed pomalými doušky, do spánku ho tlačila hlaveň zbraně a on jen cítil, jak mu pramínky vody stékají na krk. Nepříjemně to studilo. Pomalu se loučil se životem. „Ukaž!“ zavelela a on poslušně otevřel ústa, aby viděla, že je zkáza dokonána. Jeho život právě začínal vyprchávat spolu s jedem, který sám dobrovolně spolkl. Kdyby mu tohle dneska večer někdo vyprávěl, nevěřil by mu ani slovo. Pomalu umíral a jeho mysl mu nenabízela žádné vzpomínky, ale stále ten jeden jediný děsivý obrázek jeho mrtvého těla s prostřelenou hlavou. Nakláněla se nad ním… zavřel oči, aby ji neviděl… ona byla jeho smrt. Smrtka s hnědými vlasy až po pás a prsama hodnýma pornohvězdy Dolly Buster. Kdyby to nebylo tak smutné, začal by se snad smát na celé kolo svým nesmyslným nápadům.

Tak to bychom měli, řekla si Ava spokojeně a znovu zalepila Tomova ústa připravenou páskou. „Teď ho zavolej, nebo jsi do půl hodiny mrtvý,“ přikázala mu s klidem a čekala. Tom pochopil, co od něj chce. Potřebovala, aby on sám dal bratrovi zoufalý telepatický impuls ke své záchraně. Chtěla, aby Bill netušil, na koho tu narazí a ona mohla splnit to, co slíbila. Chvilku uvažoval, co je důležitější, jestli dar jeho bratra, nebo vlastní život, a nepoměr těch dvou věcí mu byl okamžitě jasný. Chtěl přežít. Nechtěl umřít na začátku svého života a kariéry. Zoufalá touha po životě ho donutila vyslat impuls bratrovi a odevzdaně čekat, co se stane. Musel doufat, že je nezabije oba…

Ve chvíli, kdy Bill po třičtvrtěhodině vypínal horkou sprchu, ucítil zvláštní pocit. Hlavou mu projel záblesk, který znal už z dětství. Znamenal jen jedno jediné. Tom je v nebezpečí!! Něco se mu stalo a vyslal k němu žádost o pomoc. Chvilku stál jako opařený, z vlasů mu crčely pramínky vody a on se nemohl ani pohnout. Strach o Toma ho úplně ochromil. Myslí mu lítaly obrazy všech hrůz, které by se mohly bratrovi stát, a absolutně utlumily jeho zdravý rozum. Nenapadlo ho napojit se na něj a zjistit z jeho myšlenek, co se stalo… místo toho vyskočil ze sprchového koutu, uvázal si rychle osušku kolem pasu a polonahý vyběhl z koupelny. Musel rychle za ním…

Když se Kiara v Tomově mysli přesvědčila, že splnil svůj úkol, oddálila pistoli z jeho spánku, škodolibě se usmála a přesunula se ke dveřím do pokoje. Čekala na svou oběť.

Bill vyběhl na hotelovou chodbu bos, jen s osuškou kolem pasu, z vlasů mu kapala voda a hrůzou měl vytřeštěné oči. Černota, která mu kolem nich zůstala, mu dodávala opravdu zvláštní vzhled. Ďábel… to bylo asi to nejjemnější označení pro postavu, která se řítila ke dveřím Tomova pokoje. Zastavil se. Neměl čas klepat, použil svoje schopnosti a cvakl zámkem. Opřel se do dveří, které se pod jeho tlakem rozletěly bez většího odporu a vpadl plnou silou do bratrova pokoje. Přesně v tu samou chvíli ucítil vůni, kterou už dobře znal. Jeho pohled zamířil směrem, z kterého zaznamenal pohyb. V tu chvíli za ním zaklaply dveře a on hleděl do hlavně zbraně, jež mu mířila přímo doprostřed čela. Oči mu sklouzly na rudé nehty, které zbraň objímaly a jeden z nich byl připraven na spoušti. Za tímto zvláštním zátiším se usmívala Ava, jako by bylo vše v naprostém pořádku. Zámek dveří cvakl…

„Vítám tě, lásko,“ zavrčela s přízvukem erotického příslibu a olízla si rty. „Přišla jsem si pro to, co mi patří,“ zašeptala mu těsně u ucha ve chvíli, kdy se k němu přiblížila na pár centimetrů. Billovi byla ukradená, nezajímala ho. Její erotické pózy, kterými se snažila ho upoutat, mu byly absolutně fuk. Ani zbraně, kterou na něj mířila, se nijak zvlášť nebál. Tušil že po něm něco chce, a kdyby ho zabila, nejspíš už to nedostane. V hlavě měl jen jednu jedinou myšlenku, kterou okamžitě vyslovil nahlas: „Kde je Tom!?!“

Jemně ho chytila za loket a natočila ho tak, aby měl dobrý výhled na velkou postel, na jejíž jedné polovině se zmítal jeho přivázaný bratr. Snažil se osvobodit z pout, ale docílil pouze nové a nové bolesti, kterou si tím sám způsoboval.

„Tome!“ vykřikl zoufale Bill a odstrčil Avu, aby mu nepřekážela v cestě za ním. Bylo mu v tu chvíli jedno, že ho může klidně zabít. Vrhl se ke svému bratrovi a třesoucíma se rukama se snažil ho osvobodit. Jako první mu strhl pásku z obličeje a jemně setřel kapky, které z jeho mokrých vlasů dopadaly Tomovi do očí. „Lásko, promiň,“ omlouval se mu šeptem, když se snažil rozvázat jeho ruce a zjistil, že holými prsty to zjevně nezvládne. Tom se nezmohl na jediné slovíčko, byl v naprostém šoku. Strach ho ochromil a hlasivky mu vypověděly službu. Jen s nadějí zíral do očí své lásky a doufal, že to všechno rychle skončí. Přišel si pro něj a to bylo teď to nejdůležitější.

Bill se zoufale otočil do místnosti a hledal něco, čím by pouta přeřízl. Překvapeně zjistil, že Ava stojí těsně za ním a usmívá se. Došlo mu, že tu něco neklape… neměla by se ho snažit zadržet, aby se mu nepovedlo bratra osvobodit? Podle logiky věci by to tak mělo přece být. Sjel pohledem na hlaveň pistole, která na něj neustále mířila… Strnul a podíval se jí pevně do očí. Věděl, že jí může jedním pohybem své mysli dostat tam, kam minule, ale něco mu říkalo, že to ještě nesmí udělat.

„Co ode mě chceš?“ zeptal se jí z očí do očí. Sledoval její úsměv a zdál se mu čím dál více pobavený, úlisný a pomstychtivý. Byla tak odporná i přes krásný obal, který zakrýval její zkaženou duši. Ano, teď viděl tu samou auru jako tenkrát u auta. Teď to byla ona… její pravá tvář… Nejradši by udeřil hned, ale věděl, že musí šetřit síly. Byl po vyčerpávajícím koncertě na pokraji svých energetických zásob a takovýhle útok by ho mohl opět dostat do šoku. Vypadalo to, jako by to ta mrcha naproti němu věděla. Počkala si, až bude úplně na dně, a pak zaútočila.

„Chci to, cos mi minule nedal… tebe,“ pronesla a začala se k němu pomalu naklánět, aby ho mohla provokativně políbit. Pistoli přitom přibližovala k jeho spánku. Ucukl, jako by ho měl uštknout had. Instinktivně ji odstrčil, aby u něj nebyla tak blízko. Začínal se jí bát, i když věděl, že je lepší než ona. Kromě té stříbrné zbraně měla ještě nějaké eso v rukávu a on nebyl schopen zjistit jaké… musel se jí na to zeptat.

„Jak mě k tomu chceš donutit? Víš, že tě odrazím, jsem lepší než ty,“ zašeptal vztekle a upřeně ji pozoroval. Úsměv na její tváři se neměnil, měla neustále stejný výraz.

„Miluješ ho?“ odpověděla otázkou a naznačila pohybem hlavy, koho myslí. Bill se otočil směrem, kterým mu naznačila a bezmyšlenkově kývl. Ano, miluje ho, miluje… Jak to mohla vědět? Nikdo kromě Meg o tom nemá ani tušení! Prudce se k ní otočil zpátky.

„Ne! Jak jsi na takový nesmysl přišla?“ prohlásil. „Mám ho rád, je to můj bratr,“ dodal ještě rychle, aby si Tom nepřipadal odstrčený. V duchu se mu omlouval za tu lež, kterou na ni vykřikl, ale doufal, že on jeho krok pochopí.

Tom, přestože měl volná ústa ani nehlesl, jen němě pozoroval dvojici před sebou vyděšenýma očima a nemohl se ubránit vzrušení při pohledu na bratrovo téměř nahé tělo… kapičky vody se na něm leskly a sjížděly rychle až k osušce, která je pohlcovala a zakrývala jen to nejnutnější… bylo mu to trapné, že v tak vypjaté situaci má myšlenky na sex, ale nemohl si pomoct. Bill vypadal úchvatně s mokrými vlasy, stále vlhkým tělem a osuškou kolem pasu. Doufal že neumře, ale kdyby měl mít poslední přání před smrtí, zvolil by jeho…

„Ale on tebe asi ano,“ uchechtla se Ava, přistoupila k posteli, na které Tom ležel a zlehka přejela rudým drápem po tenké látce, která zakrývala zřetelně napjatý klín. „Když jsem na něm seděla já, nic takového tam nebylo… až když viděl tebe,“ ušklíbla se a prudce chytla zírajícího Billa za loket. Naklonila se k jeho uchu a zasyčela: „Teď mě poslouchej, chlapečku! Má v sobě jed. Zapil ho těsně předtím, než tě zavolal. Je v malé kapsli, která se rozpouští velmi, velmi pomalu… máš jen dvacet minut na to, splnit moje přání. Jestli se o něco pokusíš, mám schopnosti na to, aby ta kapsle v jeho břiše praskla hned. Pak se s ním můžeš rozloučit. Už nikdy se mu nepostaví…“ rozesmála se nahlas tím nejskřípavějším hlasem, jaký v sobě našla a smýkla Billem na postel. „A nepokoušej se mě odstranit, protože když to uděláš, nebude už nikdo, kdo by ho mohl zachránit. Budeme tu oba ležet tak jako minule, ale nepřijde nikdo, kdo tě zachrání… nikdo, kdo by tě oslovil „lásko“… nikdo, rozumíš !?!“

autor: Janule
betaread: Janik