Byl ztuhlý jako socha. Najednou nebyl schopen pohybu. Ještě nikdy neměl žádnou ženu tak blízko svého chlapeckého těla. Možná kdysi, když mu bylo dvanáct, když se líbali se stejně starou spolužačkou, ale ne v dospělejším věku. Netušil, co s ním udělají doteky ženské ruky tak blízko toho nejintimnějšího místa, a rty líbající jej na krku. Cítil, že se mu proti jeho vůli napíná klín. Nechtěl ji odmítnout moc prudce, protože věděl, že na boj mu nezbývá moc sil. Netušil, co všechno umí a jakým způsobem by reagovala na jeho rázné ne.
Ava byla maximálně vzrušená a snažila se o to samé u něj. Chtěla ho… tady a teď… její touha byla podpořena alkoholem a přestávala se kontrolovat. Jednou rukou ho hladila na zřetelné bouli v rozkroku a druhou ho chytila za krkem. Jeho strnulost připisovala nezkušenosti a podle napjatého klína soudila, že po ní touží stejně tak jako ona po něm. Přitáhla si jeho hlavu blíž a svoje rty přesouvala z krku stále výš a výš. Ve chvíli, kdy pronikla jazykem do jeho úst, se v něm všechno vzepřelo. Sebral svoje zbylé síly a namířil zbytky energie proti ní.
Zasáhl přesně to místo v její hlavě, o kterém mu Meg řekla, že protivníka okamžitě uspí. Není to spánek, jsou to spíš mdloby, ale vypadá to podobně. Věděl, že bude nejméně půl hodiny v bezvědomí, ale svezla se na něho celou svou vahou a on už neměl sílu ji ze sebe shodit. Opřel se o sedačku a zavřel oči. Byl absolutně bez energie. Ten útok ho totálně vyčerpal. Nemohl se ani pohnout a jen zoufale přemýšlel, jak to udělat. Za chvíli se vrátí David a on tady bude ležet pod Avou. Tohle mu prostě nebude umět vysvětlit… a pravdu mu nechtěl říkat. Ani nemohl, musel by prozradit svoje schopnosti, a to nechtěl. Rozhodl se pro jediné možné řešení. Zavolá Tomovi.
Zkusil pohnout rukou a zalovit v kapse. Trvalo mu to strašně dlouho, ale nakonec držel v ruce tu malou věcičku, která ho měla zachránit. Dlouze zmáčkl tlačítko s číslem jedna, na kterém měl nastaveného Toma. Nemohl zvednout ruku, aby si poslechl, jestli telefon vyzvání, ale doufal, že to bratra vzbudí a přijde mu na pomoc.
Za chvíli uslyšel bouchání. Tom se na chodbě dožadoval vstupu a nevěděl nic lepšího, než ve strachu a vzteku bušit pěstí do dveří. Zmobilizoval ještě zbytek sil, ale věděl, že jakmile to udělá, okamžitě upadne do šoku. Nezbývalo mu, než to risknout a doufat, že ho z toho Tom dostane. Zámek ve dveřích povolil a on znehybněl… jeho tělo bylo neovladatelné, ale přesto stále vnímal okolní svět. Od této chvíle byl absolutně bezmocný…
Tom vrazil do dveří, když slyšel cvaknout zámek, a zděšeně zíral na to sousoší, které se válelo na sedačce. Zaklapl za sebou a přiblížil se opatrně k těm dvěma. Vypadali, jako když zrovna usnuli. Když odhrnul vlasy ženě, která ležela na Billovi, zděšeně uskočil. To byla ona, ta divná ženská, co viděl tenkrát. Vzpomněl si na pocit strachu o brášku, který tehdy zažil. Musel začít jednat.
Popadl ji za ramena a odtáhl z Billa. Vzal mobil z jeho ruky, típl ho a strčil do kapsy županu, který na sebe rychle natáhl, když uslyšel volání o pomoc. Věděl, že se něco stalo, protože Bill se v telefonu neozýval, a hlavně ucítil poplašný signál v hlavě. Vždycky, když byli jeden nebo druhý v nouzi, cítili to.
Naklonil se k Billovi a přehodil si jeho ruce přes rameno. „Tak pojď, lásko…“ Nadzvedl ho, aby si ho mohl líp nadhodit, a pomalu ho odnášel jako pytel brambor. V náručí by ho tak dlouho neudržel… musel projít dlouhou chodbou až na konec. Byl absolutně bezvládný. Tom děkoval bohu, že je tak hubený. Nenapadlo ho zkusit, jestli dýchá, ale věděl, že kdyby byl mrtvý, poznal by to. Teď bylo důležité dopravit ho rychle do pokoje a postarat se o něj. Měl obrovský strach, ale dokázal ho v tu chvíli potlačit a věděl, že se zhroutí, až bude po všem. Teď ne, teď musí vydržet.
Odemkl kartou dveře jejich pokoje a s úlevou za sebou zavřel. Opatrně Billa položil na postel a běžel do koupelny namočit ručník. Pomalu utíral jeho obličej studenou vodou, ale Bill se ani nehnul. Vzdal to a zkusil si poslechnout, jak pravidelně mu bije srdce. Když ucítil, že je všechno v pořádku, uklidnil se a lehl si vedle něho. Bude čekat, až se probere…
Vtom mu v kapse zazvonil Billův telefon. Podíval se na displej, a když uviděl blikat „MEG“, přijal hovor.
„Meg, tady Tom,“ vydechl s úlevou. Divil se, že ho to nenapadlo… snad mu s ním pomůže.
„Ahoj, Tome, co je s Billem, cítila jsem, že se něco děje, ale měl obsazeno. Stalo se mu něco?“ vychrlila na něj své otázky.
„Meg, potřebuju pomoc. Ona tu byla a k něčemu mezi nimi došlo, ale já nevím k čemu. Šel dělat rozhovor a za půl hodiny mě vzbudil jeho telefon. Když jsem ho zvedl, nic se neozývalo, tak jsem šel za ním a našel jsem ho tam v bezvědomí. Ona ležela na něm a taky vypadala, že je bez sebe. Nemůžu ho vzbudit, co mám dělat?“ vzrušeně vyprávěl celý příběh a očekával dychtivě radu a pomoc.
„Vypadá to, že mezi nimi došlo k zápasu, ale jistě to nevím. Asi mu došla energie, zřejmě jí spotřeboval moc na obranu, a proto upadl do šoku. On vnímá všechno, co se kolem něj děje, ale nemůže reagovat. Je to něco jako kóma. Nebudu ti to celé vysvětlovat, na to není čas,“ nastínila Tomovi situaci a rychle pokračovala dál. „Teď mu musíš dodat energii ty, protože jinak se z toho bude hrabat dva dny. Vezmi jeho ruce do svých a představuj si, že z nich proudí energie do jeho těla. Musíš mu ji sám nabídnout, on by si ji jinak z tebe nikdy nevzal. Musíš mu ji vnutit. Budeš trochu unavený, ale ne tak, že bys omdlel. Až načerpá dost, aby mohl normálně usnout, tak přestane. Umí to, máme to spolu nacvičené. Hlavně se ničeho neboj a věř mu…“ skončila Meg a čekala, co bude dál.
„Tak jdu na to… probudí se?“
„Ne, nech ho spát, bude potřebovat pár hodin na regeneraci, ale pak by se měl normálně probrat a fungovat jako předtím. Ničeho se neboj a začni. Tvoje představa musí být jako živá, aby ji viděl i on. Zkus přestat myslet na všechno ostatní a nech v mysli jen obrázek toho, jak mu předáváš svoji energii… pak to půjde bez problémů. Až ucítíš, že je konec, tak mi zavolej,“ skončila Meg a zavěsila.
Tom vzal Billovy ruce do svých, zavřel oči a soustředil se. Za chvilku už měl před očima obrázek sebe a svého bratra a zřetelně viděl, jak mezi jejich spojenýma rukama proudí zlatý mihotavý proud. To byla jeho představa energie. Přitom k němu v duchu pomalu promlouval: „Bille, poslouchej mě, musíš si teď ze mě vzít sílu… jsem tu pro tebe… teď potřebuješ kousek ze mě, aby ses brzo probudil… Vem si, kolik můžeš… miluju tě… já to vydržím, pro tebe udělám všechno, co bude třeba… slyšíš mě?… vím, že ano… prosím, nenech mě tu dlouho samotného, potřebuju tě…“ Měl ohromnou radost, když zaznamenal, že jeho rukama opravdu něco proudí. Poznal to… byl to podobný pocit, jako když ho držela za ruce Meg a předváděla mu jejich budoucí slávu. Vzpomněl si na ten pocit okamžitě, jakmile to začalo. Byl šťastný, že se to podařilo a že může Billovi pomoci.
(…)
„Meg, tak je to dobrý, už není tak bledej a klidně spí,“ hlásil Tom radostně do telefonu. „Skvělý, Tomíku, jsi šikovnej. Možná si tě ještě vezmu do učení, třeba máš v sobě taky něco,“ smála se Meg.
„To ne, to bych nechtěl… jeden v rodině úplně stačí,“ vyděsil se upřímně Tom, ale slyšel, jak se na druhé straně Meg směje, a uklidnil se. Byl rád, že žádné takové schopnosti nemá, bylo to podle něj jen pro zlost. Kdyby je Bill neměl, nemusel by tu teď ležet napůl mrtvý. Meg mu ještě vysvětlila, co má připravit bráškovi k jídlu, až se probudí, aby všechny následky vyčerpání rychle pominuly a zavěsila. Tom si, celý šťastný, lehl k Billovi, objal ho kolem pasu, políbil ho a okamžitě usnul… byl strašně unavený.
xXx
Kiara otevřela oči. Zkusila se posadit, ale šílená bolest v hlavě ji vrátila zpátky na sedačku. Nechápala, co se stalo. Chvilku jen tak ležela a snažila si vzpomenout, co se tu dělo. Na stolečku poloprázdná láhev whisky a dvě skleničky. V jedné byla cola… Bill… vzpomněla si náhle. Ano, dělala tu s ním ten fingovaný rozhovor, pak si nalila pití a pak… jistě, konečně si vzpomněla… bože, jak se mohla takhle ponížit. Chladná Kiara, co trhá na kusy mužská srdce a vrhne se tu na kluka o deset let mladšího… neměla pít tu zatracenou whisku… ale proč ji tak strašně bolí hlava, po čistém alkoholu jí nikdy nic nebylo… v tu chvíli jí to blesklo… ON JI ODMÍTL!!!, a dokonce ji ze sebe odrazil a způsobil jí tuhle šílenou bolest… parchant jeden zatracenej! Tohle mu nedaruju! Tohle si nenechám líbit!
„Avo, lásko, jsem tady,“ ozvalo se od dveří apartmánu. Zkusila pomalu zvednout hlavu, ale zjistila, že to strašně bolí. David se pomalu přiblížil k sedačce a udiveně na ni zíral. „Co se stalo?“ zeptal se a zíral na whisky. „Doufám, že jsi mu nenalila…“ podíval se jí do očí vyčítavě.
„Ne, neboj se o toho svého drobečka, nic se mu nestalo,“ odpověděla s lehkým úšklebkem a s velkým sebezapřením, ale nechtěla, aby se David dozvěděl, co tu s ním prováděla. Byla si jistá, že od něj se to nedozví.
„No a jak to probíhalo, rozuměli jste si?“ ptal se a uklízel přitom whisky do ledničky.
„Ale jo, něco mám natočené, docela to šlo,“ sdělila mu a znovu se zkusila posadit. Povedlo se, ale bolest hlavy stále nepolevovala. Potřebovala Rawena… ihned. On jediný bude vědět, jak se toho nepříjemného pocitu zbavit.
David zklamaně sledoval, jak Ava odchází. Už měl vtíravý pocit, že si s ním jen hraje. Teď pro změnu tvrdila, že ji bolí hlava, ale on jí nějak nevěřil. Bylo to celé divné, bude se muset zeptat Billa, co tu proboha prováděli… ale to počká až na ráno, je unavený a už ten rozhovor mu byl proti srsti… potřebuje zdravého zpěváka a ne trosku.
Ava nechtěla ani doprovodit, takže se rozloučili u dveří. Chvíli po tom, co za ní zapadly dveře, si všiml zapomenutého diktafonu. Rychle ještě vykoukl na chodbu, ale už tam nebyla. Chvilku váhal, ale rozhodl se, že si jejich rozhovor pustí, aby věděl, co má Ava za materiál.
Rychlým přetáčením se dostal na začátek… chvíli poslouchal, ale zjistil, že Bill si poradil s dotěrnou otázkou sám. Trochu ho zarazila její nabídka pití… doufal, že se Bill před ní nenapil whisky, ale snad byl rozumný. Opatrně přičichl ke skleničce s colou, ale podle vůně byla čistá. Oddechl si, tohle bylo téma, které s klukama neustále probírali. Oháněli se tím, že mezi pivem, šampaňským a tvrdým alkoholem už není takový rozdíl, protože už záleží jen na množství, které vypijí, aby byli opilí, ale moc dobře věděli, že on jim to nikdy nedovolí. Až jim bude osmnáct, můžou začít, ale na to je ještě čas. Jen Georg už mohl pít, co chtěl…
Poslouchal dál jejich rozhovor, ale najednou bylo podivné ticho. Byly slyšet jen zvuky, které nedokázal identifikovat, pak tichý šepot. Ještě chvíli nechal diktafon puštěný, ale když se nic neozývalo, vypnul ho. Bylo to každopádně divné. Takhle krátký rozhovor neočekával a divil se, že to Avě stálo za to. Bill měl štěstí, že David vypnul diktafon těsně před místem, kde by se z něj ozvalo Tomovo vzteklé bušení na dveře a jeho slova, když si nakládal Billa na rameno. To oslovení „lásko“ by asi těžko vysvětlovali.
xXx
„Dobré ráno, Billi,“ pozdravil Tom s úsměvem bratra, když zaznamenal jeho otevřené oči. Na stolku u postele už byl připravený stoprocentní džus, Red Bull a vydatná snídaně, která měla Billa nakopnout znovu do života. Lehce se na Toma usmál a zkusil zvednout ruku. Kupodivu se mu to podařilo bez větších potíží a mohl Toma pohladit po hřbetu ruky, která byla položená na jeho hrudi.
„Děkuju, Tomi,“ usmál se znovu na Toma, aby mu vyjádřil svůj vděk. Moc dobře věděl, co pro něj udělal a byl rád, že mu tím neublížil. Bál se toho, když byl v šoku, nechtěl si nejdřív od něj vzít nic, ale když slyšel v mysli, jak k němu Tom promlouvá a žádá ho, aby se mu vrátil, pochopil, že bez něj to nezvládne a podřídil se. Vzal si jen to nejnutnější množství energie, které potřeboval, přesně tak, jak ho to naučila Meg… dobrá duše, která stále stojí po jeho boku, i když je daleko. Spokojeně zavřel oči a nechal se od Toma políbit.
autor: Janule
betaread: Janik
celý díl byl takový "akorát o fous". 😀 napnutý od začátku dokonce. ještěže ji Bill zlikvidoval, ještěže přišel Tom a ještěže si to David neposlechl celý. 🙂
Uf som rada, že Bill zvládol zavolať Toma, ale možno keby sa Meg Billovi nedovolala, volala by Toma nie? Tak by ho zachránil taktiež 😀 A oslovenie "lásko" by predsa vysvetliť mohli, veď to asi nie je až tak nezvyčajné, alebo áno? Môj syn tak oslovuje zo žartu kamošov celkom bežne a určite nie je zamilovaný do všetkých. Frajerku volá láska tiež 😀
Ufff, tak jsem spokojená a šťastná! A taky nesmírmě pyšná! A to na Billa! On je tak šikovný! 🙂 Já jenom valím oči na to, co všechno ho Meg už stihla naučit! 🙂 Naprosto bravurně všechno zvládl a nebýt jeho únevy, tak by to dopadlo ještě daleko líp 🙂 Mě spadl úplný kámen ze srdce, že je Bill snad i lepší než Ava 🙂
A Tom byl za hrdinu 🙂 Zachránil brášku a ještě mu předal potřebnou energii 🙂 Jsem na ně pyšná na oba 🙂 A taky na to, jak moc se milují! 😉