Dar 23.

Ouuuu, ten byl tak rozkošný…rozplývala se Kiara nad Billem, když odcházela se svými věcmi z Davidova pokoje. Jak se tiskl ke svému bratrovi… viděla na jeho místě sebe. Nasedla v hotelové garáži do auta a pomalu vyjela na silnici… nemohla se ho dočkat… dokonce začala i uvažovat o tom, že se Davida zbaví dřív, než původně chtěla… měla pocit, že by byla ďáblíkovi nevěrná, kdyby se s ním vyspala… bože, co mě to napadá za nesmysly… to je ale blbost, pomyslela si, když parkovala u svého domu. Tohle se jí ještě nikdy nestalo… nevěra… nesmysl… nemůže být nikomu nevěrná, když ji nikdo nevlastní… to se jí přece nemůže stát… to ne, to nedopustí… taková blbost…

„Dále!“ ozvalo se zpoza dveří jejich manažera. Bill otočil dveřní koulí a vešel… bylo odemčeno. Zarazil se, když nasál vzduch Davidova apartmánu… co mu ta vůně připomíná… nemohl si vzpomenout.

„Co potřebuješ, Bille?“ zvedl k němu oči manažer, který se zrovna snažil schovat dvě skleničky a flašku whisky, kterou včera s Avou popíjeli. Nechtěl, aby si kluci mysleli, že sám dělá to, co jim zakazuje, ale tentokrát se mu to nepodařilo včas. Billovy oči se zastavily na dvou skleničkách, a hlavně na té jedné, která měla výrazný růžový okraj. A hele, Davídek tu měl kočku… proto ta vůně dámského parfému… blesklo mu to hlavou… ano, v noci se probudil a cítil tuhle vůni. To je divné…

„Chtěl jsem se jen zeptat, kolik rozhovorů dneska bude a kde… potřebuju si vzít s sebou něco na převlečení, tak abych věděl…“ usmál se na něj Bill a bezradně rozhodil rukama.

„Prosím tě, to nemůžeš absolvovat pět rozhovorů v jednom triku?“ podivil se David nad jeho parádivostí.

„Ne, nemůžu. Všichni nás budou při tom fotit, a pak budu ve všech časopisech v jednom triku… to bude vypadat, jako když chodím pořád v tom samým… copak ty lidi vědí, že jsme to zmákli všechno v jednom dni?“ vysvětlil nechápavému manažerovi svoji jasnou strategii a čekal na odpověď… no vlastně už to věděl… pět rozhovorů, pět triček. „Takže pět, jo?“ ještě se ujistil a zamířil ke dveřím…

„Jo, pět a všechny na stejným místě, abychom nemuseli přejíždět… a vyřiď klukům, ať si sebou taky vezmou něco jinýho… nemůžeš bejt sám, kdo bude měnit trika, pak by byli oni za ty čuňata, co choděj tejden v jedněch hadrech…“ usmál se na Billa a propustil ho. No, to budou mít kluci radost…

„Ježíš Bille, cos nám to zase provedl… vždyť já nemám pět čistejch triček…“ zoufale vyčítal Tom svému bratrovi, když přišel s informací od Davida. Dal si je hned po příjezdu ze soustředění vyprat do hotelové prádelny a ještě se mu nevrátily. Nebyl tak vybavený jako Bill, takže mu zbývala jen dvě… na dny, o kterých si myslel, že bude čekat na vyprané a vyžehlené prádlo. „A nejenže nemám pět triček, ještě k tomu mám na bradě tohle!“ vystrčil na Billa svou postiženou bradičku a div nezavzlykal. „A to se říká, že pravidelnej sex je dobrej na čistou pleť…“ fňukal ještě, když se mu bratr snažil rozetřít slabounkou vrstvičku mejkapu po jeho šklebící se tváři. Nesnášel to, bylo to tak… mastné… protivné… fuj. Měl pocit, jako by se mu dusil obličej… Naposledy měl mejkap, když natáčeli klip a připadal si s ním divně. Nechápal, jak to Bill může na svém obličej snést každý den.

„No vidíš, jsi jako panenka…“ zasmál se Bill, když se mu jakžtakž podařilo Toma upravit na fotky.

„No právě…“ odtušil Tom, když na sebe zíral do zrcadla. Ještě černé linky a jsou oba stejní.

Billovi celou cestu na rozhovory vrtala hlavou ta vůně. Jak je možné, že ji cítil u nich v pokoji? Že by je David chodil v noci kontrolovat, jestli jsou ve svých postelích a bral si sebou k tomu svoji kočku? To by jim snad neudělal, proboha… To by asi taky zjistil, že Tom spal u něj v posteli a nebyl přitom zrovna moc oblečený. A bůhví, jestli spolu nebyli právě v těsném objetí, jak se jim spalo nejlíp… Byl si jistý, že na noc zamykal… Nevěděl, jak to zjistit, ale cítil se ohrožený. Nechtěl svoje schopnosti zneužívat, ale teď měl dojem, že mu David dluží vysvětlení. Seděl na předním sedadle, hlavu měl opřenou a podřimoval. Bill si řekl, že to zkusí… možná se dozví, jak to v noci bylo.

Když uviděl obrázek v Davidově mysli, musel se usmát… jistě… byla tam… nejspíš ta jeho noční návštěva, zrovna se mu o ní zdá. Nebylo jí sice vidět do tváře, protože ji kryly její dlouhé hnědé vlasy, ale činnost, kterou s ní David prováděl ve svém snu, byla dostatečně jasná. Billovi bylo trapné zírat na to, ale chtěl vidět její tvář… byla mu povědomá a i v tom snu cítil její vůni. Zřetelně poznal, že se David ve svém snu blíží k vrcholu a doufal, že alespoň na chvilku uvidí její tvář… ale nedočkal se. Najednou se obraz přerušil a David se probudil. Ou, to bylo o kousek. Škoda. Chvilku ještě zůstal v jeho mysli, jestli si nevybaví svůj sen, ale David se na předním sedadle jen spokojeně protahoval a v hlavě mu běhal obrázek ve stylu: „Já jsem king, kdo je víc…“ Bill se musel smát, ale snažil se to skrýt, aby se ho náhodou někdo nezeptal, co mu přijde tak směšné.

Až bude příležitost, zkusí to znova. Rozhodně tam ale byla ta její vůně… Teď už se musel duševně připravit na rozhovory, které je čekaly… kdyby alespoň nebyly pořád stejné… i když, jen ať jsou pořád tak nudné jako doteď, protože až jednou přijde ten, který mu ukázala Meg, bude po nudě. Doufal, že se to nikdy nestane, ale už se několikrát přesvědčil, že Meg mu v tomhle nikdy nelhala. Jednou přijde ten rozhovor, ve kterém už se ocitl s Meg a zhroutil se. Teď už konečně chápal svoje pocity… věděl, že tomu parchantovi s vodnatýma očima lhal… lhal mu, že nespí se svým bratrem. Teď už ví, že ano, ale nespí s ním… miluje se s ním. To je rozdíl… alespoň pro něj to rozdíl je. A jak rád se s ním miluje… usmál se. Škoda, že to nemůže nikomu říct… nejradši by to vykřičel do celého světa. Jak rád by řekl v rozhovoru… miluji ho, miluji Toma, svého bratra, svoje dvojče… Miluji! Křičel v duchu to slovo, ale věděl, že nikdy ten výkřik neopustí jeho mysl. Musí tam zůstat navždy uvězněný, protože by způsobil katastrofu.

„Ale Davide, nespěchej, copak jsem ti neříkala, že nejsem žádná lehká holka?“ mluvila Kiara vlídně, aby manažera neodradila úplně. Opět byli spolu na jeho pokoji, ale dnes byl neodbytný. Líbání mu dovolila, protože to už by mu bylo asi podezřelé, ale jeho ruce musela neustále sundávat ze svých prsou… už byla rozhodnutá. On nebude ten, kdo u ní dosáhne cíle. On ne. Musí si to nechat pro svého černovlasého miláčka. Jen na něho je teď natěšená, jen jeho pustí tam, kam manažer nesmí. Jen se k němu musí dostat blíž a k tomu potřebuje tohle neodbytné prase!!! Hergot!! naštvala se, když jí zajel rukou pod sukni. Už toho měla dost. Smetla jeho ruku a vrazila mu facku.

Zíral na ni nechápavě opilýma očima a nevěřil, že se mu to stalo. Taková netýkavka přece není, vždyť mu dávala tak jasně najevo… nebo snad ne? Držel si tvář a nevěděl, co dělat. Vyhodit ji nechtěl, to by se už asi nikdy nevrátila a on ji chtěl… chtěl ji moc… asi se do ní zbláznil. Musí ji tu zadržet. Zvedala se a brala do rukou kabelku… NE!, zakřičel v mysli, když viděl, že chce odejít.

„Neodcházej, Avo, promiň!“ zavolal za ní ke dveřím. „Udělám, co budeš chtít, jenom neodcházej! Už se budu krotit, slibuju,“ prosil a spadl ze sedačky na kolena… pomalu se k ní přibližoval, stále po kolenou, jako ten nejponíženější hříšník a prosebník… Ano, normálně by byl tohle cíl, který chtěla dosáhnout… takhle je viděla všechny, do jednoho… ale teď? Teď jí to bylo jedno, že se jí to zase podařilo, myslela na něco jiného… na někoho jiného…

Vyšla na chodbu… Kašlu na něj! On přileze, teď už ho nechci vidět, hnusí se mi. Ten jeho ponížený obličej… dřív jí to připadalo zábavné, teď trapné… vrcholně trapné. Tohle by její ďáblík nikdy neudělal… ten by se před ní takhle nikdy neplazil. Ani si neuvědomila, že se něco změnilo. Už ho nechtěla vidět před sebou na kolenou… ne… chtěla, aby ji miloval. Aby ji miloval s hrdostí muže, který je si vědom své ceny. Nechtěla, aby se před ní ponižoval prošením. To by mu nikdy neodpustila. On ne, on nemusí prosit, aby ji dostal. ON NE!

Bylo jedenáct hodin… ještě nebylo tak pozdě, aby šla domů. S Davidem už toho měla dost, tak se rozhodla. Zajde dolů do hotelového baru. Dá si drink na uklidnění, a pak pojede domů za Rawenem. Sjela výtahem do přízemí, usmála se vlídně na hezkého muže, který nastupoval do uvolněného výtahu a šla za svým cílem. Bar byl intimně osvětlen, hrála příjemná hudba a na parketě tančily tři páry. Zamířila rovnou k baru a sedla si na vysokou židličku. Znala už oči barmanů, kterým nabízela přímý výhled do svého výstřihu… vždycky tam spolehlivě vedl jejich první pohled. Tenhle chlapec nebyl výjimkou. Stejný jako všichni… nadržený samec. Odfrkla si znechucením a objednala si mochito…

„Dobrý večer, slečno,“ ozvalo se z vedlejší barové židličky. Nedívala se, vedle koho si sedá, a až teď se zadívala na svého souseda. Měla hlavu plnou černovlasého Billa a nic kolem ní ji nezajímalo. Zadívala se do očí Georga. Skoro se lekla, když zjistila, kdo ji pozdravil. Zachovej klid, řekla si pevně a usmála se na něj.

„Dobrý večer, chlapče,“ usadila ho hned oslovením, aby si moc nevyskakoval. Ty nejsi ten pravý… pomyslela si, ale nepřestala se usmívat.

„Nepůjdete si zatančit?“ vyzval ji odvážný Georg a ona ucítila příležitost se něco dozvědět.

„Jistě,“ kývla na souhlas a přijala jeho nabízenou ruku.

Bože, to je ona, zastavil se Georgovi dech, když ji poznal. To je ta kočka, co stála u dodávky. To je náhoda… měl bych to využít, je tady sama, mohlo by se něco podařit… hnaly se mu hlavou myšlenky. Oslovil ji dřív, než si to stačil všechno srovnat v hlavě. Touha po ní byla silnější než jeho zdravý rozum, který mu napovídal, že to nemůže dopadnout dobře. Utekl sem ze svého pokoje, protože nemohl usnout. Šel radši do baru, snad se mu to podaří po troše alkoholu. Dal si jen šampaňské, nechtěl se opít, potřeboval se jen unavit. Teď se ovšem změnila situace. Oslovila ho chlapče… to není dobré znamení, ale zase se přitom vlídně usmívala… asi mu chtěla dát najevo, že je pro ni moc mladý. No, ale to nevadí, uvidíme… kotě.

Když kývla na jeho nabídku k tanci, kleslo mu srdce o patnáct centimetrů níž. Skoro se mu zastavilo Jeho nabídka byla spíš formální, nenapadlo ho, že by skutečně šla. Hráli naštěstí ploužák, takže jí nabídl ruku a pomohl jí seskočit z barové židličky. Ve chvíli kdy seskakovala, zastavily se jeho oči v jejím výstřihu. Výstavní prsa… pomyslel si, chtěl bych je vidět, letělo mu hlavou a už viděl, jak boří svůj obličej mezi ty dva krásné bílé balóny.

„Ehmmmm,“ozvalo se mu vedle ucha a on se vzpamatoval. Rychle vykročil k parketu a nabídl jí rámě. Zavěsila se do něj a zamířili společně mezi ostatní páry.

To jsem zvědavá, co z něj vypadne… beránek ohnivý… bude se snažit mě sbalit, nebo na to nemá dostatek odvahy? Tak mu trošku pomůžeme, ať se nám tak netrápí… řekla si Kiara a znovu se na něj usmála. Tančil celkem obstojně, hlavně, že jí nešlapal na nohy, to nesnášela. Koupila si nové stříbrné boty, a kdyby jí pošlapal špičky, zabila by ho pohledem.

„Jak se jmenuješ?“ podívala se mu do očí. Kdybys věděl, co všechno o tobě vím, hošánku… no ale ty to vědět nemusíš… „Já jsem Ava,“ představila se, když se vymáčkl. Svoje jméno jen tak zamumlal, jako by se trošku dusil… pobavilo ji to, má z ní strach. To měla ráda… ráda vzbuzovala respekt u mužů, na kterých jí nezáleželo.

Ava… to je úžasné jméno. Žádnou ženu, ani dívku s tímhle jménem ještě nepotkal. Hodilo se k ní, bylo stejně exotické jako ona. Propadal se do jejích očí, cítil, že ho k sobě poutá čím dál víc. Potily se mu dlaně nervozitou, a když dala najevo, že si chce jít zase sednout k baru, celkem se mu ulevilo. Sotva se držel na nohou a vyschlo mu v krku. Když se posadili na židličky, objednal si hned další šampaňské, aby se trochu zchladil. Nevěděl, co říkat, ale naštěstí ona začala první.

„Co tady děláš, jestli se můžu zeptat? Myslím v Berlíně…“ dodala, aby bylo jasno, na co se ptá.

„Jsem tu s přáteli… bydlím tady v hotelu,“ rozhodl se, že hned neprozradí svoji identitu. Byli už dost známí, ale ona byla evidentně odněkud, kde o jejich skupině nic nevědí.

Ale, hošánek se nám nepřizná, že je tu se svojí skupinou… co tím asi sleduješ, hochu? Máš ovšem smůlu, vím o tobě všechno… usmála se.

„Jak dlouho tu budeš?“ zajímalo ji, protože předpokládala, že ten samý čas tu stráví i její ďáblík.

„Ještě skoro týden, pak odjíždím. Budu cestovat po Německu,“ odpověděl. Jo, vím, milánku, budeš drnkat na svou kytaru a holky budou ječet jako pominuté… myslela si Kiara a rozhodla se to ukončit.

„Budu muset jít, Georgu, bylo mi s tebou hezky, ale mám ještě nějaké povinnosti,“ rozloučila se s ním. Byl překvapený… zřejmě si myslel, že spolu ještě dneska zaplují na jeho pokoj, ale to se spletl… Ava není dívka na jednu noc, Ava je třída… Ava není pro každého… jen projednoho… a ten spí dva pokoje od toho tvého… usmála se a odešla. Nevšimla si, že v zadní části baru se zvedl Rawen a vydal se nenápadně za ní…

autor: Janule
betaread: Janik