Od této chvíle byl mezi bratry stín. Stín, který zakrýval jejich city. Oba se utápěli ve svém vlastním žalu, ale jen ve svých duších. Nikdo jiný to neviděl kromě Meg. Ta jediná pochopila, že její Hvězdička nenašla ve svém bratrovi lásku. Bylo jí to divné, cítila, že to tak není, ale nechtěla se vyptávat. Bylo to příliš citlivé téma a Bill se jí sám nesvěřil.
Nechápala to, myslela si, že má jeho důvěru, ale musela čekat, až s tím přijde sám.
Blížil se konec července, prázdniny spěchaly ke svému středu a kluci objížděli všechny letní akce, kde si mohli zahrát. Museli být co nejlépe připraveni na živé hraní, které je čekalo. V polovině srpna vyjde jejich singl a celý kolotoč měl začít. Všichni se na ten okamžik tak těšili… Bill dal na radu Meg a snažil se kamarádům vysvětlit, že je nečeká jen sláva, ale i nenávist. Ovšem setkal se jen s nepochopením. Gustav i Georg ho přesvědčovali, že si dělá zbytečné starosti, jen Tom zíral němě do prázdna, když poslouchal bratrův proslov. On věděl… věděl, že jeho bráška to zažil, a vzpomněl si na ten večer, kdy mu plakal v náručí. Jak rád by jim řekl… ale co by jim řekl? Nemůže jim vysvětlit celou pravdu.
„Držte huby, kluci, Bill má pravdu!“ vyštěkl najednou, aniž by si to nějak rozmýšlel dopředu. Všichni tři se k němu otočili a nevěřícně na něj zírali. Bill s překvapeným potěšením, že se ho zastal, a Géčka s údivem. Nikdy na ně nebyl tak hnusný, vždycky byl pohodář, ale dneska to znělo jako výhrůžka. Jako by bránil Billa proti celému světu. „Jestli se nám to podaří… a já vím, že jo… bude to fakt hustý, kluci… vážně, věřte bráchovi, má pravdu,“ dodal rychle už vlídnějším hlasem, aby si to u nich vyžehlil. Připomněl jim, jak jim při posledním vystoupení přilítla na pódium shnilá broskev a zasáhla Georgovu kytaru, nebo situaci, kdy se mezi ně vpotácel opilý místní mladík a vrhal se na Billa, že ho shodí z pódia. Vykřikoval při tom nesrozumitelné skřeky, a jediné, co z nich pochopili, bylo, že má jít zpívat těm svejm… do travestyshow.
Bill to tenkrát přestál s hrdě vztyčenou hlavou, ale uvnitř ho to zasáhlo. Tehdy poprvé děkoval v duchu Meg, že ho na to připravila. Nebýt jí, nejspíš by se tam rovnou zhroutil. Takhle jen zavřel oči, vzpomněl si na své světlo a hřál se v jeho teple. Na nic nemyslel a užíval si ten pocit ochrany. Byl připravený… na všechno!
***
„Cenu Comet získává… Tokio Hotel!!!!“ vykřikl moderátor vysokým hlasem a jeho prsty byly pevně zaraženy do uší, aby neohluchl z jekotu fanynek. Billovi vyhrkly slzy štěstí, když slyšel jméno své skupiny. Jeho radost byla neskutečná… vyběhli do záře reflektorů, aby poděkovali všem svým příznivcům a rodinám. Vnitřně se klepal, srdce mu bilo jako splašené, ale dokázal naštěstí mluvit srozumitelně. Sám nevěděl, jak to dokázal, ale podařilo se. Jeho šestnáctileté upřímné srdíčko překypovalo láskou ke všem, kteří jim tuhle radost dopřáli. Miloval je… skoro tak silně jako jeho. Stál vedle něj, se stejně rozzářenou tváří a v ruce držel tu zázračnou zelenožlutou kouli. Jak rád by ho teď objal a políbil…
Něco takového se nedalo očekávat ani v tom nejkrásnějším snu, a jim se to přesto stalo. Dokonce dvakrát za jeden večer… Vyhráli svoje první důležitá ocenění tak krátce po startu kariéry a byli na vrcholu štěstí. Jejich úsměvy na tvářích nemohlo momentálně nic zrušit.
***
„Vidíš toho malýho ďáblíka?“ zeptala se Kiara svého společníka a zabodla svůj dlouhý rudě nalakovaný nehet do fotografie v novinách.
„Hmmm…“ odpověděl s nezájmem a dál se zabýval leštěním své drahé historické zbraně. Byl to jeho koníček a žádný malý ďáblík v novinách ho v tu chvíli absolutně nevzrušoval. Věděl, že je to zase jeden z jejích rozmarů, kterým se ho snaží naštvat. Vždycky si vybrala nějakého zajíčka, aby ho donutila žárlit, ale on už začínal být vůči jejím provokacím imunní.
„Rawe, no tak, podívej se přece!“ strkala mu ty noviny pod nos s neodbytností sobě vlastní. Mrknul na fotku a zase se dál věnoval zbrani. Ježiš, tohle už ale přehání, vždyť tomu klukovi nebude víc jak patnáct… pomyslel si a dál se věnoval své zbrani. Byla tak krásná, lesklá, chladná… stejně tak uměla i zabíjet. Miloval ten pocit, pocit moci ve své ruce. Zbraně ho zvláštním způsobem uklidňovaly a byl rád, když v druhých vzbuzovaly hrůzu.
„Ten má něco v sobě… něco našeho… vidíš to?“ snažila se získat zpět jeho pozornost Kiara. Tohle ho zaujalo…
„Co myslíš tím našeho?“ udiveně k ní zvedl oči a znovu se podíval na fotku.
„Cítím to z něj… má něco navíc, co ostatní ne,“ shrnula svůj pocit z černovlasého chlapce a v její ďábelské duši pomalu uzrával plán.
***
„Tak kluci… držím nám pěsti, ať to dobře dopadne, jdeme ven,“ zavelel Saki, šéf jejich ochranky. Byl to chlap jako hora a vzbuzoval respekt u všech lidí, se kterými se setkal. Měl za úkol chránit své svěřence před všemi, kteří by jim chtěli snad jen zkřivit vlásek na hlavě, a dařilo se mu to. Už měsíc s kluky sdílel všechny jejich pracovní cesty, kterých bylo požehnaně, a vytvořil si ke každému z členů kapely osobní vztah. Měl je rád… byli to teď tak trochu jeho synové, které musel chránit. Peníze, které za to měl, už v tom ani nehrály roli. Nesnesl by, aby se jim cokoliv stalo, a střežil je jako oko v hlavě.
Zvlášť dvojčata mu přirostla k srdci, byli to takoví bezprostřední kluci, co na srdci, to na jazyku. Svými hubenými vytáhlými postavami v něm vzbuzovali ještě větší ochranitelský pocit a zodpovědnost za to, aby zůstali celí. Dívky, které se rozhodly, že jeho svěřence samou láskou rozcupují na tisíc kousků, neměl rád. Nechápal, proč tvrdí, že je milují, a na druhou stranu se jim snaží vyškubat vlasy, kdykoliv se k nim mohou jen na chvilku přiblížit. Nerozuměl té hysterii, která se strhla, když se objevili mimo zabezpečenou budovu, ale byla to jeho práce, a tak ji dělal.
Sakiho chlapi vytvořili ochranný kordon z hotelu až k dodávce, do které se jeho svěřenci měli naskládat. Odjížděli na další rozhovor a před budovou už bylo zase narváno. Kluci byli tvrdohlaví a hned na začátku si prosadili, že se cestou musí alespoň několika dívkám podepsat, protože jim byli vděční za podporu, a hlavně si užívali ten jejich hysterický jekot. Saki si o tom myslel své, nejradši by ty holky zavřel na deset západů a klíč hodil do kanálu, ale jeho miláčkové by mu dali… hlavně Tom by ho zabil… a nakonec Geo asi taky. Tihle dva kluci byli jak utržení ze řetězu. Když viděli ženský, očička se jim rozzářila jak svíčky na vánočním stromku a užívali si slávu na plné pecky. Saki to chápal, bylo jim šestnáct a komu se v tomhle věku podaří, aby ho milovala pětina Německa, ale co je moc, to je moc. Často nesouhlasně sledoval jejich rozhovory, ve kterých hodnotili případné návštěvnice jejich hotelových pokojů, a že si při tom pánové nebrali servítky, to je jasné. Jediný Bill, který se těchto pubertálních debat většinou neúčastnil, seděl na sedačce se sluchátky na uších a buď nepřítomně zíral z okna, nebo psal.
Tenhle človíček měl pro Sakiho zvláštní význam. Svým radostně dětským chováním ho fascinoval, ale ještě více ho udivoval svými dospělými názory. Měl v sobě něco zvláštního, něco magického, co poutalo k jeho osobě pozornost. Nikdo nevěděl, co to je, ale všichni tomu podléhali. Kdo se s ním jednou osobně setkal, nedokázal na něj zapomenout. Pohled jeho očí byl tak pronikavý, že se člověku zarýval pod kůži. Saki se ještě za ten měsíc nesetkal s někým, kdo by o něm řekl křivého slova. Tenhle kluk měl prostě něco do sebe, a proto měl pocit, že on jeho ochranu potřebuje ze všech čtyř kluků nejvíc. Vzal si ho osobně na starost a byl neustále za jeho zády.
Procházeli k autu, Saki měl ruce stále připravené zasáhnout, kdyby si na Billa některá z těch bláznivých slečen dovolila něco víc, a kdykoliv se zastavil Bill, stál i on a ostřížím zrakem pozoroval okolí. Byl vždy očima o dva metry napřed, aby včas stihl strhnout černovlasého chlapce do své náruče a ochránit ho. Momentálně jeho zrak utkvěl na zvláštním úkazu. Většina slečen byla ve věku tak kolem patnácti let, ale jeho oči se zastavily na ženě, která stála skoro až u auta a měřila si Billa zvláštním pohledem. Mohlo jí být podle jeho skromného odhadu tak pětadvacet, ale možná byla starší. Těžko se to odhadovalo. Byla to taková ta „samice“, na které utkví oko každého chlapa bez rozdílu věku a postavení.
Saki se zaměřil na její ruce… to bylo vždycky první místo, kam se díval, to byl reflex. Mohla v nich mít cokoliv včetně zbraně, a to pro něj bylo rozhodující. Jestli má prsa pětky, dlouhé vlasy až do pasu a magické hnědé oči, to mu v tu chvíli připadalo nepodstatné, ale jeho zkušené pozorovatelské oko to zaznamenalo. Zřejmě si nepřišla pro podpis, protože v rukách nesvírala papír nebo deníček jako všechny ostatní ječící slečny. Jen tak stála a sledovala Billa. Zpozorovala, že se na ni Saki zaměřil a svůj pohled přesměrovala do jeho očí. V tu chvíli, kdy se jejich oční panenky setkaly, ucítil Saki zvláštní slabost. Jako by se zakymácel a ztrácel rovnováhu. Silou mocí ten pocit potlačil a násilím se odtrhl od jejích očí. Cítil, že se děje něco divného.
Tohle se mu ještě nikdy nestalo… Instinktivně chytil Billa za rameno a ten se jen s němou otázkou v očích pootočil, aby zjistil, co se děje. Saki ruku z jeho ramena ihned stáhl, ale měl ji neustále připravenou pět centimetrů nad ním. Nevěřil té ženě ani za mák. Bill neměl důvod se znepokojovat a dál podepisoval všechny nastavené papíry, kterými mu mávaly dívky před očima. Ze začátku ho vždycky po takových akcích chytala křeč do zápěstí, ale teď už měl ruku vytrénovanou a stihl se přitom ještě na všechny zářivě usmívat.
Pomalu se blížili k autu a on se snažil, co mohl, aby všechny jeho fanynky odešly šťastné. Záleželo mu na tom… sám byl kdysi věrný fanoušek oblíbené zpěvačky a věděl, že by tenkrát pro její podpis udělal cokoliv. Znal ten cit, který člověk věnuje mediální hvězdě, když nemá po ruce nikoho, koho by mohl milovat skutečně. Je to sice chiméra, ale silná… to věděl. Cítil tak trochu zodpovědnost za všechny ty dívky, které o něm po nocích snily. Jediné, co pro ně mohl udělat, byl úsměv na tváři a miliony podpisů kamkoliv si řekly. Jeho to nic nestálo kromě únavy, která ho občas překvapila. S tím si ovšem díky Meg dokázal poradit celkem snadno, a proto pořád vypadal tak svěže a šťastně.
***
Tak podívej se na mě, ty ďáblíku, nabádala ho v duchu Kiara stojící za zábranami těsně vedle jejich dodávky. Potřebuju zjistit, jestli to, co jsem viděla na fotce, máš v očích i ve skutečnosti. Kuk, chlapečku… no vidíš, že to jde. Tááák, hezky se mi dívej do očí. Ale no tak, kam to koukáš? Do očí jsem řekla…
***
Bill cítil něčí upřený pohled. Zvedl zrak od posledního papíru, který se mu nabízel k podpisu, a střetl se s hlubokýma hnědýma očima. Byly podobné těm jeho, ale patřily dospělé ženě… to byl nezvyk, většinou nebývaly v kordonu fanynek. Sjel pohledem na její nepřehlédnutelné poprsí, ale cosi ho nutilo, aby se podíval zpátky nahoru. Měl pocit, že to ona ho k tomu donutila. Přitahovala si ho, jako by byly mezi jejich panenkami nataženy nitky, za které může tahat jen ona. To se mu nelíbilo, cítil, že něco není v pořádku… v tu chvíli se mu v hlavě rozdrnčel výstražný zvonek… ta ženská je divná, a to, co viděl kolem její hlavy, nebyla obyčejná aura. Byla zvláštní… nedovedl přesně říct jak, ale byla divná. Nikdy se s tím ještě nesetkal. V tu chvíli mu došlo, že ona tu není jen tak… přišla kvůli něčemu jinému, ale určitě ne pro obyčejný podpis. Věděl, že Meg ho neupozorňovala jen tak pro nic za nic, několikrát to spolu rozebírali, a teď nastal ten čas, kdy se přesvědčil, že měla pravdu. Tak, jak se to naučil, vymazal všechny myšlenky z mysli a ponořil se do světla. Jakmile okolo sebe rozprostřel svoji ochranu, neměla šanci se k němu dostat.
***
Ale, ale, tak přece jsem se nespletla… hošánek se umí bránit. No dobře, tak příště uvidíme, kdo z nás dvou je silnější. Měj se, ďáblíku.
***
Sakiho starostlivé ruce chytily Billa lehce kolem ramen a natlačily ho ke dveřím dodávky. Celou tu dobu se bodyguard snažil nepodívat se té ženské znovu do očí, ale když zaznamenal kolem svého svěřence divné brnění, snažil se ho okamžitě dostat od ní pryč. Netušil, co se mezi nimi odehrálo, ale cítil, že je něco jinak. Zabouchl za Billem těžké dveře a nastoupil vedle řidiče. V bočním zrcátku se ještě snažil zjistit, jestli tam stále stojí, ale už ji neviděl. Auto se pomalu rozjelo a on si oddechl. To byla ale baba… prsa teda měla výstavní, to se musí nechat, pomyslel si ještě a pustil ji z hlavy. Teď musel sledovat, co se děje před nimi a za nimi na silnici…
Bill se ocitl na chvíli v mírném šoku. Byl rád, že ho Saki dotlačil násilím do auta, protože on toho v tu chvíli nebyl schopen. Okamžitě, jakmile se zhroutil na své sedadlo, vyndal z kapsy kalhot svůj mobil, ale pak si to rozmyslel. Nemohl teď přede všemi volat Meg, musí počkat, až bude sám. Co to bylo za ženskou? Cítil z ní divnou energii, takovou ostrou, pichlavou… nedokázal si ten druh zařadit. Už se setkal s mnoha typy energií, ale tuhle ještě nepotkal. Musí se zeptat Meg, snad mu vysvětlí, co právě prožil.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
http://mikusha.blog.cz/0802/sonx-soutez-o-nej-prihlasovani
Na téhle adrese probíhá přihlašování do soutěže o nej…o co chceš,můžeš si vybrat.Tak se přihlas!
samice xDDD néé xD nesmejem sa xD no jo , Ava hnusná ! už je to tu x( x) ale aj tak sqelé , idem citat dalej x)
FÚÚÚÚJ!!!!! Hybrida jedna hnusnáá!!!!!!!! vyzobaná slunečniceeee!!!!! Nesmí Billíška dostáááááááát!!!!! FUJ!!!! Až jsem se oklepala!!! brrrr….
hele tak tohle nejde… 😀
další díl, kde si hnedka hledám video,abych si připomněla všechnu tu jejich slávu. 🙂 a to je potom na hodiny! 😀 bylo neuvěřitelný, když jsem sledovala Billovu děkovačku na Comet 2005 a jak si opravdu ten moderátor zacpával uši.. 😀 takových vzpomínek.
já bych ani nepotřebovala žádnou zápletku, jak už jsem psala předtím, takový náhled do jejich a vlastně i našeho života se mi maximálně líbí. 🙂
Já z té Kiary začínám mít strach! Vůbec nemám ponětí, co může mít za lubem a to se mi ani trošku nelíbí! Doufám, že Meg Billovi dobře poradí, ale hlavně aby věděla, co se děje!