Hledání 18.

Trvalo ještě několik dní, než se situace vrátila do normálu. Bill si přísahal, že do Nellina bytu už nikdy nevkročí a nebude ji vyhledávat.

To je peklo. Že sem se nechal ukecat. Jak já nesnáším nakupování. Tom zničeně bloumal po supermarketu. Už skoro dvacet minut hledal hořkou čokoládu, na kterou nesměl zapomenout, protože Bill na ni měl velikou chuť. Zastavil se u mrazáku s pizzou. Co kdybych mu místo čokolády vzal pizzu? Uvažoval. Ale ne, vždyť chtěl čokoládu. Rozhodl se přece jen tu zpropadenou čokoládu najít. Když se otočil se, uviděl tu nejtemnější hořkou čokoládu, jakou si uměl představit. Díval se do Nelliných černých očí. „Nell, jsi to skutečně ty?“ vydechl po chvíli. „Tome!“ „Já … hledám hořkou čokoládu.“ „Ta je támhle …“ ukázala vlevo, směrem k cereáliím. „Jak se máš?“ „Dobře, díky. A ty?“ „Taky dobře.“ „To je fajn. Tak … já už musím. Ahoj“ Tom se díval, jak mizí v davu lidí s plastovými košíky. Hledám hořkou čokoládu. To se mi fakt povedlo. Na nic lepšího jsem se nevzmohl. Já … Tom Kaulitz, kterej ví naprosto v každé situaci, co říct a jak reagovat. To snad není pravda. Jenom s Billem ztrácím řeč … a teď i s ní.

…………………………..

„Tady máš tu čokoládu, ale příště si ji hledej sám. Jako blbec jsem tam chodil asi hodinu. Nechápu, jak se tam někdo může vyznat“ zabručel Tom a hodil Billovi čokoládu do klína. „Se nerozčiluj“ zahuhlal Bill, zatímco si cpal polovinu tabulky do pusy. „Hmmm, ta je dobrá“ Pochvaloval si. „Hej, to mi nenecháš ani kousek?“ Bill jenom pomalu zavrtěl hlavou. Spokojeně se usmál. Druhou polovinu držel v ruce a zálibně si ji prohlížel.

Pomalu si ukousl a slastně přivřel oči. Líbilo se mu Toma provokovat. Zbytkem tabulky si přejížděl pomalu rty, zatímco si vychutnával tu výbornou chuť, která se mu rozlévala v ústech. Tom ztěžka polkl a nespouštěl z bratra oči. Bill se pohodlně rozvalil na pohovce, jednu nohu spustil na zem, mírně zaklonil hlavu a tiše zasténal. Poočku pozoroval, jaký má jeho počínání na bratra účinek. „Tak si přece vezmi, na co máš chuť“ zašeptal smyslně. Tom se posadil proti Billovi do křesla. Díval se na něj, jak se opatrně dotýká svého těla, a cítil mravenčení v břiše. Přesto ho chtěl trochu potrápit. Tvářil se, že s ním jeho počínání naprosto nic nedělá. Když si byl jistý, že Bill už bez jeho doteků dlouho nevydrží, vstal a netečně přešel ke kuchyňskému koutu. Začal připravovat konvici čaje. Znal své dvojče opravdu dokonale. Netrvalo víc než pár vteřin, když se dvě dlaně dotkly jeho boků. „Dáš si se mnou čaj?“ zeptal se nevšímavě. „Ne, dám si tebe“ uslyšel rozechvělý hlas těsně u svého ucha. Polkl. Billovy ruce zamířily k jeho bradavkám, už teď úplně ztuhlým. Zaklonil hlavu a nechal bratra, aby si s ním dělal doslova co chtěl. Nebránil se, když mu Bill stáhl tričko a pokryl jeho hladká záda miliony drobných polibků. Dráždivě hnětl pletence jeho ramenních svalů a občas přidal lehké kousnutí. Z Tomových úst vyšel tichý sten. Nedočkavě vyhledal bratrova ústa a oplácel mu vášnivé doteky. Ani nepostřehli, kdy z jejich těl zmizely ostatní kousky oblečení. Stáli proti sobě nazí a neskutečně vzrušení. Už nedokázali dál čekat. Zkušenými pohyby si navzájem dokázali, že znají tajemství svých těl.

Horká voda prudce dopadala na černé vlasy. Bill stál opřený dlaněmi o stěnu sprchového koutu. Smýval ze sebe Tomovy doteky a zároveň i pocity vlastní viny. Zase je to tady. Proč na ni myslím? A proč nejsem schopný to Tomovi přiznat? Podvádím ho, i když jenom v myšlenkách. Ale i to je hodně. Pro mě tedy ano. Nerozumím sám sobě.

„Bille? Před chvilkou mi volal Georg. Za půl hodiny se tu zastaví, jede si zajezdit na motokárách, pojedu s ním. Nechceš si to taky zkusit? Je to fakt skvělý“ lákal Tom bratra. Bill vykoukl ze sprchy. „Ne, Tome, nepojedu. Nemám chuť. Užijte si to.“ Tom ještě chvíli koukal na dveře sprchy, které se hlučně zabouchly, a pak se otočil a zamířil do ložnice. Vybral ze skříně nějaké čisté oblečení a akorát když kamarád stiskl jejich zvonek, stahoval vlasy gumičkou. Když šli s Georgem jezdit, kšiltku nechával doma, špatně by si pak nasazoval přilbu J. „Tak ahoj“ zavolal do ztichlého bytu a odešel. „Tak můžeme vyrazit“ přivítal kamaráda. „Seš nějakej zamlklej, stalo se něco?“ zeptal se po chvíli Tom. Věděl, že Geo není zrovna moc sdílný, pokud jde o svoje pocity, ale taky věděl, že bližšího kamaráda, než je on, Geo nemá. „Víš, s někým jsem se seznámil.“ „Nekecej a jaká je? To mě fakt zajímá.“ řekl hned Tom zvědavě. „Znám ji teprve krátce. Taky jezdí. A je vážně rychlá. Nikdo z nás na ni nemá. Nebojí se riskovat a do zatáčky se řítí na plný plyn.“ vysvětlil obdivně. „No a jak vypadá?“ dotazoval se netrpělivě Tom. „Je to fakt třída. Skoro se bojím tě s ní seznámit“ zasmál se Geo a šibalsky na něj mrkl.

………………………………..

Bill se udýchaně zastavil před dveřmi. Slíbil jsem si, že za ní už nepůjdu. A zase tady stojím. Jsem takovej magor. Kdyby to zjistil Tom, je mezi námi konec. To vím naprosto jistě a přesto riskuju. „Bille? Co tady zase chceš?“ otevřely se dveře, ještě než stačil stisknout zvonek. „Ty někam jdeš?“ „Jo, chtěla jsem jít ven.“ odpověděla naštvaně. „Musím s tebou mluvit.“ „Nemáme spolu o čem mluvit. Všechno už jsme si řekli.“ odsekla a chtěla vyjít z bytu ven. Jediným pohybem ji Bill vtlačil zpátky do bytu a zády se opřel o dveře. „Proč se mnou nechceš mluvit?“ zeptal se naléhavě. „Bille, mám ti připomenout, co všechno se mezi námi stalo?“ zeptala se se zdviženým obočím. „Žili jsme spolu, pak ses na mě vykašlal. Pak ses zase vrátil. Pak jsi mě znovu opustil. A to všechno kvůli klukovi!“ vychrlila se sebe. „Víš, jak je to pro holku ponižující? Kdybys mě opustil kvůli jiné holce, tak by to tolik nebolelo, jako když mi tě přebral kluk. Víš, jak mi bylo, když jsem vás spolu viděla v posteli? Neumíš si představit tu bolest. A teď si klidně přijdeš mi říkat o přátelství. Vypadni a už se sem nevracej. Nechci tě vidět“ řekla téměř nenávistně. Jsem fakt blázen. Mě vzrušuje, když se takhle zlobí. Oči jí planou hněvem … Téměř si neuvědomoval, co dělá, když se k ní přiblížil. Drsně si ji k sobě přitáhl. Nevnímal, že se brání a odstrkuje ho. Vnímal pouze neuvěřitelnou touhu, která prostupovala jeho útrobami. Rychlými pohyby ji zbavil šatů. Uchopil její zadek do svých dlaní, natlačil ji zády na studenou zeď a její protesty umlčel hrubým polibkem. Po chvíli se přestala bránit a když do ní prudce pronikl, dokonce jí ze rtů splynul tlumený sten. Oni jsou mým prokletím! Proletělo jí ještě hlavou.

autor: Michelle M.