Hledání 11.

„Můžeš mi vysvětlit, kdes byl celou noc?“ ječela Nell jako smyslů zbavená, když se Bill druhý den ráno vrátil. Bill se jen ušklíbl. „To je moje věc. Nic ti po tom není“ a zabouchl za sebou dveře od koupelny. Pro jistotu otočil i klíčem, to kdyby ji náhodou napadlo přijít za ním. Zadíval se na sebe do zrcadla. To tedy byla noc. Tušil, že Tom umí být hodně divoký, ale tohle předčilo všechny jeho představy. Krk mu zdobilo množství zarudlých skvrnek, které určitě brzy změní barvu na temně fialovou. Budu to muset nějak zamaskovat, aby si toho nevšimla. Přivřel oči. Při vzpomínce na mučivé doteky Tomových dlaní mu z úst vyšlo tiché zasténání. Je to teprve několik desítek minut, co jsem od něj odešel a už mi zase chybí. Dnešní noc byla neuvěřitelně krásná. Plná vášně. Ale nejkrásnější bylo, když jsem se ráno vedle něj probudil. Dokázal bych se na něj dívat snad celý den. Spokojeně oddechoval a i ze spaní se lehounce usmíval. Pak když otevřel oči, usmál se na mě a řekl ta krásná slůvka “ Dobré ráno, lásko“, byl jsem nejšťastnější člověk na celém světě. Chci být jenom s ním, miluju ho, nemůžu bez něj žít a vím, že on cítí to samé. Konečně! Konečně jsem se dočkal!

Nell seděla v křesle a lakovala si nehty. Občas zavadila pohledem o Billa, ale jen ji to ujistilo, že s ní zřejmě vůbec nemíní mluvit. „Takhle to dál nejde“ odhodila vztekle lahvičku na stůl. „Můžeš mi říct, co se děje? Proč spolu ještě vůbec bydlíme? My už spolu totiž opravdu pouze bydlíme. Co se to s tebou děje, Bille? Já tě nepoznávám. Máš snad někoho jiného?“ V Billovi to vřelo. Doprčic, co chce slyšet? Ví sama moc dobře, proč jsem ještě neodešel. „Ty se mě ptáš, proč spolu ještě jsme? To přece víš sama nejlíp. Já žádný dítě nechtěl, to tys mě podrazila. Celý si to na mě nachystala. Tohle jsme si nikdy nedomluvili“ odsekl naštvaně. To Nell jenom popíchlo „Ty jsi takový hajzl. Měla jsem se na tebe vykašlat, když jsi se připlazil zpátky. Mohla jsem tušit, že mě zase jenom využiješ. Ty i tvůj povedený bratříček, oba jste mě využili a odkopli. To tys mu předhodil svoji holku, seš fakt zvrácenej.“ Při zmínce o Tomovi začala v Billovi vařit krev, proto vůbec neřešil, jak Nell narážku na Toma vlastně myslela. Zhluboka dýchal. Zachránil ho zvuk zvonku od dveří. „Otevřu“ vyskočila Nell z křesla.

„Ale, ale, to je mi ale překvapení“ ozval se Nellin rozrušený hlas od dveří. Ne, řekni, že to není ten, kdo si myslím. „Podívej Bille, kdo přišel. Zrovna jsme o tobě mluvili“ rozplývala se Nell, jako kdyby se před chvílí vůbec nehádali, a za ní do pokoje nejistě vstoupil Tom. Zlost byla ta tam. Bill vstal, udělal pár kroků naproti bratrovi a vypadal, že omdlí, Tom na tom nebyl o moc lépe. Nell stála mezi nimi a pohledem přelétala z jednoho na druhého. Nemohlo jí uniknout napětí, které mezi nimi bylo. Dívali se upřeně jeden druhému do očí. Lásko, musel jsem přijít. Vím, žes to nechtěl. Ale já to nedokážu. Nedokážu se tě vzdát. Chci tě. Zoufale tě potřebuju, copak to nechápeš? „Tak si sedneme, ne? Dáme si čaj“ prolomila Nell konečně dlouhé ticho a přesunula se ke kuchyňskému koutu. Dvojčata ji však vůbec nevnímala. Proč mě tak trápíš? Nevidíš, co se mnou dělá tvoje přítomnost? Konečně se pohnuli. Sedli si každý na jiný konec pohovky, jako by se báli jeden druhého. Nell je po očku pozorovala. Už dávno chtěla přijít na to, co se vlastně stalo, proč od ní Bill tehdy odešel, aby se zas pokorně po několika měsících vrátil zpět. Něco se stalo a klíčem k celé záhadě byl zřejmě Tom. Bill, který se vrátil, nebyl ten Bill, který ji opustil.

autor: Michelle M.