Hledání 9.

… a stanul tváří v tvář svému dvojčeti. „Bille“ vydechl. Bože, je to skutečně on. A je tak nádherný. Oči mu září jako nejtemnější hvězdy, má jiné vlasy. Úplně oněměl. Bez dechu se díval do té nejkrásnější tváře, kterou kdy spatřil. „Nazdar bráško“, usmál se Bill. Věděl, co Tom prožívá, a nemohl se ubránit blaženému pocitu vítězství. Vzpamatuj se, Bille, tohle skončilo, nepamatuješ? Tom to skončil, odmítl tě, žádné pocity vítězství. Máš svůj život, tohle je uzavřená kapitola … Bill rychle nabyl ztracenou rovnováhu „Dlouho jsme se neviděli“.

S Tomem se všechno točilo. Objekt jeho nejtajnějších snů stál vedle něj. Neposlouchal, co mu Bill vypráví, vdechoval jeho svěží vůni, mrazivé vlny zesilovaly. Téměř necítil konečky prstů, ve kterých drtil štíhlou sklenku. Když si představoval setkání s bratrem, vždycky věděl, co by mu řekl. Najednou ze sebe nedokázal vypravit ani slovo. Odvážil se na bratra podívat. Je ještě krásnější než byl. Nebo jsem si to dřív neuvědomoval? Tom nespouštěl oči z bratrových rtů, které se během řeči měkce pohybovaly. Bill živě gestikuloval a když Tom pozvedl k ústům skleničku, jejich ruce se setkaly. Oběma projelo neskutečné vzrušení. Nedokážu to, nedokážu tomu vzdorovat! Bill zapomínal, že sem přišel jen proto, aby Toma viděl, jen z povzdálí, dříve než… Ani to nedokázal, musel s ním mluvit.A teď? Zase se dostáváme tam, kde jsme skončili. Zase to bude bolet! Já nechci, aby to bolelo! V mém životě už není pro Toma místo! Tom cítil, že v bratrovi se odehrává něco zásadního. Nechtěl porušit to, co mezi nimi v tu chvíli bylo. Okouzleně si prohlížel jeho tvář, prozrazující protichůdné myšlenky. Tak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal. Tolik jsem po něm toužil a teď tu stojí přede mnou. Stačilo by jen natáhnout ruku a dotknout se ho, abych se přesvědčil, že se mi to zase jen nezdá. Natáhl ruku k bratrově tváři a dlaní se dotkl té hedvábné kůže. Přejížděl prstem po oblouku obočí, po hraně lícní kosti, nosu až spočinul na sametových rtech, které se v očekávání chvěly.

Uchopil bratra za ruku a už se s ním prodíral ven na zahradu, kde by našli trochu soukromí. Zastavil se ve stínu magnólie, která právě shazovala růžovobílé okvětní lístky. Stáli proti sobě na měkkém koberci květů. Zase to mrazení po celém těle, roztoužené pohledy vášní potemnělých očí, nedočkavé ruce. Dvojčata se k sobě tiskla, jako by to mělo být naposledy v jejich životě. Nemohli se nabažit přítomnosti toho druhého. Rychlé údery srdce zpomalovaly schopnost rozumného uvažování a když se jejich rty konečně dotkly, oběma bylo jasné, že opět překročili hranici, kterou tak pracně tolik měsíců budovali. Tom se snažil být maximálně něžný, ale touha po Billovi mu to znemožňovala. Dravě se dobýval do bratrových úst, plenil každé jejich zákoutí. Tiskl zuby Billovy jemné rty, zatímco si vrýval do rukou tvary bratrova těla. Tlačil bratra hlouběji do stínu stromů a nedočkavě se dostával pod jeho oblečení. Bill byl jako v ohni, bratrovy ruce pálily jeho jemnou kůži, tělem mu probíhalo neuvěřitelné vzrušení. Ještě naposledy! pomyslel si, když pod tíhou Tomova těla padal do sametových květů.

S odeznívající rozkoší se oba pomalu vraceli do reálného světa. Právě prožili to nejkrásnější, co dosud poznali. Milovali se s vědomím Damoklova meče nad jejich hlavami, odloučení jen násobilo jejich prožitek. Štěstí, které se rozlévalo Tomovým tělem, bylo neskutečné. Bože, děkuju. Splnilo se to, po čem jsem tolik toužil. Bill je zpátky, pořád mu na mě záleží. Nezapomněl na mě! „Lásko, jsem tak šťastný“ zašeptal a sledoval bratra, který si mlčky oblékal bundu. Bill se po něm podíval a sedl si k němu zpátky na zem. Tom pohladil bratra po černých vlasech „Musím ti toho tolik říct a hlavně se ti musím omluvit. Ublížil jsem ti a nikdy jsem toho nepřestal litovat. Bille, nechci tě zase ztratit. Nedokážu bez tebe žít, umírám bez tebe. Omlouvám se, lásko, za tu bolest, kterou jsem ti způsobil. Já … miluju tě, Bille. Teď už to vím“.

Konečně Bill zdvihl k Tomovi uslzené oči „Tome, moje srdci ti bude patřit po všechny dny, které budu na tomhle světě. Nikdy jsem nikoho nemiloval tak jako tebe, ale … Vrátil jsem se k Nell a čekám s ní dítě!“

autor: Michelle M.