Hledání 5.

Bill se probudil asi v jedenáct a od první chvíle se cítil naprosto skvěle. Takový osvobozující pocit už dlouho nezažil. Šel do koupelny a zatímco prováděl ranní hygienu spokojeně si prozpěvoval. Měl pravdu, ráno moudřejší večera. Když se nalíčil a učesal, začal házet všechny své kosmetické přípravky do kufříku. Rozhlédl se po koupelně, jestli na nic nezapomněl a kufřík postavil do chodby. Ze skříně vytáhl svoji cestovní tašku a začal si tam skládat oblečení. Cítil se tak báječně, že měl pocit, že zvládne všechno na světě.

Nell se posadila na posteli a nevěřila vlastním očím. „Někam jedeš, Bille?“ zeptala se. Bill se otočil, jako by si teprve teď uvědomil její přítomnost. Sedl si k ní na postel, uchopil její ruku do své a řekl „Ano. Vlastně ne, nikam nejedu. Jenom jsem se rozhodl, že se odstěhuju zpátky k našim.“ Nell na něj nevěřícně vytřeštila oči. „Cože? Co jsi to říkal? Ty se stěhuješ ode mě pryč? A to mi říkáš jen tak a zrovna po dnešní noci?“ Nemohla přehlédnout ohníčky v Billových očích. Nechápala, proč dělá to, co dělá. Vždyť dneska v noci to byla tak nádherné, plné vášně, tak dráždivě smyslné. Doufala, že to jejich vztah zlepší, ale vypadá to, že právě naopak. Bill ji pohladil po tváři a zašeptal „Promiň mi to, nechtěl jsem ti ublížit, ale musím to udělat. Miloval jsem tě, ale něco se stalo, něco se ve mně zlomilo a já už takhle dál žít nemůžu a ani nechci. Nevím, jestli budu šťastnější, jestli mě čeká něco lepšího. Já to nevím, ale musím to zkusit. Budeš mě teď asi nenávidět, ale snad mě jednou pochopíš. Zasloužíš si někoho lepšího než jsem já. Promiň“. S těmi slovy se zdvihl z postele, popadl své tašky a bez jediného pohledu zpět odešel.

Nell nemohla uvěřit tomu, co Bill právě řekl a udělal. Měla pocit, že se celý její život zhroutil jak domeček z karet. Vzala do ruky telefon a roztřeseně začala vytáčet známé číslo. Na druhém konci se ozval rozespalý hlas „Ano?“ „Tome? Tady Nell. Já … mohl bys, prosím tě, hned přijet? Něco se stalo.“ „Něco s Billem? Hned jsem tam“.

Tom si rychle opláchl obličej studenou vodou, ve spěchu na sebe naházel džíny a tričko. Kšiltku si nasazoval cestou ze schodů. Houkl na matku, která v kuchyni připravovala oběd. „Mami, musím teď pryč. Nevím, kdy přijdu, jo? Čau“.

Za chvíli už zvonil u dveří bratrova bytu. Otevřela mu Nell v bílém županu, celá ubrečená. Chvatně vstoupil dovnitř, zatřásl jejími rameny a vykřikl „Co se mu stalo, tak mluv?“ Nell se rozbrečela ještě víc „On …“ Začala vzlykat a nemohla ze sebe dostat žádné slovo. Tom s ní surově zatřásl „Tak mluv, co je s Billem?!“ Nell si otřela rukávem oči a zašeptala „Tome, on mě opustil!“

„Cože?“ zarazil se. „Bill od tebe odešel? A proč? Kam šel? Co ti řekl?“ sypal ze sebe otázky jednu za druhou. Trochu se uklidnil, hrozně se vyděsil, že se bratrovi něco stalo. Tohle byla ta lepší varianta. Dovedl Nell do obýváku a usadil ji na pohovku. Uvařil dva hrnky čaje a sedl si vedle ní. „Tak povídej, co se stalo?“ Nell se mezitím trochu zklidnila. Přitáhla si nohy pod sebe a do obou rukou uchopila hrnek s čajem. „To já právě nevím. Neřekl mi to přesně, jenom že už takhle dál žít nemůže a musí odejít. Ale kdybys ho viděl, Tome … Snad nikdy mu oči nezářily tak, jako když odcházel … Vůbec tomu nerozumím. V noci, když se vrátil, jsme se ještě milovali. Bylo to tak úžasné. Snad nejkrásnější, co jsme kdy zažili a ráno odešel.“ Její oči se znovu zaplnily slzami.

Tak Bill ji nechal. Proč to udělal? Souvisí to s tím, že jsem se s ní vyspal?Pro ni to bylo nejkrásnější milování, které zažila. Páni, normálně by mě to ohromně těšilo, ale dneska ne. Cítím se blbě, že jsem ji takhle podvedl. A Billa vlastně taky. Ale ji by to ranilo víc, ještě že to neví. Do jeho myšlenek se vkrádala jedna neodbytná. Udělal to kvůli mně? Že by to nebyla jenom hra? Že by to Bill myslel vážně?

„Budu muset jít, Nell. Zkus na to nemyslet a trochu se vyspat. Bude to lepší, uvidíš.“ S těmi slovy ji vytáhl na nohy a nasměroval do ložnice. V duchu už byl ale doma, kde, jak doufal, už byl i jeho bratr. Procitl, až když cítil, že jej Nell stahuje k sobě. „Nell, to přece nejde. Pusť mě.“ vysmekl se jí a prudce vyskočil. „Proč ne?“ zeptala se plačtivě „přece jsi vždycky …“ nedopověděla. „To bylo, ale teď je všechno jinak“ odpověděl Tom a odešel.

autor: Michelle M.