autor: fyredancer
To ráno bylo zářivé a slunečné. V ulicích se vznášel jemný opar, jak se pomalu blížil podzim a slunce ranní rosu pomalu vypařovalo k obloze. To mladého muže kráčejícího ulicí pobízelo ke svěží chůzi, zatímco si mnul paže. Bylo ještě brzy, ale on měl rád tichá rána. Byla to neobvyklá doba pro rande, ale cokoliv pozdějšího by nesedělo s jeho denním rozvrhem.
Bill se chystal sejít s mužem.
Stále se snažil si na tu myšlenku zvyknout. Nikdy dříve nic takového neudělal. V žaludku mu to vířilo vzrušením, které připisoval energické chůzi, ale věděl, že je v tom více. Má se s někým setkat, s někým, koho měl skutečně rád. Toho rána si dal extra záležet na svém vzhledu a prchnul z domu, aniž by pronesl jediné slovo na rozloučenou ke svým rodičům nebo sourozencům. Mysleli si, že se má setkat se Sloane na společné studium před přednáškami. Bill polkl smích dřív, než mohl vybublat ven.
Jakmile opustil dům, dodal si trošku make-upu, ten druh, který předtím použil jen na Halloween nebo na párty v klubu se Sloane. Použil také trochu lesku na rty a s pomocí malého zrcátka, ukradeného jedné ze svých sester, dodal také oční linky a průhledné třpytivé stíny. Když si sám sebe prohlížel, v žaludku se mu vytvořil podivný uzel, ale když uvažoval, že by to byl v tom zrcadle kdokoliv jiný, pomyslel si, že vypadá dobře, dokonce ´pěkně´, jak už jej dřív nařkla jedna z jeho kamarádek. Pro teď chtěl vypadat dobře – pro své ´rande´.
V okolí Billova domu a kampusu nebylo příliš kaváren, kam by se dalo dojít pěšky, ale on a Tru se dohodli na jedné, která byla v té oblasti a kterou oba znali. Krátce jej napadlo navrhnout Starbucks, ve kterém pracoval, ale rychle tu myšlenku zavrhl. Dokonce i když Danice, jejich asistentka manažera, byla lesba, v žádném případě to neznamenalo, že zbytek zaměstnanců by se na ně nedíval úkosem.
To byla výmluva, kterou Bill sám pro sebe použil, aby s tím v práci nemusel vyjít na povrch.
Mimo to, odůvodnil si už dříve, nebylo to tak, že by měl jakýkoliv důkaz, o kterém by se dalo mluvit. Bylo to, jako by hlavní rys toho být gayem v jeho životě chyběl: vztah nebo alespoň sexuální zkušenosti. Zkušenost, o které by mohl mluvit a pyšnit se jí. Dokonce Sloane zažívala víc akce než on.
Bill násilně zavedl své myšlenky jiným směrem. Kvůli tomuhle se s Tru nescházel, alespoň ne prozatím. Tohle byla pokusná předehra rande na slepo. Jeden druhého už znali. Ale proč tedy Tru navrhl, aby se sešli, pokud ne proto, aby zjistili, jestli by byli kompatibilní i na něco více?
Dokonce i přátelství by bylo fajn, řekl Bill sám sobě, ale jeho myšlenky byly zmatené. Věděl, že chce, téměř očekává něco více.
Upravil si svůj batoh a přesunul si nálož knih do pohodlnější pozice. Nebyla to tak úplně lež, jen polopravda. Po setkání s Tru, pokud by věci nešly tak dobře, jak doufal, mohl jít do centra kampusu a trochu se před přednáškou z historie učit.
To mu do hlavy vyslalo nový řetězec myšlenek. Matka na něj opět tlačila, aby změnil hlavní obor, dokonce i když to už jednou udělal. Sloane, nebo to možná byla Liz, se zmínila krátce poté, co svůj obor změnil, že angličtinu si obvykle vybírají lidé, kteří nemají představu, co by chtěli po vysoké škole dělat. Byla to pravda. Nevěděl, co chce po škole dělat. Jeho hlavním cílem bylo prostě vypadnout z domu. Tak nějak věděl, že na to bude potřebovat práci, a to lepší, než jen podávat kávu. Jen tomu prostě nikdy nevěnoval všechnu tu pozornost, kterou si to zasloužilo, bylo to až příliš velké úsilí. A koneckonců, nedělal svou část tím, že pracoval dostatečně na to, aby se sám podporoval, zatímco chodil do školy a zbytek odevzdával otci jako nájem?
Bill dorazil do kavárny s jinou dráhou myšlenek, než s jakou opustil dům. Vzrušení se otupilo, zatímco zvažoval své možnosti, myslel na setkání s nenápomocným školním poradcem a hloubáním mezi ohromujícím množstvím informací v centru povolání. Alespoň jeho sestra Angie věděla, co chce, což mu jeho matka pravidelně předhazovala. Byl tak zaměstnán tím být nejstarší, že dosáhl dvaceti, aniž by věděl, co chce sám dělat, namísto toho, aby se podřídil potřebám ostatních.
Otevřením dveří od Java Shack v něm znovu obnovilo ten nervózní pocit. Prohlédl si interiér kavárny. Kromě baristky otírající pult tam bylo prázdno. Vypadalo to, jako by právě otevřeli.
„Dobré ráno,“ řekla mu dívka s veselým přikývnutím. Naznačila široké možnosti pohybem ruky. „Posaďte se, Shannon by měla přijít každou chvíli.“
To místo, které Tru vybral, bylo více jako skutečná kavárna. Na rozdíl od fastfoodových kaváren tam stále byla obsluha a nabízeli toho víc než jen kávu. Bill zaváhal nad tím velkým výběrem, a nakonec si vybral stůl u okna a posadil se zády ke dveřím. Nechtěl ho vidět přicházet. Co když bude zklamaný?
„Zdravím,“ ozval se po jeho levé straně ospalý hlas. Servírka Shannon mu věnovala úsměv, který vypadal živěji, než zněl. Vzhledově mu připomínala Sloane, ale její vlasy byly delší a zrzavější, a oči měla zářivě zelené.
„Dobré ráno,“ odpověděl Bill. „Podáváte kávu americano?“
„Jo, dáte si ji?“ Zeptala se Shannon.
„Jednu velkou a croissant, pokud je máte,“ řekl Bill.
„Velkou, tím myslíte třetinku?“ Zeptala se.
„Jo.“ Bill se opřel, zatímco servírka odešla. Jistě, Starbucks terminologie nebyla využívána jako univerzální, ale všichni věděli, co znamená ´velká´. Bylo vtipné, jak baristé v nezávislých kavárnách tak zuřivě odmítali jakýkoliv náznak Starbucks hatmatilky. Koneckonců, vlastně jim to nemohl mít za zlé. Soustředil se na triviální detaily, protože nechtěl myslet na tu hlavní věc, která se k němu blížila. Bill se chvíli různě vrtěl, pak se podíval na hodinky. Přišel brzy, zřejmě aby si zvykl na neznámé prostředí. Napadlo jej vytáhnout si knihu do historie, ale věděl, že by se na ten text stejně nedokázal soustředit. Zvuk baristky pracující za pultem mu byl známý, a zároveň rozptylující. Když se Shannon vrátila s jeho nápojem a croissantem, Bill vložil více koncentrace než obvykle do odměřování cukru a míchání. Zaslechl cinknutí zvonku nad dveřmi a na tvářích ucítil horko.
„Ahoj… jsi to ty, nebo ne?“
Ten hlas byl povědomý. Na okamžik to téměř dávalo smysl, jako by dva kousky toužící po spojení konečně zapadly na své místo. Koneckonců už Tru znal, dokonce i když jen v neosobní rovině černého textu. Dávalo smysl, podivným způsobem, že by jej měl poznat, i když jej nikdy předtím neslyšel promluvit. Pak Bill ucítil, jak mu ztuhla krev v žilách a napůl se otočil přes opěradlo židle, aby se podíval na muže, se kterým se měl setkat.
Tom Kaulitz zněl stejně tak šokovaně, jako se cítil Bill, když se zarazil u okraje stolu, který Bill vybral. „Ty… ehm… páni.“ Položil si dlaň na čelo a vypadal omráčeně. Když znovu promluvil, zněl, jako by jen hádal. „Ty jsi Dawntreader.“
Bill se na své židli nahrbil. „Ano.“ Panebože, něco velmi hlasitého v přední části jeho mysli zašeptalo: já věděl, že tohle byla chyba.
Tom vklouzl na židli naproti němu, obezřetně jako zvíře připravené kdykoliv uprchnout při náznaku nebezpečí. „Takže… ehm… čau.“ Své černé dredy měl zastrčené pod barevnou proužkovanou kšiltovkou nasazenou na černou čepici. Slušelo mu to a tvářil se naprosto zaskočeně.
„Kdybych to věděl…“ Bill svá slova polkl. Chtěl říct, nikdy bych nesouhlasil se setkáním. Ale to byla celá pointa toho všeho, ne? Souhlasil, protože to nevěděl. Ve zbytečném gestu si rukou odhrnul vlasy. Přinutil se ke smíchu, který zněl spíš, jako by se dusil. „No, nenavrhnul bych setkání v kavárně.“
„Nápodobně.“ Tom vypadal nepohodlně, ale pokusil se o úsměv. „Takže ty jsi Dawntreader*. Odkud ta přezdívka?“
Bill se na něj zadíval. „Já… už si nepamatuju.“ Pokrčil rameny. Tvář mu hořela. Věděl to moc dobře. Četl Letopisy Narnie tolikrát, že se vstřebaly do všech buněk jeho těla. Taky věděl, že Tru – ne, Tom – četl jen první díl, ´Lev,Čarodějnice a Skříň.´
Tom se zasmál ničemu určitému. „Víš, když jsem tě na netu potkal poprvé, myslel jsem si, že jsi holka.“ Otevřel papírové menu a okamžitě se do něj ponořil.
„To si pamatuju,“ řekl Bill tiše. Nepřitáhl Tomovu pozornost ke skutečnosti, že Bill si myslel to samé po několik prvních konverzací, které spolu vedli. Nakonec ´TruBishonen´ ten špatný úsudek opravil a pevně konstatoval, že skutečně není lesba. Jeho přezdívka, jak vysvětlil, přišla z jeho víkendového zlozvyku sledování anime a ze skutečnosti, že mu jedna kamarádka až příliš často říkala hezounku. Potom, kdy se jeden druhému vysmáli za to, že si oba mysleli, že ten druhý je holka, nastala chvíle, kdy opravdu začali být přátelé…
Bill měl každou jednotlivou konverzaci uloženou na disku.
Věděl, že jakmile dorazí domů, nejspíš si každou z nich projde a bude porovnávat osobnost TruBishonena se skutečnou osobností Toma. Byla to téměř bolestivá myšlenka, jako by někdo, koho znal a na kom mu záleželo, z jeho života náhle zmizel.
Jejich servírka Shannon se zjevil jako na zavolanou a věnovala Tomovi ten druh zářivého, upřímného úsměvu, kterého Billa ušetřila. „Trochu kávy pro lepší studium?“ Nabídla a přiložila si ruku v bok. Koketně, stejným způsobem, jako to dělala každá osoba ženského pohlaví nacházející se okolo Toma, ať už vědomě nebo ne.
„Jo, dal bych si něco, co mě probudí,“ řekl Tom a opětoval jí úsměv. „Dal bych si půl litru anglického čaje a borůvkový muffin.“
„Hned to bude,“ odpověděla Shannon a vzala od něj menu, než pohlédla na Billa. „Něco dalšího pro vás?“
Bill utrhával ze svého sotva ujedeného croissantu. „Já jsem v pohodě.“ Ta slova zněla nuceně i jeho vlastním uším.
Podívali se jeden na druhého přes stůl. Bill se napřímil ze svého nahrbení a uhnul očima před Tomovým pohledem. Tohle byla nejdelší chvíle, jakou se na něj kdy díval, pomyslel si a uvažoval nad tou hlubokou, hnědou barvou Tomových očí, zatímco se snažil přijít na to, jak říct, že tohle byla chyba.
„Tohle bych nikdy nečekal,“ řekl Tom rozpačitě.
„Očividně,“ to slovo Billovi vyklouzlo z úst a on zčervenal a zvedl svou kávu, na okamžik v ní hledal útočiště. Pak řekl, aniž by se na Toma podíval. „Ty nejsi gay.“ Ta jistota, se kterou Tom flirtoval s dívkami mezi jejich zaměstnanci, s atraktivními zákaznicemi, to bylo něco, co nemohlo být hrané. Kradmo Toma sledoval dost na to, aby věděl, že jeho zájem o ženy je upřímný.
Rozhodně nad tím dostatečně často přemýšlel.
„Ne, nejsem,“ souhlasil Tom. Čekal s odpovědí, dokud Shannon, zrychlenou obsluhou, před něj nepostavila čaj a muffin, než se znovu vzdálila z doslechu. „Jsem bi.“
„Opravdu.“ Bill svůj croissant natrhal na ještě menší kousky. Všechna ta lehká familiárnost, kterou měl s TruBishonen, byla pryč. Bylo to, jako by Tru a Tom byli dva odlišní lidé.
Bylo by to stejné, kdyby Toma osobně dodnes neznal?
Ano, rozhodl se, opět s naprosto svázaným jazykem. Tom byl až příliš dobře vypadající. Byl to jeden z důvodů, proč byl ochotný se setkat s někým, koho poznal online. V duchu měl pocit, že ať už TruBishonen vlastnil jakýkoliv vzhled, budou přibližně na stejné úrovni.
„Já tohle nemůžu.“ S tichým cinknutím Tom položil hrnek zpátky na talířek.
„Nemůžeš co?“ Zeptal se Bill, polekaně zvedl hlavu, přesně tohle čekal. Od okamžiku, kdy Toma spatřil, čekal, až ta slova řekne. Měl Toma rád až příliš moc. Bylo nemožné, aby jej Tom měl rád stejným způsobem. Nebo spíš jej chtěl až příliš moc.
I TruBishonen byl někdo, koho měl rád.
„Tohle…“ Tom ukázal rukou do prázdného vzduchu mezi nimi, na to trapné ticho, které naplnilo prostor, kde by měla probíhat konverzace. „Chci říct, že jsem chtěl ulovit někoho, koho neznám. Totiž, koho neznám osobně. Tohle… no… tebe už znám, Bille.“
Tom byl už mimo oblast mít rád, a přešel do oblasti ´nikdy nemohl mít´.
Bill si odhrnul pramen vlasů, který se mu uvolnil. Znělo to jako výmluva a oni to věděli. „Už jen to, že jme oba tady, znamená, že jsme jeden druhého vůbec neznali.“
Tom zamrkal, pokusil se usmát. „To není… no… asi…“ Zhluboka se nadechl. „Co se snažím říct, je-„
„Dovol mi ti to ulehčit,“ přerušil Bill jeho koktavá slova. „Nejsem dost hezký?“ Nebo možná jen ne dost zajímavý, dodal v duchu. Byl si jistý, že nechodil do stejných klubů jako Tom. Když už šel, bylo to kvůli Sloane, která jej vytáhla ven. Pro Toma byl jen kluk u espresso baru, dobrý pracovník, opravdu tichý, ne někdo zajímavý, jako byla Sloane, se kterou by strávil několik extra chvil konverzací plnou lichotek. On nebyl holka.
„Ach, absolutně, já nerandím s klukama, kteří nejsou tak hezcí, jako jsem já,“ souhlasil Tom, ale ze rtů mu přitom odkapával sarkasmus. Zazíral. „Ty to myslíš vážně. No, neřekl bych, že jsi nehezký…“
Bill ho přerušil. „Já ano.“ Bylo lepší, rozhodl se, skončit to hned teď. Už byl dostatečně odmítnut, takže možná bylo na čase už to nechat být. Byl do Toma blázen už dost dlouho. Bylo smutné, že ten sen teď musel skončit tímhle způsobem… „Díky za kávu.“ Znělo to hloupě, jen tak to říct. Pracovali v kavárně, proboha. Když se zvedl na nohy, hodil na stůl dost bankovek, aby pokryly jeho účet.
„Bille, počkej,“ řekl mu Tom, jeho tón byl rozkazovačný. Odstrčil svůj čaj a začal vstávat.
„Mám tě rád, Tome,“ řekl Bill místo odpovědi a hodil si batoh na rameno. Srdce mu bolestivě poskakovalo a tisklo se mu na žebra. „Nechci tě přestat mít rád, takže myslím, že radši půjdu.“ Když se otočil, ten pocit se mu přesunul do žaludku a tlačil jako olovo. Cítil na sobě Tomovy oči a setkal se přes pult se Shannoniným pohledem. Tváře mu zrudly ponížením. Risknul to a koukejte, co mu to přineslo.
Byl hloupý? Tom ho požádal, aby zůstal… možná. Ne. Tom by lépe vycházel s tou servírkou. Pravděpodobně byla více jeho typ.
Bill se rozhodl, že to přece jen nebyl lepší pocit, být tím, kdo
iniciuje odmítnutí.
*Dawntreader = Jitřní poutník. (Třetí díl Letopisů Narnie se jmenuje
Prince Caspian and the Voyage of the Dawn Treader – Princ Kaspian a Plavba Jitřního poutníka)
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Ale no tak Billy, to bylo přece zbytečné. Pravda, Tom mohl zvolit jiná slova, ale nebylo to úplné odmítnutí. Myslím, že byl prostě v šoku z toho, že je to někdo, koho zná.
Jsem zvědavá, jestli spolu budou udržovat online konverzaci a kam to celé povede, respektive jak dlouho potrvá než to dojde tam, kam to dojít prostě musí.
Bill to trochu přepískl jsem zvědavá jak to bude v práci.
Bill chce utiecť a na všetko zabudnúť. Ale nemyslím si, že mu to Tom dovolí. Keď už nič iné, isto bude zvedavý. Ďakujem za preklad.
No, tak to nebylo úplně rande podle mých představ.. a jistě ani podle Billových.. 😀 Od obou jsem teda čekala jiné chování, uznávám, ale snad to bude pokračovat lépe, dají si ještě šanci a další rande dopadne mnohem lépe.. i když si teď neumím představit, jak to bude vypadat další den v práci, až se potkají.. 😀 Díky za překlad. 🙂