autor: elvisfan
„Tome, mohl by ses prosím ztišit?“
„Ach, omlouvám se,“ odpověděl Tom sarkasticky. „Nečekal jsem, že si má žena odletí na pohřeb své tety a strýčka a vrátí se s novým hostem.“
„Tome…“
„Ach, ale on není host, že, Nat? Pozvala jsi ho, aby tady bydlel, aniž by ses mi o tom předem zmínila.“
„On je rodina, Tome.“
„Je to bratranec, kterého jsi neviděla ode dne, kdy jsme se vzali.“
„A teď jsem všechno, co mu zůstalo!“ Natálie téměř vykřikla. „Podívej, buď mohl jít domů se mnou, nebo by šel do pěstounské péče, dokud mu nebude osmnáct. To jsem nemohla dopustit, Tome. Ani jsem o tom nepřemýšlela.“
„Očividně.“
Natálie ze sebe vypustila otrávený povzdech a posadila se na postel.
„Chápeš, proč jsem naštvaný, nebo ne?“ Zeptal se Tom a jeho hlas byl o něco klidnější, když se opřel o zeď, s rukama hluboko v kapsách.
„Nejsem úplně netečná k naší situaci, Tome,“ odfrkla si Natálie.
„My sotva přežíváme, Nat. Jsme pozadu téměř se všemi našimi účty, oba děláme přesčasy, kdykoliv jen můžeme, a teď tady máme třetí žaludek ke krmení.“
„Není to žádné batole. Je mu sedmnáct.“
„Skvělé. Je to teenager s bezedným žaludkem.“
„Viděl jsi ho, Tome. Vypadá snad, jako by hodně jedl?“
„Jak se někam dostane, když budeme oba dva v práci?“ Pokračoval Tom, zcela lhostejný k sarkasmu své manželky.
„Má své vlastní auto. Přiveze ho sem nějaká společnost, která… zřejmě dováží auta, nebo tak něco.“
„A chceš ho vzít nakupovat, aby si dal do pořádku pokoj pro hosty.“
„Mluvím o novém povlečení a možná nějakých plakátech na stěny, proboha! Nežádám tě, abys mu k domu přistavěl nové křídlo!“ Natálie si prohrábla své rozcuchané blond vlasy a zhluboka se nadechla. „Podívej, Gordon a Simone nechali Billovi všechno, co měli. Jakmile se jejich dům prodá, tak ty peníze dostane. Jejich právník říkal, že to všechno půjde na jeho svěřenecký fond. „Pokud vím, tak tady prostě rok pobude, a potom chce jít zpátky do Chicaga na vysokou.“
„Já vím, že si nemyslíš, že…“
„Ne, Tome. Nemusíme ho podporovat na vysoké škole. Od toho je ten svěřenecký fond. Každý měsíc z toho dostane nějaký příspěvek a zbytek dostane, jakmile mu bude jednadvacet. Ale teď jsme za něj zodpovědní. Dáme mu střechu nad hlavou, jídlo, a pokud to pro tebe není příliš velký problém, tak i trochu laskavosti a soucitu.“ Rozešla se ke dveřím a poté se otočila, aby na Toma zazírala, ale namísto toho ucítila, jak jí v očích pálí slzy. „Já si uvědomuju, že tohle není zrovna ten nejšťastnější domov, do kterého vstoupil, Tome.“ Vztekle ukázala dlouhým nehtem ke dveřím. „Ale možná bychom kvůli tomu klukovi tam mohli odsunout stranou všechny ty ostatní sračky.“
***
V době, kdy se Tom o pár minut později dostal do kuchyně, vybíjela si Natálie svou frustraci na hrncích, pánvích a dvířkách skříněk. Na vteřinu se napjala, když ucítila Tomovy paže, poté se do nich uvolnila.
„Omlouvám se,“ zamumlal Tom a zabořil jí nos do vlasů. „Jsem ten největší pitomec na světě.“
„Máš daleko k největšímu pitomci na světě, Tome.“ Natálie se otočila kolem dokola a položila si bradu na hruď svého manžela, dívala se na něj smutnýma očima. „Kompletně jsem tě tím zaskočila a je mi to líto. A vím, že máš strach o peníze, ale… Já si nedokážu dělat starosti o nic jiného než jen o Billa. Nemůžu si dělat starosti o… to, že jíst ve skutečné restauraci je luxus, nebo že jsme několik dní po výplatě zase zlomení, nebo…“
„Já to chápu, opravdu.“ Tom políbil svou ženu na vrcholek hlavy a opřel se zády o kuchyňskou linku. „Jsme Billova rodina, takže… uděláme, co musíme.“
„Děkuju.“ Natáliin úsměv byl směsicí úlevy a vděčnosti. „Teď musím začít s večeří, takže pokud…“
„O to už je postaráno.“
„Ty si děláš srandu.“
„Nat, prosím, věnuj mi trochu uznání.“ Tom otevřel ledničku a vytáhl skleněnou zapékací mísu. „Já vím, jak uvařit těstoviny, osmažit trochu mletého hovězího masa a zamíchat spoustu hovadin dohromady v zapékací míse.“
„Mmm, zapečené špagety. No, ještě ne zapečené.“ Natálie se na svého manžela usmála. „Díky, zlato. Dám dohromady salát, než se to upeče, a budeme mít hotové jídlo.“
Natálie zaklepala na Billovy dveře, jakmile byla večeře hotová, ale Bill trval na tom, že nemá hlad.
„No, pokud jsi si jistý,“ řekla mu Natálie a nekomentovala jeho červené, napuchlé oči. „Dej mi vědět, pokud si to později rozmyslíš a já ti s radostí něco ohřeju.“
Bill jí poděkoval, ujistil ji, že jí dá vědět ve vteřině, kdy pocítí hlad, a zavřel dveře. Natálie a Tom jej sotva spatřili během následujících 48 hodin.
„Pořád nemá hlad?“ Zeptal se Tom, když Natálie o dva dny později vstoupila do kuchyně.
„Měli bychom si dělat starosti, Tome?“ Natálie se posadila ke kuchyňskému stolu a nabodla na vidličku kus hovězí pečeně. „Je tady dva dny a téměř nevyšel ze svého pokoje.“
„Možná, že se… stydí?“ Zeptal se Tom, když se pustil do své vlastní večeře. „K čertu, jeho rodiče před týdnem zemřeli a teď bydlí se dvěma lidmi, kteří jsou, v každém slova smyslu, úplně cizí.“
„Já vím, ale…“
„Cítila ses ty velmi společensky poté, co tvá matka zemřela? Nebo když se tvůj táta vypařil?“
„Dobře. Chápu to.“ Natálie po Tomovi hodila pohledem a poté otočila hlavou směrem k Billovu pokoji.
„Podívej. Říkala jsi, že jsi ho minulou noc slyšela v kuchyni, a včera se někdo sprchoval ještě před tím, než jsme ty nebo já vylezli z postele. Takže, pokud se sem někdo nevloupává a neukrade nic jiného, kromě naší elektřiny a vody, tak přinejmenším sám sebe koupe a krmí.“
„Prostě není připravený být v něčí společnosti,“ došla k závěru Natálie s přikývnutím. „Okay, máš pravdu. Prostě jen potřebuje trochu času.“
***
Natálie nebyla příliš šťastná, že její naprosto nádherný sen o Bradu Pittovi byl zničen zvoněním telefonu. Zamžourala na hodiny u postele a uvažovala, kdo jí volá ve dvě hodiny ráno, jen aby zůstala zírat na Billovo jméno na displeji. Zaslechla mumlání z druhé strany postele a podívala se přes rameno na Toma, když zvedla hovor.
„Bille?“ Zeptala se a posadila se, aby se více probrala. „Proč mi voláš ze svého pokoje?“
„Natálie?“ Billův hlas byl tichý a roztřesený. „Omlouvám se, že volám tak pozdě.“
„Zlatíčko, o čem to mluvíš?“ Natálie vstala a zamířila na chodbu. Otevřela Billovy dveře a zůstala zírat na prázdnou postel. „Bille, kde jsi?“
„Upřímně si nejsem jistý.“
„Co se děje?“ Zeptal se napůl spící Tom z chodby.
„Bill tady není,“ řekla mu Natálie. Zvedla ruku, když se snažil říct něco víc. „Bille, co se stalo? Proč jsi odešel?“
„Nemohl jsem spát, a tak jsem myslel, že bych se šel projet,“ vysvětlil Bill. „A skončil jsem na dálnici a… Já nevím, kde teď jsem. Omlouvám se, že jsem si vzal bez zeptání Tomův náklaďák, ale věděl jsem, že ty bys nechtěla, abych ti v autě kouřil.“
„Ach, zlatíčko, s náklaďákem si nedělej starosti,“ odpověděla Natálie. „Jsi v pořádku?“
„On je v mém náklaďáku?“ Zvolal Tom a podíval se skrz žaluzie v ložnici. „Ten haj…“
„Jsem v pořádku,“ odpověděl Bill. „Jen… ztracený. Chci říct, že vím, že jsem v Green Valley, protože sedím u benzinky a ten chlápek tam říkal, že jsem v Green Valley.“
„Je v Green Valley,“ řekla Natálie Tomovi a cítila úlevu, že Bill alespoň není zraněný.
„Green Valley je odsud několik hodin!“ Tom téměř vykřikl.
„Říkal, že by mě mohl nasměrovat zpátky na dálnici,“ pokračoval Bill. „Ale… nevěděl jsem, kam dál, jakmile bych se dostal do Phoenixu. Tak jsem zůstal tady.“
„To je v pořádku,“ ujistila ho Natálie. „Lepší je zůstat na místě, než se znovu ztratit.“
„Ale aspoň bych teď byl ztracený někde ve Phoenixu. Natálie, moc se omlouvám.“
„Neomlouvej se, Bille. Aspoň, že jsi v pořádku, to je důležité.“
„Ale vsadím se, že Tom je naštvaný, že jsem si vzal jeho náklaďák.“
Billovi spadla hlava proti opěradlu sedadla, byl si jistý, že jej Tom bude už navždy nenávidět, zatímco Natálie pohlédla na svého manžela, který stál a sledoval ji s očekáváním s rukama v bok.
„Tom je v pohodě,“ zalhala. „Okay, řekl jsi, že se můžeš vrátit zpátky na dálnici, že?“
„Jo.“
„Okay, vydej se zpátky.“ Natálie seděla se zkříženýma nohama na pohovce a snažila se přemýšlet. „Když se dostaneš na I-17, sjedeš na výjezdu 193. Uvidíš značku letiště, okay?“
„A vy bydlíte v blízkosti letiště!“ Vykřikl Bill, šťastný, že si konečně na něco vzpomněl.
„Správně,“ usmála se Natálie. „Jsme odtamtud jen pár minut.“
„Řekni mu, aby zastavil u BK naproti letišti,“ nařídil Tom, který už byl na cestě ven si zakouřit.
„Naproti letišti je Burger King, Bille,“ řekla Natálie chlapci na telefonu. „Zastav tam a zavolej mi a já tě navedu až sem.“
„Okay,“ odpověděl Bill. „Takže hádám, že si promluvíme za pár hodin.“
„Budeme tady,“ povzdechla si Natálie. „Jen buď opatrný a nejezdi moc rychle.“
Bylo o něco málo víc než o dvě hodiny později, když oknem do obývacího pokoje krátce zasvítila přední světla a poté zhasla. Tom už byl na cestě ke dveřím, když jej Natálie rukou na hrudi zastavila.
„Neopovažuj se na něj křičet, Tome,“ nařídila. „Myslím to vážně. Je rozrušený sám o sobě a už uhádl, že jsi na něj naštvaný za to, že si vzal náklaďák. Není třeba, abys mu to potvrdil.“
Dveře se otevřely a nervózně vypadající Bill vkráčel do domu.
„Ahoj, lidi.“
„Jsem ráda, že jsi zpátky, Bille,“ odpověděla Natálie a už jej objímala. „Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“
„Jo, je mi fajn.“ Bill polkl, když jeho oči přistály na očividně naštvaném Tomovi. „Tome, opravdu se omlouvám, že jsem si vzal tvůj náklaďák.“ Podal mu klíče, jako jakousi nabídku míru. „Natankoval jsem…“
„Vždycky bereš lidem věci bez ptaní, když nemůžeš spát?“ Dožadoval se Tom, sebral mu klíče a zamířil směrem k ložnici.
„Tome, uklidni se,“ prosila Natálie za ním. „Tvůj náklaďák je v pořádku a Bill je v pořádku. Jen prostě nemyslel…“
Tom se zastavil u dveří a zamračil se na svou ženu a jejího bratrance.
„Hádám, že to je rodinná vlastnost.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Ach… škoda že už tu nie je celá mňa toto čakanie zabíja. Nepáčisa mi Tomovo správanie k Billovi… Ten chlapec je naozaj rozrušený v inom svete… nech mu dá aspoň šancu
Billa mi je ľùto, prišiel do uplne ineho prostredia, prišiel o rodičov, a nemyslìm si, že Tomove spravanie mu nepomôže si zvyknùť.
Som zvedava na pokračovanie.
Ďakujem za preklad
Já si teda nemyslím, že by se Tom choval k Billovi nějak špatně. Naopak mi připadá, že se drží celkem dobře, vzhledem k tomu, že si u něj doma každý dělá co ho napadne a nikdo se ho na nic neptá. Ale u Billa se to dá celkem pochopit, (na rozdíl od Natalie) takže doufám, že to za ten nepodařený výlet moc neschytá…
Díky za překlad
Omlouvám se za silné výrazy ale nemohla by ta Natálie jít už do… no zkrátka pryč. Já vím, že neudělala nic tak hrozného ale je mi krajně nesympatická. Nezazlívám jí že přivedla Billa, právě naopak. To je ta jediná věc, kterou udělala dobře. Teď už by si hezky mohla zabalit kufřík a vypadnout. A nechat kluky ať se pěkně zkamarádí. 😀
Děkuji za překlad Zuzu
Tom je právem nazlobený ale měl by se vžit do Billovi situaci.
Zatím se jim moc nedaří. Tom a Bill k sobě budou k sobě hledat cestu jen s obtížemi. Snad najdou nějaký společný zájem, protože Natálie tomu taky moc nepomáhá.
Díky, těším se na pokračování.
Netuším, co si myslet o Natálii! Na jednu stranu s ní strašně sympatizuji, ale na tu druhou mi děsně leze na nervy a nějak netuším čím. To, že k sobě nastěhovala Billa je jenom dobře, ale stejně si pořád myslím, že to mohla Tomovi oznámit dopředu. Pak by byl za blba Tom, kdyby byl pořád tak naštvaný, protože je jasné, že by každý v Natáliine situaci udělal to samé pro člověka, který je z rodiny. Na stranu jednu mi Natálie přijde hodná a děsně fajn – hlavně díky tomu, jak hezky a starostlivě se chová k Billovi. Ale na tu druhou se zase k Tomovi chová divně.
Stačí dva díly a člověk hned vidí, že Natálie s Tomem mají spoustu problémů a to nejen s penězi, ale i mezi sebou. Myslím, že tohle láska nebude už hodně dlouho, protože kdyby Toma milovala, asi by se chovala jinak. I když těžko říct. Ani Tom už k ní pravděpodobně nechová tak vřelé city jako kdysi.
A hlavně, tohle je první povídka, kde je Natálie Tomova přítelkyně, a mně se to líbí! Nevím proč, ale celkem by se mi k Tomovi hodila! 😀 Jen by se mohla chovat lépe. 😉
No a Tom?! Toho jsem zatím stihla poznat jen jako bručouna. 😀 Taky mám z něho zvláštní pocity, i když plně chápu, proč je naštvaný. Ale rozhodně by se k Billovi mohl chovat lépe, protože takhle to bude mít Bill o dost těžší. To, že si vzal auto a vyjel si na projížďku přeci není nic hrozného Zklamaní lidé někdy dělají daleko horší věci, tak by si to Tom měl uvědomit. Bill mu ještě i natankoval, tak by Tom mohl trošku zmírnit. 😉
Moc se těším na moment, kdy se ti dva alespoň trochu sblíží a moc děkuji za překlad, Zuzu! ♥
Na začátku mi přišel Tom jako pitomec, ale později jsem pochopila, že má prostě jenom strach. I když podle mě totálně nefungující vztah, tak pořád společná domácnost, kterou je třeba živit. A do toho mu manželka, se kterou to spíš víc skřípe, než klape, přivede dalšího spolubydlícího…
Z Natálie jsem taky dost nerozhodná. Na jedné straně je mi moc sympatická, jak se o Billa zajímá a snaží se mu poskytnout oporu a domov, že ani nepřemýšlela, co to všechno způsobí, ale na druhé straně mi na ní taky něco vadí a tak jsem zvědavá, za jakých podmínek si bude balit svých pět švestek. Tak určitě jim přece nebude dělat křoví, no ne? 🙂
Bill je kopytko. Říkám si, že se není čemu divit, že potřeboval vypadnout pryč, ale jestli netuší, kam jede a jak se vrátit zpět do bodu A, tak neměl ten bulik jezdit takovou štreku.
No zatím to moc nevypadá, že by ti dva koloušci mohli najít někdy společnou řeč, netobože vztah, ale já se na to už tááááák těším 🙂
Opět moc děkuji za krásný překlad zuzu 🙂
Zatím jako rodinka moc nefungují, ale není se co divit, nikdy to fungovat nebude, když se lidé staví před hotovou věc a ještě se očekává, že budou nadšeni. Oddychový čas zde potřebuje nejen Bill, ale trochu bych popřála i Tomovi. Až ti dva najdou k sobě cestu, pak se Natálii dostane stejné odměny.
Díky a moc se těším na příští pokračování
Tiež si nemyslím, že je Tom nejako hrozný, proste sa len drží ako vie. Tiež by som nebola nadšená, kebyže mám problémy s účtami a do toho príde niekto ďalší, koho mám živiť. Ale myslím, že postupne sa to medzi ním a Billom spraví, proste len musí prejsť nejaký čas, aby si Bill zvykol a začali spolu komunikovať. Potom to už pôjde jedna radosť 😀
Natália.. ja neviem, príde mi zbrklá? nerozvážna? Proste ma niečím štve, aj keď neviem čím, možno len tým, že je? 😀 Už sa teším, keď odíde zo scény, aj keď som zvedavá, ako to bude.
A Bill – nečudujem sa, že potreboval vypadnúť, ale mohol si to auto vypýtať a tiež by bolo dobré, kebyže vie, kam ide a nie sa hentak stratiť 😀
Ďakujem za preklad a teším sa, keď sa začnú Bill s Tomom spoznávať.
Chudák Bill, je mi ho ľúto, ale to auto si fakt bez opýtania brať nemal. Veď vidí aký je Tom nafúkaný, dúfam, že si čoskoro k Billovi nájde cestu a nebude ho už trápiť. Len mi potom bude ľúto Natálie:) ale tá to prežije… Ďakujem za skvelý preklad.