autor: Becs
Zuzu, Karin, Mischulka. Tohle jsou tři holky, kterým patří tahle povídka. Bez Vás bych nebyla schopná dopsat těch pár posledních dílů. Svým komentářem mě pokaždé neuvěřitelně podpoříte a za to Vám moc děkuju. Musím se přiznat, že jsem tento díl už jednou měla napsaný a nedopadlo to v něm zrovna růžově, ale kvůli Vám třem jsem od toho upustila, protože si takovou zradu nezasloužíte. Chápu, že téma téhle povídky nemusí sednout úplně každému, ale já jsem tímto chtěla prostě ukázat jiný úhel pohledu na vztah Toma s Riou. Během psaní bylo hodně momentů, kdy jsem to klukům mohla hodně zavařit. Zkazit jim ten ideální obrázek, ale protože i já nerada vidím, když se trápí, neudělala jsem to. Takže tady to je… poslední díl.
Becs
Becs
„Víš, že takhle vypadáš neuvěřitelně sexy,“ zašeptal Tom hlasem podbarveným touhou a zavrtěl se. Přitiskl své pomalu tvrdnoucí mužství do bílé matrace lehátka, na kterém oba s bratrem leželi. Bill sebou při zvuku jeho hlasu lehce škubnul, protože se mu podařilo propadnout až do spánku. Horké slunce na Maledivách a vodní hrátky s Bell je unavily, takže si dopřávali odpočinek ve stínu jedné z palem na jejich soukromé pláži.
„Říkal jsi něco?“ zeptal se, nadzvedl si tmavé brýle a otočil hlavu k bratrovi.
„Že jsi sexy,“ zopakoval mu. „Nejradši bych z tebe ty plavky serval a ošukal tu tvoji krásnou prdelku hned teď a tady.“
„Tome,“ zalapal po dechu pobouřeně blonďák a rychle se rozhlédl, jestli je nemůže někdo slyšet. Bell si však hrála v písku pod slunečníkem několik metrů od nich a jinak nebyl na dohled ani živáček.
„Co? Říkám to tak, jak to cítím,“ zachechtal se jmenovaný, znovu si položil hlavu na předloktí a pro jistotu zavřel oči. Kdyby se měl na své dvojče ještě nějakou dobu dívat, patrně by splnil své hrozby. Billova hladká pokožka přímo vybízela k doteku. Zvlášť pak kousek kůže na jeho břichu. Tom moc dobře věděl, proč si nechal bratr vytetovat právě malý ostrůvek s palmou. Na Maledivách spolu prožili tolik krásných věcí a on si je chtěl vtisknout i do kůže. Původně mu sice Tom navrhoval, aby si jej dal na zadek, tak by se na něj mohl dívat jen on, ale musel uznat, že tam, kde byl, vypadal přímo dokonale. Tom měl neodbytnou chuť na to místečko přitisknout jazyk a ani zavřené oči mu neumožnily od této představy upustit.
„Možná bych tě jen nechal, ať mi ho vykouříš. V poslední době mě docela odbýváš, co se toho týče,“ pokračoval Tom ve svém uvažování.
„Promiň, ale když to tvoje péro vidím, chci ho mít hned v sobě. Kuřba je jen zbytečné zdržování,“ přistoupil Bill na bratrovo slovní popichování. Tom jen zaskučel a skousnul si spodní ret, protože mu v mysli vytanul obrázek toho, jak do bratra proniká dlouhými táhlými pohyby.
„Myslím, že je na čase se vrátit zpátky,“ zkonstatoval a posadil se. Pak pohledem sjel ke svému tvrdému klínu. „No, evidentně až za chvilku,“ dodal a přehodil si přes sebe ručník. Bill se jen zachechtal a také se posadil.
„Bell, zlatíčko, posbírej si všechny hračky do batůžku. Půjdeme zpátky, ano? Mamince je už určitě smutno,“ zvolal, aby jej holčička slyšela. Ta poslušně vyskočila na nohy a poslechla jeho instrukce.
„Řeknu ti, že nejdřív jsem nebyl nadšený představou, že s námi pojede i Ria a ten její Van Damme, ale byl to geniální nápad. Takhle se aspoň můžeme navzájem užít, když je Bell s nimi,“ přiznal Tom, když sledoval dceru.
„Tome, jmenuje se sice Jean-Claude, ale ne Van Damme,“ pronesl pohoršeně Bill a sbíral do tašky opalovací krém, mobil i všechno ostatní.
„To je jedno,“ pokrčil bezstarostně rameny a vstal. Konečně se mu podařilo zkrotit vzrušení, pro jistotu se však moc nedíval na Billův vystrčený zadeček. Jeho ex-přítelkyně a její nový partner by se asi divili, proč se vrací z pláže, na které byl s bratrem a dcerou, v pozoru.
„Chceš jít dneska na večeři někam ven? Mohlo by to být hezké,“ navrhl Bill a postavil se vedle něj.
„Zlato, nechci se o tebe dělit s jinými lidmi. Chci se zavřít v bungalovu, nechat si donést večeři a pak tě ošukat na sto způsobů,“ zamračil se útrpně Tom.
„Ty jsi takový romantik,“ plácl jej Bill hravě po zadku, pak obrátil pozornost k holčičce, která k nim přibíhala.
„Vezmu ti to,“ natáhl Bill ruku k jejímu batůžku. Pak už se všichni tři vydali horkým pískem směrem k luxusním chatkám. Obloha byla blankytně modrá a foukal příjemný větřík. Výhled, kterým se mohli kochat, vypadal jako z pohlednice.
„Nemohla bych dneska zůstat zase s vámi?“ obrátila Bell svůj obličej k otci.
„Ale zlatíčko, dohodli jsme se s maminkou, že se budeme střídat. Navíc, už se na tebe i se strejdou Jean-Claudem moc těší,“ pohladil ji Tom po světlých vláskách.
„Jenže on se mi nelíbí,“ nakrčila holčička čelo.
„Proč ne?“ pousmál se Bill.
„Srandovně mluví. Skoro mu nerozumím,“ vysvětlila a dramaticky si povzdychla.
„Neboj se, ještě párkrát za maminkou pojedeš a budeš mluvit francouzsky líp než on,“ mrkl na ni povzbudivě Tom, když už přicházeli k první řadě domků.
„Oui, il est tout à fait possible,“ odvětila dívenka a přehodila si pramen dlouhých vlasů přes rameno. Tom na ni překvapeně pohlédl a málem zakopl o dřevěné schody jednoho z bungalovů, který právě míjeli. „Co jsi to říkala?“
„Že je to docela možné,“ odpověděl mu místo ní Bill s pobaveným výrazem na tváři.
„Můžeš mi vysvětlit, kde jsme přišli k tam geniálnímu dítěti?“ zakroutil hlavou Tom, když vešli do tmavé chodby jedné z větších budov, kde byla ubytovaná Ria s přítelem. Pár vteřin mu trvalo, než si po slunečném dni venku přivykl na šero. Bell už si ani jednoho z nich nevšímala a rozběhla se k pokoji s číslem tři. Bez zaklepání vběhla dovnitř a zmizela jim z očí.
„Nevychovaná je rozhodně po tobě,“ neodpustil si Bill rýpnutí. Chystal se zaklepat na pootevřené dveře, než to však stihl, vykoukla z nich Riina opálená tvář. Musel uznat, že jí to velmi slušelo. Od té doby, co odjela do Evropy, se její vizáž poměrně změnila. Pryč byly krátká trička končící nad pupíkem a provokativní kozačky. Začala se oblékat střídměji a elegantněji. Teď na sobě měla volné bílé šaty na ramínkách, jež krásně kontrastovaly s její opálenou pletí.
„Jste tu brzy,“ podotkla a opřela se o futra. „Všechno v pořádku?“
„Ano, jsme jen unavení. Tak jsme to zapíchli dřív,“ vysvětlil Bill.
„Mám si pro ni zítra přijít, nebo mi ji dovedeš?“ kývnul Tom hlavou směrem do místnosti za Riinými zády, kde tušil Bell.
„Máme zamluvený výlet jachtou. Takže si zítra můžeš dát pohov, taťko. Pokud nebude Bell moc unavená a bude chtít, můžu ti ji přivést večer,“ oznámila s rošťáckým mrknutím.
„Dobře,“ přikývl Tom a pomalu se otáčel k odchodu, když v tom dveře do široka otevřel Jean-Claude. V upnuté fialové košili působil na Toma trochu přihřátě, ale co on věděl o módě? Třeba to teď v Paříži frčí.
„Bonjour,“ pronesl nosovým hlasem, při kterém se dvojčata musela hodně ovládat, aby se nerozesmála. Jeho afektovaný projev působil dost komicky.
„Bonjour Jean-Claude, ça va?“ zašveholil Bill francouzsky.
„Oui, bien,“ kývl černovlasý muž. „Ale mluv na mě prosím vaším jazykem. Potřebuju se zlepšovat.“
„Jistě,“ přikývl Bill. „No tak se mějte.“ Žduchl do Toma, aby jej popostrčil před sebe, naposledy oběma mávnul a zamířili i s bratrem k východu.
„Sakra, pořád mám Bellin baťůžek,“ zarazil se zničehonic Bill a zvedl ruku na důkaz svých slov. „Běž napřed, zanesu jim jej a doženu tě.“ Tom jen přikývl a pokračoval v cestě.
Bill se dlouhými kroky rozběhl zpět ke dveřím pokoje, které jeho obyvatelé stále nechali mírně pootevřené. Už, už se chystal znovu zaklepat, když uslyšel rozhovor za nimi a zarazil se v půlce pohybu.
„Rio, nepřijde ti to… jak jen se to řekne po vašem? Podivné?“ říkal zrovna mužský hlas.
„Co myslíš?“ odpověděla mu žena bez většího zájmu v hlase.
„No to, že jsou tady ti dva spolu. Když jsi mi řekla, že pojedeme na dovolenou s tvým bývalým, myslel jsem si, že si s sebou vezme přítelkyni a ne bratra. Vůbec se od sebe nehnou, dokonce mají jen jeden pokoj,“ pokračoval.
„Nechápu, co tím chceš říct,“ odpověděla Ria krátce.
„Nechovají se k sobě jako bratři. Jsou spíše jako pár,“ vyřkl Jean-Claude jednu ohromnou pravdu a Billův žaludek se v tu chvíli stáhl na velikost vlašského ořechu. S napětím očekával Riinu reakci.
„Ale prosím tě. Jsou to dvojčata. Takhle se k sobě chovají, co je znám. Pro ně to je přirozené. Nehledej dramata tam, kde nejsou,“ odbyla ho.
„Takže tobě se nezdá…“ začal znovu muž, ale Ria mu do toho rychle skočila. „Zlato, prosím tě, nepátrej po tom. Nic ti do nich není.“ V místnosti zavládlo zřetelné napětí. Bill přešlápl z nohy na nohu a natahoval uši, aby mu neuniklo ani slovíčko.
„Jde mi o to, v jakém prostředí musí Bell vyrůstat, víš? Je většinu času jen s nimi. Pokud se tam děje něco takového, mohlo by ji to poznamenat a ty ani nemáš možnost s tím nic udělat, když žiješ v Evropě,“ odvážil se znovu promluvit Jean-Claude.
„Tak a dost,“ vybuchla Ria. „Opakuju, že ti do toho nic není. Bell je moje dcera a já vím naprosto přesně, v jakém prostředí vyrůstá. Tom je skvělý otec a Bill je úžasný strejda. Tebe nic víc zajímat nemusí.“
„Ale no tak, chéri. Miluju, když jsi takhle rozohněná,“ zapředl Jean-Claude medovým hlasem, při kterém Bill znechuceně obrátil oči ke stropu. Vzápětí si uvědomil, že slyší mlaskavé zvuky líbání.
„Prosím nech tohle být. Nedopustila bych, aby Bell někdo ublížil,“ promluvila po chvíli znovu Ria. „Mohl bys teď jít za ní? Slíbila jsem jí, že si může pustit pohádku, než půjdeme na večeři.“ Muž na to nic neodpověděl a pravděpodobně odešel do vedlejšího pokoje, protože znovu zavládlo ticho. Bill si povzdech a konečně zaklepal na dveře.
„Dále,“ křikla Ria. Bill vstoupil dovnitř a našel dívku, jak se sklání nad nízkým stolem a bere do ruky mobil.
„Ach Bille, potřebuješ něco?“ pohlédla na něj překvapeně, když zaregistrovala jeho přítomnost.
„Bell si zapomněla vzít batůžek,“ řekl rozpačitě, když jí ho podával.
„Ona by to bez něj určitě vydržela,“ převzala si jej a mile se usmívala. Bill se v jejích očích snažil najít náznak něčeho neobvyklého. Z toho, co před okamžikem vyslechl, nabyl dojmu, že Ria minimálně něco tuší. Neměl dojem, že by Jean-Claudovy připomínky vyloženě zamítla. Jen mu opakovala, aby to nechal být. Mohlo se stát, že celou dobí ví, o co jde? Že je prokoukla a jen tu hru hrála s nimi? Ale proč? Proč by něco takového dělala? Co by z toho měla?
„Ještě něco?“ naklonila Ria hlavu na stranu, když viděla, jak se Bill zamyslel a nemá se k odchodu.
„Ne, nic,“ zakroutil hlavou a otočil se na patě. V poslední moment se však zarazil.
„Rio, já jsem slyšel, o čem se bavíte,“ dostal ze sebe s obtížemi.
„V pohodě, Bille. Je to hloupost. Nebude to nikde šířit, jestli se bojíš tohohle,“ usmála se a stočila svou pozornost k telefonu. Blonďák jen párkrát otevřel a zavřel pusu jako ryby na suchu. Tak tohle definitivně znělo jako, že ví. Strnule stál a nebyl schopen jediného pohybu. Nejdříve ten průšvih s Georgem a Gustavem, který se jim podařilo jen velmi těžko zamaskovat, a teď ještě tohle. Začíná to všechno být až moc nebezpečné. Měl dojem, že se mu rozpadá pevná půda pod nohama.
„Zlato, já už o Tomovi vím,“ řekla zničehonic Ria a upírala na něj své obrovské hnědé oči.
„Ty to víš?“ soukal ze sebe Bill a jeho tvář dostala popelavý nádech, v uších mu mocně hučelo, takže sotva slyšel, co mu odpovídala.
„Po pravdě jsem to tušila už delší dobu. Byly tady jisté náznaky, které se nedaly přehlédnout,“ pokračovala.
„Nedaly přehlédnout,“ zopakoval zmámeně, na nic víc se nevzmohl.
„Ale neboj se, já s tím nemám problém,“ pohladila ho po paži, pak přešla přes místnost a začala se prohrabovat ve své kabelce. Bill stál celý zkoprnělý, neschopen dalšího slova. Měl dojem, že se ocitl v naprosto šíleném snu.
„Poslal tě na výzvědy, že jo?“ mrkla na něj vesele Ria, když se otočila zpět.
„Ne, to ne,“ brebtl vyděšeně. Netušil, co dalšího by měl říct. Jak mohla být Ria takhle klidná a vyrovnaná?
„Už spolu nejsme. Může si dělat, co chce,“ pronesla, jako by četla jeho myšlenky. „A teď mě prosím omluv. Chystáme se jít na večeři.“
Bill zvládl jen krátce přikývnout a okamžitě se obrátil k odchodu. Cestu k jejich bungalovu zdolal v rekordním čase a za moment div nepřepadl přes práh pokoje.
„Ach, už jsi tady. Trvalo ti to,“ zkonstatoval Tom, který zkoumal hotelové menu. „Nebude ti vadit, když si dneska dáme cheesburgery? Z té místní kuchyně je mi už trochu šoufl.“ Vzhlédl, když zjistil, že jeho společník nereaguje.
„Není ti nic?“ zamračil se znepokojeně, když viděl, jak je Bill úplně bledý.
„Ria to ví,“ šeptl dramaticky.
„Co ví?“ zeptal se Tom, ale Bill se nemusel obtěžovat s odpovědí, protože moc dobře věděl, o čem mluví. „Proč si to myslíš?“ zvolil lepší otázku.
„Řekla mi to,“ překryl si Bill tvář dlaněmi. „Jean-Claude měl nějaké poznámky na naši adresu, že je divné, když jsme tu spolu. Slyšel jsem je, jak se spolu baví. A ona ho odbyla, že je to blbost. Ale když, jsem jí potom řekl, že jsem je slyšel, tak mi s klidem oznámila, že se nemusím bát. Prý to Jean-Claude nikomu neřekne. A pak prostě začal mluvit o tom, že to tušila dlouhou dobu a podobně. A nejdivnější na tom bylo, jak je úplně v pohodě. Říkala, že už spolu nechodíte, tak si můžeš dělat, co chceš.“
„To je blbost,“ vyhrkl Tom a přes jeho tvář se rozprostřel stín. „Proč by to snášela, kdyby o tom věděla? Určitě by způsobila hroznou scénu. Tohle prostě není možné.“
„Vážně to takhle řekla,“ roztřásl se Billovi hlas. Přešel až k židli a posadil se na ni. Měl dojem jako by měl každou chvíli omdlít.
„To není možné,“ zopakoval znovu Tom.
„Tome,“ zafňukal Bill, slzy měl už opravdu na krajíčku. „Ona nám vezme Bell. Třeba jen čeká na příhodný okamžik. Třeba má nějaký ďábelský plán.“
„Jediný ďábelský plánovač jsi tady ty,“ dokázal se pousmát. „Zajdu za ní a promluvím s ní.“
„Zbláznil ses?“ vykřikl blonďák šokovaně. „Chceš jí tím snad nahrát do karet nebo co? Nikam nepůjdeš.“
„Promiň, ale tentokrát tě neposlechnu. Nechci žít v obavách, že se něco semele. Radši to rozseknu hned,“ vstal rozhodně Tom a zvedl do ruky mobil.
„Ahoj Rio, mohl bych s tebou chvilku mluvit?“ promluvil do přístroje. Ještě pár vteřin přikyvoval a odpovídal na otázky, které Bill neslyšel, než telefon položil a řekl: „Sejdu se s ní v baru, až dovečeří.“
„To je špatný nápad,“ kroutil Bill hlavou jako v horečce. Tom k němu přešel a přitáhl si jej do objetí. „Neboj se. Já to vyřeším. Věř mi.“
Když Tom vcházel do potemnělého baru, který přiléhal ke komplexu, v němž byli ubytováni, cítil, jak mu srdce bije jako splašené. Před Billem předstíral, jak je nad věcí, ale byl stejně vystrašený jako on. Snažil si v hlavě srovnat, co Rie řekne, ale nic kloudného ho nenapadlo. Našel ji, jak sedí na vysoké barové stoličce a růžovým deštníčkem míchá modrou tekutinu ve štíhlé sklenici.
„Rio,“ oslovil ji, aby vzala na vědomí jeho přítomnost, a ztěžka se posadil vedle. Barmana jedním gestem ruky odehnal pryč. Nedokázal by teď polknout ani jediný doušek, i když by mu možná alkohol dodal trochu kuráže.
„Tome,“ oplatila mu dívka.
„Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit,“ pronesl rozhodně.
„Jo, to je mi jasné,“ zakřenila se vesele tmavovláska. „Mám docela jasnou představu, o čem se mnou chceš mluvit.“
„Vážně?“ zeptal se Tom opatrně rozechvělým hlasem.
„Jo a měl bys vědět, že je podle mě zbabělé posílat namísto sebe bratra. Měl jsi za mnou přijít sám,“ dloubla mu rozverně do ramene. „Myslela jsem, že jsi odvážnější.“ Tomovi došla slova. Ona to skutečně věděla. Celou dobu doufal, že Bill je jen přehnaně dramatický, ale nebylo to tak.
„Takže jsi s tím v pohodě?“ zeptal se opatrně a úkosem na ni pohlédl.
„Pane bože, jasně, že jo. Proč bych neměla být? Vždyť my dva už spolu nějakou dobu nejsme. I Billovi jsem to říkala. Můžeš si dělat, co chceš,“ uklidňovala jej.
„Já nevím, co říct. Myslel jsem, že budeš zuřit. Je to přece jen trochu nezvyklá situace,“ nevěřil Tom stále tomu, co se odehrávalo přímo před ním.
„Přiznám se, že jsem si to taky myslela. Ale když to teď vím, nevadí mi to. Nežárlím nebo něco takového. Sice jsem doufala, že až si jednou někoho najdeš, bude to cizí osoba, ale to není moje věc. Vždycky jsem tu chemii mezi vámi vnímala, takže mě to na jednu stranu ani tolik nepřekvapilo,“ pokrčila bezstarostně rameny a usrkla ze svého pití. Přehodila si dlouhé vlasy přes rameno, stejně jako to dělávala Bell, a svou pozornost na moment zaměřila na procházejícího barmana.
„Neřekneš to nikomu?“ zeptal se Tom opatrně a žaludek se mu sevřel strachem.
„Držíte to v tajnosti?“ pohlédla na něj překvapeně.
„No, není to něco, čím bych se chtěl zrovna chlubit na veřejnosti,“ nakrčil Tom čelo. Tahle situace mu připadala vážně absurdní. Ria věděla, že šuká svého bratra a nejenže s tím byla v pohodě, ale navíc se divila, proč to neřeknou i ostatním? Kdyby ji neznal, myslel by si o ní, že je naivní husička.
„A jí to tak vyhovuje?“ pozvedla Ria obočí.
„Jí?“ odpověděl Tom otázkou a nechápavě na ni zazíral.
„No ano, Ashley nevadí, že to tajíte?“ zeptalas se Ria a zavrtěla hlavou nad jeho nechápavostí. Tomovi ještě pár vteřin trvalo, než všechna kolečka zapadla na správné místo. Když Ria řekla, že to ví, nemyslela tím, že ví o něm a Billovi. Myslela tím jeho a Ashley. Všechno najednou dávalo větší smysl. V žádném případě nebylo možné, aby mu schválila vztah s bratrem. Schvalovala mu vztah s její kamarádkou.
„Jak přesně ses o tom dozvěděla? Ashley ti něco řekla?“ snažil se Tom získat nějaké informace.
„No, ne tak docela. Jen něco naznačovala, ale mně hodně rychle došlo, o co jí jde,“ vysvětlila a dopila zbytek ze své sklenice. Tom na ni ještě pár vteřin zíral a neřekl ani slovo.
„Je fajn, že jsme oba šťastní. I když ne spolu,“ promluvila Ria zasněně a vytrhla jej tak z přemýšlení. „Možná bychom mohli někdy vyrazit na rande ve čtyřech, až budeme všichni v L.A.“
„To asi není dobrý nápad,“ řekl Tom opatrně.
„Proč ne?“ pozvedla Ria obočí.
„Víš, já teď nehledám nic vážného. A to s Ashley není… Nevím, jak to říct… Nemyslím si, že to vydrží,“ pronesl Tom. Pokoušel se tak připravit si půdu pro budoucí kroky.
„Ach bože, Tome, ty jsi neuvěřitelný. Žádná ti není dost dobrá,“ zavrtěla krátce hlavou.
Kdybys jen tušila, pomyslel si.
„Půjdu už teď zpátky,“ vstala ze židle a urovnala si šaty. „Takže zítra?“
„Jasně,“ kývl Tom. Pak už jen sledoval její vzdalující se záda. Kdyby měl být upřímný, docela se mu ulevilo. Při představě, že se Ria dozví o jejich zakázaném vztahu, mu v hlavě vybuchovaly nepříjemné ohňostroje. Jenže na druhou stranu se tady objevil nový problém. Co když se Ria Ashley zeptá, jak jim to klape? A ta jí řekne, že mezi nimi ve skutečnosti nikdy nic nebylo. Způsobí to novou vlnu otázek. Tom mávl na barmana a za pár okamžiků už před ním stála sklenice s čirou tekutinou. Zvedl ji a přiložil k ústům, pachuť vodky mu ihned ochromila chuťové pohárky. Potřeboval si dodat trochu odvahy, než se vydá za bratrem a o všem mu poreferuje.
„Tak co?“ skočil po něm prakticky Bill, sotvaže prošel dveřmi jejich bungalovu.
„Neví nic. Celou dobu mluvila o Ashley a ne o tobě. Myslí si, že jsem si něco začal s ní,“ vysvětlil Tom, zatímco si zouval boty.
„Jak na něco takového přišla?“ zamračil se blonďák a založil si ruce v bok. Tom zaváhal. Nebyl si jistý, jestli se má bratrovi přiznat se svou malou intrikánskou aktivitou. Obával se, že by tím mohl způsobit výbuch neuvěřitelných rozměrů. Nakonec se rozhodl, že vyjde s pravdou ven.
„Ashley jí něco v tomhle smyslu naznačila,“ přiznal opatrně.
„Proč by to dělala?“ nepřestával Bill s výslechem a našpulil pusu. Sakra, je naštvaný už teď, úpěl v duchu Tom. Vstal, chytnul bratra za zápěstí a zadíval se mu zpříma do očí.
„Slib mi, že nebudeš vyvádět,“ promluvil téměř na hranici šepotu.
„Ty ses s ní vyspal?“ vyškubl se mu okamžitě Bill a udělal dva kroky zpátky, aby na něj nedosáhl. „Když už jsi nemohl šukat Riu, tak jsi ojel alespoň její kamarádku.“
„Zlato, vážně si myslíš, že bych tohle udělal?“ naklonil starší z nich hlavu na stranu a doufal, že do pohledu dává všechnu lásku, kterou ve svém těle má.
„Ne,“ přiznal Bill o poznání mírnějším hlasem. „Ale jinak si to nedokážu vysvětlit.“
„Ashley mi pomáhala zbavit se Riy,“ vyslovil Tom konečně slova, jež jej takovou dobu sužovala. Nebyl ten typ, co rád udržoval tajemství, zvlášť před Billem. Částečně se mu ulevilo, že konečně může přiznat barvu.
„Cože?“ vydechl překvapeně jeho bráška.
„Jo, pamatuješ třeba tenkrát, jak jsme měli výročí a chtěli jsme odjet na víkend pryč, ale nevěděli, jak to navléct, aby Ria nechtěla jet s námi?“ ptal se Tom. „Jak to tehdy dopadlo?“
„Jela s Ashley na nějakou dámskou jízdu. Do lázní nebo něco takového,“ vykulil oči při té vzpomínce.
„Správně. A pamatuješ, jak měla Ria záhadně vždycky, něco na práci zrovna v těch dnech, kdy jsi byl nejnadrženější? Kino, fitko, kávičku. Prostě cokoliv?“ pokračoval Tom a Bill se vzmohl už jen na přikývnutí. „Tohle všechno pro mě Ashley dělala. A navíc jí taky nenápadně podsouvala, jaký jsem hrozný přítel.“
„Tys jí o nás řekl?“ zašeptal dramaticky Bill a dosedl na postel za sebou. Ruce si přitiskl na ústa.
„Bože, to ne,“ vyhrkl rychle Tom a přešel k bratrovi. Klekl si před něj a uchopil jeho ruce do svých dlaní. Tentokrát už se nesnažil vytrhnout. „Nevěděla, proč to po ní chci. Bohužel, tím že, jsem jí to nevysvětlil, nabyla dojmu, že až to s Riou skončí, budu chtít chodit s ní.“
„Ale nic jsi s ní neměl?“ zeptal se Bill přísně.
„Jasně, že ne. Když to na mě zkoušela, řekl jsem jí, že už mám někoho jiného.“ Tom vstal ze země a posadil se vedle něj.
„Proč jsi mi o tom neřekl?“ pronesl blonďák zkroušeně, až z toho Toma píchlo u srdce. V jeho hlasu byl patrný osten zklamání.
„Nechtěl jsem to všechno nechávat jen na tobě, ale na druhou stranu jsem tě tím nechtěl zatěžovat. Odpustíš mi to?“ skenoval bratrovu tvář pohledem, jeho nitro přímo spalovalo zoufalství. Bill neodpověděl, vstal a přešel k oknu, za kterým se pomalu rozléval soumrak. Tiše přemýšlel a sledoval vlny přelévající se přes písčitý břeh.
„Víš, co to znamená?“ nadhodil Bill po dlouhé odmlce. Tom k němu vzhlédl, už skoro nepočítal s nějakou reakcí.
„Co?“
„Že s ní teď opravdu budeš muset začít chodit, aby to Rie nebylo podezřelé,“ řekl Bill tak smutným hlasem, až to trhalo Tomovi srdce na kousky.
„Tak to teda rozhodně ne,“ vstal z postele a znovu se k němu přiblížil. „Uznávám, že s ní patrně budu muset jít jednou nebo dvakrát na rande, ale nic víc v tom nebude. Slíbil jsem ti, že se už nikdy žádné jiné nedotknu a hodlám to dodržet.“
Bill zkoumavě přejížděl očima po zatvrzelé tváři svého bratra. Věřil mu. Věřil, že všechno, co dělal, dělal pro ně dva. Snažil se mu pomoci, jak nejlépe dovedl a nemohl za to, jak se to zvrtlo. Tom jednal z čisté lásky, jinak by nikdy nebyl ani schopen se k něčemu takovému uchýlit. To on byl ten intrikán a ne jeho dobrosrdečný bráška. A upřímně, on prováděl daleko horší věci.
„Dobře,“ pousmál se Bill a vzápětí byl vtažen do medvědího objetí. Ihned jej zaplavila známá vůně a on se cítil o poznání klidnější.
„Tohle vyřešíme, uvidíš. Stejně jako všechny ty zmatky předtím,“ šeptal mu bratr do ucha.
„Vím, že ano,“ obmotal mu dlouhé ruce kolem krku a spojil jejich rty v polibku. Koneckonců dokud si stáli vzájemně po boku, neměl se čeho obávat.
…
„Bell Kaulitzová, okamžitě slez dolů. Nechci, aby sis zlámala vaz,“ křikl Bill rozčíleně, když viděl dívenku, jak se houpe na nejvyšší příčce vysoké prolézačky.
„Promiňte,“ ozval se neznámý hlas vedle něj. Bill se otočil na lavičce směrem, odkud přicházel. Byl tak zabraný do práce na svém notebooku, že si nevšiml, jak si k němu přisedla starší paní s malým psíkem uvázaným na vodítku. Rozhlédl se po parku, jako by si snad myslel, že mluví na někoho jiného.
„Ano?“ povytáhl obočí. Nerad se bavil s cizími lidmi. Nikdy si nebyl jistý, jestli jej poznali, nebo jde jen o náhodné oslovení.
„Ta holčička je mi hrozně povědomá. Ona hraje v nějakém filmu nebo tak něco?“ zeptala se a poposedla. Billovi nepřipadala nijak zvlášť vlezlá, takže se usmál a odpověděl: „Ne, ve filmu nehraje, ale stala se tváří H&M. Nafotila celou jejich dětskou kolekci, pravděpodobně ji znáte z plakátů v obchodech.“
„Vážně?“ stočila žena tvář znovu k Bell a se zájmem si ji prohlížela.
„Ano, v nejužším výběru byla i dcera Davida Beckhama, ale nakonec se rozhodli pro Bell,“ vypjal hrdě hruď.
„No teda, tak to je vážně šikovná,“ konstatovala dáma. „A to je vaše dcera?“
„No, víte,“ nadechl se Bill, aby vysvětlil, v jakém že to příbuzenském vztahu s Bell vlastně jsou, ale pak se zarazil. Tahle stará paní ho neznala a patrně ji už nikdy neuvidí, takže si mohl dovolit toto malé potěšení.
„Ano, je to moje dcera,“ zazubil se. Pár vteřin si vychutnával, jak tohle prohlášení znělo. Pak se s ženou rozloučil a vydal se k holčičce.
„Pojď Bell, pojedeme domů. Tatínek na nás už určitě čeká u vchodu,“ sundal ji z prolézačky a uchopil do dlaně její malou ručičku. Procházeli parkem a on už zdálky mohl zahlédnout bratra, jak stojí opřený o auto a s úsměvem na vousaté tváři je pozoruje.
„Bibi,“ oslovila jej po chvilce.
„Ano, miláčku?“ zeptal se, pohled však nespouštěl z objektu svého dlouholetého pobláznění.
„Mám tě moc ráda,“ prohlásila Bell prostě.
„To já tebe taky,“ oplatil jí a pohlédl na ni. Její drobný obličej krášlil široký úsměv. Úsměv, který tak moc dobře znal i z jiné tváře. Srdce mu zaplavilo příjemné teplo. Bell pustila jeho ruku a pár posledních metrů k autu doběhla, aby se mohla přivítat s otcem. Než k nim Bill došel, seděla už v autě.
„Ahoj,“ pozdravil jej bratr a dovolil si na krátko proplést jejich prsty dohromady.
„Ahoj,“ oplatil mu Bill, neschopný zbavit se blaženého výrazu.
„Děje se něco?“ zkoumal jej Tom.
„Vůbec ne. Jen jsem si uvědomil, jak moc šťastný jsem,“ přiznal Bill a vykouzlil tak úsměv i na bratrově tváři.
„No a to počkej, jak budeš šťastný, až uvidíš, jaké překvapení pro tebe mám,“ mrkl Tom a podával Billovi čtvercový předmět, který až dosud svíral v ruce za zády.
„Ach bože, už přišlo,“ zatleskal rukama, než si od něj převzal zbrusu nové CD jejich kapely.
„A taky už máme schválené všechny termíny na turné. Za měsíc už bychom mohli mít první koncerty,“ doplnil Tom, aby jeho balíček překvapení byl kompletní.
„To je fajn a Ashley pojede s námi?“ neodpustil si Bill ironickou poznámku.
„Vtipné. Víš moc dobře, že to skončilo dřív, než to vůbec stihlo začít,“ zamračil se na okamžik Tom.
„Nejradši bych ti teď dal obrovskou pusu,“ přiznal Bill a div, že radostí neposkakoval. Jeho jízlivá nálada ho rychle opustila.
„Tak pojedeme domů,“ kývl směrem k autu Tom a už se chystal ho obejít, aby mohl nastoupit.
„Tome,“ zarazil jej Bill. „Miluju tě. V tuhle chvíli mám všechno, co jsem kdy chtěl.“
Bratr se jen usmál a se stejně hřejivým pocitem, který před okamžikem naplnil Billovy útroby, jej objal. Věděl, že je na jejich cestě čeká ještě spousta překážek, ale zvládli toho spolu tolik, že už se ničeho nebál. Dokud se budou milovat, nikdy je nic nedokáže rozdělit.
Chci jen říct, že francouzsky neumím, takže pokud je něco napsáno špatně, hluboce se omlouvám, ale nemůžu za to já, nýbrž Google překladač. 🙂
KONECautor: Becs
betaread: J. :o)
A já marně doufala, že nás u téhle povídky čeká ještě pěkná řádka dílů. Škoda, tahle povídka mi totiž bude neuvěřitelně moc chybět! Byla bych schopna si číst klidně i denně jeden díl, protože jsem si ji strašně moc oblíbila!
A moc Ti děkuji za šťastný konec! ♥ Je mi jasné, že tohle mohlo skončit spousty scénáři, a jeden mohl být horší než druhý. Upřímně? Asi bych to zrovna u téhle povídky nepřežila, takže o to více Ti děkuji. Kluci si zaslouží být šťastní! 🙂
Od dnešního dílu jsem trochu nevěděla, co čekat. Díky Tobě jsem věděla, že by měla končit dobře, ale zprvu mě dost zarazila Ria a její řeč s jejím přítelem. Vážně jsem se lekla, že o dvojčatech celou dobu ví, ale zároveň mi přišlo divné, že by byla až tak klidná. Už když mluvila s Billem, nebyla jsem si jistá, že myslí přesně to, co Bill a ulevilo se mi, když jsem zjistila, že celou dobu mluvila o Ashley. Rozhodně lepší varianta!
Je mi naprosto jasné, že kluci to se zatajováním vztahu do budoucna nebudou mít ani trochu jednoduché a že si užijí ještě spousty perných chvil, ale věřím, že to spolu oni dva zvládnou. Už tak překonali spoustu překážek, dostali všechno, co si zamanuli a já jim budu držet palce i nadále.
Moc děkuji za tuhle nádhernou povídku, protože byla úplně jiná, než co jsem zatím četla. Pouštět se do tohohle tématu bylo trochu riskantní, ale za sebe můžu říct, že ses toho zhostila bravurně a všechno jsi perfektně vymyslela! Neměla jsem ponětí, jak by se Bill chtěl zbavit Riy a trochu jsem se bála, že by mohl zvolit něco ne moc hezkého a Bill na to přitom šel jinou cestou.
V povídce mi nic nechybělo, protože v ní bylo spousta nehynoucí, čisté lásky, byla vtipná, napínavá a člověk nikdy nevěděl, co se může příště odehrát. Není to naposledy, co jsem se do povídky začetla, v budoucnu se k ní určitě vrátím a to ne jen pro její originální námět, ale především kvůli té lásce mezi dvojčaty, ze které se vznáším někde na obláčku ještě teď. ♥
Moc děkuji, Becs! ♥
A hlavně piš dál, protože máš perfektní styl! ♥
Dobře to skončilo ale pořad je tu Ria která by mohla chtít malou mít u sebe.
Musím říct, že tenhle poslední díl byl pro mě díky Rie asi nejadrenalinovější. Stejně jako Mishulka jsem u toho trnula, protože mi nebylo jasné, co teda vlastně ví. Z jejích řečí bylo jasné, že něco ví, ale přitom jsem celou dobu měla podezření, že mluví o něčem úplně jiném, než kluci… Jsem ráda, že to nakonec dobře dobře dopadlo. I když jsem v jednu kratičkou chvíli měla radost, že to Ria snad skutečně už dávno ví a je s tím v pohodě a ještě kluky kryje… Ale to by asi bylo už moc velké scifi.
Malinko mě mrzí, že se nakonec nekonal nějaký ten hlubší pohovor s Géčky ráno poté. Stejně si myslím, že k tomu nakonec někdy určitě dojde, za takových 5, 10 let, kdy už vážně bude podezřelé, že jsou stále spolu a stále single. A na ten okamžik jim moc držím palce a Géčkům přeju spoustu porozumění a tolerance.
Moc díky za úžasnou povídku, která byla po dlouhé době zase jiná a originální a hlavně skvěle napsaná!
Doufám, že zase brzy přijdeš s něčím novým.
A díky za věnování 🙂
Tak vzhledem k tomu, ze pri odesilani komentare najednou blog.cz zacal na chvili stavkovat a nic se evidetne neodeslalo, pisu ho znova, pokusim se teda shrnout to hlavni:)
V tomhle dilu to bylo asi uplne nejnapinavejsi! Nejdriv to Riyno, ze vi. Celou tu dobu jsem si myslela, ze nakonec rekne, ze vi o Tomovi, ze je na kluky, ze v tom to bylo!:D ale jami,e vyrukovala s tim, ze to je neco, koho zna…uf…v tu chvili jsem fake nevedela!:D
Potom me jeste celkem vydesil ten jeji novej (Jean-Claude je mimochodem odporne jmeno, co uplne skvele sedi na postavu toho slizkeho Frantika tady v povidce xD
Dale, nemohu uverit, ze vsechno dopadlo tak krasne, az idylicky! Vubec to neni na skodu – vzdycky jsem mela zato, ze vicedilovky museji mit nejakou vice ci mene hardcore nebo depresivni zapletku, aby jakoze faakt staly zato:D Vida, nemusi! Naopak! Uvedomila jsem si, ze i bez ultradepkoscen to jde a vubec to nevypada nudne, ani kycovite! Napeti tam bylo znat a darilo se ti ho s velkym uspechem ve ctenari udrzovat:-)
A co me tesi asi uplne nejvic…to, kolik lasky, neznosti, ale i notne davky zvrhlosti:)), citu, roztomilosti a vubec tech nejhlubsich pocitu… kolik jsi toho dokazala zakomponovat do pribehu a hlavne JAKYM ZPUSOBEM. Tvuj zpusob je totiz vyjimecny. Tvuj styl psani a dar (jak uz jsem asi taky nekde psala) zaobalit zcela syrove sceny do elegantnich slovnich spojeni (zvlast ted zminuji sceny, kdy se na sebe dvojcata vrhala – jejich dialogy se pocitaji, to je jejich image, kdyz mluvili naschval sproste:D – a ty ses dokazala zachovat jako naprosty profesional pri popisu toho, co prave delali!):) Dale…nevim, je toho tolik, tolik dojmu… Chteka bych ti hrozne podekovat za sdileni s nami tohoto uzasneho dila… za poskytnuti nescetne okamziku rozplyvani se a totalniho vtahnuti do deje:) Za to, ze mas dvojcata rada a nevyvedlas jim neco nepekneho, za to taky moc dekuju:-) A v neposledni rade bych ti rada podekovala za inspiraci me samotne, ze po precteni vazne uvazuji nad tim, ze se vratim po letech k vlastnimu psani:) Chci zase prozivat vsechny ty pribehy a citit emoce a pokusit se je zachytit mezi slova… Becs, mas muj velky RESPEKT a doufam, ze se zase brzy setkam s nejakou tvoji tvorbou, jsi jednicka!:-)
Dobrou noc xD