autor: fyredancer
„Takže… počkat, ty ses s tím klukem seznámil online?“ Řekla Sloane, zapřela se rukama o pokladnu a zvědavě se na něj podívala.
Bill na kamarádku kývnul a polovičatě pokrčil rameny. Chvíli ji zamyšleně pozoroval, díval se na ni s hodnocením, s jakým se na ni rozhodně dívala jeho matka při více než jedné příležitosti. Pokud by měl s kýmkoliv chodit, Sloane by rozhodně byla materiál k randění. Byla sladká a elegantní – což byly dobré kvality pro práci v kavárně – a měla srdcovitou tvář s vrstvovitě zastřiženými blonďatými vlasy. Její oříškové oči byly vždycky dobrosrdečné nebo jiskřící.
Oni dva začali pracovat ve Starbucks přibližně ve stejnou dobu, to léto, než začala škola. Bill tam přestoupil z práce v supermarketu, Sloane byla nový zaměstnanec. Zezačátku jí hodně pomáhal, zvláště s její technikou přípravy espressa, a začalo mezi nimi přátelství založené na společných zájmech.
Jedním z těchto zájmů byli kluci.
Dveře zacinkaly a oni oba vzhlédli.
„Ach, Tome, to jsi jen ty,“ zavolala Sloane, sevřela okraje pokladny a zhoupla se na patách. „Takhle mě celou napružit, pro nic.“
Tom Kaulitz vešel dovnitř oblečený v khaki kalhotách a černé polokošili, masu černých dredů měl svázanou na zátylku. Přes rameno měl hozený batoh, což nebylo překvapivé – jejich vedoucí směny si s sebou obvykle do práce nosil domácí úkoly nebo párty oblečení… nebo obojí.
„Čau, Sloane. Opravdu si nemyslím, že potřebuješ mě, abych tě napružil, hm?“ Řekl s koketním úsměvem. Obešel bar a kývl na Billa. „Dneska jsme to jen my tři?“
Bill se zaměstnal uklízením baru, hadrem otíral skvrny od espressa, a pak zkontroloval množství mléka v napěňovači. Nechal Sloane, aby zodpověděla všechny otázky a poklábosila si s jejich vedoucím směny. Tom mu způsoboval děsivý proces svázaného jazyka.
Jednoduše řečeno, Tom byl jedním z nejnádhernějších kluků, jaké Bill kdy viděl osobně a zblízka. Byl perfektní kombinací dlouhé, elegantní tváře s vystouplými lícními kostmi, hezky tvarovaným nosem a smyslnými rty, které jej dělaly krásným, a přesto stále mužným. Jeden koutek jeho rtů byl zdůrazněný piercingem, od kterého Bill musel neustále odvracet pohled, kdykoliv jen Toma přistihl, jak si s ním hraje jazykem. Tom měl hojné množství černých dredů, opečovávaných, a vždy je držel svázané mimo tvář, kdykoliv byl v práci. Byl vtipný, přátelský a sexy. A Bill se nedokázal přinutit, aby s ním prohodil víc než jen jedno nebo dvě slova.
Ne, že by na tom záleželo.
„Jo, Becky končí mezisměnu,“ odpověděla mu Sloane.
„Dobře,“ řekl Tom a ukázal jí palec nahoru. „Dostal jsem ten nejlepší tým.“
Sloane jej po cestě kolem něj plácla. „Vtipálku.“
Tom se rozesmál a rozešel se do zadní místnosti. „Ale ty mě máš takového ráda.“
Bill vrátil svou pozornost k teplotě mléka a pohodil dozadu svým culíkem, který hrozil, že mu přepadne přes rameno.
„Už se můžeš přestat pokoušet zmizet, pane Neviditelný, teď je vzadu,“ řekla Sloane, vrátila se k pokladně a vrhla po něm pohledem, který byl napůl soucitný a napůl ironický. „Bože, on tě vždycky úplně celého sváže, co? Ach, je tak sexy… mně to rozhodně dělá taky.“
„Ale ty aspoň neoněmíš,“ střelil Bill nazpátek. Byl si docela jistý, že více než polovina jejich ženského týmu byla do Toma zabouchnutá… a on taky. Bylo to ponižující.
Sloane si ovívala tvář. „Nemůžeš za to. On je tak žhavý!“
„Takže… ty si taky myslíš, že je Tom sexy?“ Zamumlal Bill. Tohle bylo území, do kterého už dříve zabrousili, ale přesto jej pořád fascinovalo, jak jeho preference, to, co mu na muži připadalo atraktivní, příležitostně koordinovalo s tím, co cítily jeho kamarádky. Uvažoval, jestli to s jistotou znamená, že je Tom hetero.
„No jo.“ Sloane se opřela zády o pult a protočila oči. „Tom je zatraceně sexy a on to ví. Ale je skoro až moc hezký.“
„Co?“ Bill po ní vrhnul zmateným pohledem a přesunul se, aby zkontroloval časovač na kávovarech. To pro něj bylo zvučné slovo. Jeho kamarádka Liz mu vždycky říkala, že je hezký – nikdy nepoužila slovo pohledný – a dřív, když byl odhodlaný být normální a zapadat, jej to označení vždycky obtěžovalo. Zrovna teď s tím nesouhlasil. V porovnání s lidmi jako Tom nebyl jedním z krásných lidí. Byl obyčejný.
„Jako Keanu Reeves,“ řekla Sloane a vzdychla. Oči se jí rozsvítily. „Bože, no nebyl nádherný v Matrixu? Ne, když si oholil hlavu, samozřejmě. Musela jsem si to jít okamžitě koupit, jakmile to vyšlo…“
„Jo, už tak dlouho nenatočil žádný film, který by stálo za to vidět,“ řekl Bill suše a prošel kolem pokladny směrem k espresso baru. Dveře zacinkaly a vešli zákazníci, kteří si třeli prochladlé dlaně.
Jakmile byli hotoví a Bill položil na pult jejich dvojité moka kávy, otřel bar a pohlédl Sloaniným směrem. Zahloubaně si jej prohlížela.
„Co?“ Zeptal se Bill defenzivně.
„Takže ty jsi ochotný se sejít s tímhle klukem, s tím TruBishonen, s klukem, kterého jsi nikdy neviděl… ale jsi až moc stydlivý na to, abys řekl víc než jen jednoslabičná slova Tomovi, skutečnému klukovi, o kterém víš, že se ti líbí,“ pronesla Sloane bez obalu.
Bill cítil, jak se červená. „Když to řekneš takhle…“ odmlčel se a zavrtěl hlavou. „To je něco úplně jiného, Sloane. Tru už znám, i když jsem ho nikdy neviděl. Takhle je to pro mě jednodušší. Tom… kluk jako on… kromě toho, on je vážně na holky, víš?“
„Já vím,“ odvětila Sloane. „Já jen říkám, kdyby tady byl někdo jako Tom, někdo, kdo by se ti líbil… co bys udělal?“
„Nejspíš nic,“ řekl Bill s pokrčením ramen. „Nejsem moc dobrý v tom být gay.“ V hlavě se mu napůl vynořila nepříjemná vzpomínka a on ji zatlačil hodně, hodně hluboko. Zavřel za ní víčko a zamkl ji. „Kromě toho,“ pokračoval, „někdo jako Tom by nikdy nevěděl, že existuju. Víš? Ale Tru a já máme opravdu dobré spojení.“
„Asi jo,“ řekla Sloane, ale v jejím tónu byly pochybnosti. Pak se zhoupla na chodidlech.
„Chceš, abych tam byla? Chci říct, že bych se v té kavárně mohla usadit s hromadou knížek a totálně předstírat, že se učím…“
„Co? Abys mě zachránila, kdyby šlo něco špatně?“ Řekl Bill se smíchem. „Myslím, že to zvládnu. Jsem velký kluk, Sloane, a sejdeme se na hodně veřejném místě. Není to tak, jako bych s ním snad šel domů nebo něco takového.“
Sloane přikývla. „Zvlášť pokud se ukáže, že je hnusný a starý.“
Bill byl chvíli zticha. „No… já opravdu nečekám, že bude nějaká výhra,“ přiznal. „Koneckonců, sejdu se s klukem, kterého jsem potkal online.“ A, doplnil v duchu, on sám taky nebyl až taková výhra. Bude to fungovat, tak dlouho, dokud se mohl setkat s někým stejně smýšlejícím.
„Jen mi dej vědět, pokud potřebuješ svézt nebo něco.“
„Jasně.“
Dveře ze zázemí se otevřely a objevil se Tom s příruční pokladnou. Bill k němu vzhlédl, odvrátil se, a přilepil se k baru. Jako obvykle se ho bude po zbytek večera držet jako klíště.
K čemu bylo jakékoliv pevné odhodlání, když se ani nedokázal přinutit komunikovat s lidmi, které znal? Billovi se celý večer myšlenky v hlavě honily v kruzích. Alespoň, chlácholil se, dělal něco odlišného a vylezl z té zajeté koleje, ve které žil. Sloanina slova jej však přinutila položit si otázku. Stačilo to?
Na tom nezáleželo. Byl to začátek.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Hmmm… zajímalo by mě, jestli je to skutečně Tom s kým se Bill baví online, protože jestli ano a setkají se, jsem docela zvědavá, jestli s ním bude schopný mluvit, když je z něj naprosto odbouranej 😀
Doufám že to bude Tom ten kluk oline.
To bude ake prekvapenie ked o sebe chlapci zistia svoje male tajomstvo. Mozno sa Billovi zazracne rozviaze jazyk ked zisti ze jeho online priatel je Tom, s ktorym skutocne nevie hovorit. Uz sa tesim ako to dopadne. Snad sa stretnutie odohra v dalsej casti.
Také jsem zvědavá jestli to bude Tom a pokud ano, moc se těším, co bude Bill a Tom dělat a říkat, až to zjistí. :-))
Děkuji za tuto povídku. 😉
Keď sa tí dvaja stretnú… Hlavne aby si nemysleli, že sú tam len náhodou. Musia zistiť, že sú to skutočne oni, s kým sa majú stretnúť. A potom prekonať trápnosť chvíle a pustiť sa do reči. Hm, toto ešte bude sranda. Ďakujem za preklad.