autor: Becs
„Gustav. Gustav!“ vykřikla nadšeně Bell a začala bouchat malou pěstičkou do okenního skla. „Už jsou tady.“
„Uklidni se, holčičko,“ kroutil hlavou pobaveně Bill a pomohl jí slézt z parapetu, aby mohla vyběhnout ven ze dveří pokoje. Světlé vlásky jí divoce vlály.
„Chápeš to? Proč je tak hrozně poblázněná do Gustava?“ pronesl Tom nevěřícně a přešel skrz prázdnou místnost k oknu, aby mohl shlédnout dolů na příjezdovou cestu. Tam spatřil, jak Bell vystřelila z hlavních dveří a rozběhla se směrem k jejich bubeníkovi. Když muž zaznamenal, že k němu přibíhá, přidřepl si a doširoka roztáhl ruce, aby mu mohla skočit do náruče. Zvedl ji a zatočil ve vzduchu. Pak si ji posadil na předloktí a pronášel věty, které nemohli slyšet. Georg stojící vedle nich se usmíval a očividně také pokládal Bell nějaké otázky. Holčička ukázala prstem k oknu, kde s Billem stáli, a oba kamarádi vzhlédli. Bell zamávala a Bill jí pozdrav oplatil.
„Miluje ho, protože vypadá jako plyšový medvídek,“ zažertoval Bill a sledoval, jak se kamarádi vydali směrem k domu. „Pojď, půjdeme je přivítat.“
„Počkej,“ zastavil jej Tom, popadl za ruku a přitáhl si ho do objetí. Ve vteřině jejich rty spojil do hlubokého, intenzivního polibku. Hladově začal jazykem dobývat bratrova ústa a celým tělem se k němu přimykal.
„Co to bylo?“ vydechl Bill, když se od sebe odtrhli. Rty měl naběhlé a horké.
„Géčka tady budou celý víkend. Kdo ví, jestli bude nějaká šance být spolu o samotě,“ pokrčil Tom prostě rameny. „Pojď, teď už půjdeme za nimi.“ Popadl Billa za ruku, propletl jejich prsty dohromady a táhnul jej chodbou pryč. Dřív, než stihli někoho potkat, naposledy zmáčkl Billovu dlaň a pustil ji.
„Teda páni, tohle není dům, ale hrad. Netušil jsem, že jste takhle zazobaní,“ rozhlížel se basák po prostoru, který již brzy měl být obývacím pokojem. S otevřenou pusou zakláněl hlavu a pohledem přejížděl po vysokém stropě. „Dokonce se tady dělá ozvěna. Poslouchejte. Hu,“ začal vydávat houkavé zvuky jako malé dítě.
„Vtipný jako vždy, Georgu,“ popíchnul jej Tom, když přešel až k němu, aby mu mohl podat ruku a sevřít jej v krátkém objetí.
„Je to tu pěkný,“ ohodnotil Gustav poté, co se přivítal i s ním. „Kdy se sem stěhujete?“
„Ještě to nějakou dobu potrvá,“ vydechl Tom a rozhlédl se po bílých stěnách. „Všude se musí vymalovat. Máme nějaké předělávky v kuchyni, a hlavně se musí předělat studio.“
„Ano, studio je ze všeho nejdůležitější,“ dloubnul do bratra Bill a pobaveně kroutil hlavou.
„No co? Když už to má být naše, ať je to dokonalé,“ pokrčil Tom rameny.
„Takže víkend strávíme ještě ve vašem starém domě?“ ujišťoval se Georg, když se dostatečně vynadíval.
„Jo, chtěli jsme vám to tu jen ukázat,“ přikývl Bill a pokynul jim rukou, aby šli do patra za ním. Vystoupali po schodech a blonďák otevřel první dveře napravo.
„Tady bude mít svůj pokoj Bell. Má perfektní výhled na moře,“ ukázal jim, když vešli do místnosti, která byla až na pár plechovek s růžovou barvou úplně prázdná. Skrz trojdílné okno, které sahalo až k podlaze, sem svítilo jasné sluneční světlo. Za bíle rámovaným sklem byl vidět malý balkón.
„Takže barvu pokoje už sis vybrala. Co holčičko?“ stočil Gustav svou pozornost k dívce, kterou měl stále usazenou na ruce. Ta mu zničehonic sklouzla, přešla až k Billovi a zatahala jej za rukáv, aby se k ní naklonil a ona mu mohla pošeptat něco do ucha. Muž si kleknul a s vážným výrazem jí naslouchal. Vzápětí se mu po obličeji rozlil úsměv.
„Vážně?“ obrátil se na ni s otázkou v očích. Bell jen přikývla a zatvářila se důležitě.
„Tak to řekni tatínkovi,“ kývl Bil směrem k bratrovi, který se teď tvářil naprosto nechápavě.
„Tati, já nechci mít růžový pokoj,“ pronesla odhodlaně. „Za prvé je to pro mimina a za druhé to není dávno v módě.“
„A jaké bys to chtěla mít?“ vystřelilo Tomovo obočí téměř až k linii vlasů, byl naprosto šokován tímto prohlášením.
„Tři stěny fialové a tu západní stříbrnou,“ oznámila pohotově Bell.
„Do háje, holka, jak vůbec víš, která stěna je západní?“ vytřeštil na ní oči Tom.
„Tati, není tak těžké na to přijít. Když támhle vychází sluníčko, je tahle západní,“ kroutila hlavou holčička nad neznalostí svého vlastního otce.
„Přísahám, že nemám tušení, po kom tohle má,“ smál se pobaveně.
„Gustave, pojď se podívat na zahradu. Tatínek a Bill mi slíbili, že si budu moct pořídit pejska, až se sem nastěhujeme. Věděl jsi, že tatínek měl dřív velikého psa? A Bibi měl takového malého a tlustého. Ukazoval mi ho na fotkách,“ popadla Bell bubeníka za kalhoty a táhla ho pryč za neustálého štěbetání.
„Říkal jsem ti, že nebude chtít, aby byl růžový,“ narovnal se Bill do plné výšky a kývnul směrem k barvě.
„Je to malá holčička. Myslel jsem, že bude ráda,“ přiznal trochu zasmušile Tom.
„Je evidentně až moc dlouho pod Billovým vlivem,“ neodpustil si Georg kousavou poznámku, při tom se ale dobrácky usmíval.
„Vtipný,“ odbyl ho dotyčný. „Radši pojďte. Máme toho ještě dost na práci.“
…
„Přísahám, že ta holka mě jednou zničí,“ zaskuhral Gustav a s bolestným zaskučením dopadl na židli vedle Toma. Pohlédl přes zábradlí terasy na L. A. koupající se ve světle zapadajícího slunce a hlavou mu bleskla myšlenka, jak mohou dvojčata tak krásné místo opustit.
„A už aspoň spí?“ zasmál se kytarista a podal kamarádovi pivo z chladicího boxu vedle sebe.
„Jo, ale byl to boj. Nechápu, jak to všechno dokážeš zvládat sám, když je teď Ria pryč. Já bych to s malým dítětem asi nedal. Jako jo, Bell je ta nejsladší holčička na světě, ale i jedno odpoledne s ní mi dá zabrat,“ přiznal a dopřál si pár loků chladivého nápoje.
„Obvykle nebývá takhle rozdivočelá. Nemohla se tě dočkat. Takhle jen ventiluje všechnu tu lásku k tobě,“ zažertoval Tom a zlehka mu pěstí drcnul do ramene. Gustav jen zakňučel a znovu přiložil láhev k ústům.
„Navíc na to nejsem sám. Je tady Bill,“ pokrčil rameny Tom a také se napil.
„Mamča Bill,“ zažertoval Georg sedící naproti nim. „Kde vůbec je?“
„Myslím, že šel objednat něco k jídlu,“ kývl Tom směrem k proskleným dveřím, za nimiž tušil přítomnost bratra.
„Och, půjdu za ním. Vždycky objedná nějaký humus a já se pak vracím do Německa úplně hladový,“ vyskočil Georg na nohy a spěšně odběhl do domu.
Gustav se opřel zády do pohodlného křesla a nohy v šortkách si natáhl před sebe. Zavládlo mezi nimi příjemné ticho, které neměli potřebu přerušovat. Po dlouhých hodinách ve studiu obklopení hlučnou hudbou a Belliným radostným vískáním byli rádi za chvíle klidu.
„Co říkáš na toho nového producenta?“ obrátil se Tom znenadání ke kamarádovi. „Já vím, že jsme zvyklí pracovat jen s lidmi z Německa, ale tenhle se mi vážně zamlouvá.“
„Jo, ujde,“ přikývl Gustav. „Viděl jsem ho dneska poprvé, takže zatím nemůžu hodnotit, ale myslím, že to půjde.“
„Tati,“ ozvalo se tiché kníknutí ode dveří.
„Bell, proč ještě nespíš?“ Vstal okamžitě Tom ze svého místa, třemi kroky překonal vzdálenost mezi jím a dcerou a přidřepl k ní.
„Nemůžu usnout. Gustav mi vyprávěl strašidelné příběhy a mně se o tom teď zdá,“ mnula si holčička ospalé očičko, v druhé ruce svírala svou plyšovou baletku. Tom se na bubeníka otočil a změřil si ho přísným pohledem.
„Chtěla to po mně,“ pokrčil Gustav bezelstně rameny. Muž jen zavrtěl hlavou a zvedl dceru do náruče.
„Tak já u tebe zůstanu, dokud neusneš, ano, zlatíčko?“ pohladil ji ukazováčkem po tváři.
„Mohl by s námi jít i Bibi?“ nasadila holčička svůj psí pohled, při kterém Tom nikdy nedokázal říct ne. Velmi podobný Billovu uhrančivému pohledu.
„To víš, že jo. Aspoň nás bude na ty příšery víc. Půjdeme Bibiho najít. Vydržíš tady, Gustave?“ obrátil svou pozornost na blonďáka.
„Jasně, na mě si příšery netroufnou,“ vypjal bojovně hruď.
„Dobrou noc, strejdo Gustave,“ poslal mu Bell vzdušnou pusinku. Pak už se nechala otcem odnést do domu.
Billa našli v jeho pokoji, jak s Georgem zírají do notebooku a o něčem vášnivě debatují.
„Bille,“ oslovil jej bratr. „Tady kočička nemůže usnout a vyžaduje si přítomnost nás obou.“
„Stalo se něco?“ vzhlédl překvapeně blonďák s obavou v očích.
„Ale ne. Jen strejdu Gustava nenapadlo nic lepšího, než vyprávět Bell před spaním strašidelné příběhy,“ vysvětlil Tom.
„To je pako. Copak se zbláznil?“ vykulil Bill oči.
„Nemyslím si, že tušil, co tím způsobí,“ hájil ho a přehodil si dceru na druhé předloktí.
„Geo, můžeš vzít ten notebook dolů za Gustavem? My přijdeme, až uspíme tuhle divokou růži,“ obrátil se Bill obličejem ke kamarádovi, který jen přikývl. „Tak pojďte.“
O dvě desítky minut později už seděla dvojčata na kraji postele a sledovala, jak Bell se propadá do říše snů. Její malý hrudníček se zvedal nahoru a dolů při každém nádechu a výdechu. Bill si položil hlavu na bratrovo rameno, propletl jejich prsty dohromady a tiše vydechl.
„Jsi šťastný?“ zeptal se nečekaně, ale na bratra nepohlédl.
„Jasně, že jsem. Proč se na to ptáš?“ zamračil se nechápavě Tom.
„Já vím, že jsem nám celou situaci zkomplikoval tím, jak moc jsem toužil po dítěti,“ přiznal. „Kdybych si to odpustil, nemuseli bychom projít celou tou anabází s Riou. Nemuseli bychom se skrývat ve vlastním domě,“ kývl hlavou směrem k Bell, než pokračoval. „Měli bychom to o tolik jednodušší. Už tak je těžké udržovat vztah se sourozencem a já nám to ještě takhle opepřím.“
„Ale no tak,“ přitáhl si jej do náruče Tom. „Já ti nic nevyčítám. Bell je dokonalá. Kdybychom jí neměli, asi by to mezi námi viselo. Ta myšlenka, že jsme se navzájem připravili o možnost mít dítě. Uznávám, že k tomu nevedla zrovna snadná cesta, ale nakonec jsme se s tím zvládli vypořádat. Dospěli jsme do bodu, kdy jsou všichni spokojení, a nikdo neutrpěl žádnou újmu. Ani my, ani Ria a ani Bell. Které dítě může říct, že má tři oddané a milující rodiče?“
„Ty vždycky víš, co říct, abys mě uklidnil, že jo?“ usmál se Bill na bratra a přitiskl rty na jeho.
„Od toho jsem tady,“ oplatil mu úsměv. „Tak už se tím přestaň užírat, protože vím, že ti to leží v hlavě.“
„Dobře,“ vydechl Bill a nepříjemný pocit svírající mu žaludek začal ustupovat.
Kdyby měl být úplně upřímný, musel by přiznat, že měl strach z toho, jestli mu bratr časem nezačne vyčítat, jak jim vše ztížil. Zdálo se však, že plnit jeho rozmary bylo Tomovým posláním. Nikdy mu za to nepřestane být vděčný a hodlal mu tu dokazovat každý den, který spolu stráví.
„Pojď, půjdeme zpátky, než Gustav svými historkami vystraší i Georga,“ zavtipkoval Tom.
„Dobře. Teď už se snad nevzbudí,“ přikývl blonďák a následoval bratra ven ze dveří. Prošli potemnělým domem až zpět na terasu.
„Věř mi. Bylo to takhle obrovské a nikdo nedokázal říct, odkud se to tam vzalo,“ říkal právě Gustav zapáleně.
„Přestaň děsit Georga, Gustave,“ okřikl ho Bill, když viděl jak se jejich basák tváří. „Nemám chuť uspávat i jeho.“
„Kdo si dá?“ zahalekal nadšeně Tom, který se objevil v prosklených dveřích jen pár vteřin po bratrovi. V jedné ruce držel láhev čiré tekutiny a ve druhé čtyři panáky.
„Vážně, Tome? Vodka?“ povytáhl obočí Georg. „V domě je dítě.“
„Bez obav. Teď už spí a ráno přijde chůva,“ odbyl ho mávnutím ruky a vše položil na stůl vedle jídla, které očividně dorazilo, když byli u Bell v pokoji.
„Takže ty jsi to plánoval?“ pronesl obviňujícím tónem Gustav a rádoby šokovaně si položil ruku na srdce.
„Ale no tak, kluci. Je to x měsíců, co jsme se neviděli. Vážně si myslíte, že vás necháme odjet bez pořádné kocoviny? Po práci musí přijít i zábava,“ kroutil hlavou Tom a rozléval do skleniček alkohol. Pak jednu po druhé rozdal přátelům. Na Billa se musel zamračit a věnovat mu přísný pohled, když se zdráhal si ji od něj převzít. Nakonec však svolil, s útrpným pohledem přičichl k tekutině a vzápětí se zašklebil.
„Tak na co si připijeme?“ zeptal se Gustav a vstal.
„Na novou desku,“ vyhrkl Georg bez přemýšlení.
„Idiote, ještě jsme ani pořádně nezačali. Přinese nám to smůlu,“ plácl jej okamžitě Bill přes rameno, až mu málem vybryndal pití.
„Tak prostě jen na nás,“ řekl smířlivě Tom. „I kdybychom tuhle desku totálně posrali, aspoň si užijeme, že jsem zase spolu.“
„Oh Tomi, nejsi nějaký sentimentální?“ zašišlal na něj bubeník. „Nějak jsi změknul od té doby, co je z tebe tatík.“
„Drž hubu, idiote,“ okřikl jej. „Však tebe to taky čeká.“
„Cože?“ vyvalil oči Bill a nechápavě pohlédl na křenícího se bubeníka, který jen přikývl.
„Gustave, tak to moc gratuluju. Páni. Nedokážu si tě představit jako taťku,“ přiznal upřímně.
„Tak to dík,“ zašklebil se. „Ostatně my jsme si tebe taky nedokázali představit jako mamku.“
„Idiote,“ pojmenoval jej stejně jako bratr před pár okamžiky.
„Přestaňte kecat a začněte chlastat,“ přikázal Tom přísně a zvedl panáka k ústům, aby jej ihned vyprázdnil.
O hodinu později láhev téměř padla. Největší zásluhu na tom měl Tom, který nastavil vyloženě vražedné tempo. Posledních pár minut se bavili tím, že vzpomínali na kanadské žertíky, jež provedli na turné některému z členů teamu.
„Vzpomínáte, jak jsme Sakimu schovali boty?“ přispěl svou troškou do mlýna Bill.
„Jo a pak jsme zapomněli, kam jsme je dali a on si musel půjčit ty bílé tenisky, co byly o dvě čísla menší. Chodil, jako by měl naděláno v kalhotách,“ doplnil jej Tom a musel se přidržet stolu, aby neupadl, jak se celé jeho tělo otřásalo smíchem.
„Byli jsme vážně spratci,“ kroutil hlavou Georg a utíral si slzy smíchu.
„Ale byla sranda. To musíš uznat,“ korunoval to Gustav, když si zavdal pořádný doušek ze své lahve s pivem. Basák na to zareagoval jen přikývnutím.
„No nic, kluci. I když je tohle vážně sranda, já už půjdu spát. Nemůžeme se zmrtvit úplně všichni. Jeden z nás by měl být aspoň částečně příčetný, kdyby třeba vypukl požár nebo tak,“ blábolil Bill a opatrně vstával, aby se mu nezatočila opilá hlava.
„Máš strach, že tě přepijeme a bude ti zle,“ pošťuchoval jej bubeník.
„To rozhodně,“ souhlasil blonďák, když se mu podařilo zastavit soukromý kolotoč, který mu dopřával jeho opilý mozek. Bez jakéhokoli rozmýšlení jej nohy zavedly až před bratra a zcela automaticky, navíc s myšlením zamlžených alkoholem, se k němu sklonil a přitiskl rty na ty jeho. Tom bez zaváhání jeho polibek přijal. Že je něco špatně, mu došlo až v okamžiku, kdy uslyšel Gustavovo: „Co to, do prdele, je?“
Ztuhnul, jako by jej někdo přimrazil na místě, a s očima široce otevřenýma zazíral do tváře svého bratra vznášející se jen několik milimetrů nad ním. Bill úplně zbledl a také nebyl schopen jediného pohybu. Tom přímo viděl, jak se mu v hlavě škvaří kolečka úpornou snahou vybruslit z této situace. Jak mohli být takhle hloupí? Jak se mohli přestat takhle hlídat? Už dlouho neměli v domě nikoho, před kým by se museli skrývat a polibky na rozloučenou se staly něčím tak přirozeným, že prostě na krátko vypadli z role. Množství alkoholu jim k tomu dopomohlo.
„Může mi jeden z vás říct, co to má znamenat?“ našel basák ztracený hlas. Bill se k němu otočil a jen vteřinu zaváhal, než k němu přešel, popadl ho za tváře a přitiskl ústa na jeho.
„A teď Gustav,“ obrátil svou pozornost k bubeníkovi, když se od něj odtrhl a vykročil k němu.
„Na to, kurva, zapomeň,“ bránil se okamžitě a odrážel zpěvákovy štíhle paže. „Co tě to popadlo?“
„Tak se to dělá ve Francii. Tam se pořád všichni líbají,“ vysvětlil a s chichotáním se snažil Gustavovi vlepit polibek.
„Tak si ty své francouzské zvyky nech,“ praštil jej pěstí do ruky, takže konečně dal pokoj.
„Jste nekulturní barbaři,“ povzdechl si dramaticky Bill a založil ruce na prsou.
„Je to zatraceně nechutné,“ maskoval i svou chybu Tom a rádoby pohoršeně si otíral rty hřbetem ruky.
„Vážně, Bille, asi budete mít zakázáno do Paříže jezdit, pokud si odtamtud hodláš vozit tyhle manýry,“ odstrkoval jej od sebe bubeník pro případ, že by se na něj znovu pokoušel zaútočit.
„Jste nudní,“ rozhodil Bill ruce a se vztyčenou hlavou odešel pryč.
„Co to do něj vjelo?“ pohlédl Gustav vyčítavě na Toma, jako by za to mohl on. Ten jej zavrtěl hlavou a vykulil oči, jakože vůbec nemá tušení.
„Chudák, asi si to s nikým dlouho nerozdal,“ pronesl Georg soucitně.
„To snad neznamená, že si tuhle frustraci bude vybíjet na nás. Tome, jsi jeho brácha. Měl by ses obětovat pro team,“ dobíral si jej Gustav.
„Haha, hrozně vtipný,“ zasmál se ironicky muž. Doufal, že se bratrovi podařilo katastrofu zažehnat. Bylo mu jasné, že si z něj kluci teď budou nějakou dobu dělat srandu. Bill to však bude muset vydržet. Důležité bylo, že ani jednoho z nich nenapadlo přikládat polibku mezi bratry větší význam. Kamarádi se ještě nějakou dobu hloupě smáli a vymýšleli vtípky na téma Billův chabý sexuální život, ale nakonec změnili téma.
„Spolkli to?“ zašeptal Bill, když uviděl siluetu bratra zavírat dveře ložnice.
„Jo,“ přikývl Tom a svlékl si tričko, aby jej následně upustil na zem vedle postele.
„Tome, já se hrozně omlouvám. To ta vodka. Já… Prostě jsem to neuhlídal. Vůbec jsem nepřemýšlel,“ začal ze sebe okamžitě chrlit. Sledoval, jak si dvojče svléká džíny a pokládá se na postel vedle něj.
„Pššt,“ umlčel jej a vtiskl mu na rty polibek. „Já jsem tě od sebe taky zrovna neodháněl. Tohle jsme posrali oba.“
„A co říkali? Nemají podezření?“ vyptával se Bill vyděšeně dál.
„Ne, neboj. Sežrali tu tvoji výmluvu. Máš můj obdiv. Já bych takhle rychle nedokázal nic vymyslet,“ stáhnul si bratra do náruče, protože celou dobu seděl nad ním a upíral na něj pohled jako vyplašená srnka.
„Taky jsem to nevymyslel já. Něco podobného se stalo v Přátelích. Chandler a Monica se tam takhle políbili, když ještě drželi vztah v tajnosti a on to pak zachránil tím, že dal pusu všem holkám. Hned jsem si to vybavil a nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo,“ vysvětloval polohlasem.
„I tak to bylo geniální,“ pohladil jej Tom po ruce. „Pro jistotu jsem do nich nalil zbytek té flašky, abych vzpomínky na dnešek trochu víc rozmazal.“
„Dobrý nápad,“ kývnul Bill a dovolil si trochu se v jeho objetí uvolnit. „Nemůžu uvěřit, že se nám takovou dobu dařilo to tajit před Riou a to s námi bydlela, a teď se takhle hloupě prokecneme přímo před Géčkama.“
„Už na to nemysli,“ tišil jej Tom a vtiskl mu polibek do vlasů.
„Už šli taky spát?“ povzdechl si.
„Jo, Georg je ve tvém pokoji a Gustav spí dole na gauči,“ potvrdil Tom a doufal, že se bratr brzy uklidní. Za celý den už byl unavený a toto menší drama mu také moc nepřidalo. „Chvilku si ještě dělali srandu z toho, že teď budu spát vedle tebe, ale když jsem jim řekl, že si to můžeme klidně vyměnit, rychle sklapli. Navrhovali mi, že si to s tebou mám rozdat, aby sis nadrženost vybil na mně a nezkoušel to pak na ně.“
„Pane bože,“ přikryl si Bill obličej dlaněmi.
„Patrně se do tebe teď budou nějakou dobu strefovat,“ přiznal upřímně Tom a mírně se zavrtěl, aby si našel pohodlnější polohu pro spánek.
„Chce se mi umřít,“ zaskučel blonďák.
„Pššt. Už na to nemysli. Představa nás dvou spolu je úplně absurdní. Berou to jen jako vtip, nic víc. Nemusíš se ničeho bát,“ pronesl Tom s větší jistotou, než jakou opravdu cítil. Jeho jedinou nadějí zůstávalo, že byli kamarádi natolik opilí, aby si nevšimli, s jakou něhou se políbili. Kolik citu v tom drobném gestu bylo. Obrátil se na bok a bratrovo hubené tělo si přitiskl k hrudníku. S posledním ujištěním, že je všechno v pořádku, se propadl do neklidného spánku.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Bell byla neuvěřitelně roztomilá, jak vítala Gustava a pořád jej někam tahala, aby mu něco ukázala. Přesně pro tyhle chvíle mám děti nejraději! 🙂
Jinak jsem se dneska vážně lekla! Když Bill Toma políbil, jen jsem vytřeštila oči a doufala jsem v zázrak, který se díky bohu doopravdy stal. Neuvěřitelně Billa obdivuju za jeho improvizaci, protože byla bravurní. Ačkoli to odkoukal v seriálu, i tak jej obdivuju, protože bych takhle pohotově reagovat neuměla. Těžko říct, zda mu to kluci uvěřili, ale zatím to vypadá, že jo. Tak snad z toho nic nebude. Bill jen bude muset přežít rýpání, ale myslím, že za záchranu jejich vztahu to rozhodně stojí! 🙂
Moc krásný díl! ♥
Hned od začátku mi bylo jasné, že se něco takového stane, ale vůbec mě nenapadlo, že se to Billovi povede takhle vyžehlit 🙂 I když, nejdřív jsem myslela, že s tím přijde třeba Gustav, jak tam zůstal sám s Tomem, že na něj uhodí, aby mu řekl pravdu, že už dlouho něco tuší. No, tak evidentně netuší. Stejně tak jsem přemýšlela co Simone, když na ně tenkrát tak uhodila, že by se Bill měl odstěhovat…
Já si myslím, že to géčka nenechají jen tak, až se jim to rozleží v hlavě a vystřízliví. I bych dvojčatům přála, aby získali nějakého spojence, který by o nich věděl a přitom je neodsuzoval…
[2]: Sakra Zuzu přiznej se. Tys mi vlezla do počítače? 😀 V první verzi tohohle dílu Gustav skutečně vedl rozhovor o tom, že něco tuší. 😀 Jsi dobrá. 😉
[3]: Když on se k tomu ten Gustav vyloženě nabízí 😀 Tak doufám, žes nás o ten rozhovor nepřipravila úplně…
musim priznat, ze i ja ten pocit s Gustavem mela :). Moc se mi libilo, jak to Bill zamaskoval. Dekuji za dil.
Doufám že na to kluci zapomenou.
Jednoznačně největší týpek z celé povídky je Bell. To dítě je naprosto a neuvěřitelně k sežrání a myslím, že s ní si kluci opravdu užijou každou sekundu celého jejich života… až je mi líto, že je to jenom fiktivní postava, přáli bych jim ji mít v reálu 🙂
Při první polovině povídky jsem se totálně roztekla samou něžností a pak se o mě téměř pokusil infarkt… teda kluci tak dlouho to tajíte a pak Billovi stačí trocha chlastu a je to… ještě štěstí, že se to tak nějak povedlo zahrát do outu, i když si nejsem úplně jistá, jestli se to povedlo dokonale… budeme doufat, že všechno bude jenom pohádkové, očekávám překrásný a snový konec 😉 nejlépe bez karambolů 🙂
Jaaaaj! Ten Bill je fakt genius! Po kom ze to ta Bell ma?!:D Neskutecna je, s tou barvou pokoje! 😀
Uprimne me dostala ta bozi scena, kdy se Bil zvedl a bezmyslenkovite presel k Tomovi, sby ho polibil. A pak jak to zahral do outu, tohle bylo faaakt MEGA!;D A jeste predstava, ze dava pusu Georgovi, aaa (proc se mi ta predstava tolik zamlouva??:D)
Proste miluju tuhle povidku!!!