autor: ophelia_seven
Buď opatrný s tím, co si přeješ
Poté, co Tom zmizel ze záchodů a zanechal tam Billa vyčerpaného s pocitem andělových rtů kolem sebe stále čerstvě v mysli, Billovi trvalo několik minut, než se dal znovu dohromady, vystoupil z kabinky a našel svůj batoh. Měl před sebou ještě polovinu dne, ale najednou mu to připadalo jen jako malý kopec, než obrovská hora, se kterou se potýkal předtím. Tom se vrátil, mohl jej znovu cítit a právě si prožil nejlepší vykouření svého života, ne že by jich snad měl tolik za sebou, aby to mohl srovnávat.
Nohy měl stále jako želé, když zvedl batoh z podlahy a hodil si ho na rameno. Jak procházel kolem zrcadla nad umyvadlem a zachytil v něm svůj odraz, musel se zastavit. Vypadal až příliš potěšeně na to, že byl ve škole, vlasy měl lehce rozcuchané a kůže mu prakticky zářila. Rukou si promnul obličej a snažil se něco z toho odstranit pryč, ale když ruku sklopil a jeho obličej byl stále stejně zarudlý a spokojený, pokrčil rameny. Čemu to mohlo ublížit, že vypadal šťastně? Byl šťastný, tak proč by to neměl ukázat?
Ve chvíli, kdy vyšel ze záchodů, většina studentů už byla ve třídách nebo v jídelně, takže chodby byly prakticky prázdné. Měl dvě možnosti – jít do jídelny a setkat se se svými starými přáteli, nebo se sejít s Clarou v knihovně a pracovat na některém ze svých domácích úkolů. A netrvalo mu ani vteřinu, než se rozhodl. Jeho nohy se vydaly po chodbách stálým tempem a donesly jej až do knihovny v rekordním čase.
Staré dřevěné dveře zaskřípaly, když Bill vešel dovnitř a do tváře jej udeřil chladný vzduch. V zadním rohu, na svém obvyklém místě, Bill zahlédl známou brunetku, jak pracuje na svých úkolech a ruka jí zuřivě jezdí v sešitě, nad kterým byla ohnutá.
Bill prošel kolem stolu knihovníka, na kterého mávnul, když jej pozdravil jménem, a zamířil rovnou ke stolu, aby se posadil naproti Claře. Nohy se mu po cestě do knihovny trochu zpevnily, ale úšklebek přilepený na jeho tváři, který vytvářel kolem jeho očí vrásky z čisté, nefalšované radosti, ani na okamžik nepolevil. Jeho batoh hlasitě žuchl na stůl, jak ho upustil, a dívka k němu pomalu vzhlédla od své stránky plné hustě napsaných slov.
„Ahoj, Bille,“ řekla tiše a oči se jí mírně rozšířily, když spatřila ten výraz uspokojení na jeho tváři, zatímco si odtáhl židli a usadil se. „No, vypadáš… šťastně.“
Bill se zazubil a rozepnul batoh, aby si vytáhl knihu matematiky. „Dalo by se to tak říct,“ odpověděl a snažil se, aby to znělo co nejlhostejněji, ačkoliv celé jeho tělo se stále ještě chvělo pokaždé, když mu myslí projel obraz Toma, jak před ním klečí. „Mám dost dobrý den.“
„Opravdu?“ Clara zněla nevěřícně a Billovi to připomnělo všechny ty důvody, ze kterých byl v kyselé náladě a důvody, kvůli kterým by měl mít špatný den. Předtím, než se ukázal Tom. Věci se vždy změnily k lepšímu, když se ukázal Tom. „Hádám, že to je to, co s tebou udělá sex.“
„Jo,“ vydechl Bill s připitomělým úsměvem stále přilepeným na tváři, jak jeho mysl snadno vytlačila celé dopoledne a zaměřila se výhradně na dění v posledních několika minutách. Stále se vzpamatovával z pocitu Tomova tepla a z toho, že byl prostě schopný se jej dotýkat a být jím držen a – Billova tvář uvadla, když Clařina slova dorazila do jeho mysli. „Počkat, cože? Ne, já jsem ne-„
Clara vyzývavě zvedla obočí Billovým směrem. „Ty jsi na párty nespal s Georgem?“
„Jo, to spal,“ zakoktal se Bill, tvář mu zrudla a jeho úsměv, o kterém si začínal myslet, že je permanentní, okamžitě zmizel. „Ale to není důvod proč – kvůli tomu nejsem tak šťastný.“
Zatímco sledoval, jak se Clařina tvář mění do různých výrazů, uvažoval, nad čím přemýšlí a proč to jeho tak zajímá. Zdálo se, jako by ho soudila, posuzovala jeho slova a hledala pravdu a on ani nedokázal přijít na to, proč by na tom záleželo. Věděl, jaký má sám pocit z toho, co se stalo s Georgem, a rozhodně věděl, jaký má pocit z toho, co se stalo s Tomem. To bylo vše, na čem opravdu záleželo, nebo ne?
Clara se naklonila blíž, její pohled byl vážný a ostrý, jak na něj zaostřila, a Bill cítil, jak má husí kůži z neznámého. Neměl tušení, co se mu chystá říct, a byl nervózní, že jej zaskočí něčím, z čeho nebude schopen rychle vybruslit. Nikdy nebyl příliš dobrý ve lhaní nebo v okamžitém vymýšlení příběhů.
„Řekl jsi to Tomovi?“
Nad Tomovým jménem se Bill zarazil a jeho srdeční tep se pozoruhodně zrychlil. „Řekl jsem Tomovi co?“
Dívčina ústa se pomalu zkroutila do zvědavého úšklebku a Bill měl ještě větší strach, že něco nevědomky prozradil. „Že jsi spal s Georgem.“
Bill si úlevně vydechl. Věřila, že Tom existuje, dokonce i když jí Bill nemohl dát hmatatelný důkaz. Nevěděl, jak dlouho to ještě vydrží. „Jo, ví to, a strávili jsme spolu celý víkend,“ řekl Bill, ale okamžitě uvažoval, jestli se o tom měl zmínit. Možná se to bude zdát neobvyklé, že jeho přítel je v pohodě s tím, že spal s někým jiným. Ve skutečnosti si byl Bill jistý, že by to bylo vnímáno jako trochu neortodoxní.
„Pak to musí být docela tolerantní kluk,“ tlačila na něj dál Clara, a v tu chvíli Bill mohl spatřit pochyby v jejím hlase.
„Jo,“ přisvědčil a vzpomněl si, jak Tom vypadal tak ztraceně a sklíčeně, když se vynořil z ložnice a našel svého anděla, jak sedí na podlaze naproti dveřím. Polkl kolem náhle bolestivého knedlíku v krku. „Náš vztah je… komplikovaný.“
To bylo opravdu podhodnocení roku, pokud by Bill chtěl být zcela upřímný.
Billův pobyt v sedmém nebi, i když příjemný a rozhodně stojící za to, měl také velmi krátké trvání. Ve skutečnosti skončil téměř okamžitě poté, co začal. V době, kdy oběd skončil a Clara s Billem se šourali ven z knihovny, zvěsti už začaly.
Dveře od knihovny ještě nebyly ani zavřené, když konfrontace začaly.
„Hej, Kaulitzi,“ zvolal jeden student přes chodbu. Bill se instinktivně podíval jeho směrem, právě včas, aby spatřil vulgární gesto, naznačující honění u rozkroku druhého studenta. Bill znechuceně zkřivil rty, nepochopil význam toho gesta, dokud kolem něj neprošel další student a nevrazil do něj ramenem.
„Tak jaké to bylo – užil sis?“ Popíchl jej a nabídl stejné gesto jako předchozí student.
Bill zbledl, jeho tvář se náhle rozhořela a žaludek se mu svázal do uzlu. Někdo ho slyšel s Tomem na záchodech, někdo došel k závěrům, že tam Bill byl sám. A Bill byl v háji, protože nebyl absolutně žádný způsob, jak by se z toho mohl vymluvit. Nebyl tu nikdo, na koho by mohl ukázat prstem, nikdo, kdo by na sebe vzal polovinu viny.
Tak jako tak strávil zbytek svého dne obviňováním Toma. Clara mířila jiným směrem a nabídla mu soucitný úsměv a pokrčení ramen. Co mohla jiného dělat? Nebylo to tak, jako by Bill snad měl nějaké alibi. Byl na těch záchodech, byl to on, kdo vydával ty zvuky, a to bylo všechno.
V době, kdy se Bill dostal domů, to vypadalo, že si celá škola myslela, že Bill masturboval na klučičích záchodech, a jeho nálada se změnila z nevalné na fantastickou a poté poklesla až na samotné dno. Nedokázal ani sebrat energii, aby věnoval mimořádnou pozornost Charliemu, tomu jedinému příteli, kterého vždy měl a který mu nikdy nezpůsobil žádný konflikt.
Tom, na druhé straně, začínal být osinou v jeho zadku. Polovinu času jej nemohl cítit a přicházel si a odcházel, jak se mu zlíbilo, takže Bill nikdy nevěděl, kdy nebo jestli jej znovu uvidí. A pak tu byla všechna ta tajemství. Tajemství, která Tom nemohl říct Billovi, a tajemství, která Bill nemohl říct nikomu jinému.
Někdy si myslel, že jeho přátelství s Tomem bylo více složité a chaotické, než bylo uspokojivé nebo naplňující.
Bill zalezl na celý večer do svého pokoje, pracoval na domácích úkolech a probíral se knihami ve své polici, které četl už mockrát předtím. Náhle zapomněl, jaký byl jeho život předtím, než do něj vstoupil Tom, ale byl rozhodnutý si vzpomenout. Bez Toma by se nemusel potýkat s polovinou věcí, se kterými se potýkal, všechno to trápení uvnitř sebe a od jeho vrstevníků. Vedl si předtím dobře, byl neviditelný a zvolna proklouzával životem, spokojený se svou malou skupinkou přátel, kteří sotva dávali najevo, že se starají, a měl silný a pevný vztah se svou matkou.
Vše z toho náhle vypadalo, že je pryč. Vše proto, že jeho pozornost byla zaměřena na přítele, kterého mohl stěží kdy cítit a se kterým se nikdy nemohl pochlubit.
Ve chvíli, kdy padla noc, večeře byla snědena a otázky jeho matky zůstaly nezodpovězeny. Bill byl vyčerpaný. Skočil do sprchy, aby se zbavil všech špinavých podrobností z celého dne, a poté se vrátil do svého pokoje, aby se pokusil si trochu odpočinout a modlil se, aby až se ráno probudí, to vše byl jen zlý sen.
Čerstvě osprchovaný Bill putoval spoře osvětlenou chodbou a pozdravil svého zlatého retrívra u dveří svého pokoje, který hlasitě oddechoval a vzrušeně vrtěl ocasem. „Co je?“ Zeptal se ho Bill podrážděně. „Potřebuješ jít ven nebo tak něco?“
Charlie vyštěkl a zvedl packu, aby zaškrábal na zavřené dveře. Bill je s povzdechem otevřel a nechal psa vejít jako prvního, když usoudil, že bude mít na noc zvířecí společnost. Poté, co Charlieho následoval, se Bill zarazil uprostřed kroku, vylekaný, když našel Toma, jak sedí na okraji postele a čeká na něj. Pohrával si se svým piercingem mezi jeho usmívajícími se rty, a když jej Bill spatřil, Tom se rozzářil.
Anděl vstal se složeným kouskem papíru v ruce a rychle přešel místnost k místu, kde Bill stále stál ve dveřích. „Něco pro tebe mám,“ řekl a vypadal až příliš spokojený sám se sebou, příliš nadšený nějakým stupidním kusem papíru na to, aby měl vůbec představu, jaký den Bill díky němu měl. Copak Billa vůbec nesledoval? Nebyla to snad jeho práce?
Bill podrážděně zabouchl dveře, až sebou Tom škubnul. „Já to nechci.“
„Co? Bille…“ Tom se natáhl, aby položil ruku na Billovo rameno a Bill ji setřásl, jakmile ji ucítil. Obrátil se ke svému prádelníku a zvedl kartáč, kterým pomalu projížděl skrz své vlhké vlasy, a Tom stál uprostřed místnosti a zmateně ho sledoval. Na okamžik se kvůli němu Bill cítil špatně, ale jen na okamžik. Tom věděl všechno, nebyl tam žádný důvod, aby nevěděl, proč je Bill naštvaný. A přesto bylo zřejmé, že nemá ani tušení. „Co se děje?“
„Ty nevíš?“ Odsekl Bill a ruka s kartáčem se mu zasekla ve vzduchu. „Myslel jsem, že víš všechno. Myslel jsem, že je to tvoje práce, vědět, co dělám každou minutu každého dne.“
„Technicky to tak není. Bille, dneska odpoledne jsem byl zaneprázdněný, já-“ Tom sevřel pěst po svém boku, papír se pod tím tlakem pokrčil. „Moje pípátko se nespustilo, nebyl jsi v nebezpečí.“
„Ach,“ odfrkl si Bill a upustil kartáč na dřevěný povrch prádelníku. Rána byla dost silná na to, aby oba chlapci poskočili. „Pak teda hádám, že bys považoval to, co se mi dneska stalo, za normální.“
„Co se stalo?“ Zeptal se Tom zoufale toužící po odpovědích. Byla to pravda, nevěnoval Billovi pozornost každou minutu během dne, ale to od něj technicky nebylo vyžadováno. Jeho úkolem bylo několikrát za den jej zkontrolovat a ujistit se, že odpoví na každé zavolání svého pípátka, které už několik dní mlčelo.
„Můj život je u konce.“
„To neříkej,“ prosil ho Tom, jeho oči zvážněly, jak kolem něj Bill proběhl a úmyslně do něj vrazil loktem. Tom se otočil, aby jej sledoval, jak sebou plácl na postel. Neřekl mu, že je přehnaně dramatický, protože za prvé nevěděl, co se stalo, a za druhé znal Billa dost dobře na to, aby věděl, že by tím věci jen zhoršil. „Pořád dýcháš. Stále jsi naživu.“
„No, možná si přeju, abych nebyl.“
Tom si zastrčil papír do kapsy a posadil se na postel vedle Billa, dost daleko, aby mu zanechal volný prostor, ale dost blízko, aby mu dal najevo, že se omlouvá za cokoliv, co udělal, za jakýkoliv důvod, který Bill měl, aby na něj byl naštvaný. „Opravdu bych si přál, abys takové věci neříkal.“
„Jasně,“ zahučel Bill, přitáhl si nohy pod sebe a zkřížil si ruce na prsou. Jeho oči zůstaly pevně zafixované na zeď na druhé straně pokoje a ani jednou nepohlédl na anděla vedle sebe. Věděl, že v okamžiku, kdy by to udělal, by jeho rozhodnutí zesláblo, Tomovi by odpustil a vše by se vrátilo do normálu. K životu, který byl naprosto nefér, k životu, ve kterém byl Tom, dokonce i když bylo na prvním místě nefér to takto vyhodnotit. „Protože to je tvá práce, ujistit se, že žiju.“
„Ne,“ vyštěkl Tom, a ačkoliv sebou Billovy oči trhly, nepřistály až na samotném Tomovi. „Protože tě taky miluju, ty… idiote.“
Bil zaťal zuby a bojoval s nutkání něco říct nebo neříct vůbec nic. Tom ho sledoval a čekal, snažil se dostat svůj temperament zpátky pod kontrolu. Několik minut uplynulo a Bill ani na okamžik nepohlédl jeho směrem.
„Nemůžu uvěřit, že ti to musím říct, ale už pro mě nejsi jenom úkol. Záleží mi na tobě, a ty jsi na mě naštvaný a ani mi neřekneš, co jsem udělal.“
„Slyšeli nás na záchodech,“ řekl Bill a Tom to pomalu vstřebával.
„O-okay,“ odpověděl pomalu. Věděl, že to mohlo být zlé, mohlo to být hodně zlé. Ale Billovo podráždění se zdálo být přehnané, muselo tam toho být více.
Bill otočil hlavu a jeho oči se vpálily do Tomových, poprvé od chvíle, kdy kolem něj proletěl. „Slyšeli mě, a viděli, jak odcházím sám, a teď každý ve škole mluví o tom, jak jsem onanoval na záchodě a celé je to tvoje chyba.“
„Billa, já jsem nechtěl-„
„Ne,“ přerušil jej Bill s ostrým zavrtěním hlavy. „Ty nikdy nechceš udělat nic, čím bys mě naštval.“
„Nechci,“ dohadoval se Tom, nejistý, jestli je Bill sarkastický, nebo ne. Nikdy by jej úmyslně nenaštval. Nenáviděl ty vlny úzkosti, které vyzařovaly z chlapce, se kterým se v průběhu času tak sblížil. Vše, co mohl dělat, bylo prosit o odpuštění. „Bille, no tak.“
Bill zavrtěl hlavou a setřásl konejšivou ruku svého anděla. „Myslím, že bys měl jít.“
„Bille…“
„Prosím,“ prosil Bill a podíval se zpátky na Toma. Jejich pohledy se setkaly a na těch pár vteřin mezi nimi proběhlo tisíce nevyřčených slov, poté Tom přikývl.
„Okay, fajn,“ zašeptal anděl, a než mohl Bill vzít zpět svou žádost, byl pryč.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Já ani nemám sílu to komentovat. Hrozně depresivní díl. Bill mě naštval. Já chápu, že to pro něj musí být těžké, ale i tak nemusel být takhle hnusný. Zvlášť když mu Tom řekl, že ho miluje. No, nemám slov.
Díky Zuzu za překlad.
Billa na jednu stranu chápu ale tak to chtěl byt z Tomem myslím že teď jej delší dobu neuvidí.
Tohle je vážně jako na houpačce. Jednou je všechno fajn a pak přijde tohle. Souhlasím s Becs, protože tohle byl neuvěřitelně depresivní díl. Opět je mi ze všeho do breku, a takhle před usínáním to není moc dobré. 😀
Chápu, že to Bill nemá ve škole jednoduché. Na jeho místě bych nechtěla být ani za nic, protože v poslední době se ve škole neřeší nic jiného než on a to bohužel ne zrovna v dobrém světle. Naprosto chápu, že je podrážděný, možná na Toma i naštvaný, ačkoli Tom za nic nemůže. Chápu, že je toho na něj už moc a že nerad poslouchá všechny ty věci, co o něm ve škole kolují. Naopak je mi ale líto, že tak Toma poslal pryč, ještě když mu Tom řekl, že jej miluje. Tom si tohle chudák nezaslouží, on se snaží Billa vždy potěšit a není jeho vina, že je anděl a ne člověk. Na stranu druhou je mi ale jasné, že Bill je momentálně prostě jen naštvaný na celou tu situaci, že ne vždy může Toma cítit a že Toma nikdo jiný nevidí a jen si svou zlost potřeboval vybít a Tom to schytal.
Moc mě ale zajímá, copak bylo na tom papíru, co mu Tom donesl!!!! 🙂
Doufám, že na sebe teď kluci nebudou dlouho naštvaní a že to mezi sebou brzy napraví!
Moc děkuji za skvělý překlad! ♥♥
Ja som tak zvedavá čo to mal Tom za papier a Bill ho tak surovo odmietol… a ani ho netrklo keď mu Tom vyznal lásku… chápem ako sa cíti ale keď ho má pri sebe nemal by ho odháňať:( kto vie či sa Tom ešte bude môcť vrátiť…
ďakujem za smutnú kapitolu.
Toto bolo ozaj strašne smutné. Bude ťažké vrátiť to späť.
Jak úžasně to na začátku kapitoly vypadalo, tak mizerně to skončilo. Máme tu potíže v ráji. Já jenom doufám, že se Tom brzy zase objeví, aby se Bill mohl trochu kát za svou unáhlenost. Na druhou stranu mu rozumím. Tenhle vztah je opravdu dost nestandardní, slabé slovo, a tak Bill přirozeně zvažuje, jestli mu bez dřív nebylo líp. Určitě přijde na to, že nebylo. 😀