Cassiopeia 34.

autor: B-kay

Dnešní díl je o hodně kratší než všechny předešlé. Možná se budete divit, ale není o rozhovorech ani o zbytečných slovech, řekla bych, že je spíš plný pocitů, myšlenek a prožitých okamžiků. Plný lásky, klíčícího přátelství a samozřejmě hvězd, které jsou pro tuhle povídku typické. Doufám, že si jej přesto užijete a že vám vykouzlí na rtech alespoň maličký úsměv :). Z celého srdce přeji krásné počtení!

Bill ležel v přikrývkách s jemným květinovým vzorem, tmavé vlasy měl rozprostřené po polštáři podél svého obličeje a pokaždé, kdy o něj Tom náhodou zavadil pohledem, silně stiskl víčka a jeho tělem projelo zvláštní chvění. Billova tvář, stejně jako pootevřená ústa neslyšně prosící o jediný hluboký nádech, němě křičící do ticha rozléhajícího se všude kolem, byla ozářena měsíčními paprsky, a když se jeho tělo zcela nečekaně a intenzivně propnulo jako luk, Tom měl přímo božský výhled na Billovu vytetovanou hvězdu, která mu po celou dobu tančila přímo před očima a v záři měsíce se měnila v jakýsi mystický výjev umění.

Nosem silně nasál těžký vzduch prosycený směsí vůní jich obou a z posledních sil zvedl svou chvějící se ruku do vzduchu a položil ji na Billovy třesoucí se boky. Hladově sevřel jemnou kůži a přidal na intenzitě svých pohybů. Odpovědí mu bylo další Billovo prohnutí a náznak stenu, který se tak zoufale snažil proplout Billovými rty od chvíle, co Tom započal to šílenství.

Rozlepil ztěžklá víčka a s velikým sebezapřením se donutil pohlédnout na výjev před sebou. Věděl, co mu to způsobí, ale v téhle chvíli byl masochistou, chtěl si ublížit a žíznivě hltal očima každičký milimetr Billovy smetanové kůže. Nemohl uvěřit tomu, jak blízko k němu v tu chvíli měl. Nemohl uvěřit tomu, že mu to dovolil, a co víc, řečí svého těla a prosícíma očima mu po celou dobu dával najevo, že se mu zcela otevřel. Že patří jen jemu, že byl stvořen jen pro něj a Tom to věděl. Věděl to od chvíle, co na něj poprvé promluvil a Bill se očima zavrtal do těch jeho, tím pohledem zasel sémě citu, který uvnitř obou tiše dřímal, pomalounku se rozrůstal, aby jim v konečném důsledku přerostl přes hlavu a způsobil naprostý chaos.

Chaos, který v jejich případě znamenal nahá, propletená těla a nevyslovená vyznání lásky, ukrytá v každém pohledu a doteku.

Černovlásek měl pocit, že každou chvíli omdlí. Tom mu slíbil, že když mu bude důvěřovat a zcela se mu otevře, zavede jej až ke hvězdám. Bude se jich moct dotknout, dosáhnout nebeských výšin, ale neříkal, jak intenzivní a silný prožitek jej čeká, jak těžké bude nekřičet pod náporem všech pocitů, které v něm vířily jako divoké vlny oceánu, a zároveň se snažit udržet svůj dech na relativně přijatelné frekvenci, což bylo nemožné. Za zavřenými víčky viděl ohňostroje a pestré, barevné obrazce, pod Tomovýma rukama se rozpadával na kousky jako panenka z porcelánu, a vzápětí znovu obživnul, aby mohl tentýž zlom prožívat pořád dokola. Cítil, jak mu vlasy vlhnou potem, lepí se mu na čelo a při silnějším pohybu padají do očí, aby něžně přikryly vějířovité stíny pod Billovýma očima. Stud, nesmělost a váhání byly hned na začátku smeteny jediným Tomovým pohledem, a když svým tělem sklouzl mezi Billovy nohy a vpil se Billovi do očí s naprostou jistotou a touhou unést jej mimo realitu, ke svému vlastnímu překvapení téměř okamžitě podlehl. Přestal být křečovitý, dovolil, aby odtáhl jeho pevně stisknuté končetiny od sebe a vtěsnal se horní polovinou těla mezi Billovy nohy. Pak rozpoutal souboj o jediný nádech.

Jen dýchej, opakoval si v duchu, hlavně dýchej, ale bylo to tak těžké, mnohem těžší, než původně předpokládal. Tom bez váhání ochutnával jemnou kůži na vnitřní straně jeho stehen, nekonečné vteřiny, po které po ní přejížděl jazykem a bral ji mezi zuby, byly okamžitě odpuštěny, jakmile se prolíbal až k Billovým slabinám a vzal jej do úst, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

Bill měl pocit, že Tom dokonale zná jeho tělo a možná to bylo tím, že jeho tělo až příliš ochotně spolupracovalo a reagovalo na Tomovo laskání přesně podle jeho představ. Byla to nádherná souhra. Pokaždé, když se Bill propnul jako luk, Tom byl na to připraven, více zatlačil jeho zmítající se stehna do matrace a na vteřinku jej propustil ze svých úst, aby mu dopřál jediný nádech předtím, než pokračoval.

Billovo srdce tlouklo jako splašené, jeho oči už déle nedokázaly být zavřeny, nedokázaly se více připravovat o tu krásu, a když je po dlouhých vteřinách znovu otevřel, spatřil nad hlavou noční oblohu a desítky svítících souhvězdí. V duchu se pousmál, vysíleně natáhl ruku do vzduchu a úsměv si probojoval cestu i na jeho pootevřená ústa. Omámený, vášnivý, jako důsledek všeho, co s ním Tom prováděl. Nedokázal vnímat vzdálenost, obrysy se mu rozpíjely před očima a on měl pocit, že se skutečně dotýká hvězd, že je má na dosah rukou, že všechno to, o čem kdysi snil a v co věřil, se nyní může stát skutečností. Pootočil hlavu a pohlédl na Toma, který s hlavou zabořenou v jeho klíně opětoval jeho pohled a zesílil intenzitu pohybů svého jazyka i úst, aby Billa přivedl až do ráje.

Bill věděl, že to bude rychlé. Stačilo sklouznout očima níž a spatřit, jak Tom hbitě pracuje na svém vlastním vzrušení, svět se s ním zatočil a on se propnul nejvíce, jak dokázal a vyvrcholil do Tomových úst. Jeho tělo bezvládně dopadlo do přikrývek, zpod přivřených víček mu sklouzlo několik zbloudilých slz. Cítil se slabý jako nikdy předtím, jeho tělo se nadále chvělo, jak zoufale lapal po dechu a ve tmě poslepu natahoval ruce po osobě, která to všechno způsobila.

Tom vyvrcholil téměř současně s ním, dopadl na jeho třesoucí se tělo a s hlavou opřenou o Billovo zpocené bříško také sledoval repliku noční oblohy nad hlavou. Občas pootočil hlavu a vtiskl na vřelou kůži několik něžných polibků, jindy po ní láskyplně přejel nosem, jinak zůstával tiše, dovolil Billovi, aby si pohrával s jeho vlasy a všemožně je proplétal mezi prsty. Možná měl něco povědět, možná měl nechat promluvit Billa, ale ticho visící nad jejich hlavami společně s rudým balónkem vypovídalo o všem, dokonce i o věcech, které se báli prozradit.

Tomova hlava se zvedala a zase klesala v pomalém rytmu Billova dýchání. Jakmile se zaposlouchal do ticha, uvědomil si, že nebylo tak úplné, jak si původně myslel. Zachytil hned několik zvuků. Šelestící závěsy, jemný vánek vstupující pootevřeným oknem dovnitř, Beth, která sem tam promluvila ze spaní a nakonec Billovo srdce, které jej kolébalo ke spánku. Nechtěl spát. To, co právě prožili, bylo až příliš krásné a křehké, až příliš magické, nemohl jít spát a ráno se probudit do reality. Ne, chtěl zůstat s Billem, bdít a co možná nejdéle držet jeho tělo v náručí. Stačilo by mu jen vdechovat jeho vůni a přijímat horkost sálající z jeho kůže, nedokázal ani pomyslet na to, že by to někdy mělo být jinak.

Zhluboka se nadechl a pomalounku se plazil přes Billovo tělo, až dokud jejich tváře nebyly ve stejné úrovni a oni si zcela paralyzováni hleděli do očí. Věděli, že se něco změnilo a nebylo to jen tím, že nedotčenost Billova těla byla již minulostí, protože konečně našlo svého majitele, toho, komu chtělo patřit, po kom toužilo. Něco bylo jinak, jejich pohledy říkaly něco jiného. Zdálo se, že se do sebe vpíjejí, propadají se do sebe, do nekonečné hlubiny, která je nakonec zavedla až do samotného jádra osobnosti toho druhého.

Tom ucítil na rtech pohlazení a usmál se. Naklonil tvář a ve tmě zachytil Billovy rty těmi svými. Nejprve je zlehka stiskl zuby a ve chvíli, kdy je Bill žádostivě pootevřel, s nově nalezenou jistotou vplul svým jazykem do jeho úst, omotal jej kolem toho jeho a tlumeně zasténal. Vpletl ruku Billovi do vlasů, naklonil ji do správného úhlu a líbal jej tak, jako by mohl svými polibky vymazat Billovu paměť, zničit každičkou vzpomínku na minulost, zahojit každou ránu a modřinu a probudit v Billovi ty části, o kterých ani on sám neměl tušení.

Za stálého líbání se posadil a třesoucího se Billa si stáhl na klín. Na krátkou chvíli se odlepil od jeho úst, čelem se opřel o to jeho a lapal po dechu, zatímco svým horkým dechem zahříval Billova pootevřená ústa.

„Miluju tě, Bille,“ zasténal mu na rty. „Miluju tě, ty můj sladký šílený vědátore.“ Usmál se.

Bill se tiše zachichotal a líbl Toma na špičku nosu. Vzápětí se k němu naklonil a něco mu pošeptal do ucha. Tom se ani nestihl zeptat, za co mu děkuje. Bill se totiž okamžitě přisál k jeho rtům, jemně je bral mezi své a plaše se choulil v jeho objetí.

Neděkoval mu za něco. Děkoval mu za všechno. A jen on věděl, kolik významů se v tu chvíli skrývalo za tím slovem.

…

Několik kilometrů od zamilované dvojice Andreas zrovna uložil opilého a mumlajícího Georga na gauč, přikryl jej dekou a požádal svou milovanou psí kamarádku, o které prozatím nikdo nevěděl, aby jej chvíli pohlídala a on zatím doběhl do svého pokoje pro mobil, který měl na nočním stolku. I on byl opilý, ale ne tolik, aby mu množství alkoholu v krvi zablokovalo střízlivé myšlenky a zamezilo mu přijímat zjevná fakta. Když se vrátil do obýváku, láskyplně pohladil Andritídu za ušima a posadil se do volného křesla. Možná pro ni nevymyslel to nejhezčí jméno, ala rozhodně bylo originální. Měl ji u sebe zatím jen dva dny, přesto se jí však snažil dávat veškerou lásku, které byl schopen; při každé příležitosti si s ní povídal, hladil ji a odměňoval ji pamlskem, i když zrovna neudělala nic výjimečného. Potřebovala spoustu lásky, aby zapomněla na všechno, čím si musela projít.

Smutně se pousmál, když jí pohlédl do očí. Byla přesně jako Bill. Při myšlence na černovlasého chlapce si těžce povzdechl a složil tvář do dlaní. Opravdu Georg mluvil pravdu? Nemluvil za něj alkohol nebo touha vystřelit si z Andrease a spočítat mu tím všechno, čím si musel Bill projít kvůli němu? Pokud nelhal, pokud Bill skutečně zařídil, aby jej nevyhodili ze školy, a co víc, rozhodl se jej začlenit do jejich malé výzkumné skupinky, pak už ničemu nerozuměl. Proč by něco takového dělal? Co z toho měl? Dělal to kvůli Tomovi?

Ať už byl důvod Billových pohnutek jakýkoliv, Andreas v sobě sesbíral veškerou odvahu, vzal do ruky telefon a v přítmí začal přelouskávat svůj seznam kontaktů. Jakmile našel správné jméno, pousmál se a do maličkého prostoru, který sloužil pro text zprávy, napsal jedno jediné slovo a stiskl odeslat. Jakmile se zpráva úspěšně dostala ke svému příjemci, odložil telefon na stůl vedle poloprázdné láhve, schoulil se do klubíčka a zavřel oči. Zakázal si další myšlenky. Chtěl jen spát. Spát a nemyslet na to, co přinese další den.

Andritída okamžitě vyskočila na všechny čtyři, přeběhla ke křeslu a po několika zmařených pokusech se jí podařilo rozvalit se na Andreasově klíně. Při svém zoufalém snažení však neopatrně švihla chvostem a shodila Andreasův telefon, který dopadl na podlahu hned vedle prázdné krabice od pizzy a několika balíčků čipsů. Displej ještě nestačil zhasnout a tmu pokoje osvětlovalo slabé světélko zprávy, kterou jen před malou chvíli odeslal Billovi.

Děkuju.

autor: B-kay