autor: LadyKay
„Byl jsem okouzlen, že jsem tě potkal.“
„Zaplaťpánbůh, že to máme dneska za sebou.“ Tom si zhluboka oddechne a zamkne za posledním odcházejícím hostem dveře. I já jsem unavený. Celé odpoledne jsem se nezastavil a nevěděl jsem, kam dřív skočit. Tom na tom bude ještě hůř, naběhal se mnohem víc. Sice jsem měl službu na placu já, ale po dvou hodinách mě můj princ vysvobodil, když se na mě utrhl jeden chlápek, na něhož jsem nechtěně zapomněl, a převzal to za mě. Nejsem konfliktní typ, ale v momentě, kdy mi začal ten sprosťák nadávat, ať sebou laskavě hodím, že čeká už dvacet minut, to ve mně začalo vřít, a kdyby nepřišel Tom, chytl bych ho za límec a vyhodil na ulici.
„Bylo to náročné.“ Obejmu ho a opřu si hlavu o jeho rameno. Na tenhle okamžik jsem se nesmírně těšil. Poslední hodinu jsem se v podstatě ploužil sem a tam. Kdyby mi ráno někdo říkal, že tu bude odpoledne tolik lidí, klepal bych si na čelo a snad bych se mu i vysmál, jelikož bych ho považoval za blázna.
„Ale zvládli jsme to.“ Dodá Tom a pohladí mě po zádech. „Už se vidím v posteli.“
„I já.“ Zamumlám a přitulím se víc k němu. Nejraději bych se hned sebral a odešel, jenže nemůžeme. Musíme ještě uklidit, aby zítra nebyly řeči.
„Tak se na to vrhneme, ne? Ať to máme z krku.“ Navrhne a plácne mě po zadku. Bok po boku vyrazíme posbírat nádobí. Zatímco Tom opravdu kmitá, abychom byli co nejrychleji hotovi, já stoly obcházím hlemýždím tempem. Víc takových dnů a nedožiji se ani třicítky.
„Stoly otřu já.“ Otočím se na něj, když ždímá hadr. Raději budu otírat stoly a židle, než bych vytíral. Navíc Tom se nedávno vyjádřil, že nikdo nevytře tak dobře jako on. Prý to dělá rychle, kvalitně a efektivně. Bylo to myšleno samozřejmě v žertu, ale využívám to ve svůj prospěch, kdykoli mi přisune mop. Práce je rozdělena, takže se jde na to. Za ty týdny, co se známe, jsme perfektně sehraná dvojka. Jeden druhému nepřekážíme a výborně se doplňujeme. Zvláštní je, že co neumí Tom, umím já a naopak. Jako bychom byli stvořeni jeden pro druhého.
Za necelou půlhodinu máme hotovo a konečně můžeme vyrazit na vytouženou cestu domů. Přihlížím tomu, jak Tom zamyká a kontroluje, jestli je zapnutý alarm. Ještě rychle oknem nakoukne dovnitř, jestli jsme nenechali někde svítit. Teprve, když se ujistí, že je všechno v pořádku, ke mně natáhne ruku. Propletu s ním prsty, blaženě se usměji při myšlence, jak do sebe perfektně zapadají, a vykročíme směrem k domu, kde bydlím. Tom mě vždycky doprovází domů. Dokonce i ve dny, kdy nepracuje. Přijde před zavíračkou, sedí poblíž baru a čeká na mě.
Prvních pár minut jdeme v tichosti. Jen se co chvilku podíváme vedle sebe, a když se naše pohledy střetnou, stiskneme druhému ruku a obdaříme ho úsměvem. Čím blíž jsme k mému bydlišti, tím víc lituji, že nebydlím dál.
„Úplně jsem ti zapomněl něco dát.“ Vzpomene si znenadání Tom, když jsme na místě. Pustí mou dlaň a začne se přehrabovat v batohu. Probírá se jeho obsahem, až z něj vytáhne přeložený list papíru.
„Co to je?“ Podivím se, když mi ho podá.
„To ti posílá Mae-Mae, strejdo.“ Sdělí mi, od koho dárek mám. Rozložím list a zadívám se na dětskou čmáranici, ve které rozpoznám nejen sám sebe, ale i Toma.
Minulý víkend tu byla jeho sestra i s neteří, a aby si mohla někam vyrazit, nabídl se Tom, že jí malou pohlídáme. Zprvu jsem moc nadšený nebyl, protože děti rád nemám, ale přiznám se, že si mě Mae-Mae omotala kolem prstu během několika minut. V zoologické zahradě, která byla naším prvním cílem, mi hned začala říkat strejdo Bille a držela se mě celou dobu za ruku. Taky jsem si vyzkoušel, jak záludné otázky umí děti dávat a jak těžké je na ně hledat odpovědi. Proč má žirafa tak dlouhý krk? Proč je lední medvěd bílý? Proč pštrosi neumějí létat? S těmihle a jimi podobnými dotazy se na mě Tomova neteř obracela, a zatímco se Tom vedle mě poškleboval, snažil jsem se jí vysvětlit, proč to tak příroda zařídila. Pěkně jsem se u toho zapotil. V cukrárně, kde jsme nakonec skončili, se uvelebila samozřejmě vedle mě, prohlížela si mě a vyptávala se na moje tetování a piercingy. Takže mě čekalo další vysvětlování. To už Tom nevydržel a naplno se rozesmál. Zprvu jsem se zlobil, ale rychle jsem se nechal strhnout a začal se smát rovněž. Při loučení se mi pověsila kolem krku a jako bonus jsem dostal uslintanou pusu. Možná přehodnotím názor na děti. Ne všechny jsou rozmazlení fracci, přece jen jsou mezi nimi výjimky.
„A posílá ti pusu.“ Řekne, když se dokochám jejím dílem a uklidím ho do svojí tašky s tím, že si ho doma vystavím.
„Co je?“ Hraje si na hloupého, když našpulím pusu a nakloním se k němu.
„Dej mi ji. Jinak budu Mae-Mae žalovat.“ Pohrozím mu. Tom se ušklíbne a letmo mě líbne na rty. Nesouhlasně zamručím. Takovou pusu jsem si rozhodně nepředstavoval.
„Tomi.“ Zamračím se na něho. Ještě chvilku mě provokuje, než se nade mnou smiluje a znovu přitiskne svá ústa na má. Jazykem mě přiměje pootevřít rty, vpluje dovnitř a pobídne můj k vášnivému tanci. Slabě se usměji do polibku, neboť jsem konečně dostal, co jsem si přál.
„Půjdeš nahoru?“ Vypadne ze mě bez většího rozmyslu. Pohrával jsem si s tou myšlenkou několikrát, když mě doprovázel, ale nahlas jsem nic neřekl. Až dnes. Já u něho byl několikrát, on u mě nikdy.
„Byl jsi unavený.“ Připomene mi a pohladí mě po boku. Na očích mu vidím, že by rád pozvání přijal, ale váhá.
„Třeba už nejsem.“ Zašeptám. Únava mě jakoby mávnutím proutku opustila. Hlavním důvodem, proč si přeji, aby šel se mnou nahoru, je, že se s ním ještě nechci loučit. Den ode dne mi to dělá větší potíže a nejednou mě napadlo, jaké by to bylo bydlet spolu. Zajímalo by mě, zda o tom i on uvažoval, nebo je podle něj na takové myšlenky příliš brzy.
„Já taky asi ne.“ Hlesne chraplavým hlasem, nechá se chytit za ruku a odvést dovnitř. Vzhledem k tomu, že bydlím v prvním patře, ocitneme se u dveří mého bytu takřka hned. Vytáhnu klíče, odemknu a vstoupím jako první.
„Moc se nerozhlížej,“ otočím se na něho, zrovna když se zouvá. Naposledy jsem uklízel před týdnem, takže se tu určitě bude něco povalovat. Možná nebyl dobrý nápad ho sem zvát, nerad bych v jeho očích vypadal jako bordelář.
„Já vím, je to nic moc.“ Pokrčím rameny, když se ocitneme v obývacím pokoji, který je spojen s kuchyní. Vlastně je to jedna místnost. Jeho byt je mnohem větší. Opřu se o pohovku, založím si ruce na prsou a sleduji Toma, jehož oči stále ještě prozkoumávají prostor, až nakonec spočinou na mě. Věnuje mi zvláštní pohled a přiblíží se ke mně.
„Co si dáš?“ Zeptám se a udělám krok stranou. Otevřu lednici a začnu mu vyjmenovávat, co bych mu mohl nabídnout k pití. „Mám tu i víno, kdybys chtěl.“
„Stačí mi voda, díky.“ Usměje se a posadí se. Naliji mu tedy minerálku i dvojku bílého, přestože ji v podstatě odmítl. Já si rozhodně dám. Na kuráž. Sotva jsme překročili práh, začínal jsem pociťovat nervozitu, již si nedovedu vysvětlit a chci se jí zbavit.
„Ty si nesedneš?“ Podiví se, když před něj postavím dvě sklenky a chystám se odběhnout.
„Hned budu zpátky, jen si vezmu něco pohodlnějšího.“ Zatahám za košili, kterou mám na sobě. Vlastně je to jen výmluva. Ta košile je pohodlná víc než dost, ale potřebuji se uklidnit, abych se nechoval koženě. Tom nic neřekne, jen přikývne a doprovází mě pohledem, dokud za sebou nezavřu dveře od ložnice.
„Uklidni se, pitomče.“ Zahučím na svůj odraz v zrcadle a svléknu ze sebe košili. Znám se. Jakmile jsem byť jen trošku nesvůj, dělám hlouposti a mohl bych celý večer pokazit. Otevřu velkou šatní skříň a začnu se probírat jednotlivými svršky ve snaze najít nějaké tričko. Vytáhnu jich snad pět, jedno po druhém rozložím a zase vrátím do skříně.
„Mně se líbilo to bílé s yin yang, ale jak myslíš ty.“ Ozve se mi za zády nečekaně, takže sebou leknutím trhnu.
„Jak dlouho už tam sedíš?“ Vykulím oči na Toma usazeného na kraji postele. Opírá se o ruce, hlavu má mírně nakloněnou k jedné straně a uličnicky se na mě směje. Nechápu, jak je možné, že jsem ho neslyšel vejít. Musel jsem ty dveře jen přivřít, cvaknout kliku bych totiž zaslechl.
„Chvilku,“ odvětí. „Bylo mi tam samotnému smutno.“
„Ale.“ Podívám se na něj s hraným soucitem a přetáhnu si jím vybrané triko přes hlavu. Taky se mi líbí. Hned co jsem ho zahlédl ve výloze, musel jsem ho mít. Bylo sice dražší, ale za oblečení jsem odjakživa utrácel nejvíc peněz. Pokud jsem měl vyhlídnutý nějaký kousek, byl jsem schopný se i během měsíce uskromnit, abych si ho mohl pořídit. Do práce v tom triku nechodím, ale ve volném čase ho nosím ještě s jedním nejčastěji.
„Opravdu,“ vede si dál svou o tom, jak jsem mu scházel. Sotva se ocitnu v jeho blízkosti, popadne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. Jeho dlaně spočinou na mých bocích, po nichž mě pohladí, a než se naději, sedím mu obkročmo v klíně. Vypadá to, že z povídání toho moc nebude. Cítím, jak moje srdce zrychlilo svůj krok, a když se podívám do jeho očí, najdu v nich, co jsem očekával. Touhu.
„Máme tam to…“ Tom mě umlčí polibkem, jímž mi dává najevo, že víno je něčím, co ho v tuhle chvíli ani trochu nezajímá. A mě vlastně taky ne. Momentálně pro mě existuje jen Tom a jeho plné rty. Jednou rukou mě objímá kolem pasu a přidržuje si mě na klíně, zatímco druhou mě hladí po tváři. Jazykem prozkoumává moje ústa a rukou pomalu sklouzne po mé hrudi dolů. Chvíli spočívá na mém stehně, po němž nehty přejíždí, a párkrát je i dráždivě stiskne. Zavrtím se mu v klíně a prohloubím polibek. Ucítím, jak se mi pomalu začíná dobývat pod tričko, pár okamžiků si pohrává s jeho spodním lemem, až nakonec drze vpluje pod látku a začne bříšky prstů kreslit po mojí rozpálené kůži.
„Co?“ Podiví se, když se od něho odtáhnu. „Billi, jestli je to na tebe moc rychlé. Nechci tě do ničeho… Nechci, aby sis myslel, že…“ Přiložím si ukazováček ke rtům, čímž mu naznačuji, aby mlčel. Rukama mu vykasám tričko a kývnu na něho. Naštěstí se brzy dovtípí, zvedne ruce a nechá si ho svléknout. Nestarám se o to, kam dopadlo, dlaněmi začnu hladit jeho vypracovanou hruď. Zastavím se na levé straně a mírně pozvednu koutky. Cítím tlukot jeho srdce, každý jeden úder. Tom pozorně přihlíží mému počínání a zalapá po dechu, když se moje prsty přemístí na jeho bříško.
Zřejmě nechce zůstat pozadu. Jediným pohybem mě zbaví překážejícího kusu oblečení, jenž jsem na sebe jen před pár minutami vzal, a pustí ho někam ke svým nohám. Rty přisaje na mou hruď a rychlými polibky se přesune k jedné mé bradavce, kterou nejprve obkrouží špičkou jazyka a nato ji skousne. Z mých úst unikne slastné vzdychnutí. Skloním se k jeho lákavým ústům, co volají po mých polibcích, a olíznu mu spodní ret. Jakmile Tom mírně pootevře pusu, nezaváhám a začnu se dovnitř dobývat jazykem. Prozkoumávám jeho ústa, naše jazyky o sebe co chvilku zavadí a proplétají se spolu.
Když zatlačím na jeho ramena, vypadá nejprve trochu zaskočeně, ale nakonec se přece jen položí na záda, čímž k němu získám lepší přístup. Líbnu ho na rty a krátce se mu zadívám do očí, jako bych žádal souhlas, než se začnu posunovat níž. Mazlím se s kůží na jeho hrudi, o něco déle setrvám na bříšku, než dospěji ke svému cíli.
„Tohle půjde dolů,“ řeknu si spíš pro sebe. Rozepnu mu pásek, vyčkám, až nadzvedne boky a svléknu mu džíny. Přes tenkou látku spodního prádla se rýsuje jeho pomalu probouzející se mužství. Neodolám, dlaní ho pohladím v rozkroku a Tom nade mnou prudce vydechne. Celé to zopakuji, jen protentokrát víc přitlačím. Každou vteřinou pod mými doteky víc tvrdne, a když ho políbím přes tenkou látku boxerek, skoro až zakňučí.
Vrátím se k němu nahoru, Tom si mě okamžitě za šíji přitáhne blíž a začne dobývat moje ústa. Nechci mu zůstat nic dlužen, takže mu všechny doteky a polibky oplácím s dvakrát takovou něhou. Hladím ho všude možně, jen jednomu místu se zcela záměrně vyhýbám, což taky brzy odhalí.
„Ale, ale,“ odtáhnu se od něj poté, co nevydrží, uchopí mou dlaň a začne si ji tlačit do rozkroku. Tom zaboří hlavu do mého ramene. Prosebně zakňučí a znovu se mě pokusí přimět, abych mu pomohl od tlaku v klíně, který začíná být nesnesitelný. Mám chuť ho ještě chvilku dráždit, nakonec se mi ho ale zželí. Ruku vsunu pod jeho spodní prádlo, pohladím ho a omotám kolem něho prsty. Tom se zavrtí a stáhne si boxerky sám, čímž osvobodí svůj penis, jenž je dávno tvrdý jako skála.
„Billi, prosím.“ Zaskuhrá, zatímco přiráží proti mojí ruce a snaží se mě tak přimět k činnosti. Přestanu tedy obdivovat, jak ho příroda obdařila, a dám se do díla. Pohyby mojí ruky jsou nejprve líné a táhlé, ale postupně přidávám na tempu. Tom se pode mnou svíjí, sténá, sem tam vykřikne moje jméno, což je rajská hudba pro moje uši. Ucítím, jak mu v penisu začne cukat a tepat, je blízko. Přesunu se mezi jeho nohy, stisknu ho u kořene a vezmu ho do úst. Střídavě kroužím kolem žaludu jazykem a saji ho. Laskám ho tak, jak to mám rád já, a podle jeho reakce usuzuji, že i jemu se to víc než zamlouvá. Znovu mu zacuká v přirození, vyndám si ho z pusy a za pomocí dlaně a jazyka se mi podaří Toma dovést k vrcholu. Slízávám bílou tekutinu, svou odměnu. Takhle chutná můj Tom, proběhne mi hlavou.
„Dej mi chvilku.“ Zašeptá a pomalu otevře oči. A takhle vypadá Tom po orgasmu, je další myšlenka, co mi připadne na mysl. Je neuvěřitelně nádherný. Tváře s nachovým nádechem, oči stále ještě tmavé touhou a přerývavě dýchající. Hladím ho po hrudi, v níž bije jeho srdce, a jsem pyšný sám na sebe, že jsem ho i přes minimální zkušenosti dovedl dokonale uspokojit.
O pár chvil nato mám možnost na vlastní kůži zažít, jak skvělý milenec Tom je. Pro to, co dokáže svou pusou, mám jediné pojmenování. Zázraky. Nic ani zdaleka blízké tomu, co prožívám v tuto chvíli, jsem dosud nezakusil. Užívám si jeho laskání, vzdychám a dokola opakuji jeho jméno. Na rozdíl od něho se vůbec nesnažím ovládat a sténám nahlas. Jen ať všichni vědí, jak úžasného milence mám.
„To-…“ Zarazím se, když ucítím, jak do mě zasune první článek prstu. Moje útroby se sevřou a ovládne mě strach. Nemusím dlouho přemýšlet, abych mi došlo, co zamýšlí. Moje poslední vzpomínky na sex nejsou příliš hezké. Mám s ním spojenou bolest a nechci to zažít znovu.
„Neublížím ti,“ chlácholí mě a volnou rukou mě pohladí po bříšku. „Uvolni se, Billi.“ Ono se to snadno řekne, ale hůř udělá. Tom se vrátí ke mně nahoru a spojí se mnou rty. Pomalu mu ovinu paže kolem krku a přitáhnu si ho blíže k sobě. Jeho ústa něžně líbají má, dlaněmi bloudí po mém těle a já se pod ním začínám znovu uvolňovat. Vzájemně si vzdycháme do úst, atmosféra kolem nás je žhavější a žhavější.
„Počkej,“ vyprostím se zpod něho, čímž si vysloužím nejen nesouhlasné zamručení, ale i ublížený pohled. Okamžik se přehrabuji v obsahu šuplíku, až triumfálně sevřu v dlani, co hledám. Po kolenou se vrátím na své místo a tubičku mu vložím do ruky.
„Udělej to.“ Pobídnu ho. Přes jeho rty se mihne úsměv, letmo mě líbne na ústa a netrvá to dlouho a přihlížím tomu, jak si vymačkává gel do dlaně. Chvíli jej jen zahřívá, aby dostal přijatelnou teplotu. Když mi pokyne, abych se otočil, skousnu si spodní ret a zachvěji se. Ne strachem, ale vzrušením. Vím, že to chci. Chci to s ním. Tom do mě vsune první prst. Na okamžik ztuhnu, avšak dík jeho snažení se zanedlouho opět uvolním. Rytmicky jím uvnitř mě pohybuje, a jakmile ucítí, že moje tělo neklade odpor, přidá další prst a pak další. Postupně mě roztahuje a připravuje na přítomnost něčeho mnohem většího, stáčí je hluboko ve mně a nutí mě sténat a škemrat o víc.
„Billi…“ Vydechne vzrušeně Tom. Ačkoli otázka nebyla vyslovena, dovtípím se a přikývnu. V dalším okamžiku mě uchopí za boky a klekne si těsně za mě. Ucítím, jak se o mně otře špičkou penisu a skoro mě až donutí žadonit, aby to neprotahoval a udělal to. Naštěstí to nemá v úmyslu, o čemž mě přesvědčí hned nato, když postupně začne pronikat do mého těla. Najednou nejsem schopen vnímat nic jiného než jeho tvrdost a velikost a to, jak se naše těla spojila v jedno, jak dokonale splynula.
Nejsem schopen říct, jak dlouho se ve mně pohybuje. S každým dalším silným přírazem mě totiž katapultuje mimo tento čas a prostor a přiměje mě vykřiknout hlasitěji než předtím. Cítím, jak se hrudí tiskne k mým zádům. Slyším, jak vzdychá moje jméno. V momentě, kdy v dlani sevře můj pulzující penis, jsem ztracen naprosto. Tuto dvojitou dávku rozkoše nemůžu dlouho vydržet. Stačí pár pohybů Tomovy šikovné dlaně k tomu, abych ji zaplnil horkou a lepkavou tekutinou. Nedlouho po mně dosáhne vrcholu i on.
O pár vteřin později ležíme vedle sebe, naše srdce stále zběsile bijí, těla jsou splavena potem. Hledíme si do očí a šťastně se usmíváme. Nos zabořím do prohlubně mezi jeho krkem a ramenem a vydechnu. Nechávám se hladit a se zavřenýma očima uvažuji, kdy naposledy jsem se cítil takhle krásně. Troufl bych si tvrdit, že nikdy.
„To bylo kouzelné.“ Zašeptám do ticha a slabě se usměji. Milování s ním bylo naprosto dokonalé. Mnohem nádhernější než v mých představách.
„Ty jsi kouzelný.“ Odpoví mi Tom a víc si mě k sobě přivine. „A já jsem byl okouzlen, když jsem tě potkal.“
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Krásně to skončilo.
Ach, to je škoda že už je konec. Doufám že se brzy dočkáme pokračování. 😉 Moc se mi líbí tvůj styl psaní, tuhle povídku jsem si zamilovala od prvních vět.
Těším se na cokoliv dalšího z tvé tvorby.
Samozřejmě, že byl okouzlený. Kdo by nebyl. 😀
Děkuji za pěknou povídku.
Príjemné, ľahké, taká pohodička. Trochu trápenie odmenené množstvom lásky. Ďakujem.
Nádherný konec! 🙂
Vlastně celá povídka se mi moc líbila pro její pohodovost a krásu. Moc jsem si ji užívala od začátku až do konce a už se těším na další pokračování! 🙂
Krásný konec krásné povídky 🙂 Moc se mi líbila, i když si u toho Bill trošičku protrpěl, ale všechno je nakonec v pořádku a oba jsou krásně zamilovaní 🙂 Moc se těším na pokračování!
Veľmi pekné ukončenie… vlastne je to len začiatok a ja sa teším na pokračovanie. Ďakujem za poviedku Ladynka.
myslím si, že si za tuhle povídku zaslouží autorka mnohem víc slov než tu je..
to JÁ jsem OKOUZLENÁ!
už ani nevím, kdy jsem naposledy četla nějakou twincestní povídku, ale povím ti, že jsi mi zrovna TY po dlouhých letech připomenula krásu tady toho světa. přesně povídka podle mého gusta. jednoduchý, a přesto propracovaný námět. inteligence, jemný humor, romantika, vzrušení. ani málo, ani příliš slov. zase se po dlouhé době usmívám a cítím tu čirou radost ze čtení. vzpomněla jsem si na všechny šťastné i nešťastné zážitky spojené s láskou a vím, že kvůli ní stojí za to žít. 🙂
přiznám se, že se trochu bojím pokráčka, už vzhledem k jeho názvu. 😀