autor: Becs
Bill nervózně bubnoval dlouhými prsty do koženého volantu svého auta a pohledem přejížděl po přeplněném chodníku. Stál na červené, připraven bleskově vyrazit ve chvíli, kdy naskočí oranžová. Měl dojem, že mu dneska nepřeje štěstí a stojí na každém semaforu, který cestou z práce domů potkal. Po krku mu stekla kapička potu a vsála se do okraje černého trička. Na to, že už byl prakticky podvečer, bylo v L. A. stále pekelné horko. Bill si bohužel mohl vybrat ten nejhorší možný outfit a v duchu už tisíckrát proklel koženou vestu, která mu způsobovala naprostá muka.
Divoce sešlápl plyn a ignoroval hlasité zatroubení vozu, do kterého málem vrazil. Na dodržování povolené rychlosti neměl čas. Ani na ohledy na ostatní řidiče. O dvě desítky minut později už parkoval své audi na příjezdové cestě, za běhu po úhledném chodníčku zmáčkl zamykání a rozrazil vchodové dveře. Skopl boty a spěchal do domu. V obýváku našel Toma, jak si tiše brnká na kytaru a sleduje při tom Bell, která tancovala před televizí u nějakého dětského pořadu. Svými drobnými chodidly podupávala sem a tam a vesele tleskala.
„Bože. Lekl jsem se,“ vydechl Tom, když bratr vtrhnul do místnosti. Bill koutkem oka zahlédl Riu, jak pochoduje venku po terase sem a tam. K uchu si tiskla telefon a něco do něj překotně šveholila, skrz zavřené dveře ji však nebylo slyšet. Rukama rozhazovala ve vzduchu a mávala při tom kouřící cigaretou.
„Už ti to řekla?“ dostal ze sebe ztěžka Bill.
„Co mi měla říct?“ zatvářil se nechápavě Tom a odložil kytaru stranou. Bell se k ní pomalu přišourala a jedním prstem začala brnkat o struny. Tom jí věnoval hrdý pohled, než opět obrátil pozornost k bratrovi.
„Asi si to chce nejdřív nechat projít hlavou, než se ti svěří,“ pronesl Bill zamyšleně a sledoval dívku za sklem.
„Co si chce nechat projít hlavou?“ zeptal se stále ještě s notnou dávkou trpělivosti.
„Dostala pracovní nabídku,“ vyhrkl blonďák a klekl si k zadní straně gauče, ruce položil na jeho opěrku, aby mohl bratrovi polohlasem sdělit všechny detaily. „Je to zakázka na půl roku s vysokou pravděpodobností prodloužení. Vzal by si ji pod svá křídla jeden módní návrhář. Hodně slušné peníze a zajistilo by jí to hodně práce i do budoucna. Je to nabídka, jaká se neodmítá,“ vysvětlovat Bill s nadšením v očích.
„Hm, hádám, že to je dobrá věc,“ pokrčil Tom bez většího zájmu rameny a nechápal, proč je z toho bratr tak rozrušený.
„Tome, ta práce je v Evropě. Létala by mezi Paříží a Milánem. Musela by se odstěhovat,“ dodal Bill se zatajeným dechem. Tom zvedl zrak od Bell a zahleděl se bratrovi do tváře. V obličeji nedefinovatelnou emoci. Pár vteřin trvalo, než zareagoval.
„Tohle ona nepřijme. Neodejde od Bell,“ zavrtěl hlavou.
„To nevíš jistě,“ vyhrkl Bill a sevřel bratrovo nadloktí. „Vkládám v tomhle do tebe veškerou důvěru.“
„Do mě?“ zarazil se a vykulil nevěřícně oči.
„Jasně. Určitě se tě bude ptát, co si o tom myslíš, a ty to nesmíš posrat. Řekneš jí, ať to vezme. Že je to příležitost, kterou si nesmí nechat utéct. Že je to její sen a blablaba. Všechno spolu vyřešíte. Ve všem jí podporuješ. O Bell se postaráš. Budete za ní jezdit a podobné bláboly. Rozumíš tomu?“ drmolil překotně Bill a neustále kontroloval, jestli se Ria nevrací.
„Bille, tohle by bylo strašně náročné. Nevím, jestli do něčeho takového chci jít. Cestovat s malou mezi Amerikou a Evropou,“ nakrčil Tom čelo a vysadil si dceru na klín. Ta hned natahovala ručičky ke svému strejdovi a tahala ho za řetěz, který měl pověšený kolem krku.
„Jen jí to řekneš. Nenutím tě, abys to pak dodržel. Když už to přijme, nebude to moct vzít zpět. A všechno ostatní vyřešíme za pochodu, až to přijde,“ přesvědčoval ho urputně. Vstal, protáhl si dlouhé nohy a obešel gauč, aby se na něj posadil.
„Ty jsi úplný ďábel,“ zasmál se pobaveně Tom.
„Takže to uděláš?“ ujišťoval se Bill a byl přímo dychtivý očekáváním.
„Udělám,“ přikývl Tom. Položil holčičku zpět na zem a ta se hned rozběhla zpátky k televizi. Rozhovor pro ni pravděpodobně nebyl tak zajímavý jako Teletubbies.
„Jak o tom všem vůbec víš?“ zeptal se po chvíli a pohladil blonďáka palcem po hřbetu ruky, kterou měl položenou na opěradle jen kousek od té jeho. Celý den mu chyběl tělesný kontakt a teď seděl objekt jeho zájmu před ním a on se jej nemohl dotknout. Odjezdem Riy by se tenhle problém vyřešil. Kdyby nabídku opravdu vzala a odjela, dům by patřil zase jen jim. Nemuseli by si krást polibky potají a plížit se v noci, aby si vyměnili pár důvěrností. Konečně by znovu měli útočiště, kde by byli schovaní před světem a mohli být sami sebou. Tom se zachvěl při myšlence, že bude každý večer usínat po Billově boku a probouzet ho bude jeho rozzářená tvář.
„Kdo myslíš, že jí to zařídil,“ roztáhl Bill ústa do lišáckého úšklebku a vytrhl tak Toma ze zamyšlení.
„Cože?“ vydechl překvapeně.
„Ten návrhář pro, kterého by pracovala, je kamarád Lagerfelda a já jsem ho ukecal, aby mu ji dohodil,“ objasnil Bill a nepřestával se culit.
„Původně jsem si myslel, že by si ji mohl vzít sám Karl, ale on moc není ta tyhle exotické typy.“ Zamával si výmluvným gestem před obličejem. „Naštěstí se mi to podařilo vyřešit takhle.“
„Jsi ztělesněné zlo, Kaulitzi,“ rýpnul si Tom, nepřestávaje se usmívat.
„Víš, že jsem ochotný udělat hodně, abych dostal, co chci,“ pokrčil bezstarostně rameny. „Mohl jsem se jí zbavit nějakým hnusným, krutým způsobem, ale zvolil jsem lepší variantu. Naservíroval jsem jí její životní sen na stříbrném podnose. Bez mé pomoci by to takhle daleko nikdy nedotáhla, vždyť je úplně neschopná. Daruju jí tuhle skvělou příležitost, kariéru a práci snů. A na oplátku si nechám tebe a Bell. Pěkný obchod, ne?“
„Ona se Bell nikdy nevzdá,“ začal Tom, ale Bill mu do toho rychle skočil. Tušil, co bude bratr namítat.
„Já po ní samozřejmě nechci, aby s ní zpřetrhala všechny kontakty. Bude to něco jaké střídavá péče mezi dvěma kontinenty. Ale tímhle se teď nezabývej. Všechno mám promyšlené,“ odmávl to rukou.
„Někdy se nestačím divit,“ kroutil Tom hlavou.
„Pššt, vrací se. Hlavně jí neříkej, že o tom vím,“ zarazil ho rychle Bill, když zaznamenal, jak Ria típla cigaretu do popelníku na stole a zamířila k nim.
„Bille, pohlídáš chvilku Bell? Potřebovala bych s Tomem něco probrat,“ řekla, když otevřela posuvné dveře.
„Jasně,“ vyskočil jmenovaný okamžitě na nohy. Vzal holčičku do náruče a přitiskl si ji k hrudníku. „Vezmu si ji k sobě do pokoje.“
„Neposer to,“ špitl, když procházel kolem bratra, tak aby jej Ria neslyšela. Pak už se s hejnem divokých motýlů v břiše vydal po schodech nahoru.
O hodinu později ležel Bill na břiše na své obrovské posteli a čmáral si do bloku návrhy modelů. Bell seděla vedle něj a doplňovala jeho díla rozmáchlými tahy pastelkou.
„Jsi moc šikovná,“ pochválil ji, když vybarvila hlavu jedné z jeho postaviček zelenou barvou. Nervózně skousával konec tužky, až se mu kousek ulomil a rozdrolil na jazyku. Znechuceně vyplivl drobečky na podlahu, zahodil tužku a povzdychl si.
Jak dlouho už to bylo, co nechal Toma a Riu v obýváku? Přišlo mu, že nejméně půl dne. Vložil do svého plánu spoustu času a energie a teď hrozilo, že se všechno zhroutí jako domeček z karet. Teď vše záleželo na přesvědčovacích schopnostech jeho bratra. Bůh ví, že jej Bill miloval, ale v intrikách nebyl zrovna zběhlý a všechny jeho snahy teď mohl jedním neuvážlivým slovem zkazit. A pro Billa tady nebyl žádný plán B. Měl jen tuhle jedinou naději, do které vložil všechno.
Hlavou se mu začaly honit katastrofické scénáře. Co když se Tomovi nepodaří Riu přesvědčit? Co když se Ria nebude chtít Toma vzdát? Možná jej miluje tak moc, že jej nebude chtít opustit. Nebyl si jistý. Viděl, že jejich vztah po narození Bell hodně ochabl, ale nemohl tušit, co se dívce honí hlavou.
Když tehdy seděli na party a z davu si vybírali dívku, která mu přinese tolik vytoužené miminko, snažili se najít nějakou ambiciózní a povrchní. Nějakou, co dá přednost kariéře před dítětem. Tedy Tom to bral jen jako legraci a vybíral si hlavně podle vzhledu. Vždycky miloval velké oči a útlou postavu a tyhle kritéria Ria splňovala. Byl velmi překvapen, když Bill vstal, za dívkou došel a přivedl ji k jejich stolu. Pak na Toma významně mrkl a nechal ho svému osudu. V tu chvíli mu došlo, že všechno, co on považoval za pouhý žert, Bill bral smrtelně vážně.
Když s ní začal chodit, zdála se být perfektní. Nijak zvlášť se na Toma neupínala a pořád mluvila o tom, že chce být slavnou modelkou. Pro Billův plán ideální. Ale co když se to časem změnilo? Co když mateřský pud zvítězí nad ambicemi? Co, když přece jen všechno padne a ona s nimi zůstane? Tom se s ní rozejde, o tom není pochyb. Věčně nebudu otrokem Billových rozmarů. Jenže pokud to udělá, Bell odejde s Riou a už to nebude jeho malá holčička. Uvidí ji jen občas a přijde o všechny krásné momenty. Při té představě se otřásl.
„Nikomu tě nedám, miláčku,“ pohladil Bell po hlavě a něžně se na ni usmál. Povzdechl si a asi po sté zalétl pohledem k hodinám. Jen o několik málo chvil později uslyšel zaklepání.
„Můžu?“ zeptal se Tom, nečekal na odpověď a vešel.
„Tak co?“ vyhrkl netrpělivě Bill a klekl si na kolena.
„Bude o tom přemýšlet,“ pokrčil Tom rameny, přešel k posteli a posadil se na její okraj vedle dcery.
„A řekl jsi jí všechno, cos měl?“ vyzvídal netrpělivě Bill.
„Jo, přesně jak jsi chtěl. Řekl bych, že dokonce ještě líp,“ ušklíbl se. „Šla zavolat matce, aby se poradila ještě s ní, ale myslím, že je nalomená. Uklidnil jsem jí, že se o Bell postarám. Podal jsem jí to tak, že moje kariéra je už rozběhlá a nic mi nebrání mít volný režim a starat se o ní. Zatímco ona začíná a potřebuje se na to soustředit.“
„Jsi geniální,“ vydechl užasle Bill, skočil bratrovi kolem krku a políbil jej.
„Přidal jsem i pár frází o tom, jak jí podporuju v jejích snech a podobně. Myslím, že to zabralo,“ dokončil Tom a pohladil Bell po vláskách.
„Jéé, to je skvělé,“ zatleskal Bill nadšeně rukama. Bell na něj rozjařeně pohlédla a hned jej napodobila.
„Musím odnést tuhle malou umělkyni do postýlky. Je čas spinkat,“ zvedl Tom dceru do náruče a políbil ji na temeno hlavy.
„Přijdeš se ještě pomazlit?“ nahodil mladší z nich prosebný výraz.
„Pokusím se,“ přislíbil Tom. Přitiskl své rty na bratrovy a na pár okamžiků se úplně ztratili v polibku. Bill si přitáhl Toma za temeno a pronikal jazykem do jeho úst. Moment vášně přerušila až Bell, když Billa šťouchla pastelkou do ruky.
„Au, zlobidlo,“ napomenul ji naoko naštvaně.
„Tak jdeme,“ zvedl se Tom a odcházel s dcerou v náručí ke dveřím.
„Tome?“ zarazil jej Bill na poslední chvíli. „Děkuji ti.“
„Nemáš za co,“ usmál se Tom. „Víš, že ti neumím říct ne.“
„Vím,“ zakřenil se na oplátku Bill a cítil, jak se mu srdce vznáší příjemnou lehkostí.
„Miluju tě,“ pronesl, než se Tom protáhl dveřmi. S radostným zvoláním sebou hodil o postel a kopal nohama jako pětileté dítě. Když zklidnil svůj výbuch, roztáhl doširoka ruce a zahleděl se na strop. Na tváři se roztáhl připitomělý úsměv. Jeho sny začínají nabývat konkrétních tvarů, nevěřil, že k tomu skutečně dojde. Na půl byl přesvědčený, že se něco pokazí. Posadil se a nohy shodil dolů z postele, když mu mocně zakručelo v břiše. Byl tak stažený nervozitou, že si ani neuvědomil, jaký má hlad. Rozhodl se pro malou večeři, než si zajde do sprchy a bude v posteli čekat na Toma.
Sešel do kuchyně a opřenou o barový pult tam našel Riu, jak nepřítomně zírá do zdi a okusuje si nehet na palci.
„Svačinka?“ zavtipkoval Bill. Dívka na něj nechápavě pohlédla, ale když jí došlo, na co naráží, odtáhla prst od zubů. Blonďák jen zakroutil hlavou a otevřel ledničku, aby v ní našel něco, co ukojí jeho hlad.
„Bille?“ začala opatrně Ria. „Řekl ti Tom…“ otázku nedopověděla a nechala ji viset ve vzduchu.
Bill se rozhodl, že ji nebude trápit a přikývl. „Ano, něco málo mi řekl.“
„Co si o tom myslíš?“ vyhrkla okamžitě a udělal krok směrem k němu.
„Nemyslím si, že bych na to měl mít názor, Rio. Tohle je jen tvoje rozhodnutí,“ pokrčil rameny lhostejně.
„Ale no tak. Ty máš na všechno názor,“ nenechala se odbýt. Bill si dramaticky povzdechl a otočil se čelem k ní. „Ptáš se mě, co bych dělal, kdyby mi někdo nabídl práci mých snů?“
Ria jen přikývla a oči se jí rozšířily.
„Není tak těžké na to přijít. Vzal bych to. Šel bych si za svým snem. Podívej se na mě, vždyť jsem to i udělal. Ničeho jsem se nebál a teď mám všechno, co jsem si kdy přál.“
„Ale já tady mám zodpovědnost. Přece nemůžu odjet a nechat tady Bell. A vzít si ji tam s sebou je taky hloupost. Stejně by většinu času trávila s chůvou. A Tom se tam se mnou neodstěhuje, má moc závazků tady,“ vypočítávala překotně všechny záporné důvody.
„Zlato, zastav. Ty moc dobře víš, že o Bell bude postaráno. Tom to zvládá perfektně a já jsem ochotný vám oběma pomoct, pokud se nakonec rozhodneš, že pojedeš,“ pohlédl na Riu soucitným pohledem, přešel až k ní a položil jí ruku na paži. „Nepoužívej Bell jako výmluvu jen pro to, že se bojíš.“
„Ale já se nebojím,“ řekla Ria nepřesvědčivě.
„Řekni mi po pravdě. Už sis představovala, jaké to bude, když to přijmeš?“ zeptal se Bill. Tmavovláska jen znovu přikývla.
„Tak si teď představ, že to nevezmeš,“ poručil ji a sledoval, jak si zamyšleně skousla spodní ret. „Neuděláš to a budeš se celý život kopat do zadku, že jsi to propásla. A nakonec ten vztek přeneseš na malou a budeš jí vyčítat, že jsi kvůli ní zahodila svůj sen,“ dokončil svou řeč Bill. Tušil, že bude chtít znát i jeho názor, takže si odpověď piloval za dlouhých večerů, kdy bez Toma v posteli nemohl usnout. Ria ještě hodnou chvíli stála a nic neřekla. Bill předstíral naprostý klid, i když mu srdce v hrudi divoce tlouklo, a obrátil se zpátky k lednici. Sotva vnímal, jaké jídlo na policích leží, když uslyšel zašeptání.
„Já to vezmu.“
Otočil se k dívce a v jejích očích zřetelně viděl strach, ale i vzrušení.
„Vezmu to,“ zopakovala o něco rozhodněji.
„To je skvělé,“ odsouhlasil jí to Bill a přitáhl si ji do malého oslavného objetí.
„Půjdu to říct Tomovi,“ řekla nadšeně a odběhla pryč. Bill se pro sebe zaculil a žaludek mu udělal kotrmelec. Mohl by být dnešek ještě dokonalejší?
Za pár hodin měl zjistit, že mohl. Když Tom tiše vklouzl do jeho pokoje a udělali si svou vlastní malou oslavu Riina úspěchu. Milovali se s příslibem budoucnosti, která měla patřit jen jim.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Bill to má pěkně vymyšlené občas je mi Rii Líto.
Bill je prostě šílený ďábel! Ale abych se přiznala, musím se tou všemu smát! Hlavně tomu, jak to měl Bill od začátku všechno naplánované a jde pomalu i ´přes mrtvoly´. Opravdu jej obdivuji, že si umí jít za vším co chce a to hezky tvrdě a bez okolků. Jednoznačně má velké plus i v tom, že Tom mu neřekne nikdy NE a udělá pro Billa všechno na světě.
Rii mi sice líto je, ale na stranu druhou…já jsem čekala, že se Bill bude chtít Riy zbavit naprosto jinak a celkem drasticky…ale jak sám Bill podotkl, on to všechno myslí celkem dobře. Nejen, že udělá radost sobě, ale udělá ji i jí tím, že jí splní sen, ačkoli Ria vůbec netuší o tom, že nebýt Billa, nikdy by se nikam nedostala. Je mi líto, protože do tohohle všeho byla zatažena jen kvůli lži a přetvářce a od Toma se jí nikdy nedostalo skutečné lásky a vlastně i to Billovo přátelství než až tak pravé, jako si myslí. Strašně mco doufám, že se tohle Ria nikdy nedozví a že se jí bude v kariéře dařit, protože si to za tohle všechno bezpečně zaslouží. Billovi to intrikování odpouštím jen proto, že je tak sladký a zamilovaný, protože jinak jsem na tyhle lidi alergická. Ale jde vůbec Billovi něco vyčítat? No, já to nedokážu!
Díl byl jako vždy, nádherný! ♥ Moc se těším na další pokračování! ♥
Souhlasím s Mishulkou, Bill je ďábelkská mrcha, ale já ho totálně miluju a právě proto mám díl od dílu větší wstrach, že se mu nakonec přece jen něco z toho jeho geniálního plánu vymstí a že mu něco nevyjde tak, jak si to představoval. Ale strašně moc doufá, že se to nestane, protože by tím trpěl i Tom, který ho z celého srdce miluje. Jen jsem pořád trošku na vážkách s Bell. Samozřejmě bych nechtěla, aby si ji Ria vzala sebou, vím, že se o ni kluci postarají a že bude vyrůstat v láskyplném prostředí, ale přece jen…je to prostě její máma…. S tím budu v sobě bojovat ještě dlouho…
Sakra, souhlasím s holkama. Bill je intrikánská mrška, ale opravdu mu nemůžu mít za zlé, že si jde za svým snem a zatím mu všechno až nebesky vychází. Vlastně mu můžu jenom závidět, že na to má koule a jde si tvrdě za svým a dokáže si vybojovat to, po čem touží.
S každou další kapitolkou vyplývá víc a víc najevo, jak moc prahnul po tom mít dítě a jak moc je mu Tom oddaný, když jej ve všem totálně nesobecky podporuje a nedokáže mu říct ne. Jenom se bojím, aby se něco neposralo, protože ono když je všechno krásně růžové, má to tendence ze zdělat.
Jednu věc ale tak nějak v sobě nedokážu vybojovat. A to odloučení Bell od Rii. Klukům to strašně přeju, aby měli svého miláčka, ale… prostě nedokážu si představit, že bych měla být na Riině místě. Nebo spíš to beru z pohledu Bell. Jednou je to její matka a v prvních letech života je pro dítě matka alfou a omegou celého jejích světa. Vidím to na svých broučcích, kdyby to bylo šlo, dýchala bych za ně. Takže v tomhle jsem dost rozpolcená, ale zase mě uklidňuje vědomí, že i přese všechno bude malá v milující péči a to si myslím je to nejhlavnější… prostě Bell na prvním místě 😉
A ted to prijde, ted to prijde!!!!!!! Nacape je, az to budou nejmin cekat!!!xD Ne, uf, klid……
Ten Bill je genius…nebo vlastne intrikar, prospechar, kdyz to vezmu z pohledu Riy, ale co uz! Vlastne pokud to vyjde, tak si vsichni tri splni sve sny:)
Btw. Od Karla Lagerfelda mam parfemy Karleidoscope a Private Klub a oba jsou hodne osobite, urcite doporucuju alespon zkusit vzorek (o to vic me povidka, kdyz v ni ctu neco, co je mi takhle blizke!:)
*o to vic me povidka bavi:)