autor: Zarlina
A teď?
„Plánuješ to udělat tak, aby to vypadalo, že jsem nějaký alkoholik?“
Bill vzhlédl od svého fotoaparátu, jen aby spatřil, jak se na něj Tom zubí z místa, kde stál za barem a míchal si svůj třetí drink běhen toho večera.
„Cože?“ Bill se cítil trochu zmateně, nevěděl, co tím Tom myslí.
„Fotíš mě pokaždé, když přijdu sem,“ Tom se uchechtl, doplnil Billovu sklenici limonády a vrátil se, aby se opět posadil vedle něj. „Už jsem skoro začínal přemýšlet, jestli se mi snažíš udělat špatnou pověst.“
„Aha,“ Bill sklopil pohled a na tvář se mu vplížila červeň, což Tomův úsměv rozšířilo ještě více. „Ne, samozřejmě, že ne,“ zamumlal.
„Dobře,“ ušklíbl se Tom. „Nechtěl bych, aby si mí fanoušci mysleli, že bych se měl po návratu z dovolené zapsat na nějaká protialkoholní sezení.“
Bill se také usmál, poté položil svůj fotoaparát a popadl svou skleničku, aby se napil studeného nápoje.
„Kolik ti je?“
„Co?“ Tom zamrkal a pak si uvědomil, že se vlastně nikdy nedostali k jeho věku, i když si byl jistý, že to bude jedna z prvních věcí, na kterou se Bill zeptá. „Dvacet šest,“ usmál se. „A tobě?“
„Dvacet dva.“ Bill se znovu odvrátil, v očích měl zamyšlený pohled a kousal se do rtu, jako by se snažil na něco přijít, než se znovu pomalu otočil k Tomovi. „Já vím, že bych se neměl ptát, ale… dvacet šest? Není Nicole asi sedm nebo tak nějak?“
Tom na chvíli zaváhal, nejistý, jestli by měl odpovědět, nebo ne.
„Žádný článek o tomhle, že?“ Zeptal se a jeho hlas byl nyní mnohem vážnější.
„Ne,“ zavrtěl Bill hlavou. „Slibuju.“
Tom věděl, že věřit tomu muži byl špatný nápad, ale chtěl to a jeho srdce mu říkalo, že dělá správnou věc. Možná toho bude litovat, ale s tím se vypořádá později.
„Bude jí osm,“ řekl Tom s malým přikývnutím. „Bylo mi teprve sedmnáct, když jsem zjistil, že má přítelkyně, které bylo šestnáct, je těhotná.“ Chvíli se kousal do spodního rtu, než pokračoval. „Samozřejmě jsme byli příliš mladí na to, abychom byli rodiči,“ povzdechl si,“ „ale Riley nechtěla jít na potrat, což jsem podporoval, a když se Nicole narodila, neměla to srdce, aby ji dala k adopci. Chtěla si ji nechat.“
Tom se podíval na Billa, který jej soustředěně poslouchal.
„Mí rodiče však nebyli příliš šťastní, že jsem se stal v osmnácti otcem,“ řekl Tom se zamračením. „A tak přemluvili Rileyiny rodiče, aby se přestěhovali na druhý konec země, a dali jim, jak to oni nazvali, symbolický šek. V překladu hromadu peněz. Peněz, které potřebovali.“
„A oni souhlasili?“ Zeptal se Bill a díval se na Toma nyní s výrazem, který Tom opravdu nedokázal přečíst.
„Souhlasili,“ přikývl Tom. „Ale já jsem se o tom dozvěděl až o dost později. Odstěhovali se tak rychle a Riley se nikdy nerozloučila. Byl jsem naštvaný, samozřejmě, ale nezdálo se, že by mě chtěla ve svém nebo v Nicolině životě, a tak jsem je nechal jít. Až o pár let později, když Nicole bylo pět, mě Riley znovu kontaktovala a řekla mi celý příběh.“
„Ale proč se nerozloučila?“ Zeptal se Bill a vypadal zmateně.
„Její rodiče jí řekli, aby to nedělala,“ pokrčil Tom rameny. „Hádám, že to byla součást dohody. Oni dostali peníze a Riley se mnou už nemluvila. Nejsem si jistý, abych byl upřímný.“
„A teď?“ Zeptal se Bill. „Máte dobrý vztah? Co se stalo, když tě znovu kontaktovala?“
„Jsme přátelé, ale to je všechno,“ odpověděl Tom pomalu. „Byl jsem ženatý, když se mi poprvé ozvala, takže jsme se k sobě nemohli vrátit, a já jsem to opravdu ani nechtěl. Byla to moje životní láska, nebo jsem si to alespoň myslel, ale přesto odešla a něco ve mně jí nikdy neodpustí, že mi nevysvětlila proč.“ Věnoval Billovi smutný úsměv. „Mohla mi aspoň napsat dopis. Nebo poslat zprávu, nebo cokoliv, jen aby mi řekla pravdu. Místo toho jsem ji nenáviděl za to, co udělala, ať už to tak chtěla, nebo ne.“
„Zasloužil sis to vědět,“ přikývl Bill, a když na něj Tom pohlédl, cítil, že to opravdu myslí vážně.
„Jo,“ souhlasil Tom, poté se kousl do rtu a trochu zaváhal, než znovu promluvil, jak si nebyl jistý, jestli by měl riskovat se Billa na cokoliv zeptat, když spolu zrovna mluvili. Pak se rozhodl jít na to; to nejhorší, co by se mohlo stát, bylo to, že druhý muž začne opět mlčet. „A co ty?“ zeptal se opatrně. „Co se stalo mezi tebou a tvým přítelem?“
Bill znovu odvrátil pohled a byl zticha po tak dlouhou dobu, až si Tom myslel, že ho bude ignorovat, poté pomalu pootevřel rty a na krátkou chvíli zaváhal, než promluvil.
„Potkali jsme se, když jsem byl ještě na střední škole,“ řekl váhavým hlasem, jako by se nemohl rozhodnout, jestli dělá správnou věc, když o tom Tomovi říká. On byl vysokoškolák z města a jezdili jsme ráno stejným vlakem, někdy i odpoledne.“
Billův hlas byl tichý a Tom očekával, že každou vteřinou přestane mluvit. Zatím mu o sobě sotva něco řekl a Tom byl překvapený, že s tím příběhem vůbec začal.
„Opravdu si nejsem jistý, jak jsme spolu začali mluvit, ale jednoho dne mě pozval na večírek a já se cítil tak cool, že mě pozval vysokoškolák,“ odfrkl si. „Mí přátelé tak žárlili. Žádný z nich nikdy nebyl na vysokoškolském večírku a já byl pozván někým, koho jsem sotva znal.“
Bill zavrtěl hlavou a vypadal trochu naštvaný sám na sebe.
„Nakonec jsme se na té zatracené párty muchlovali, a no… znovu jsem se cítil tak cool a speciální, protože jsem měl najednou kluka vysokoškoláka. Bylo mi teprve šestnáct a byl jsem přesvědčený, že jsem lepší než ostatní, zejména proto, jak mi on, Eithan, pořád říkal, jak jsem úžasný a jak jsem jediný z lidí v mém věku, kdo se nechová jako dítě.“
Bill se zamračil a znovu zavrtěl hlavou.
„Ani jsem si nevšiml, jak mě začal kontrolovat. Chtěl mě mít pořád u sebe, nestaral se, jestli se musím učit, nebo že mě mí přátelé neviděli už týdny. Chtěl, abych byl s ním a s nikým jiným. Vůbec jsem si nevšiml, jak jsem se začal vzdalovat prakticky od každého, koho jsem znal, a když Eithan dokončil školu a požádal mě, abych se k němu nastěhoval, ani jsem nezaváhal. Udělal jsem maturitu, sbalil si věci a následoval ho do města.“
„Co na to říkali tví rodiče?“ zeptal se Tom, když Bill v následující minutě nepokračoval.
„Opravdu se moc nestarali,“ povzdechl si Bill. „Máma měla trochu obavy, ale Eithana zbožňovala, takže když slíbil, že se o mě postará, bez další diskuze mě nechala jít, a táta…“ Bill pokrčil rameny. „Nikdy se opravdu nezajímal o to, co dělám. Neříkám, že mě neměl rád, protože myslím, že asi měl, svým vlastním způsobem, ale nebyl jedním z těch, kdo dával najevo nějakou náklonnost, a když jsem se chtěl odstěhovat… no, moc toho neřekl. Jednoduše prohlásil, že pokud se odstěhuju, tak ať se už nevracím, a to bylo všechno.“
„Wow…“ Tomovi přišlo těžké uvěřit, že nějací rodiče dokázal být tak nedbalí. Jeho rodiče se možná občas starali až příliš moc, zejména když šlo o ochranu rodinného jména, ale bez ohledu na to, co dělali, dělali to z lásky a aby se ujistili, že je Tom v bezpečí. Ne vždy se mu líbily jejich nápady, ale věděl, že to nedělali proto, aby mu ublížili. „A pak to nefungovalo?“
„Na začátku to fungovalo,“ řekl Bill pomalu. Stále zíral opačným směrem a znělo to, jako by začínal litovat celého toho nápadu mluvit o sobě. „Ale pak… no, však jsi viděl mou jizvu,“ pokrčil rameny a Tom poznal, že konverzace se chýlí ke konci. „Ukázalo se, že je někým, kým jsem si nemyslel, že je, a hádám, že já taky nebyl tím, kým jsem si myslel, že jsem, protože se nakonec rozhodl to ukončit a bylo to.“
Bill znovu ztichnul, a i když Tom chtěl vědět víc; věděl, že rozhovor skončil. Bill už nic dalšího neřekne, alespoň ne teď, a Tom věděl, že je lepší netlačit. Nechtěl Billa znovu naštvat, ne teď, když se pomalu začínali vzájemně poznávat.
„Byl to dlouhý den,“ řekl místo toho. „Měli bychom jít spát. Jeden z mých dalších přátel, Georg, zítra přijede a pravděpodobně bude chtít chvíli zůstat a dohnat ztracený čas, takže bych si měl odpočinout, dokud můžu.“
„Chceš říct, že bude chtít vědět všechny drby o mně,“ řekl Bill a také vstal. „Nenávidí mě stejně tak moc jako Gustav?“
„Znají tě jen jako člověka s foťákem, který mě neustále sleduje,“ řekl Tom pomalu.
„Já vím,“ odpověděl Bill s malým úsměvem, který ale nebyl šťastný. „Stejně se ale netěším na to, až se proti mně spřáhnou.“
„Georg je o hodně klidnější než Gustav,“ usmál se Tom jemně. „Myslím, že ho dokážeš zvládnout.“
„Já budu v pořádku,“ řekl Bill a rozešel se směrem k domu, než Tomovi věnoval pohled přes rameno. „Dobrou noc, Tome.“
„Dobrou noc,“ odpověděl Tom s vřelým úsměvem. „Sladké sny.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Miluju tady ty jejich malé rozhovory, jak se jeden o druhém postupně dovídají víc. Nepřestává mě udivovat, že Tom prozrazuje všechna svá špinavá tajemství. Kdyby Bill byl fakt mrcha, mohl by mu pořádně zavařit. Sám by si tím vylepšíl kariéru, takže by mě to nepřekvapovalo. Ale je vidět, že jim na sobě začíná záležet. Už se těším na příjezd Georga, až zase trochu zamíchá dějem.
Moc děkuji za překlad Zuzu.
Dnešní díl byl vážně hezký! Mám ráda, když jsou kluci sami, protože jde vidět, že se přes to všechno sblížili a alespoň trochu jim na sobě začíná záležet. Je hezké, že toho o sobě ví neustále víc a víc, myslím, že tím to prohlubuje jejich city k sobě navzájem.
Pořád nějak nevím, co si o tom jejich vztahu myslet a jestli být v tomhle optimistická nebo ne, protože se opravdu bojím závěru povídky. Opravdu si neumím představit, jak tohle nakonec dopadne.
Moc děkuji za skvělý překlad, Zuzu! 🙂
Řekla bych, že Tom se řídí spíš instinktem, než rozumem, když Billovi dokáže svěřit takové pikantní detaily ze svého života. Nevěřím, že by to Bill nakonec použil, ať už má v plánu cokoli. V tuhle chvíli mu sám řekl něco, o čems určitostí jen tak s někým nemluví.
Uvidíme, jak do toho bude pasovat Georg.
Díky za kapitolku, za její překlad a těším se na pokračování.
Pomalu a jistě se otvírá jeden druhému jsem jen zvědava jak se bude chovat Georg.
Je mi z Billa smutno. Vyžaruje z neho taký smútok a osamelosť a pri tom akoby bol zmierený s tým, že už ho v živote nič dobré nečaká. Preto sa zubami – nechtami drží toho, čo má. Akoby nemal nárok na nič lepšie. Dúfam, že to preňho dobre dopadne a že mu Tom neublíži.
Tak preto je Bill tak sám:( som rada, že sa Tomovi zveril, zase sú k sebe o milikrôčik bližšie.
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu:)
Mrzí ma,čím všetkým si musel Bill prejsť. Život vie byť niekedy fakt krutý.. ešte to už patrí minulosti. Som rada,že sa Tom začína o Billa čoraz viac zaujímať a ,že bol Bill k nemu v tomto úprimný 🙂
Ďakujem za kapitolku.