autor: Becs
„Jsem doma,“ zahučel Tom znaveně a odhodil bundu na botník. Neměl ani sílu pověsit ji na věšák. Žádné odpovědi se mu však nedostalo. Zničeně přešel až do obýváku, ale nikoho tam nenašel. To bylo dost podivné. V sedm večer většinou všichni byli doma. Tom pospíchal, aby stihl koupání. Miloval malou Bell rozdováděnou ve vodě. Přešel přes kuchyň, kde odložil svůj notebook a zamířil nahoru do patra. Přes dveře své ložnice uslyšel veselé prozpěvování a zamířil tím směrem.
„Koukni Bell, tatínek je doma,“ rozzářil se Bill, jakmile jej uviděl. Ležel na zádech na posteli, o kterou se většinu nocí dělil s Riou, a holčičku měl položenou na břichu. Zapírala se ručičkama o jeho hrudník a zvedala hlavu, aby se mu mohla dívat do tváře. Tom se usmál a lehl si vedle nich. Bell se na něj vesele usmála a malé ručičky začala natahovat směrem k němu. Neváhal, vzal si ji do náruče a sám si ji teď položil na svůj hrudník. Holčička položila hlavičku na místo, kde mu tlouklo srdce.
„Miluje tě,“ konstatoval Bill a kochal se pohledem na dva nejmilovanější lidi na světě.
„Ne víc než já ji,“ položil jí zlehka ruce na malá záda. Otočil hlavu k Billovi a přijal skromný polibek, který mu věnoval. Pak jen zavřel oči a užíval si nastalou pohodu.
„Kde je Ria?“ zeptal se po chvíli.
„Ve fitku. Odešla hned, jak jsem přišel domů,“ vysvětlil Bill. Lehl si na bok. Podepřel si hlavu rukou a hladil Toma jemně po rameni, občas mu jedním prstem přejel po tepně na krku.
„Ve fitku? Neměla by si z tebe dělat chůvu. Máš sám dost své práce i bez toho, aby ti hodila na krk malou,“ rozčílil se Tom, ale tón hlasu se snažil zachovat klidný, aby nerozrušil dceru.
„Nehodila, dělám to rád. To za prvé. A za druhé je to spíš tak, že jsem ji tam sám poslal.“
„Proč?“ nakrčil Tom čelo, otevřel oči a stočil pohled k bratrovi.
„Protože je tlustá?“ odpověděl otázkou.
„Proč ti na tom záleží?“ nechápal Tom. Jemnými kroužky přejížděl Bell po páteři.
„Tomi, ty vůbec nedokážeš přemýšlet v širších souvislostech. Takže tím nezatěžuj svou krásnou hlavičku a věř mi, ano?“ dobíral si jej hravě.
„Jsem moc unavený, abych nad tím přemýšlel,“ zavrtěl Tom hlavou a znovu zavřel oči.
„Prostě si jen užívej, že tu není,“ doporučil mu Bill a znovu si lehl na záda v těsné bratrově blízkosti. Vychutnávali si chvíli ticha, které zavládlo. Pohledem bloudil po bílém stropě a přemýšlel nad tím, jak je tento okamžik dokonalý.
„Tome, ty spíš,“ dloubl do bratra něžně, když uslyšel slabé oddechování.
„Rád bych,“ zamumlal roztrpčeně.
„V tom ti nebráním, ale máš na sobě Bell a ta potřebuje koupel. Ne, to ne, ona taky usnula,“ zaúpěl Bill. „Ted jí budu muset probudit a bude mrzutá. A později nebude chtít usnout.“
„To mě mrzí,“ řekl Tom, ale z tónu jeho hlasu bylo poznat, že to tak není.
„No, já s ní nebudu muset spát v jednom pokoji, až bude celou noc vřískat, tatínku,“ popíchl ho zlomyslně.
„Pravda,“ připustil Tom a lehce holčičku polechtal za uchem, aby se probudila. Když začala mrzutě pobrekávat, chytil ji v podpaží, zvedl se a posadil si ji na jedno stehno.
„Nemůžu věřit, že už má víc jak půl roku. Tak rychle to uteklo,“ zasnil se Bill a také se posadil. „A koukni na ni, jak je šikovná. Už skoro sedí sama.“
„Talentovaná po tatínkovi,“ vypnul Tom hrdě hruď. Holčička na něj mžourala hnědýma ospalýma očima.
„No nic. Půjdu napustit vodu. Vysvlečeš ji mezitím?“ vyskočil Bill na nohy. „Možná se pak ještě stihneme pomazlit, než se Ria vrátí domů,“ zašeptal bratrovi do ucha. Pak na krátko spojil rty do intenzivního polibku a odešel pryč. Tom vzal miminko do náruče a vstal. Přešel až k přebalovacímu pultu, položil ji na něj a začal rozepínat dupačky.
„Jsi ta nejkrásnější holčička na světě,“ broukal si a věnoval jí polibek na čelo. Bell se pod tím manévrem ošila a zaprotestovala. „Vadí ti moje vousy?“ zeptal se vesele. „Bill taky často protestuje, ale já vím, že si myslí, že je tatínek takhle sexy.“ Sundal počuranou plenku a hodil ji do koše. Pak vzal drobné tělíčko znovu do náruče a nosem nasál nepřekonatelnou vůni.
„Pojď Bell, strejda Bill tě vykoupe a tatínek se bude dívat, jak ho u toho celého zmáčíš. Budeš hodná holčička a uděláš to pro mě?“
Terasou se rozléhal hlasitý hovor a cinkání příborů. Nevelká společnost se sešla, aby oslavila první narozeniny malé slečny. Nekonala se žádná velká party, jak navrhoval Bill, ale jen pozdní oběd s rodinou a pár přáteli.
„Rio a tvoji rodiče se k nám nepřipojí?“ zeptala se Simone mezi jednotlivými sousty.
„Bohužel ne. Jsou na Filipínách, ale byli tady před pár týdny,“ odpověděla dívka a hodila si vlasy přes rameno. Na klíně držela dceru a ta jí za ně každou chvilku tahala. Naklonila se a podala před stůl Georgovi košík s pečivem, o který žádal.
„Dej mi ji, ať se najíš,“ natáhl k ní ruce Bill a holčičku si od ní vzal. Začal na ni dělat legrační obličeje a posadil si ji na stehna. Poupravil jí růžovou mašli, kterou jí před oslavou vetknul do jemných vlásků. Ze stolu vzal kousek vařené mrkve a nabídl ji holčičce. Tu ale mnohem víc zajímaly jeho prstýnky. Bill roztáhl potetované prsty a nechal ji, ať si hraje.
Tom to celé sledoval a v hrudi mu hřálo příjemné teplo. Viděl spoustu těchto drobných interakcí mezi Bell a Billem a i po roce mu to vyráželo dech a způsobovalo mravenčení v žaludku. Kdyby měl být upřímný, musel by přiznat, že ze začátku nesouhlasil s celou tou šíleností, jak si pořídí miminko, ale teď, když měl před sebou tento dokonalý obrázek, nemohl litovat. Ne, že by měl pocit, že mu s Billem cokoliv chybí, ale Bell vyplnila místo, o kterém vůbec netušil, že je prázdné.
„A co práce Tome?“ vytrhla ho z myšlenek matka a změřila si ho přísným pohledem. Pravděpodobně už na něj nějakou dobu mluvila, ale on to nezaregistroval. Pustil se do zkráceného vyprávění o tom, co právě dělá a pro koho.
V jednu chvíli se kolem stolu strhl povyk, když na sebe Bell převrátila skleničku s Riiným vínem a ta se s hlasitým třesknutím rozbila.
„Proboha, Bille. Nepolila tě?“ vyskočila na nohy Ria a vzala si holčičku do náruče.
„Ne, v pohodě. Schytaly to jen její šaty,“ uklidňoval ji Bill
„Uf, to jsem ráda. Toho Diora by byla škoda,“ oddechla si. „Jsi zlobivá holčička,“ mračila se na oko.
„Dej mi ji. Půjdu ji převléct,“ natáhl ruce, aby si ji mohl vzít zpět.
„Udělám to,“ mávla rukou a překročila střepy.
„Ne, já jsem její osobní stylista,“ zazubil se a držel Bell v dostatečné vzdálenosti, aby se o ní nezašpinil.
„Jsi hodný,“ usmála se Ria a začala sbírat kousky skla, aby se o ně někdo nepořezal. Bill začal vydávat na holčičku legrační zvuky a odešel pryč.
„Omluvíte mě na chvilku?“ zvedla se Simone a zamířila do domu. Vyšla po schodech a vstoupila do Tomova pokoje, kde Bill právě přetahoval Bell šatičky přes hlavu.
„Jde ti to s ní,“ usmála se matka a opřela se o rám dveří. Bill jen kývl a veškerou pozornost věnoval převlékání. „Bille, je tady něco, o čem jsem s tebou chtěla mluvit,“ nadechla se rozhodně Simone a Bill zpozorněl. Tušil, že jej nečeká příjemný rozhovor.
„Ano?“ zeptal se s hraným nezájmem.
„Já vím, že jste si s Tomem hodně blízcí, ale myslíš, že je moudré se jim takhle plést pod nohy?“ začala opatrně.
„Jak to myslíš?“ zamračil se a ani na ni nepohlédl. Vytáhl ze šuplíku tyrkysové šaty, jednou rukou přidržoval Bell, aby mu nesklouzla z pultu na zem.
„Oni jsou teď rodina. Tom, Ria a Bell. Nemyslíš, že by bylo rozumné se odstěhovat a nechat je samotné?“ pokračovala matka.
„Myslím, že to takhle všem vyhovuje,“ zamumlal Bill. Nechtěl se o tomhle bavit. Nikdy nehodlal Toma opustit, i kdyby trakaře padaly a světu vládly opice.
„Vážně všem?“ naklonila Simone hlavu na stranu. „Vím, že je Tom moc hodný, aby ti něco řekl a Ria pravděpodobně taky, ale myslím, že by soukromí uvítali.“
„Vůbec nevíš, o čem mluvíš,“ odsekl Bill a vytáhl Bell z vlásků růžovou mašli, aby ji mohl nahradit modrou.
„Možná je na čase, abys i ty začal žít svůj život. A ne jen ten jejich,“ přitvrzovala.
„Mami, už odmalička s Tomem víme, že chceme strávit život spolu. Neexistuje nikdo, kdo by nás rozdělil. I kdyby měl třeba deset dětí,“ ztratil Bill trpělivost a mírně zvýšil hlas.
„Bille, tohle je naprosto bláznivá dětská představa. Takhle to prostě nefunguje,“ rozčilovala se už i ona. Bill vzal holčičku do náruče a chystal se matku zpražit nějako peprnou poznámkou, když se za jejími zády objevil Tom.
„Co se tady děje?“ rozhlížel se překvapeně.
„Matka chce, abych se odstěhoval a nechal vás tady žít jako opravdovou rodinu,“ prásknul vše okamžitě Bill. „No, pověz Tomovi, co jsi říkala mně.“
„Cože?“ vytřeštil oči Tom. „Jak tě něco takového napadlo?“
„Myslím si, že takhle je to správné,“ vystrčila bojovně bradu a založila si ruce přes hrudník.
„Mami, hodláme s Billem strávit život spolu,“ zopakoval Tom Billova předchozí slova. „Já bych po něm nikdy nechtěl, aby se odstěhoval. Dokonale k nám zapadá. Jak vidíš, tak s Bell má perfektní vztah a i Ria je ráda, že ho tady máme, protože nám neuvěřitelně pomáhá.“
„Tak vidíš,“ řekl Bill potěšeně a vzpurně kolem obou prošel a zamířil zpět na oslavu.
„Co tě to napadlo?“ otočil se Tom k matce, když byl Bill z doslechu.
„Tome, já vím, že i po všech těch letech jste s Billem pořád jako jeden, ale neměl bys být tak sobecký a držet si ho pořád u sebe. I on má nárok na vlastní život. Je jasné, že tě sám od sebe neopustí, protože za tebou celý život běhá jako pejsek, ale ty bys měl mít dost rozumu a říct mu, aby odešel,“ přešla Simone znovu do protiútoku.
„Vůbec nevíš, co říkáš. Nedokážu si představit jeden jediný den bez něj,“ přiznal Tom. „Bill a Bell jsou pro mě nejdůležitější lidi na světě.“
„A co Ria?“ podotkla oprávněně matka.
„Pochopitelně i Ria,“ snažil se Tom spěšně zakrýt své malé pochybení.
„Hodláš si ji někdy vzít,“ započala matka výslech třetího stupně.
„Cože?“ zarazil se. „To pravděpodobně ne. A jsem si jistý, že ani Ria nic takového neočekává. Zkrátka nám to vyhovuje tak, jak to je.“
„Dělej, jak myslíš,“ pokrčila Simone rameny. „Můj názor znáš.“
„Znám a respektuju ho, ale nepočítej s tím, že by se u nás v brzké době něco změnilo. A teď, když dovolíš, moje dcera slaví první narozeniny,“ obešel ji a vrátil se zpět na oslavu.
Zastavil se v obýváku a přes skleněnou stěnu sledoval, jak Bill klečí na zemi a podpírá Bell při jejich prvních opatrných krůčcích. Pronášel k ní slova, která Tom neslyšel a na tváři měl široký úsměv. Tom se v žádném případě nehodlal vzdát pohledu na tuto dokonalost. Bill pustil Bellinu ručičku a ta udělala tři malé kroky, než dopadla zadečkem na zem. Její pád zbrzdila měkká plenka. Radostně se hned sbírala na nožičky, aby se o to pokusila znovu. Bill nadšeně zatleskal, zvedl hlavu a uviděl, že je Tom sleduje. Roztáhl rty do zářivého úsměvu a v očích mu svítila láska. Tom nemohl být šťastnější.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Já mám normálně slzičky v očích z toho, jak nádherný byl tohle díl. Mám pocit, že nic hezčího jsem snad nečetla! Billovi to s Bell neuvěřitelně jde a živě si dokážu představit, jak s ní tráví čas a jak moc je z ní nadšený. Bylo to neuvěřitelně roztomilé. ♥
Strašně moc se mi líbí, jak dokážeš ve svých povídkách vypsat lásku mezi dvojčaty, což je další plusový bod pro Tebe, že jsou v Tvých povídkách kluci doopravdy dvojčata 😉 Ale zbožňuju všechny jejich myšlenky, polibky, doteky, a to, s jakou láskou se na sebe navzájem dívají. Tvých povídek prostě nemám nikdy dost!
Nevím, zda je to jen můj pocit, ale trochu mi to připadá, jako by Bill už měl v hlavě zrozený plán, jak se zbavit Rii. 😀 On se jí pravděpodobně nikdy nezbaví úplně, ale docílí alespoň toho, že by se s Tomem mohli v dobrém rozejít. Samozřejmě si to můžu jen představovat a Bill nic neplánuje, ale jednoduše z něj mám ten pocit.
Maličkým mráčkem byla dneska Simone. Na jednu stranu naprosto chápu, co tím chtěla klukům říct a že jí přijde trošku divné, že by všichni s tímhle uspořádáním byli stále spokojení. Vůbec jí to nezazlívám, naopak by bylo divné, kdyby to vůbec nikoho nenapadlo. Ale abych se přiznala, maličko mě to znervóznělo, ačkoli sama netuším proč. Měla jsem při její proslovu divný pocit, až jsem se trochu bála, aby tím něco nespustila. Budu ale doufat, že láska kluků je opravdu bezmezná a tak se stěhování nikdy nebude řešit.
Moc děkuji za tenhle nádherný díl, užila jsem si jej od začátku až do konce. Riu nějak přesouvám na vedlejší kolej a představuju si, že Bell je jen Tomova a Billova. .-D Tvoří nádhernou rodinku! ♥ Moc se těším na další pokračování! ♥
Naprosto ve všem souhlasím s Mishulkou, i v tom, že Bill má pro Riu něco v plánu… Netuším co, ale pár nápadů mám.
Malinko mi ale vadí představa, že Tom spí každou noc vedle Rii. Chápu, že jinak by to bylo divné, ale divím se, že to nevadí Tomovi a že ani Bill stále nežárlí. Vždyť si musi strašně chybět, ne? Je mi to trochu líto.
Každopádně to byl nádherný díl a ani Simone mi to nemohla zkazit. Díky!
Krásny díl jen jsem zvědavá jak Bill vyšachuje Riu.
Jsem úplně naměkko. Dokonalost. Obdivuju, kolik lásky a něhy se ti povedlo do téhle kapitolky zakouzlit. Celou dobu jsem se usmívala jako blázen, připotomněle jsem si povzdechla nad každou něžnou scénkou a rozplývám se ještě teď.
Mrzí mě Simone, ale na druhou stranu to chápu. Opravdu tohle uspořádání není obrázkem klasické rodinné domácnosti a je jenom nasnadě, že se jako matka snaží, aby obě její děti se měly z jejího pohledu co nejlíp. Co ale dělat, když její děti jsou právě takhle nejšťastnější? Snad to ještě nebude moc gradovat.
Každopádně Bill se našel. Našel se v Bell a Tom na tom není jinak a oběma to tak sluší. Bože, jsou k sežrání a já jsem naprosto unešena. Moc děkuji za tenhle dílek. Moc jsem si ho užila.
Boze, posledni odstavec me naprosto odrovnal! Mam lehke slzicky stesti v ocich a na rtech takovy pritroubly usmev jeste ted:))) Neskutecna neha.
Docela rychle se pohybujeme v case, tady uz je ji rok, tam jsem zvedava, jak dlouho jeste Bill bude s nimi v dome… Zatim jim to vyhovuje vsem, ale myslim, ze jednou neco musi prijit… netroufam si rict, zda bude chtit nekdy Ria Toma pro sebe a zda povedou s Billem vazny hovor o tom, ze i on by si mel nekoho najit… zatim, krome jejich matky, nenasvedcuje nic tomu, ze by se meli rozdelit…
Hrozne me pobavilo to "i kdyby mely svetu vladnout opice":DDD