autor: Becs
Bill nervózně přecházel po nemocniční chodbě sem a tam. Pár dlouhých minut se odhodlával, že vstoupí do zelených dveří. Minul je už asi stokrát a stále neměl odvahu zaklepat. To, po čem toužil celé dlouhé měsíce, se nacházelo jen pár metrů od něj a on najednou nemohl uvěřit tomu, že je to tady. Před několika hodinami si vyměnili s Tomem poslední polibek a rozjeli se do porodnice za Riou, kterou tam odvezla kamarádka.
Bill se ji marně snažil přemluvit, aby zůstala doma a nevyrážela do města na nákupy. Měla jen pár dní před termínem porodu a miminko mohlo přijít prakticky kdykoliv. Ona však na jeho prosby nedala a odešla. V domě byla zavřená několik dlouhých dní a musela vypadnout mezi lidi. Nezazlíval jí to. Sám by se už asi ukousal nudou, ale cítil rozhořčené zadostiučinění, když jim o dvě hodiny později zavolala, že míří do nemocnice, protože jí začala odtékat plodová voda. Tušil, že to přijde.
Jakmile přijeli na místo, ponechal jim soukromí a stáhl se do ústraní. O tohle se s bratrem podělit nemohl, i když z toho šílel. Odešel pryč a procházel se po okolí. Zamířil do hračkářství, kde koupil malou růžovou plyšovou baletku. Cestou zpátky se ještě stavil v květinářství a vybral tam puget bílých kal. Věděl, že Ria nesnáší růže a tyhle květiny mu přišly tak nějak slavnostní. Jeho první volbou by byly lilie, nechtěl je však brát kvůli pronikavé vůni.
Pak jen několik hodin seděl na tvrdé plastové židli a sledoval tváře vystresovaných otců a bolestné grimasy trpících matek, jak mířili jedním nebo druhým směrem. Připadal si tady trochu nepatřičně. Nebyl skutečným otcem, i když k malé holčičce cítil nekonečnou lásku, a to ji ještě ani neviděl. Nemohl se dočkat, až ji konečně sevře v náručí, ale když kolem něj prošla sestra a upozornila jej, že Tom s Riou a maličkou už jsou na svém pokoji a může jít za nimi, najednou dostal strach.
Naposledy se nadechl, aby si dodal odvahy a lehce zaklepal na dveře. Po tichém „dále“ vstoupil dovnitř. V místnosti našel jen Toma, jak k sobě tiskne maličký růžový uzlíček.
„Ahoj,“ otočil k němu rozzářenou tvář.
„Ahoj,“ oplatil mu Bill a přešel k němu. Položil dárky na postel a posadil se na opěrku křesla, na kterém Tom seděl, a zahleděl se do tváře toho nejkrásnějšího miminka, jaké kdy viděl.
„Pane bože,“ vydechl užasle. „Vypadá úplně jako ty.“
„Já bych řekl, že vypadá úplně jako ty,“ oplatil mu úsměv a natáhl tvář, aby jej mohl políbit.
„Je dokonalá,“ zašeptal Bill a v očích se mu perlily slzy. Jedním prstem holčičku pohladil po sevřené pěstičce.
„Kde je Ria?“ dokázal ze sebe vysoukat, když našel ztracenou řeč.
„V koupelně,“ kývl Tom směrem ke dveřím, kterých si Bill doposud nevšiml. „Sestra jí pomáhá se trochu umýt.“
„Bylo to hrozné?“ nakrčil Bill čelo, ptal se pochopitelně na právě skončený porod.
„Děsivé. Nic, co bych chtěl znovu zažít,“ nasadil Tom ztrápený výraz. „Ale stálo to za to,“ obrátil znovu pozornost k miminku a usmál se.
„Ou. A co jméno?“ vzpomněl si najednou Bill.
„Nakonec vyhrál tvůj návrh,“ roztáhl do široka ústa.
„Britney?“ vykulil nadšeně oči.
„Oh, bože to ne. Tohle jsme nebrali vážně ani tehdy, když si to navrhl poprvé. A ani když jsi to navrhl po stopadesáté,“ zakroutil hlavou Tom. „Nakonec vyhrála Kráska a zvíře.“
„Bell?“ zašeptal Bill a zamrkal. Tom jen kývl a sledoval, jak se bratrovi usadil na tváři spokojený výraz.
„Tak trochu jsem si to prosadil,“ dodal po chvíli.
„Vážně? Proč? Chtěls přece Jessicu nebo Jennifer nebo co to vlastně bylo.“
„Připomíná mi to tvoje jméno,“ přiznal Tom a vpíjel se do něj pohledem.
„Tome,“ řekl Bill dojatě a znovu spojil jejich rty. Oba od sebe překvapeně odskočili, když se ozvalo zavrzání kliky.
„Bille,“ usmála se na něj Ria. Pod očima měla tmavé kruhy a pokožku měla bílou jako papír.
„Ty jsou pro mě?“ zvedla kytici a položila ji na noční stolek. „Moc ti děkuju,“ vtiskla drobný polibek na Billovo líčko. Pak se od nich odvrátila a ztěžka se vysoukala na vysokou postel. Sestra jí při tom opatrně podpírala.
„Donesu vám na ně vázu,“ nabídla se a Ria se na ni vděčně usmála.
„Jak ti je?“ zeptal se Bill starostlivě.
„Jako bych za sebou měla nejmíň deset kol v ringu,“ zažertovala Ria.
„Měla byste se trochu prospat. Ztratila jste víc krve, než je obvyklé a potřebujete odpočívat,“ přikázala jí sestra a pomalu odcházela pryč. Ria na ni jen unaveně kývla a položila hlavu na polštář. Pohledem ulpěla na dvojici před sebou.
„Má vaše oči, že jo,“ pronesla do ticha. Oba muži k ní zvedli hlavu. Ria už však mhouřila oči a propadala se do snění. Vypětí z několika posledních hodin si teď vybíralo svou daň. Stočili pohledy k sobě a usmáli se.
„Miluju tě,“ naznačil Tom ústy nehlasně.
„Můžu si ji pochovat?“ zašeptal Bill, aby nerušil spící maminku. Tom kývl, vstal a nechal Billa, aby se posadil do křesla místo něj. Pak mu opatrně položil do náruče jejich sladké miminko
„Co to sakra?“ trhnul sebou ze spánku Bill. Otevřel jedno oko a zamžoural do místnosti. Za oknem panovala černočerná tma, nebyl tedy jediný důvod pro tak náhlé probuzení. S heknutím se převalil na břicho a mírně se zavrtěl, aby našel vhodnou polohu. Po pár minutách, když už cítil, jak se přes něj přelévá první vlna spánku, to uslyšel znovu. Tlumené kvílivé zvuky. Znělo to jako smečka hladových vlků, co zpívají na úplněk. Zmateně se posadil a zaposlouchal se. V žádném případě nehrozilo, že by ty zvuky přicházely z venku.
Ještě pár chvil trvalo, než mu kolečka v mozku zapadla na to správné místo a došlo mu, co je to za zvuky. Bell si pravděpodobně dávala noční koncert. Z porodnice se vrátili jen před pár dny a on si doposud na miminko v domě ještě nezvykl. Zvedl se a přešel ke dveřím, vykoukl na chodbu a zjistil, že se zvuky neozývají z ložnice naproti, jak si původně myslel, nýbrž z obýváku ve spodním patře. Seběhl schody a ve světle jediné lampy našel Riu pochodující po místnosti sem a tam. V náručí houpala holčičku zrudlou pláčem. Když se Ria otočila a na její tvář dopadlo světlo, uvědomil si, že i ona má líčka smáčená slzami.
„Rio?“ promluvil Bill opatrně, aby ji nevyděsil. I tak sebou škubla a otočila se k němu.
„Bille,“ vydechla úlevně a vzlykla.
„Co se děje?“ přešel k ní blíž a pátravě se na ni zahleděl.
„Já nevím,“ fňukla zoufale. „Je nakrmená, přebalená, není jí horko ani zima, ale nepřestává plakat. Nevím, co mám dělat.“
„Dej mi ji,“ natáhl k ní ruce a dívka mu do nich opatrně vložila drobné tělíčko. Bill si Bell přitáhl do náruče a začal ji zlehka houpat, holčička však stále pobrekávala.
„Jsem úplně nemožná. Chodím tady už hodinu a nevím, jak ji utišit. Co jsem to za matku, když nedokážu uklidnit vlastní dítě. Určitě mě nemá ráda,“ zhroutila se Ria na gauč a obličej si složila do dlaní.
„Uklidni se. To není pravda. Teprve začínáš. Nemůžeš čekat, že budeš všechno umět hned. Některé věci přijdou až časem,“ pohlédl na ni Bill lítostivým pohledem. Dívka vypadla hrozně. Vlasy měla rozcuchané do všech stran, jako by se týden nečesala, pod očima se jí táhly temné stíny a na přední straně velikého trička měla zaschlou skvrnu.
„Kdy ses naposledy vyspala?“ zeptal se Bill a nakrčil čelo. Přehodil si holčičku tváří k sobě, tak aby se mu mohla hlavičkou opřít o hrudník. Změna polohy miminko trochu uklidnila a už jen lehce popotahovalo.
„Nevzpomínám si,“ kníkla Ria a lehce se houpala dopředu a dozadu jako blázen.
„Potřebuješ se vyspat. To, že jsi vystresovaná, se přenáší i na Bell a pak je takhle rozmrzelá,“ prohlásil Bill a hladil holčičku po zádech. „Běž zpátky do postele.“
„Nemůžu. Nechci, aby Bell budila Toma. Musím ji uspat a pak teprve můžu jít zpátky,“ zaskučela Ria. Bill si skousl ret a chvilku přemýšlel.
„Víš co, běž si lehnout do mého pokoje. Já Bell uspím a dám ji do postýlky. Kdyby se ještě vzbudila, uklidním ji. Ty si teď hlavně potřebuješ odpočinout,“ řekl rozhodně.
„To nejde,“ zakroutila hlavou Ria a vzhlédla k němu. „To po tobě nemůžu chtít.“
„Nic po mně nechceš. Prostě ti to oznamuju. Nikomu z nás neprospěje, když budete obě celou noc brečet. Prospíš se a uvidíš, jak ti bude ráno dobře,“ šťouchl do ní lehce nohou, aby se zvedla.
„Až se Bell ráno vzbudí, donesu ti ji, abys ji mohla nakrmit, jo?“ kývl Bill. Ria jen seděla a upírala k němu své velké oči. Vypadala, že každou chvíli propukne v hysterický pláč.
„Ani nevíš, jak jsem ti vděčná,“ vydechla úlevným zakňouráním.
„Dokážu si to představit,“ zazubil se na ni Bill. „A teď už běž.“ Nemusel ji dvakrát pobízet. Vyskočila na nohy a odcupitala pryč. Vidina klidné noci jí, zdá se, dodala poslední zbytek energie.
„Tak, co s tebou, sluníčko?“ stočil svou pozornost k miminku. Bell už téměř neplakala a jen občas popotáhla. Začal s ní lehce pohupovat a broukat neurčitou melodii. Holčička se však znovu začala vrtět a rozhazovat ručičkama. „Okey, tahle se ti nelíbí,“ houknul Bill a zamyslel se. „Co třeba tahle?“ šeptnul a potichu začal zpívat slova skladby In die Nacht. Bell se mu prakticky vzápětí znovu stočila na hrudníku a celé tělíčko se jí uvolnilo. „Tak takhle se na tebe musí,“ pousmál se Bill a pokračoval ve zpěvu. Pomalým krokem se vydal k ložnici. Než tam došel, Bell už tvrdě spala. Položil ji do postýlky a přikryl peřinkou. Chvilku jen stál a díval se, jak holčička oddechuje. Nadarmo se neříká, že jsou děti nejkrásnější, když spí, blesklo mu hlavou. Přesunul svůj pohled na bratrovo spící tělo. Tom ležel rozvalený na zádech, jednu ruku nedbale hozenou nad hlavou. Billovi radostně poskočilo srdce, když si uvědomil, že beztrestně stráví noc po boku svého brášky a ještě z toho vyjde jako hrdina.
Vlezl si do postele a zachumlal se pod vychladlou Riynu přikrývku. Těsně se natiskl na hřejivé tělo vedle sebe a prakticky okamžitě usnul.
Tom zívl a překulil se z boku na záda. Skrz mírně rozevřené závěsy do pokoje zářily paprsky ranního slunce a jemně ho pohladily po tváři. Zvedl ruce nad hlavu a protáhl si ztuhlé svaly. Přetočil se na druhý bok a pohledem sjel na osobu vedle sebe a překvapeně sebou škubl, když si uvědomil, že zpod přikrývky vykukuje blonďatá hlava. Ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, když rukou jemně pohladil bratrova záda. Bill se pod tím dotekem zachvěl, otočil se a otevřel oči.
„Dobré ráno,“ zašeptal.
„Dobré,“ odpověděl Tom a přitáhl si jej do náruče. Věnoval mu dlouhý líný polibek.
„Tak kdes ji zakopal?“ dodal po chvíli, když se od sebe odtáhli.
„Cože?“ pokrčil Bil nechápavě obočí.
„Jak to, že spíš tady?“ formuloval svou otázku lépe.
„Našel jsem Riu v noci dole v obýváku, jak se hroutí. Bell šíleně plakala a ona ji nemohla utišit,“ vysvětloval polohlasem Bill, aby nevzbudil holčičku. „Byla úplně hotová, tak jsem jí poslal k sobě do pokoje, ať se pořádně vyspí.“
„A přitom jsi využil situace,“ kývnul Tom a zazubil se.
„A přitom jsem využil situace,“ zopakoval Bill na znamení souhlasu a také roztáhl ústa do širokého úsměvu.
„Na tohle bych si dokázal rychle zvyknout,“ zavrněl Tom, když pár minut leželi v tichém objetí. „Pojď ke mně,“ zašeptal a spojil znovu jejich ústa v polibku. Líbali se lehce a něžně. Tiskli své hebké rty k sobě a jazykem hladili jeden druhého.
„Tome?“ vyjekl tiše Bill, když se na bratra natiskl víc a zavadil o jeho pevnou erekci.
„Co? Je ráno,“ pokrčil bezstarostně rameny a zhoupnu se dopředu, aby znovu narazil do Billova těla.
„Vím, že je ráno, ale okamžitě si kamaráda zkroť,“ nakazoval Bill a snažil se odtáhnout, bratr ho však držel pevně. „Bell se každou chvilkou vzbudí a já ji budu muset odnést za Riou kvůli mlíčku,“ dodal a zavzdychal, když mu Tom začal polibky zasypávat klíční kost a zanechával tam vlhkou cestičku.
„Teď, ale ještě spí,“ zahučel. Překulil si jej na záda a zapřený o předloktí se o něj začal pravidelně otírat klínem, nepřestávaje mu vtiskávat polibky na krk a bradu. Billovo tělo na tento impuls začalo okamžitě reagovat a cítil, jak se mu v boxerkách zhmotňuje jeho vlastní erekce.
„To nejde,“ vydechl vzrušeně a nohy mu bezděčně odskočily od sebe, takže do sebe jejich těla zapadla ještě lépe.
„Nemůžeš čekat, že se budu ovládat, když tě ráno najdu ve své posteli,“ pronesl Tom hlubokým hlasem plným chtíče. Právě se chystal vrhnout na bratrovy dokonalé rty, když za sebou uslyšeli slabé zamručení.
„Tvoje dcera je vzhůru,“ řekl Bill zčásti úlevně a zčásti frustrovaně. Rád by dokončil, co začali, ale věděl, že to nebude možné. Tom zoufale zasténal a odvalil se na svou polovinu postele. Dopadl na záda a zmučeně si přetřel obličej dlaněmi. Bill se nadzvedl na loktech a sledoval, jak holčička vesele mává ručičkama ve vzduchu. Kopala nožičkama, až z ní sjela celá přikrývka. Tom napodobil bratra a také se zahleděl na malý uzlíček.
„Máš jediné štěstí, že tě nadevšechno na světě miluju,“ vyslal k ní vážný otcovský pohled.
„Dokončíme to později?“ zavrněl na Billa a podíval se na něj pohledem plným naděje. Ten jen přikývl, naposledy spojil jejich rty a už se hrabal z postele, aby se postaral o Belle.
Uvědomuju si, že Belle z Krásky a zvířete se píše s „e“ na konci, ale pro účely této povídky je to prostě Bell. 🙂
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Zase musím říct jen…Páni! Po tomtm díle jsem na celou povídku změnila názor. Jak jsem se bála, že to bude jedna velká katastrofa, u které budu trpět, tak teď už si to nemyslím. Kluci se opravdu milují a Bill na Riu kupodivu nežárlí, takže tam to na žádné nebezpečí nevypadá. Naopak mi dneska přišlo, že Ria snad i možná něco tuší, a jen si to nechce připustit, nebo už je prostě smířená… A pokud nic netuší, a dozví se to, tak mi jí bude opravdu líto (to je snad poprvé, co ji mám v nějaké povídce celkem ráda, i když se cpe mezi kluky).
A malá Bell je už teď úžasná a získala si mě hlavně tím, jak se Billen nechala uspat 🙂
Vážně jsem zvědavá, kam tohle povede…
Krása jen jsem zvědavá jak tohle dopadne.
Minule jsem myslím psala, že nemám ráda, když se holky pletou do vttahu dvojčat, protože mě to vždycky děsně trápí. A tady mám zatím Riu strašně ráda! 😀 Moc toho o ní sice nevím, ale zatím vypadá strašně fajn, takže ji nejde nemít rád.
I tenhle díl byl nádherně idylický a jsem ráda, že se Bill konečně dočkal svého vytouženého přání. Strašně jsem se smála, když jsem se dozvěděla, že Bill navrhoval jméno Britney 😀 Hned jsem si vzpomenula, jak Britney Spears neustále všude zmiňuje, takže se to tady skvěle hodí! 🙂 A jméno Bell je moc hezké, navíc se mi strašně líbilo Tomovo vysvětlení, proč za tohle jméno tolik bojoval. ♥
Zatím se mi povídka neuvěřitelně líbí, ale abych se přiznala, pořád čekám na nějakou hrůzu, která přijde. Billa obdivuju a nechápu, jak to může všechno brát s tak ledovým klidem – myslím to, že Tom denodenně usíná vedle Rii. Pořád nedokážu pochopit, jak s tím vším může být tak v pohodě.
Moc se těším na další pokračování! ♥
Hmm… na začátku jsem slzela s Billem. To jak ji měl v náručí a jaké jméno pro své maličké štěstíčko vybral… hodně tomu myslím pomohly vzpomínky na můj vlastní porod 😀 takže jsem úplně chápala Riu, jak v prostřed noci courá po obýváku a dítě ne a ne přestat plakat. Při tom výčtu, co z ní vypadlo, mě automaticky napadlo – prdy 😀
Ale jinak náprostá nádhera. Bill je starostlivý strýček/tatínek 😉 a jak naprosto nezištně pomohl a pak využil příležitosti 😉 nádhera.
Moc si tu povídku užívám. Takže za ni moc děkuji 🙂
Taaak tenhle dil byl ultra nezny:) Jmeno Bell jsi vybrala krasne, to snad ani nejde vybrat hezci!:) Jen me trochu stale trapu Tom…wtf, to on jako v noci nevstava k diteti taky? To se treba nestridaji? Asi to neni samozrejmost, ale tak nejak by to bylo spravne! Trosku me poburuje, ze je mu Ria lhostejna v tomto smeru, zda se mi, ze Bill je daleko vnimavejsi a to dite melo byt spis jeho nez Tomovo! Hrozne hezky se k Bill k Rie chova, ma obrovske pochopeni a to hrejive teplo z jeho srdce sala az ke mne:-) Taky se mi libilo, ze jsi porod hodila hned do druheho dilu, dockali jsme se rychle!:) Byla bych desne netrpeliva, kdyby to bylo treba az na konci:D A ted muze zacit to prave dobrodruzstvi….