autor: ophelia_seven
Sladké řečičky a dokonalá strategie
Pískání podrážek jeho tenisek na běloskvoucí dlažbě bylo ohlušující, a Toma dráždilo, když procházel vstupní halou budovy, ze které už mu začínalo být opravdu špatně, jen co ji zevnitř znovu spatřil. Byl si jistý, že je jediný, kdo vidí vnitřek těchto zdí tak často, a byl si také jistý, že neexistuje žádný způsob, jak by mohl být jediný na celém tomto místě, kdo kdy porušil nějaké to pravidlo. Ale nikdy neviděl žádného dalšího ochránce, že by chodil navštěvovat VS tak jako on sám.
Tom držel hlavu nízko a skrýval svou tvář za pláštěm z dredů, když procházel místem, kde se hemžili ostatní, pili kávu z hladkých bílých hrnků, četli noviny a drželi tváře zaměřené na své telefony. Byl by raději kdekoliv jinde než tady, kdekoliv, jen aby se neblížil ke svému osudu s každým krokem, kterým se přibližoval k muži za tyčícími se dubovými dveřmi za recepčním pultem.
„Ahoj, Tome.“
Tom vzhlédl a našel Celii, jak se na něj usmívá zpoza stolu stejně jako posledně. Zavolala na něj z druhého konce místnosti a pokynula mu, aby se přiblížil, pouhým zvukem jejího sirupovitého hlasu. Bylo to, jako by byl tažen směrem k ní proti své vůli. Možná, že to byla pointa, usazení někoho tak sladkého před tak osudovou kancelář. Tom si byl jistý, že je to celé spiknutí, vše bylo součástí VS plánu, jak ho dostat do bezvýchodné situace a podtrhnout mu koberec pod nohama.
Měl zpocené dlaně, když se přiblížil ke stolu. Teď už nebylo cesty ven, Celia už ho viděla, už byla na telefonu s VS a oznamovala mu, že Tom je tady, aby se s ním setkal. Položila sluchátko zpět na hák a Tom ji přerušil dřív, než dokonce stačila začít mluvit.
„Já vím. Je na mě připravený.“
„Býváš tady často,“ poznamenala s úšklebkem a Tom si nebyl jistý, jestli se cítí nadřazeně nebo hloupě. Myslel si, že by to mohlo být trochu od obojího. To rozhodně nepotlačilo jeho obavy z toho, jak stojí před trestem za pravidlo, které právě porušil. Věděl, dokonce i ve chvíli, kdy to dělal, že to bylo pravidlo ze všech pravidel, které se nemělo porušit, ale nebyl schopný sám sebe zastavit. Bill byl tak zranitelný, když jej volal. Bylo by špatné se neukázat.
Bude schopný o tom přesvědčit VS?
„Párkrát,“ pokrčil rameny v reakci na brunetku za stolem. „Takže…“ ukázal směrem ke kanceláři a Celia přikývla.
„Čeká na tebe.“
„To se vsadím,“ zamumlal Tom, spustil bradu na hruď a připravil se na setkání se svým osudem. Byl připraven bojovat zuby nehty, aby si udržel svůj úkol a své přiřazení k Billovi a k nikomu jinému. „Přejte mi štěstí.“
„Nebudeš ho potřebovat,“ zacvrlikala za ním Celia, zatímco Tom pomalu otevřel dveře, ze kterých měl hrůzu od okamžiku, kdy předchozí noc opustil Billův pokoj.
Navzdory tomu, co si myslela Celia, Tom si byl jistý, že bude potřebovat na své straně něco silnějšího než štěstí od dámy. Bude potřebovat nějakou dovednost sladkých řečiček, pokud chtěl vyjít ven z té místnosti se svým aktuálním úkolem ve svém vlastnictví.
„Tomasi,“ řekl VS, aniž by vzhlédl, než se za ním dveře vůbec stihly zavřít. Na špičce jazyka měl krátké odseknutí, že jeho jméno není Tomas, jen Tom, ale potlačil ho. Musel zůstat v přízni tohoto muže, pokud to vůbec bylo možné. VS držel pevně v levé ruce pero, kterým zuřivě pohyboval po papíře tak silně, až si Tom byl jistý, že musí mít otisky slov až úplně na zadní části sešitu.
„Pane,“ pozdravil Tom a snažil se udržet nervozitu v hlase na uzdě. Strčil si ruce do kapes od mikiny, aby se udržel od zapraskání klouby; ten zvuk by se jistě odrazil od každého rohu bílých stěn kolem něj a prozradil by úzkost procházející jeho žilami.
„Posaď se,“ nabídl mu starší muž, zatímco se jeho inkoustové pero bez přestávky pohybovalo.
„Oh, já-„
Prošedivělý muž za stolem se na Toma podíval tvrdým pohledem, špičku pera měl stále přitisknutou k papíru. „Posaď se,“ zopakoval kamenněji než předtím.
Tom polkl a posadil se na kus nábytku, který byl dostatečně velký, aby spolkl jeho. Prsty omotal kolem dřevěných opěradel křesla, zatímco jej VS nechal čekat, a koleno mu očekáváním poskakovalo nahoru a dolů. Tom se snažil využít čas k vybudování svého argumentu, ale jeho mysl se neustále vracela k tikání hodin nad mužovou hlavou, které bily v pravidelném rytmu a připomínaly mu, že mu dochází čas.
Čas na co přesně? Tom si nebyl úplně jistý a bylo mu na zvracení už jen, když nad tím přemýšlel.
Když prošedivělý muž odložil pero vedle sešitu, do kterého si zapisoval, a vzhlédl k Tomovi, tělo mladého anděla ztuhlo, jak se připravovalo diskutovat jménem svého úkolu. „Ty to možná nevíš,“ začal muž, „ale já jsem si vědom všech tvých výletů. Těch malých, i těch ne zas tak malých. Rozumíš mi, co tím říkám?“
Tom polkl přes knedlík v krku a přikývl. „Rozumím, pane.“
„Při naší poslední diskuzi, Tomasi,“ poukázal statný muž,“ jsem tě instruoval, aby ses od Billa stáhnul, abys ho nasměroval k trávení více času s jeho přáteli. Máš pocit, že jsi to udělal?“
Tom zaúpěl, polykal vzduch a strach, zatímco seděl na křesle naproti muži, který měl veškerou moc. Mohl s Tomem udělat cokoliv, co chtěl a Tom to věděl. „Snažil jsem se,“ řekl Tom se zamračením a stiskával dřevo pod rukama. „Já upřímně-„
„Objevil ses, nebo ses neobjevil před Billem, když si dělal plány se svými přáteli a požádal jsi ho, aby nechodil?“
Dredatý mladík přikývl, to byla jediná věc, kterou mohl udělat. Byla to pravda, požádal Billa, aby nechodil dolů k řece se svými přáteli. „Ano,“ připustil, „ale moje pípátko se spustilo. Bál jsem se-„
„Bál ses, že by se mu něco stalo a ty bys nebyl schopný mu pomoct.“ Nebyla to otázka, ani domněnka. Bylo to, jako by ten muž říkal, co si Tom myslí – a měl pravdu. Tom sklopil hlavu, ale držel své oči na úrovni očí VS. „Nevěříš dostatečně svým schopnostem, abys udržel svůj úkol v bezpečí?“
„Věřím,“ dohadoval se Tom, ale nebyl si jistý, jestli tomu opravdu sám věří. „Já jen- Snažím se od něho držet dál, ale nemůžu. A on je osamělý!“
„Tomasi,“ varoval ho muž, ale Tom pokračoval.
„Vážně. Jeho přátelé jsou sotva vůbec nějací přátelé, před několika lety přišel o otce a jeho matka pořád pracuje, aby se o něho mohla postarat. A víte, k čemu může vést osamělost?“¨
„Jsem si toho dobře vědom,“ řekl VS a netrpělivě nakrčil obočí, zatímco Tom pokračoval ve své tirádě.
„Může vést k depresi, iracionálním rozhodnutím, sebevraždě. Já ho chráním tím, že mu dělám společnost.“
„To není tvé místo, Tome,“ řekl muž, jeho hlas se zvyšoval přes celou místnost a přehlušil Tomovy chabé pokusy vysvětlit něco, co sotva dokázal vymyslet sám. „A kromě toho, to, co se stalo s Billem minulou noc-„
Tomovi ztuhla krev v žilách, když se VS odmlčel. V tom okamžiku měl pocit, jako by dostal ránu do žaludku, jako by byl přímo na místě zmlácen. Věděl přesně, co bude následovat: téma té jediné věci, kterou s Billem rozhodně dělat neměl, té jediné věci, o které věděl, že bylo téměř nemožné se z ní vykroutit.
Když muž obrátil své oči zpátky k Tomovi, byly temné, výhružné a nelítostné. Tom drsně polkl kolem zúžených svalů v krku. Vzduch v jeho plicích dorazil do slepé uličky, jak se snažil vydechnout.
„Vím, že ti nemusím říkat, že to bylo naprosto nepřijatelné chování.“
„Ne, pane,“ souhlasil Tom s mírným zavrtěním hlavy, příliš nervózní na to, aby udělal své pohyby mnohem drastičtější a pozornost poutající. Tak trochu doufal, že křeslo, na které byl instruován, aby si sednul, ho pohltí tak, aby z toho mohl být venku, pryč z téhle kanceláře, od rozzlobeného pohledu muže sedícího naproti němu.
„Měl bych doufat, že bys mi mohl dát jeden dobrý důvod, proč bych tě z tohoto úkolu neměl okamžitě stáhnout.“
„On mě potřebuje.“ Ta sova byla rychlá a okamžitá, ta největší a nejpravdivější pravda, s jakou Tom dokázal přijít. Koneckonců, byl to důvod, proč byl přidělen k tomuto případu. Billovi se tak často stávaly nehody, že potřeboval ochránce, který neměl žádné další úkoly a mohl soustředit všechnu svou pozornost na něj. Potřeboval jednoho z mladších andělů, který měl více energie. Mužův pohled na Toma ztvrdl a Tom si pomyslel, že mohl téměř vidět, jak zaváhal. „Vy víte, že ano. A pořád se psychicky zotavuje z té nehody a já si nemyslím, že by byl dobrý nápad mu teď vyměnit ochránce.“
Muž mlaskl jazykem o patro při svém rozhodování, ale neřekl nic. Tom polkl šílenou paniku, která se mu drala do krku, a pokračoval.
„Já vím, že jsem porušil pár pravidel a překročil hranice, které jsem nikdy neměl-„
„To ano.“
„- ale já přísahám, pane. Je to, jako by mě tím směrem něco táhlo, ale já budu proti tomu bojovat. Polepším se. Kvůli němu,“ Tom se odmlčel na dost dlouho, aby se nadechnul. „Kvůli němu, dovolte mi se polepšit.“
„Ty za to opravdu bojuješ,“ poznamenal VS zamyšleně a Tom přikývl.
„Pro něj.“
V místnosti se rozhostilo ticho, věčnost němého rozhodování. Tom si protáhl prsty přes dřevěné opěrky křesla, na kterém seděl. Držel pohled zaměřený na druhého muže a snažil se mu tím zprostředkovat upřímnost, kterou cítil. Nevěděl, co by dělal – co by Bill dělal – kdyby byl přeložen. A pokud by s Billem dostal další šanci, Tom byl odhodlaný se polepšit, aby se do téhle kanceláře nemusel už nikdy vracet.
„Dobře,“ svolil nakonec muž a z Toma spadlo snad padesát kilo úlevy. „Ale Tomasi,“ dodal muž a Tom zadržel dech, jak čekal na zbytek. „Já jsem spravedlivý a důvěřivý muž. Nedělej ze mě blázna.“
„Ne, pane,“ řekl Tom netrpělivě a vrtěl při tom hlavou. „Neudělám.“
„Udržel jsi Billa v bezpečí iniciativním způsobem tak, žes ho požádal, aby nešel za svými přáteli,“ řekl mu VS. „A já vím, že to není jediný případ, kdy jsi ho udržel v bezpečí.“ Tom opět zavrtěl hlavou, ale spíše mírně a jemně, se strachem, že jeden ostrý krok by celou hru změnil. „Pokračuj v dobré práci, ale vyhýbej se problémům.“
„To udělám,“ souhlasil Tom ochotně. I kdyby mu to mělo sebrat všechny síly, aby to udělal, polepší se.
„To je všechno.“
„Děkuju,“ odpověděl Tom, otřel si dlaně do džín a vstal. V jeho těžkém srdci se objevila bublina úlevy. Musel se od Billa držet dál, ale aspoň to byl stále Bill, od koho se musel držet dál.
To se přece muselo za něco počítat, že jo?
***
Těžký proud teplé vody dopadal na Tomova záda a on tak nechával odeznít všechno napětí ze svých svalů. Poté, co opustil kancelář VS, byl podrážděný, napjatý a stále ještě v šoku, že se mu nějak podařilo toho muže přemluvit, aby ho nechal pokračovat v jeho úkolu s Billem. Stále mohl být s Billem, i když ho nemohl mít tak, jako ho měl. Stále bude moct být tam, být součástí jeho života, i když jen z dálky.
Byla to velká cena, kterou zaplatí, ale byla to cena, u které si Tom nedokázal představit, že by ji nezaplatil.
Tom si roztržitě mydlil své tělo a jeho mysl putovala ke všem těm věcem, které zažil od okamžiku, kdy Billa poznal. Billův smích, způsob, jakým se ten úsměv ukázal v jeho očích, když byl opravdu šťastný, a ten hrozivý způsob, jak jeho oči planuly přímo skrz Toma, když byl naštvaný. Tom myslel na chvilkové vzrušení, které spatřil na Billově tváři v okamžiku, kdy si myslel, že ho cítil, a na způsob, jakým se stejně rychle přeměnilo do něčeho více podobného frustraci, když si uvědomil, že ne.
Tom chtěl, aby ho byl Bill schopný cítit. Myslel na to, jak přistihl Billa předchozí noc s jeho erekcí v ruce, na způsob, jakým se jeho tvář zkroutila do extáze, když vyvrcholil. Mohl si jen představovat, o kolik lepší by to mohlo být pro něj, pro ně oba, kdyby ho Bill mohl cítit. Tomova mysl se poté přesunula k něčemu, co se nestalo, k něčemu, co se nemohlo nikdy stát.
Cítil Billovu ruku na sobě, jak si nachází svou cestu k jeho penisu. Myslel na Billovy prsty, měkké a nemozolnaté, opečovávané, jak se okolo něj obtočily a mačkají jej na všech těch správných místech. Tom ve sprše klopýtl vzad a narazil do zdi, otřesený ze svých myšlenek. Jeho vlastní prsty byly omotány kolem jeho erekce, tvrdé, červené a lesknoucí se.
Tom polkl a stiskl prsty kolem špičky, z úst mu uniklo zasyčení rozkoše. Nedokázal si vzpomenout, kdy naposledy tohle dělal, kdy naposledy tohle chtěl dělat. Nedokázal si ani vzpomenout, kdy naposledy na to jen pomyslel. Měl tohle vůbec chtít dělat? Způsob, jakým jeho tělo reagovalo, ukazoval, jako by to potřeboval.
„Ah, sakra,“ zasyčel, když si uvědomil, že ani přepnutí vody na studenou a přemýšlení o něčí babičce v bikinách jej nemělo v úmyslu zbavit toho bolestivého pocitu mezi jeho nohama.
Zatahal a zakmital zápěstím, nechal kluzké mýdlo, aby se stalo jeho lubrikantem. Dovolil své mysli, aby jej přenesla k Billovi a všem těm věcem, které by mohli dělat, kdyby jej Bill jen mohl cítit. To, co udělali předchozího večera, bylo špatné, ale byl to fantastický pocit, a to i pro Toma, kterého se při tom nikdo ani nedotknul. Jak dál pokračoval v kmitání zápěstím, našel rytmus, který byl až příliš rychlý, aby prodloužil nevyhnutelné. Anděl si představoval Billa přitisknutého k jeho zádům, Billovu paži, jak se plíží kolem něj, a Billovu ruku, jak svírá v pěst jeho erekci. Pokud se dost silně soustředil, mohl téměř cítit Billův horký dech na zadní straně svého krku.
Netrvalo dlouho, než se Tom napjal a pohyby jeho ruky se staly nepravidelnými. Během několika minut našel Tom sám sebe, jak stojí nahý ve sprše a s každou kontrakcí svalů kňučí Billovo jméno. Jeho sperma potřísnilo stěnu sprchy, jen aby bylo o okamžik později odplaveno teplou vodou, která stále tryskala ze sprchové hlavice.
S nohama jako želé Tom rychle dokončil svou sprchu, oblékl se v koupelně a nechal páru, aby i nadále obklopovala jeho tělo a uvolnila to málo z napětí, které zůstalo v jeho těle. Už zapomněl, jaké to bylo, dopřát si tento druh uvolnění, které mohl člověk poté cítit. Cítil se svěže a s jasnou myslí – dostatečně jasnou, aby věděl, že je stále v háji s celou tou situací s Billem. Ať už se mu to líbí, nebo ne, bude muset najít způsob, jak se stáhnout. Ale nutkání, které měl, jen aby Billa viděl, jen aby jej Bill byl schopný cítit, mu trochu dělala starosti. Jen přemýšlení o tom, co se právě stalo ve sprše, by pro něj mělo být výstražné upozornění, že je něco špatně.
Celý oblečený a připravený bloumat po bytě jako tělo bez duše, s myšlenkami u Billa, Tom opustil koupelnu a tiše zamířil do obývacího pokoje, kde našel Andyho, jak sedí na gauči před černou televizní obrazovkou. Bylo zřejmé, že čekal na Toma, když se k němu téměř okamžitě obrátil s bradou vzhůru.
„Jak to šlo?“
Tom chtěl na Andyho téměř vyštěknout, chtěl mu říct, aby se staral o své vlastní věci, ale pak si to rozmyslel a kousl se do jazyka, než něco takového mohl říct. Nemohl říct Billovi, o co šlo, a VS nevypadal, jako by to chtěl slyšet. Možná, pokud by si o tom Tom mohl jen promluvit s někým, kdo by naslouchal, mohl by pak k závěru dojít sám.
Opatrně se posadil na gauč naproti svému příteli a Andy se k němu pootočil, to ochotné naslouchající ucho, které Tom potřeboval. „Myslím,“ začal Tom a pak se zarazil, nejistý, jak přesně začít. Několikrát bezvýsledně otevřel pusu, než na to přišel. „Myslím, že se se mnou něco děje.“
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Lidi, neflákejte ty komentáře! Já pak nevím, jestli má vůbec cenu v tom překladu pokračovat…
Becks, Mischulce a Karin samozřejmě strašně moc děkuju!!!
Zajímavý dílek, ta scéna ve sprše se mi dost líbila 😀
Ale štve mě, že z toho ten VS pořád dělá takovou tragédii. :/
Ďakujem za úžasný preklad, ja sa ospravedlňujem, že chodím pomenej, ale všetko som prečítala a okomentovala dodatočne. Mám teraz trochu zložité obdobie, som viac v práci ako doma a na net sa dostanem zriedka, ale všetko postupne dobieham a strašne moc ďakujem za všetky kapitoly ktoré si preložila a za všetky poviedky samozrejme a Tvoja úžasná práca má určite zmysel, len neprestávaj prosím.
A k tejto kapitole… Toma mi je teraz tak isto ľúto ako aj Billa. Viem aké je príšerné nemôcť sa dotknúť milovanej osoby niekoľko dní, týždňov, ale to čo majú oni… len dúfam, že sa to nejakým spôsobom vyrieši aj keď si vôbec nedokážem predstaviť akým aby mohli byť normálne spolu a žiť… alebo budú spolu v tej Tomovej realite nežiť? alebo čo to má Tom?
Som napätá a zvedavá a teším sa na pokračovanie.
[1]: Taky mám dojem že píšu povídky jen pro tebe a Mischulku. 😀 S komentářema je to poslední dobou hodně slabé, přestože mají povídky přes padesát shlédnutí. Ale rozhodně stojí za to v překládání pokračovat protože tahle povídka je úžasná. Chudák Tom, svádí takový těžký vnitřní boj. Držet se od Billa dál pro něj musí být těžké. Každopádně jsem zvědavá na další vývoj. Pokud se Tom rozhodne porušit další pravidla mohlo by to mít katastrofální následky.
A scéna ve sprše… Omg to snad ani nemusím komentovat. 😀 😀
To ani nezkoušej skončit já jen doufám že to skonči dobře.
Tiež sa pripájam. Ja osobne píšem komentáre len vtedy, ak mám pocit, že mám k deju čo povedať. A môže to dopadnúť aj tak, že má môj komentár dve slová. Ale písať ho nasilu je ešte ťažšie. Tento príbeh je zaujímavý a neopováž sa ho ukončiť skončiť skôr, ako budeme vedieť, wko to s nimi dopadne!!!
Bezvadna povídka. Prosim pokracuj. Už bych si prala, aby se stalo něco opravdu dobrého. Myslím pro kluky.
Neumím ani popsat, jaký strach jsem měla, když byl Tom opět povolán k VS. Tentokrát jsem opravdu čekala, že bude Tom odvolán. Na jednu stranu se mi ulevilo, že se tak nestalo, ale na stranu druhou mě to stejně trápí. Nevidím totiž žádné východisko z celé téhle situace. Tom bude bez Billa smutný a Bill to bez Toma nepřežije. Už dávno se na sobě oba dva stali závislými a ač si to uvědomují nebo ne, postupně se do sebe zamilovali. Měla bych z toho ohromnou radost, kdybych nevěděla, že to budou mít zároveň strašně těžké.
Marně přemýšlím o tom, co by se mohlo stát, aby spolu mohli kluci být. Nemůžu ale na nic přijít a Tom o tom zatím ani nepřemýšlel. Moc doufám v lepší pokračování, protože poslední díly mě akorát tak rozesmutní.
I přes to je to ale skvělá povídka, o tom žádná! 🙂 Moc děkuji za překlad! ♥
Ta scéna u VS byla na mrtvici. Vážně jsem se bála, že to dopadne špatně. Uff. Zatím ne, ale bojím se, že jde jenom o odklad nevyhnutelného. Děje se tu něco zvláštního. Ve sprše to bylo pěkně žhavé, a to tam Tom byl sám. 😀
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.