autor: ophelia_seven
Komplikace způsobené lhaním
Celý život Billovi vždy všichni říkali, že pro své dobro až příliš mnoho přemýšlí, že tráví příliš mnoho času sněním a kladením otázek, na které nejsou odpovědi. Vždycky byl zvědavé dítě a to přirozeně proniklo i do jeho dospívání. Jeho matka jej podporovala; jeho otec byl pyšný na syna, který mohl přelstít většinu dospělých na průměrných pracovních místech. Billova přirozená zvědavost pro něj nikdy nebyla problém.
To však bylo jen do celé té situace s Tomem, kdy začal skutečně pochybovat o sociálních důsledcích takové zvídavosti. Pokaždé, když Tom něco udělal, Bill to analyzoval; když mu Tom řekl, jak něco funguje, Bill se jej na to vyptával. Když se Tom celé dny neukázal, ačkoliv řekl, že je vždycky kolem, Bill začal přicházet s vlastními důvody a vysvětleními, z nichž většina jen vedla k dalším otázkám.
Možná, že se už dostal do tolika problémů, že musel jít do nějakého druhu andělského vězení – mají vůbec nějaké andělské vězení? Nebo, možná, že čas na druhé straně běží odlišně – na druhé straně čeho přesně? – a týden pro Billa byl pouze jeden den pro Toma, nebo tak nějak. Ale zase, Tom říkal, že je pořád kolem, a tak Bill začal mluvit sám pro sebe nahlas, ptát se jej na otázky a dělat binec v celém svém pokoji, o kterém věděl, že Toma bude přivádět k šílenství až do té míry, že přijde a uklidí to po něm. Bill se snažil a zkoušel vše, na co jen dokázal pomyslet, snažil se přijít s celou hromadou různých triků a nic nefungovalo.
A v tom okamžiku se rozhodl, že už ví, co za tím je. Tom mu zahýbá, má další úkol. Bylo to totéž, opravdu: má někoho, koho navštěvuje ještě raději, než navštěvoval Billa, někoho hezčího, pravděpodobně někoho méně otravného a působícího potíže. Možná, pomyslel si Bill, jelikož už byl méně závislý na lidech od chvíle, kdy měl sundanou sádru, Tom už necítí potřebu být kolem tak moc. Bill nechtěl přiznat, že žárlí, ale nenáviděl pomyšlení na to, že Tom má jiný úkol, že se s někým musí dělit i o tu trošku času s Tomem, který měl.
A ta nejhorší část na tom, že o Tomovi neslyšel, byla, že ze své hlavy nedokázal dostat ten pocit letmého doteku Tomovy ruky. Čím více o tom přemýšlel, tím více věděl, že to cítil. Bylo to jen lehké otření jako dotek pírka. Bill překvapeně odtáhl ruku až příliš rychle na to, aby to bylo mnohem více, ale věděl, že to muselo být skutečné. Krátce poté usnul, a když se druhý den ráno probudil ve své posteli, Tom už byl pryč a nedal mu šanci se ujistit.
Bill to chtěl vyzkoušet znovu, chtěl zjistit, jestli udělal něco jinak, že mu bylo dovoleno pocítit teplo Tomovy kůže proti své vlastní. Možná se musel více soustředit, nebo možná o tom méně přemýšlet, nebo možná-
Z myšlenek jej vytrhl školní zvonek a Bill si rychle nacpal všechny své věci do batohu. V předchozí hodině angličtiny přišel na to, že je těžké soustředit se na esej, kterou musel napsat o nekonvenčních vztazích, jež by jeho matka nechválila, což mu přišlo ironické vzhledem k tomu, že sám byl zamotaný do jednoho z nejneobvyklejších vztahů – ať už platonického, nebo ne – který by dokázal vymyslet. Měl na dokončení ještě jeden týden, a třebaže mu jeho učitel sám od sebe nabídl prodloužení termínu, Bill to odmítl a slíbil, že to dokončí. Nyní, když pohlédl na svůj poznámkový blok, kam si měl zapisovat nápady, začal panikařit. Strávil celou dobu myšlenkami u Toma místo toho, aby pracoval na eseji. Jestli takhle bude pokračovat, nakonec ve všech předmětech propadne, to prostě věděl.
Když Bill opouštěl učebnu a věnoval přátelský, vděčný úsměv svému učiteli, rozhodl se, že půjde během odpolední přestávky raději do knihovny než do jídelny. Vážně měl tolik práce, kterou musel dohnat, že potřeboval každou volnou minutu, kterou mohl získat.
Studenti jej míjeli, zatímco Bill na cestě ke své skříňce prošel kolem jídelny a vrhl krátký pohled dovnitř. U jeho obvyklého stolu už sedělo několik z jeho přátel, klábosili a ulejvali se. Bill sklonil hlavu a spěchal ke své skříňce a pak do knihovny, protože věděl, že jim bude sotva chybět; ani nebudou zjišťovat, kde se nachází.
Po výměně učebnice angličtiny a věcí na matematiku, kterou měl hned po obědě, se Bill ocitl v zadním rohu knihovny, spoře osvětlené fluorescentním světlem se třemi ze čtyř dlouhých žárovek, a před sebou měl umístěný svůj sešit a knihu Romeo a Julie. Zhluboka se nadechl a otevřel sešit na prázdné stránce, kam si měl dříve dělat poznámky. Vztahy: Jak se může lišit jeho představa ideálního vztahu od představy jeho matky?
Technicky vzato, pomyslel si, na to mohl jít jednoduše a argumentovat tím, že je gay. Věděl, že mnozí rodiče by to neschvalovali, ale jeho matka nakonec ano. Byla to špatná doba pro oba a Bill se cítil provinile z načasování a způsobu, jakým to na ni vybalil tak brzy po otcově pohřbu, ale překonali to a Bill cítil, že je to nakonec sblížilo. Neměli před sebou žádná tajemství – žádná tajemství kromě Toma.
Tak o čem by tedy mohl psát? Poklepal gumou své tužky o papír před sebou, hledal ve svém mozku nápady a nepřišel s ničím. Jediné, co si dokázal představit, když zavřel oči a snažil se přemýšlet, byla Tomova tvář, Tomův hlas, Tomův dotek. Prsty jej pálily jen při té myšlence. Proč se odtáhltak rychle? Proč se nemohl držet pevněji, protáhnout ten okamžik? Frustrovaně zavřel oči a vydal ze sebe roztřesené povzdechnutí.
„Možná bys měl zkusit začít s tím, jaká je tvá představa dokonalého partnera a od toho pokračovat.“
Bill se zarazil v poklepávání tužkou nad tím nečekaným hlasem a pak otevřel oči a zvedl pohled na známou tvář, která stála u stolu naproti němu.
„Proč to pořád vyvěšuješ z držátka?“ zavrčel Andy a nedbale vrátil sluchátko zpátky na černý vytáčecí telefon, zatímco procházel obývacím pokojem směrem do kuchyně.
Tom, který seděl na gauči a zíral na prázdnou televizní obrazovku, se zamračil a natáhl se, aby sluchátko opět vyvěsil. „Možná, že nechci žádné telefonní hovory.“
„Ty víš, že když se s tebou bude snažit dostat do kontaktu a nebude moct, dostaneš se do ještě větších problémů,“ zavolal Andy z kuchyně. Tom naslouchal zvuku řinčení pivních lahví a pak zavření lednice. „Kromě toho, co když bude chtít mluvit se mnou? Přemýšlel jsi někdy o tom?“
Tom vzhlédl k Andymu, který stál ve dveřích mezi dvěma místnostmi a v každé ruce měl otevřenou lahev. „Tobě nikdy nevolá, ty nemáš nikdy potíže.“
„Měl jsem,“ dohadoval se Andy a bez pocitu viny tak Tomovi připomínal okamžik, kdy jej dostal do problémů, když ho přesvědčil, aby se seznámil s Billem.
Byl to z Tomovy strany pokus získat spojence, někoho, kdo by dokázal vidět a potvrdit skutečnost, že to, co jej přirozeně táhlo k Billovi, bylo něco, co nedokázal kontrolovat. Místo toho dostal svého nejlepšího kamaráda do potíží a Andy s ním celé dny nepromluvil.
Andy vstoupil do obývacího pokoje, podal jednu z hnědých lahví Tomovi a Tom se vděčně napil. „Stejně nevím, proč jsi jako hromádka neštěstí. Není to tak, jako bys ho nemohl každý den vidět.“
„To není to samé,“ dohadoval se Tom a naklonil se dopředu, aby položil lahev studeného piva na konferenční stolek. Zapřel si lokty o kolena a sklonil hlavu do dlaní. Nemůžu s ním mluvit, můžu se jenom dívat.“
Andy byl zticha a o několik vteřin později přešel před Toma, posadil se na okraj stolku před Tomova kolena a nahrbil se, aby jejich tváře byly na stejné úrovni. Tom mohl snadno vidět, jak se mu přes celé čelo táhne starostlivá vráska.
„Tome, nejsi snad-“ Začal Andy a pak se rychle zarazil s nevěřícným zavrtěním hlavy.
Tom se napřímil, zíral na svého přítele a čekal. Čím déle to trvalo, tím byl netrpělivější, ačkoliv to bylo jen několik vteřin. „Co?“ Vyštěkl a v ústech měl hořkou pachuť netrpělivosti. „Nejsem co?“
„Nemáš k němu ve skutečnosti nějaké city, nebo ano?“ Zeptal se blonďatý anděl tím nejnesmělejším, nervózním a starostlivým hlasem, který od něj Tom kdy slyšel. „Protože ty víš, že to je naprosto proti pravidlům.“
Tom zavrtěl hlavou, než rychle vstal z gauče, a Andy se nejistě naklonil dozadu, když kolem něj prošel. Na to neměl žádnou odpověď. Pokud by chtěl být upřímný, měl strach, že si možná k Billovi začínal vytvářet nějaké city. Ale co mohl ve skutečnosti dělat?
„Musím jít,“ řekl Tom a mnul si tvář, zatímco mířil ke dveřím.
„Kam jdeš?“
„Musím ho vidět.“
„Jak jsi věděla, na čem pracuju?“ zeptal se Bill, když se Clara bez pozvání posadila ke stolu naproti němu.
Pokrčila rameny a vtáhla svůj vlastní sešit a tužku. „Každý si na tu esej stěžuje,“ řekla. „Navíc vím, že jsi ten předmět právě teď měl, tak mě to prostě napadlo.“
„Bystré,“ zamumlal Bill, odfoukl si z očí pramen vlasů a podíval se dolů na svůj prázdný papír. Povzdechl si a pak sešit zavřel. „Ten úkol je stejně směšný.“
„Souhlasím,“ usmála se na něj Clara zářivě a pak se na loktech naklonila kupředu. „Takže, nechal sis ujít ten rozruch v noci dole na trati.“
„Jo?“ Zeptal se Bill a snažil se, aby jeho hlas zůstal na stejné úrovni. Tam byl nějaký rozruch? Neslyšel nic o nějaké nehodě, ale zase, celý týden nevěnoval pozornost téměř ničemu kromě Tomovy nepřítomnosti. „Co se stalo?“
„Pár čtvrťáků se totálně ztřískalo a spadlo přes okraj mostu,“ řekla Clara, její hlas byl tichý a tajuplný, ale oči jí svítily nad novým drbem. „Možná by se utopili, kdyby kolem nešel nějaký muž a neskočil pro ně, aby je zachránil.“
„Panebože,“ řekl Bill nahlas, ale bylo to spíše z uvědomění, že měl Tom možná pravdu, když Billa žádal, aby tam nešel. Byl snad ten náhodný kolemjdoucí strážný anděl? Bill se při té myšlence málem nahlas rozesmál; před Tomem by jej taková věc ani nenapadla. „Jsou v pořádku?“
„Jo,“ řekla Clara a mávla rukou nad obavami v Billových očích. „Jsou v pohodě, ale jejich rodiče byli naštvaní.“ Bill si to dokázal představit. „A jak se máš ty, mimochodem? Stále se zotavuješ?“
Když Bill mohl opět jasně přemýšlet po novinkách, které mu Clara právě sdělila s takovou nonšalancí, přikývl hlavou. „Je mi fajn. Je to mnohem lepší.“
„Dobře,“ zazubila se, „protože jsem přemýšlela, že možná některý večer bychom spolu ty a já mohli něco podniknout. Chci říct, pokud máš čas…“
„Aha,“ řekl Bill a okamžitě pomyslel na Toma. Kdyby nebyl doma, byl by ho Tom schopen najít? A kdyby ano, Bill by musel přijít s nějakou výmluvou, aby se s ním vypařil – prostě se nemohl vzdát žádného drahocenného času s Tomem, když už mu byl nabídnut. „Já, ehm, to zní hezky, ale nemyslím si, že můžu… teď v nejbližší době.“ Claře povadl obličej a Bill okamžité ucítil pocit viny. „Já prostě, chci říct, pořád se snažím dohnat všechnu práci z doby, kdy jsem byl pryč, a-„
„To nic, já to chápu,“ přikývla Clara s nuceným úsměvem na tváři. Podívala se na pár vteřin dolů na svůj sešit a poté zpátky na Billa. „Můžu se tě zeptat na něco osobního? Můžeš se rozhodnout na to neodpovědět, pokud chceš.“
„Ehm… okay?“
„Jsi gay?“ Billovi poklesla čelist a on zalapal po dechu, zatímco pokračovala. „Protože, chci říct, že je to v pořádku, pokud jsi. Je tady spousta kluků, o kterých si myslím, že by s tebou chodili, pokud bys, však víš, to řekl veřejně.“
Clara se kousla do rtu. Billova první reakce byla to popřít, ale pak se v jeho mysli opět zjevila Tomova tvář a on se prostě nedokázal přimět to udělat, popřít sám sobě přiznání těchto citů.
„Já už někoho mám.“
Clařina tvář se šokovaně rozzářila, takovou odpověď nečekala. „A kdo je – chci říct-„
Bill se chtěl zasmát jejímu nervóznímu koktání, ale cítil podobné sevření žaludku, a tak je oba vyvedl z mizérie, aniž by o tom nejprve popřemýšlel. „Jeho jméno je Tom a nechodí sem do školy,“ řekl Bill, aniž by věděl, proč jmenoval specificky právě Toma, kromě skutečnosti, že Tom byl neustále v popředí jeho mysli. Nikdy dříve ve skutečnosti neměl zájem o randění – alespoň ne do té míry jako zbytek jeho spolužáků – ale kdyby měl s někým chodit, Tom byl jediný, s kým si sám sebe dokázal představit. A on věděl, jak špatně to znělo. „Je to odpověď na tvou otázku?“
„Jo,“ řekla Clara, její hlas byl vysoký a stále překvapený, zatímco zírala dolů na svůj sešit a snažila se ukončit ten trapný moment. Bill se díval na svůj vlastní sešit a snažil se o to samé, ale Tomova přítomnost v jeho mysli byla silnější než kdy předtím.
Jakmile to bylo jednou venku, to, že Bill řekl, že je Tom jeho kluk, nedokázal tu představu dostat z hlavy. Po celý den, v průběhu všech zbývajících vyučovacích hodin, bylo vše, na co se Bill dokázal soustředit, Tom a on sám, jak dělají věci, které dělávají ostatní páry. Bill chtěl tyto věci, chtěl se Toma dotknout, chtěl Toma políbit, ležet v posteli a držet se s Tomem za ruce. Na konci dne, když už Bill ležel v posteli, zíral do stropu a přál si, aby tam Tom ležel s ním a dotýkal se jej, zjistil, že je nemilosrdně tvrdý.
Zavřel oči a snažil se to silou vůle potlačit, snažil se odstrčit myšlenky na to, jak se jej Tom dotýká, jak ho líbá a jak na něj vydechuje svůj horký dech. Snažil se myslet na jiné věci – jak bere Charlieho na procházku, jak vaří s mámou, jak si povídá s Clarou v knihovně – ale nic nefungovalo a to ho frustrovalo, protože byl obvykle dobrý v tom, jak nějaký pocit překonat.
Když už toho měl dost, Bill to vzdal, odhrnul deku, kterou byl přikrytý a nechal ji ležet v polovině svých stehen. Zhluboka se nadechl, zahákl palec o okraj svých boxerek a také je stáhl. Jeho penis, tvrdý a připravený na pozornost, zapružil a odrazil se od jeho břicha a Bill ze sebe vydal nervózní, potřebný výdech, než nechal špičky svých prstů putovat dolů po své hrudi a na břicho.
Mezi zuby mu uniklo zasyčení, jak se sám sebe dotknul a ovinul dlouhé, štíhlé prsty kolem své erekce. Představoval si, že to jsou Tomovy prsty, představoval si, že andělova ruka je v té samé velikosti a pohybuje se nahoru a dolů přes jeho penis. Bill zaklonil hlavu, bradu vystrčil směrem ke stropu a tiše zaklel, když palcem projel přes špičku, již vlhkou.
„Ach, kurva,“ zasténal a přirazil boky proti své ruce. Když zavřel oči, představoval si Toma vedle sebe, jak se nad ním naklání, s Billovou erekcí ve své ruce. Bylo to tak dobré, když Tom přejel přes špičku a tahal nahoru a dolů – tak dobré, že si sotva pamatoval, že to vůbec není Tomova ruka, ale jeho vlastní. „Ngh, Tome.“ Nedokázal to zadržet, nechtěl si představovat, že je to kdokoliv jiný. Bylo to tak dobré, už jen ta představa, že se jej Tom takhle dotýká. Zahákl malíček kolem kořene, než se vydal opět vzhůru a znovu bez dechu zasténal Tomovo jméno.
Bill dál tahal nahoru a dolů, přejížděl prsty přes své tělo, stiskával a uvolňoval v dokonalé synchronizaci. Když zaslechl ostré nadechnutí, které se neshodovalo s jeho vlastním, Bill otevřel oči a našel ty Tomovy známé hnědé, jak se nad ním vznášejí a pozorují jej, a Bill zalapal po dechu a jeho ruka se zastavila. Opakovaně zamrkal; jeho oči byly určitě stále ještě zavřené, stále si Toma nad sebou představoval, ale Tom tam pořád byl, pokaždé když oči znovu otevřel.
„Kurva, Tome,“ řekl, ale tentokrát to bylo o tolik jiné než poprvé, když fantazíroval o tom, jak se jej Tom dotýká. S přítomným andělem Bill cítil pouze paniku, nervozitu a rozpačitost.
„Pokračuj,“ trval na svém Tom, položil svou ruku přes Billovu a vedl ji zpátky na jeho erekci. Bill se podíval dolů a viděl, jak má Tomova ruka blízko k tomu, aby se jej dotkla, jen kdyby to mohl cítit, ale cítil, že začíná být ještě tvrdší, než si myslel, že je to možné. „Je to okay,“ zašeptal Tom, když Bill váhal.
Bill nemohl cítit Tomovu ruku na své, ale cítil, jak se jeho vlastní pohybuje na jeho erekci nahoru a dolů proti jeho vlastní vůli. Tom to dělal za něj a bylo to tak dobré, že zapomněl, jak špatné by to mělo být. Dokázal se soustředit jen na to, jak je to úžasné, jak se mu jeho kůže zahřívá pod něčím vášnivým v Tomově pohledu.
Bill bezostyšně vyvrcholil jen o pár minut později, jeho břicho a ruka skončily pokryty malými kapkami, když se vzepřel svými boky z matrace a zasténal Tomovo jméno. Pomyslel si, že možná by se měl stydět, být v rozpacích, frustrovaný, ale nebyl. Byl spokojený a vyčerpaný. Poklesla mu oční víčka, zatímco Tom se nad ním nakláněl a sledoval jej s lehkým úsměvem na obličeji.
O chvíli později Bill ucítil, jak se mu pohnuly vlasy a tak vzhlédl a spatřil, jak mu Tom odhrnuje zpocené pramínky z obličeje. „Ptala se tě na ty věci jen proto, že se jí líbíš, víš,“ řekl Tom tiše.
„Hmm?“ Zabroukal Bill tázavě, příliš omámený, aby opravdu pochopil, co se Tom snažil říct.
„Ta dívka dnes v knihovně,“ objasnil Tom. „Clara?“
„Aha,“ zamumlal Bill, a pak vytřeštil oči, když si uvědomil důsledky toho prohlášení. Pokud Tom věděl o tom rozhovoru, pokud tam byl, pak byl také svědkem druhé části toho rozhovoru, té části, kde Bill lhal a řekl, že je Tom jeho kluk. „Tys to slyšel?“
„Jo,“ zašeptal Tom nazpět, než se naklonil dopředu a přitiskl rty na Billův spánek. Když se odtáhl, Bill na něj zíral a jejich pohledy se na několik okamžiků uzamkly, mlčky přenášely tomu druhému své pocity a myšlenky. „Asi bych měl jít,“ řekl Tom nakonec, čímž prolomil ticho a odtáhl se od Billa.
„Počkej,“ vyhrkl Bill rychle a otočil se, aby rozsvítil lampu. Chtěl ještě mluvit, chtěl s Tomem strávit více času, ale když se otočil zpátky k osvětlenému prostoru, Tom už byl pryč.
„
Zatraceně.“
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Tak to byl sakra žhavý díl. Ten konec!!! Naprostá dokonalost. Jen si myslím že teď Bill bude ještě víc frustrovaný. Už mezi nima proběhlo něco intimního, ale ve skutečnosti se dotýkat nemůžou. To musí být něco strašného.
A i Tomík si uvědomuje, že je zamilovaný. To je krása. Tenhle díl byl bezkonkurenčně nejlepší. Jdu si to přečist ještě jednou. 😀
Děkuji za překlad Zuzu. 😉
Já mám pocit, že je tahle povídka díl od dílu smutnější a smutnější. Neuvěřitelně moc u toho trpím a chci, aby se tohle všechno nějak vyřešilo a kluci mohli být spolu. Je mi to čám dál víc líto. 🙁
Jinak byl tohle opět další nádherný díl, o tom žádná. Tom se snaží Billovi moc často nezjevovat, což se mi sice nelíbí, ale naprosto jej chápu.
Závěr dílu mě oc překvapil, protože jsem něco podobného v nejbližších dílech vůbec nečekala, ale jsem mile překvapená. Bála jsem se, že když Tom zjistí, čí jméno u toho Bill sténá, tak že se Tom stáhne ještě více, ale on se zapojil! Ač ho Bill nemohl cítit, byl tak, koukal na Billa a myslím, že to všechno tomu dodávalo daleko intenzivnější prožitek.
Jen mě to opět nutí se zamýšlet nad tím, jak to bude pokračovat dál.
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Tak to bylo perfektní.
Bill si to s Tomom krásne užil ale je mi ho neskutočne ľúto. Musí to byť príšerné mať niekoho koho miluje tak blízko a nemôže ho objať, pobozkať…
Ďakujem za krásny preklad♥♥♥
Příběh neskutečně graduje, ten závěr byl doslova šílený. Prostě pecka. Jenom se bojím, jaké to bude mít důsledky.
Děkuji za kapitolku.
Wow, to byla divoká jízda 😁🔥 No, kluci v tom pěkně lítají a jsem opravdu moc zvědavá, jestli z toho najdou nějakou cestu ven. Je mi jich líto… Ať se Tom stane živým člověkem 🙏