autor: Zarlina
Omlouvám se
Později toho večera, když Gustav vzal obě děti k sobě, Tom zamířil k Billovu pokoji. Dal tomu muži ten nejlepší ze tří pokojů pro hosty, které měl k dispozici. Vlastně neplánoval být k tomu hlupákovi tak milý, ale po jeho telefonu s nadřízenou bylo v jeho očích něco, co Toma nutilo se vůči němu cítit trochu špatně, a tak se rozhodl alespoň ujistit, že si ten týden užije co nejvíc.
Také, jak už řekl i Gustavovi, pokud se Bill dostatečně uvolní, bude pravděpodobně snadnější jej přinutit, aby souhlasil s Tomovými požadavky, a to byla Tomova nejvyšší priorita. Smazat ty fotky.
Zastavil se přede dveřmi, zhluboka se nadechl a lehce zaklepal. Neměl ponětí, v jaké náladě Bill bude, a upřímně, on sám nikdy nebyl příliš společenský. Mohl si hrát na přátelského a milého, když poskytoval rozhovory, a byl dobrý v házení peněz na lidi, aby je přinutil udělat to, co chtěl, ale pocity, to nebyla jeho věc, a jedna jeho část si začala myslet, že s Billem to nebude tak jednoduché jako s lidmi, se kterými obvykle dělal obchody.
Chvíli to trvalo, ale zrovna když byl Tom připravený se otočit a odejít, Bill otevřel dveře. Vypadal unaveně, oči měl v koutcích mírně červené a díval se na Toma s výrazem, který nedokázal přečíst.
Tom si nebyl jistý proč, ale když Billa viděl v tomhle stavu, cítil se trochu provinile. Jen před pár dny byl pro něj ten muž naprostý cizinec. Chlápek s kamerou pronásledující jej kolem, pořizující záběry, na kterých opravdu nezáleželo. Tom o něm nikdy ani nepřemýšlel jako o člověku. Nikdy se nestaral dost na to, aby uvažoval, proč by někdo byl tak odhodlaný se o něm dozvědět náhodné věci, na kterých opravdu vůbec nezáleželo.
Ale teď, když znal jméno toho pronásledovatele, bylo to jiné. Už nebyl jen někdo v pozadí. Byl skutečná osoba s pocity a důvody pro své činy, a dokonce i když je Tom nechápal, těch několik konverzací, které s Billem vedl, jej přiměly přemýšlet, jaký je jeho skutečný úděl. Tom tak nějak cítil, že Bill není tak špatný, jak si původně myslel, ale přesto byl stále připravený mu každým okamžikem zničit život.
Mátlo jej to, přinejmenším, a doufal, že se bude moct dozvědět víc o tom, proč to Bill vlastně dělá. Proč to pro něj je tak důležité.
„Hej,“ řekl a setkal se s Billovýma tmavýma očima. „Jsi v pořádku?“
„Je mi fajn,“řekl Bill krátce, ale něco v jeho hlase Tomovi napovědělo, že mu vůbec není až tak fajn.
„Okay,“ odpověděl Tom s jemným úsměvem a rozhodl se s ním nedohadovat. „Nechceš přijít dolů na večeři?“
„Nemám hlad.“
Tom přikývl, pokud by měl být plně upřímný, neočekával kladnou odpověď.
„Co takhle drink u bazénu?“ Zeptal se místo toho. „Gustav vzal holky s sebou, takže jsme tady jen ty a já.“ Mohl vidět, že se Bill chystá odmítnout, a tak rychle dodal: „A mohl bys začít se svými otázkami. Přines si foťák.“
Bill zaváhal, ale poté si povzdechl a pomalu přikývl.
„Fajn,“ řekl poraženě. „Já jen… ehm… dej mi pár minut. Budu dole za chvíli.“
Tom přikývl a sledoval, jak Bill opět zavřel dveře. Poté se otočil, zamířil zpátky dolů a přemýšlel, zda se Bill skutečně ukáže, nebo ne.
—
K Tomovu překvapení Billovi trvalo jen dvacet minut, než přišel a připojil se k němu, aby se s váhavým úsměvem posadil na židli vedle něj u jednoho z barových stolů blízko vířivky.
„Ahoj,“ řekl tiše a poté odvrátil pohled od Toma směrem k vodě.
„Ahoj,“ odpověděl Tom vřele. „Upřímně, nemyslel jsem si, že přijdeš.“
„Neměl jsem to v úmyslu,“ řekl Bill a kousl se do rtu. „Ale nemůžu se před tebou schovávat věčně, že?“
„Ne, pokud chceš mít na napsání něco lepšího než to, co už máš.“
„Správně,“ Bill ze sebe vydal něco, co by se téměř dalo považovat za smích. „Příběh. Celé je to o tom zatraceném příběhu, co?“
Tom se pousmál a přemýšlel, proč Billovi vždy potemněly oči, když přišla řeč na jeho práci. Nakonec to byl důvod, proč tady vůbec je, a kdyby se těch fotografií hned na začátku vzdal… no, tak by právě teď nevedli tuhle konverzaci.
„Udělal jsem nám něco k pití,“ řekl Tom a kývl směrem ke dvěma sklenicím na stole. „Máš rád Margaritu?“
„Margaritu?“ Bill se k němu otočil s výrazem, který by se dal téměř nazvat úsměvem. Téměř. „Opravdu?“
„Já vím, že je to klišé,“ zasmál se Tom. „Ale já ji mám rád, okay? Jestli chceš něco jiného,“ pokrčil rameny, „udělám ti cokoliv, co chceš.“
„To je v pohodě,“ odpověděl Bill. „Já alkohol vůbec nepiju, takže je to jedno.“
„Opravdu ne?“ Tom byl překvapený. „Proč ne?“
„To je dlouhý příběh,“ Bill se zamračil a natáhl se pro svou skleničku, aby z ní při pohledu na Toma trochu upil, jako by si chtěl něco dokázat. „Ale jedna je v pořádku.“
„Když to říkáš,“ odpověděl Tom pomalu. Opravdu ten příběh chtěl slyšet; proč, to nevěděl, prostě chtěl. Ale nebude naléhat. Nechtěl, aby Bill znovu odešel. „Nemusíš to pít, pokud nechceš,“ ujistil ho. „Můžu ti přinést limonádu nebo něco jiného místo toho.“
„To je v pořádku,“ řekl Bill s malým úsměvem. „Ale jen jednu.“
Tom přikývl, pak věnoval Billovi další úsměv a doufal, že se druhý muž trochu uvolní.
„Takže máš pro mě nějaké otázky?“
Bill se na něj podíval a v ten moment si Tom pomyslel, že vypadá tak unaveně způsobem, který neměl nic společného s nedostatkem spánku, a Tom začal přemýšlet, co se ve skutečnosti odehrává v jeho mysli.
„Dnes ne,“ řekl Bill a znovu pozvedl sklenici ke rtům, zřejmě jen proto, aby něco dělal. „Já… necítím se dobře,“ vysvětlil prostě.
„Kvůli tomu, co řekl Gustav?“ zeptal se Tom a sledoval, jak Bill opět odvrátil pohled.
„Ne… ano… možná.“ Bill se kousl do rtu a na okamžik se odmlčel. „Asi ano.“
„Ale já to nechápu,“ řekl Tom pomalu. „Zdá se, že svou práci nemáš moc rád, tak proč si nenajdeš jinou?“
„Jak už jsem řekl, nemůžu,“ Bill si povzdechl a opět na něj pohlédl unavenýma očima. „Já vím, že tomu nerozumíš, a nerozuměl bys tomu dokonce, ani kdybych ti to vysvětlil, ale já opravdu nemůžu přestat. Nemůžu.“
Tom přikývl a rozhodl se nenechat to být. Cítil, že by mu to Bill stejně neřekl, alespoň zatím ne. Další den to zkusí znovu, ale pro teď to nechá být.
„Mimochodem,“ řekl namísto toho. „Chtěl jsem se ti omluvit.“
Bill se na něj překvapeně podíval a Tom se mu ani nedivil.
„Za to, co jsem řekl předtím, než jsme nastoupili do letadla,“ vysvětlil Tom. „O tom, že bys nikomu nechyběl.“
„Oh,“ Bill sklopil pohled a zíral dolů na stůl. „To je v pořádku. Nedělej si s tím starosti.“
„Ne, myslím to vážně,“ řekl Tom a skutečně se kvůli tomu cítil dost špatně. „Poté, co jsi mluvil se svou nadřízenou… když jsi řekl, že nemáš nikoho jiného, komu bys zavolal…“ zavrtěl hlavou, nejistý, co přesně říct. „Vím, že jsem ti ublížil, viděl jsem to, ale v tu chvíli mi to bylo jedno a já se omlouvám.“
Bill na něj znovu pohlédl, jeho oči byly plné pochyb, když se setkaly s Tomovým pohledem, ale když Tom oční kontakt nepřerušil, ani nijak jinak neukázal, že by to nemyslel vážně, pomalu přikývl.
„Děkuju.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Hurá, už se prolamují ledy. Já mám radost. Kéž by ty díly byly delší. Je to hrozné napínání a trpělivost není zrovna moje silná stránka. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Děkuji Zuzu za překlad.
Som veľmi zvedava, aky je Billov životný údel. Dúfam, že to Tomovy povie.
Teším sa na další diel.
Ďakujem za preklad.
Jejich vztah, jestli to tak můžu vůbec nazvat, je strašně zvláštní a já vždycky nevím, co si myslet. Těžko se mi teď Tomovi cokoli věří, když vím, jak pokrytecký umí být a jak hezky se dokáže k Billovi chovat jen proto, aby dosáhl svého, a přitom to tak nemyslí. Nevím, zda zájem o Billa a jeho životní příběh chce Tom zná jen proto, aby na Billa taky něco měl a ve vhodnou chvíli to proti němu mohl použít, nebo to chce vědět proto, že má o Billa alespoň malý zájem.
Celkově si myslím, že jestli se mezi nimi má vyvinout něco více, tak to mají oba dva strašně komplikované a věřím, že to bude trvat dost dlouho. Tom by mohl mít kdykoli strach, že Bill všechno prodá tisku, takže se bojím, že jejjich případný partnerský vztah ani nakonec nedopadne. No, nebudu ještě malovat čerta na zeď, ale dneska mám prostě divně černé myšlenky. 😀
Jednoznačně jsem ale ráda, že Gustav alespoň pro tenhle večer zmizel a Bill si tak může oddechnout. Docela se bojím toho, až zase přijde a bude vyrypovat. Jasně, naprosto Gustava chápu, protože Tom je jeho kamarád a chce jej chránit, ale prostě by si taky měl dávat pozor na pusu.
Billa mi bylo dneska zase strašně líto a měla jsem celou dobu chuť jej obejmout a už jej nepustit!
Moc se těším na další pokračování a Tobě, Zuzu, opět děkuji za překlad! ♥♥
Tato povídka se mi velice líbí. Kdyby záleželo na mém přání, chtěla bych ji tu několikrát DENNĚ. No, asi se budu muset spokojit s tím co dostávám. 🙂 Už se těším na další díl.
Jsem zvědavá, jak dlouho bude Billovi trvat, než se natolik uvolní, aby o sobě řekl něco víc. Pokud k tomu vůbec dojde. Tomovo soukromí a jeho skutečný původ je skutečná záhada, ale s Billem na tom nejsme o moc líp. Ty náznaky mě vedou k myšlence, že je k té práci nějakým způsobem donucený.
Díky za překlad a těším se na další kousek.
Jsem zvědava jestli mu to Bill řekne.
Rada by som vedela, kedy Tom preladí na ozajstnú úprimnosť, lebo po tom čo povedal Gustavovi je vo mne stále ten pocit, že Billa namotáva len aby mu zničil kariéru… Aj Bill je kretén voči Tomovi, ale menší než Tom.