Bitter-sweet returns 7.

Na Kolín padla hluboká noc. Ulice byly prozářeny světlem z postarších lamp doprovázených jemným svitem hvězd. Přestože březen se pomalu blížil ke své půli, noc byla mrazivá, chvílemi snad byly slyšet i těžké dešťové kapky dopadající na parapet.

Leželi spolu na široké pohovce už několik hodin, Bill stulený těsně u Bushidova horkého těla. I přes únavu z dlouhého cestování, šířící se jeho tělem, Bill nedokázal zastavit konverzaci s Anisem. Snažil se ignorovat zívání a ospalé mžourání do prostoru – měl ještě několik dní volna, aby se z toho pořádně vyspal. Nechtěl se vzdát chvíle, kdy leží v Anisově objetí a tiše s ním promlouvá.

„Co vůbec Tom, maličký? Jak to bylo s ním? Vůbec jsi o něm nemluvil…“

„Protože se pořád stydím za to, jak jsem se k němu zezačátku choval,“ Bill s povzdechem zabořil hlavu k Bushidovu krku a pevněji se k němu přitiskl. „Choval jsem se k Alexovi mnohem lépe, už jen tím, že jsem mu dal šanci mě z toho všeho vytáhnout. Na jednu stranu vím, že kdybych to nechal jen na Tomovi, tak by ho to zničilo, protože… jakmile jsem jednou začal mluvit, najednou to šlo všechno ven, hodně jsem plakal a naříkal, a Toma by zničilo, kdyby mě takhle viděl. Ale přestože si našel přítelkyni, myslím, že si připadal odstrčený a já vím, že mu to budu muset ještě vynahradit. Na Curaçau jsme tohle téma trochu načali, ale asi ani jeden z nás není pořádně připravený na to, abychom o tom spolu mluvili otevřeně a upřímně tak, jako jsme spolu mluvili dneska my dva.“

„Myslím, že tohle všechno souvisí s procesem uzdravování se,“ Bushido pevněji sevřel chlapcův útlý pas, dlaní konejšivě přejel přes celou jeho linii. „Nepochybuju o tom, že i ty s Tomem nakonec najdete rovnováhu, kterou jste měli ještě před tím, než jsem vám vstoupil do života já.“

Bill se tiše zasmál. „Tom tě nikdy neměl rád. Pamatuju si, že když jsem s tebou začal spát, zakazoval mi tě. Postupem času se naučil tolerovat tě, protože věděl, že mi na tobě záleží, a kupodivu, když jsme se rozešli, bylo mu líto i tebe. Poznal jsem to v letadle, nebylo mu líto jen mě, ale celé situace. Pochopil, že jsi mě opravdu miloval. Jen nedokázal pořádně přenést přes srdce, že i přes svou lásku jsi mi tak ublížil. Nepochybuju ale o tom, že to pochopí. Už teď začíná být trochu smírnější, když vidí, že i já se lepším. Nejspíš ale bude pořád on ten ostražitější, co se tebe týče.“

„To je pochopitelné,“ přitakal Bushido souhlasně. „Celkem jsem mu za to i vděčný, protože pořád mám někoho, kdo by mě přišel zabít, kdybych ti ublížil.“

„Myslím, že tohle by udělal i Kay,“ zamumlal Bill. „Ještě pořád se nebavíte?“

„No, pokročili jsme v komunikaci,“ Bushido jen neochotně zabručel. „Není to tak dávno, co jsem s ním mluvil, ale rozhodně se to nedá považovat za přátelství. Podepsal smlouvu od odchodu z Ersguterjunge a…“

„Proboha Anisi, to jsi mu nedovolil,“ Bill se prudce posadil, v šoku muže sledoval. Řetízek s přívěškem, na němž byl symbol Ersguterjunge vyrytý, ho pálil na hrudi. „Prosím, řekni mi, že jsi Kayovi nedovolil odejít od vás.“

„Bille, končil mu kontrakt a už v něm nechtěl pokračovat. Nechal jsem ho jít, přesně jak si přál. Nemohl a ani jsem mu nechtěl bránit.“

„Ne, ne,“ Bill zavrtěl hlavou. Stále nemohl uvěřit tomu, že Bushido nechal svého nejlepšího přítele jen tak odejít. Chvatně se natáhl pro kabát, v němž měl schovaný telefon. Téměř vytočil Kennethovo číslo, když mu došlo, jak moc pozdě na telefonát vlastně je. Přesto si ale neodpustil napsat mu alespoň zprávu, aby se mu co nejdříve ozval. „Bushido,“ tentokrát se naléhavě otočil k muži, který ležel na gauči ztracený ve svých vlastních myšlenkách. „Podívej, já vím, že mi do toho v podstatě vůbec nic není. Ale taky vím, že část toho sporu byla kvůli mně. Kvůli tomu, že mě chtěl Kay chránit. Opravdu dopustíš, abys ztratil svého nejlepšího přítele jen kvůli tomu, že se snažil chránit mě?“

„Je pozdě na to, abych se s ním snažil udobřit.“

Bill překvapeně zamrkal a odtáhl se. „V tom případě je pak ale pozdě i pro nás.“

„O čem to mluvíš? Samozřejmě, že pro nás není pozdě, Bille. Miluju tě, pro nás nemůže být pozdě!“ Bushido se posadil, zmateně mladíka sledoval.

„Kenneth je tvůj přítel už spoustu let, Anisi. Ty i já moc dobře víme, že Kay při tobě stál při hodně velkých hloupostech, a už jen za to, že se ti dokázal postavit, si zaslouží, abys ho vyslechl a omluvil se mu za to, že ses choval jako pitomec. Kay neudělal nic špatně, jen se rozhodl, že tě nepodpoří v další hlouposti. Takhle se pozná opravdový přítel – dokáže se ti postavit. Prosím, nedovol, aby tě tvoje vlastní sebevědomí připravilo o jednoho z nejlepších přátel, které jsi kdy měl.“

„Bille, ty tomu nerozumíš…“

„Čemu, Anisi?“ zamračil se mladík. „Tomu, že ses urazil, protože mi chtěl Kay říct, co se děje, ačkoliv tys nechtěl? Že ses naštval, protože tě kvůli tomu opustil a dal přednost mně? Nebo jde snad o něco jiného?“ Bushido si mlčky promnul kořen nosu, hlavu skloněnou ke kolenům. „Myslím, že bych měl jít asi zpátky na hotel…“ zašeptal Bill.

„Ne, počkej,“ Bushido chvatně zachytil Billovo zápěstí, sotva se zvedl. „Prosím, já… Slibuju, že nad tím popřemýšlím a zkusím si s ním promluvit, jen… Neodcházej,“ hlesl tiše.

Bill s povzdechem sledoval muže před sebou, s výrazem tak překvapivě kajícným a prosebným, až, ignorujíce vlastní rozum, se k muži znovu posadil. Nechal se obejmout kolem pasu, Bushidovi dovolil i opřít se čelem o jeho rameno. „Já jen nechci, abys o Kaye přišel, Bu,“ zašeptal mladík. „Ten muž je neuvěřitelně věrný, ale musíš mu dokázat, že si ho vážíš i za jeho nesouhlas. A já si ho neuvěřitelně vážím za to, jak se zachoval, když se to všechno stalo, protože nebyl sobecký – upřednostnil moje pocity před vlastní ztrátou nejlepšího přítele. Myslím, že to je něco, za co by sis ho mohl vážit.“

„Dej mi prosím trochu času, abych to všechno mohl zpracovat, ano? Je jen málo případů, kdy vlastní chybu uznám hned, a vzhledem k tomu, že s Kayem to mělo určitou dohru a nebylo to zrovna příjemné, tentokrát mi to bude trvat asi trochu déle. Ale slibuju, že tomu dám alespoň šanci,“ Bushido pevněji stiskl chlapcův pas. Bill přikývl, jemně mu stiskl koleno na znamení, že rozumí a dá mu čas. Uznal, že ani on sám nepatří k těm, kteří by chybu uznali bezprostředně a hned se běželi omluvit. Chápal proto, že pokud se spolu ti dva mají zase spřátelit, musí jim dát dostatek času, aby to zvládli sami, bez jeho další pomoci. Jediné, co pro ně mohl udělat, už udělal – první impuls zadal.

Překvapeně zamrkal, když náhle ucítil Bushidovy prsty na pokožce pod tričkem. Nešlo o žádný hrubý dotek, spíše jen o zvědavé zkoumání, zda ještě má nárok dotýkat se chlapce tímto způsobem. Bill věděl, že by měl něco říct, muže zastavit, ale srdce, které si dobře pamatovalo, jaké mužovy dotyky jsou, nedovolilo mozku otevřít pusu a říct ne. Toužil po něčem víc, toužil po spalující vášni, která by je oba strhla, jen kdyby snad…

Ani si neuvědomil, že Anisova druhá dlaň spočívá na jeho stehně, dokud ji pod jemným nátlakem nepřehodil přes své nohy. Bill se tak ocitl přímo v jeho klíně, zmatený, nejistý, toužící. Roztřesené dlaně položil Bushidovi na hrudník, jen aby získal toužebnou oporu, když Bushidovy ruce znovu zabloudily pod jeho tričko, tentokrát však už s jasným úmyslem. Laskal mladíkovu pokožku nejjemnějším způsobem, jako kdyby se dotýkal nejdražších diamantů. Hladově sledoval hru emocí v Billově tváři, snažil se vtisknout do paměti každý výdech, který prošel skrze pootevřené rty, každé zatřepotání řas. Ve chvíli, kdy se prsty až nebezpečně přiblížil k chlapcovým bedrům, a Bill zaklonil hlavu s tichým vzdechem, nedokázal kontrolovat svoji touhu. Přitiskl rty na laní krk, mapuje si cestu ke klíčním kostem a zpět. Hladově ochutnával hebkou pokožku, zatímco mozek si připomínal všechno, co se tak dlouho snažil pokrýt mlhou zapomnění. Bill pevně mezi prsty sevřel Bushidovo tričko, jak se jeho polibky stávaly naléhavějšími. V hlavě měl úplné temno, když sklonil hlavu a přitiskl rty na Bushidovy v zoufalém polibku.

*

Jen ve spodním prádle se vedle sebe choulili na pohovce, zatímco slunce pomalu stoupalo na obzor. Bushido prsty překresloval veškerá Billova tetování na jeho záda, přičemž neopomněl jemnou pokožku laskat lehkými polibky. Chvíli po jejich náhlém výbuchu spalující vášně Bill samým vyčerpáním usnul a Bushido se na tu nádheru nedokázal vynadívat. Mladíkova tvář byla ztělesněným půvabem. Pohled na něj mu plně vynahrazoval i absenci sexu, na který oba rozumně uznali, že je ještě brzy. Na jejich vášni to ale ničemu neubralo. Bushido zkoumal mladíkovo tělo, jako by ho viděl poprvé, jako by byl jeho svatým grálem. A stále toho pocitu neměl dost.

„Kolik je?“ zašeptal Bill, mírně se ošívaje pod šimravými doteky na zádech. Stále se neodvažoval otevřít oči, jako kdyby se snad všechno mělo ztratit s prvním mrknutím.

„Bude půl sedmé,“ Bushido vtiskl polibek na jeho rameno, načež si ho přitáhl do pevného objetí. „Ještě můžeš klidně spát. Mám to tu dneska pronajaté až do jedenácti.“

Bill zklamaně vydechl, poprvé se na muže podíval po celé noci. „Nemůžu zůstat tak dlouho. Musím se objevit v hotelu, už tak bude hodně podezřelé, že jsem byl celou noc pryč.“

„Můžeš říct, že jsme pracovali na nějakém projektu.“

Se zívnutím Bill zavrtěl hlavou. „Upřímně bych byl raději, kdyby ještě nějakou dobu nikdo nevěděl, že se vídáme, Anisi. Nechci, aby se z nás stala lovná zvěř. Už tak je na mě tisk celkem dost zaměřený a bojím se, co by dokázali udělat, kdyby o nás zjistili pravdu.“

„Bojíš se managementu?“

„Ne, ještě před odletem jsme s nimi ukončili spolupráci. Zůstali jsme jen s Davidem, se kterým jsem v L.A. vedl hodně vážný rozhovor o tom, jak ke všemu budeme přistupovat dál.“

Bushido překvapeně zamrkal. „Co to znamená?“

„Že už nemá žádné právo plést se do našich soukromých životů. Jsme dospělí a zodpovídáme za sebe sami. Pokud nepůjde o žádný skandál nebo něco podobného, co by se mohlo v tisku objevit, neuspořádáme žádnou tiskovku a nemáme povinnost se k ničemu vyjadřovat. Při podpisu smlouvy s novou nahrávací společností jsme si tohle přímo vymohli a oni nás nemůžou k ničemu nutit – pokud by se pokusili, máme právo kdykoliv ukončit spolupráci, aniž bychom udrželi nějaké sankce.“

„Takže jsi svobodný!“

Bill s úsměvem přikývl. „Jsem svobodný.“

Bushido se nad mladíka překulil, pohladil ho po tváři. „Takže můžeme klidně s pravdou ven.“

„Anisi,“ Bill zvážněl a objal ho kolem krku, „musíme k tomu přistupovat zodpovědně a pomalu. Prosím, nechme to ještě nějakou dobu jen mezi námi. Nechci, aby nás řešila půlka Německa, když to všechno nemáme pořádně dořešené ani my. I přes dnešní noc jsme stále na samotném začátku, nic není stoprocentní a může se stát cokoliv. Nespěchej tolik na ten tisk, užívej si to, co tady spolu máme. Zatím se nám to nikdo nesnaží zničit…“

„Já už nikomu nedovolím, aby to zničil, Bille.“

„Musíme být oba opatrní,“ zašeptal, než se s jemným úsměvem natáhl a Bushidovy rty zajal v něžném polibku.

*

„Svatá prostoto, sním či bdím, nebo mě doopravdy požádal o schůzku sám velký Bill Kaulitz?“ Bill se s širokým úsměvem otočil čelem k nově příchozímu. Jakmile spatřil starého dobrého přítele Kaye, chvatně přešel přímo k němu a pevně ho objal.

„Buď potřebuju na oční, nebo přede mnou stojí zcela nový Kay!“ zasmál se, zkoumavým pohledem si prohlížel vyhublého přítele. „Moc ti to sluší, Kayi.“

„No a co teprve tobě? Teda, už na fotkách jsem viděl, že jsi čím dál hezčí, ale sakra, naživo jsi ještě hezčí!“ protočil Kay očima pobaveně. Billa si k sobě přitáhl ještě do jednoho objetí, osobnějšího. „Vypadáš dobře, Billy.“

Bill se s kývnutím odtáhl a pomalu zamířil ke křeslům. „Cítím se dobře, abych byl upřímný. L. A. mi hodně prospěla.“

„To jsem rád, protože nevím, co by se pak ještě dalo dělat, kdyby se ukázalo, že vaše stěhování nebylo k ničemu,“ Kay nakrčil obočí. „Co Alex? Nějakou domu jsme spolu nemluvili, tak kam jste pokročili?“

„Pochopil, že do něj nejsem zamilovaný,“ odvětil Bill upřímně. Naposledy jsem s ním mluvil před tím, než jsme odletěli na Curaçao. Hodně jsme si promluvili o mojí současné situaci a dá se říct, že to dopadlo dobře.“

Kay si povzdechl a opřel se. Okamžitě věděl, jak bude konverzace pokračovat, a kdyby bylo rozhodnutí na něm, okamžitě by to ukončil. Doufal, že když Bill jednou dokázal nasednout do letadla a přeletět oceán, aby se dostal od muže, který mu tolikrát zlomil srdce, bude natolik chytrý, aby mu už nedával další šanci, našel lásku svého života a byl šťastný. Během posledních tří let ho ani nenapadlo, že by mohla nastat chvíle, kdy se Bill k Bushidovi vrátí. „Podlehl jsi, viď?“

„Nedokážu to rozumně vysvětlit, Kayi,“ pokrčil Bill rameny. „Věř, že já sám se v prvních dnech proklínal už jen za to, že jsem lístek s jeho číslem bezprostředně nespálil. Když jsem se s ním poprvé sešel, cítil jsem se úplně stejně, jako když jsme se rozešli na letišti – zničený, zhrzený, rozervaný zevnitř. Všechno uvnitř mě křičelo, abych okamžitě utekl a už se nikdy neohlížel. Jenže pak řekl, že se rozešel s Annou,“ uhnul pohledem. „Zhroutil jsem se. Kdybych nebyl tady, tak bych to asi ustál. Jenže když jsem stál proti němu a on mi řekl, že s Annou je konec, zrodila se ve mně malinká naděje a kvůli ní jsem se sesypal.“

„Bille, tohle přesně je důkaz, že ten chlap u tebe v životě nemá co dělat. Je to sobecký parchant. Kdyby měl aspoň trochu úcty, tohle by ti nikdy neudělal, protože musel vědět, že ti to znovu ublíží!“

„Kayi, prosím, nechci, abys mě od něj zrazoval,“ Bill k němu prosebně vzhlédl. „Prošel jsem si touhle fází už s Tomem a bylo to opravdu hodně zlé. Nechci to samé zažít s tebou. Protože i já si prošel určitými změnami, věřím, že jimi prošel i Anis. Dal jsem mu šanci a od vás nechci nic jiného, než abyste to respektovali. Nemusí se vám to líbit, ale nebojujte se mnou kvůli tomu, protože jde o lásku a já jsem připravený se o ni rvát, pokud zjistím, že tam je jen trochu malé naděje.“

Přes Kennethovy rty přejel smutný úsměv. „Vždycky jsi byl takový paličák, Bille. Ale chápu a nezbývá, než tvoje rozhodnutí vzít prostě jako fakt. Jsem ale rád, že tě nevidím v slzách. Skutečně vypadáš dobře.“

„Věřím ve druhé šance,“ Bill mu úsměv nejistě opětoval. Pochopil, že mezi ním a Kayem se začínala tvořit slabá zeď – opustil nejlepšího přítele, jen aby Billovi byl oporou, a Bill jeho péči odmění tím, že se Bushidovi znovu vrhne do náruče. „Hrozně bych si přál, abys viděl, jakého pokroku Anis dosáhl. Je neuvěřitelně pokorný, Kayi, kaje se. Celou noc jsem ležel v jeho náruči a on mě hladil, jako kdybych se měl každou vteřinou rozpadnout v prach. Bojí se, stejně jako se bojím já. Oběma nám bylo ublíženo jeho činem, a on si to pořád ještě nedokázal odpustit, stejně jako spoustu dalších věcí. Mluvil jsem s ním i o tobě, a…“

„Odešel jsem od Ersguterjunge,“ skočil mu Kay do řeči.

„Já vím. A trochu jsem mu vynadal za to, že ti to dovolil…“ Pousmál se nad Kayovým očividným zmatením. „Kayi, kéž bys viděl, jak vás vnímalo okolí. Ty s Anisem a Nyzem jste byli nerozlučná trojice, a kde jste teď? Ty jsi odešel od svého nejdlouhodobějšího přítele, o Nyzem skoro není slyšet. Každý jste se rozešel na jinou stranu, aniž byste se ohlídli, a proč? Kvůli tomu, že Anis udělal jednu chybu?“

„Oba víme, že těch chyb udělal spoustu. Kdyby šlo jen o jednu, překousli bychom to a šli dál. Ale tohle se nedalo jen tak přejít, jako kdyby nás polil nebo tak. Tohle byla vážná věc, protože ublížil někomu, koho nám představil jako svého přítele. Já nevím, jestli ti to říkal nebo ne, ale v životě nám představil jenom dva lidi jako vážnou známost – Selinu a tebe. Kdykoliv se po jeho boku objevila nějaká holka, neobtěžoval se nám říct skoro ani její jméno, natož aby sdělil, kde k ní přišel nebo abychom jí viděli znovu. Tebe ale mezi nás bral poměrně často, a když po tobě Nyze tehdy na Halloween vyjel, Bushido zasáhl. Bylo to poprvé, kdy nám nedovolil sáhnout na jeho doprovod, Bille. Mezi těma dvěma vznikl celkem vážný spor po tom, co jsi s Nyzem měl ten románek. Přijali jsme tě jako člena Ersguterjunge, o čemž svědčí i tohle,“ s úsměvem lehce zatahal za řetízek. „Proto jsme reagovali tak špatně, když se rozhodl ti ublížit. Protože se navzájem chráníme.“

„A já si toho samozřejmě neuvěřitelně vážím, Kayi. Nemáš ani ponětí, jak moc pro mě znamenalo, že v jedněch z nejhorších chvil mého života jste stáli po mém boku a drželi mě za ruku. Ale Bushido je jako tvůj bratr. Dej mu alespoň šanci si s tebou promluvit, pokud se ti ozve.“

„Víš, že tohle ti slíbit nemůžu.“

Bill přikývl a odtáhl se. „Já vím. Proto jsem myslel, že bude dobré připomenout, že když jsem mu dal já šanci říct mi, co má na srdci, měl bys mu tu příležitost dát i ty. Promluvte si, a pak už se nikdy v životě nemusíte vidět. Ale minimálně promluvit byste si měli.“

autor: Saline A.