autor: Becs
Tom jen velmi nerad ráno scházel do kuchyně. Nemohl se podívat do očí ani sám sobě, když si v koupelně před zrcadlem čistil zuby, natož aby se podíval na svého bratra. Jak mohl dopustit, aby se stalo něco takového? Jo jasně, je sexuálně frustrovaný už delší dobu. Zvlášť, když objekt jeho touhy bydlel s ním a v poslední době si osvojil zvyk vycházet z koupelny jen v ručníku a producírovat se po domě. Tom mohl zkonstatovat, že už se Bill cítí naprosto uvolněný, co se bydlení týče.
Se zatajeným dechem překonal pár posledních metrů, které jej dělily od setkání s bratrem.
„Dobré ráno,“ zahuhlal na Billa, když jej uviděl rozvalujícího se na gauči. Sledoval nějaký pořad v televizi a cpal do sebe snídani.
„Dobré,“ oplatil mu Bill a vyskočil na nohy. Okamžitě se připojil k bratrovi. Posadil se k barovému pultu a sledoval, jak Tom roztřesenou rukou plní kávovar.
„Uděláš mi prosím taky?“ zašveholil Bill. „Chtěl jsem s kávou počkat až na tebe.“
Tom se neodvažoval otočit a tak jen slabě zamumlal: „Jo.“
„Tome, nemusíš z toho, co se stalo v noci, dělat nějakou vědu,“ řekl Bill, když viděl, jak je jeho bratr rozpačitý. Nechtěl, aby kolem něj znovu začal chodit po špičkách.
„To se prostě občas přihodí. Taky se mi to stává,“ dodal.
„Jo, ale ne, když jsi v jedné posteli se svým bráchou,“ zahuhlal Tom a ještě pořád se neodvažoval střetnout s Billem pohledem. Nicméně se alespoň otočil a podával mu horký nápoj.
„No,“ začal Bill, než však stačil říct něco dalšího, ozvalo se hlasité zabušení na dveře. Pumba okamžitě vyskočil ze svého pelíšku a běžel se s nově příchozím přivítat.
„Kdo to může být?“ zamračil se Tom a vydal se otevřít. Za dveřmi stál jejich asistent a v ruce svíral velký papírový sáček.
„Snídaně,“ zazubil se na překvapeného Toma a než stihl zareagovat, proklouzl kolem něj dovnitř. Zarazil se, když uviděl množství jídla na konferenčním stole v obývacím pokoji.
„Ale vy už jste snídali,“ řekl zklamaně.
„Jen Bill, já ještě ne,“ vysvětlil Tom a pokynul mu, aby šel až do kuchyně.
„Bille, tohle je Mike. Už jsem ti o něm říkal,“ představil je.
„Jasně,“ roztáhl ústa do úsměvu Bill, když jej Mike sevřel v krátkém objetí.
„Rád tě zase vidím. Je to už nějaká doba,“ střelil zamračeným pohledem po Tomovi, aby mu dal najevo, že s jeho postojem ohledně opatrnosti kolem Billa nesouhlasí.
„I já tebe,“ odpověděl zdvořile Bill. „Dáš si s námi kávu?“ nabídl mu. Mike přikývl a posadil se vedle něj. Za pár okamžiků i před ním stál hrnek, z něhož se kouřilo.
„No Mikeu, takže proč jsi přišel? Řekl bych, že kvůli snídani to nebylo,“ šel Tom rovnou k věci a hodil po jejich asistentovi nevraživý pohled.
„Jsem tady kvůli té samé věci, kvůli které jsi mi přestal zvedat telefon,“ vysvětlil a začal si vytahovat mobil z kapsy, aby zkontroloval maily.
„Nemůžeš pořád strkat hlavu do písku, Tome. Potřebuju znát odpovědi. Spousta lidí tlačí na mě, když ty se všem tak úspěšně vyhýbáš,“ dokončil.
„Snad bychom to nemuseli řešit teď a tady, ne?“ vyštěkl a pohledem zalétl k Billovi.
„Tome, co se děje?“ zeptal se vystrašeným tónem a těkal z jednoho naštvaného obličeje na druhý.
„Děje se to, že jste ještě pořád vázáni smlouvou,“ pronesl s těžkým srdcem Mike a ignoroval vražedné pohledy, které k němu Tom vysílal.
„Všichni jsou chápaví kvůli té tvé nehodě, nicméně teď už jsi poměrně dlouhou dobu doma a všichni se ptají, kdy začnete zase pracovat. Měli jsme domluveno pár rozhovorů a focení, které byly odloženy na neurčito, ale rozhodně se musí uskutečnit. A čím dřív, tím líp,“ dokončil a v místnosti zavládlo ticho.
„Proč jsi mi nic neřekl?“ otočil se Bill na Toma. Ten jen pokrčil rameny a neodpověděl.
„Já neříkám, že musíte hned zítra nastoupit, ale potřebuju vědět nějaký časový údaj. Bude to měsíc? Půl roku? Rok? Potřebuju se nějak zařídit. Tihle lidé mě nepřestanou bombardovat, dokud jim neřeknu, co bude dál. A je to hlavně pro vaše dobro, takže se netvař, jako bych byl nějaký hajzl,“ dodal, když viděl Tomův pohled.
Ten už se nadechoval, že Mikea zpraží několika peprnými nadávkami, ale v rychlosti mu do toho skočil Bill.
„Počkej, Tome. Mikeu, jak moc to hoří? Co je potřeba udělat?“
„V prvé řadě jsou novináři lační po tom, jak to s tebou teď je,“ vysvětlil. „Jsi už dlouho z nemocnice doma a nikdo opravdu neví, co se stalo.“
„To byl taky záměr,“ štekl Tom. „Nehodlám nikomu sdělovat věci ze svého osobního života.“ Třískl pěstí do pultu, až hrnky zařinčely.
„Jasně, Tome, tomu já rozumím,“ pokusil se Mike o smířlivý tón. „Taky bych po tobě nic takového nechtěl. Ale je třeba vydat alespoň nějaké prohlášení o tom, kdy bude nová deska. Protože jak moc dobře víš, měla už být dávno venku.“
V místnosti zavládlo tíživé ticho. V Tomovi stále doutnal vztek.
„Začali jste už dělat na něčem novém, že jo?“ zeptal se opatrně Mike a sklouzl pohledem na Billa, byl to však Tom, kdo mu odpověděl.
„Ne, nezačali. Řekl jsem ti, že si dáváme pauzu. Od všeho a od všech. Jak chceš, aby se Bill vrátil k psaní písniček, když vše, co máme rozdělané, si nepamatuje. Řekni jak?“
„Tome, neřvi na mě. Já jsem na tvojí straně,“ svěsil vyčerpaně Mike ramena. „Chci tuhle situaci vyřešit tak, aby byli všichni spokojení. Já jsem jen posel. Konečné rozhodnutí je na vás.“
Bill se kousal do rtu a nervózně zahlížel na bratra. Čekal, jestli se dočkají nějaké odpovědi, ale Tom zarytě mlčel a naštvaně hleděl z okna.
„Mikeu, když už to teď vím, tak s tím něco uděláme. S Tomem to probereme a já ti pak dám vědět, k čemu jsme došli. Myslíš, že můžeme dostat ještě pár dní?“ snažil se diplomaticky vyřešit situaci Bill.
„Jasně, že jo. Vždyť o nic jiného mi ani nešlo,“ kývl Mike. „Myslím, že už teď půjdu. Vyprovodím se sám.“ Zvedl se ze židle a krátce se zastavil jako by chtěl Tomovi ještě něco říct. Nakonec jen zakroutil hlavou a tiše odešel. Bill počkal, dokud neslyšel klapnutí dveří, a pak se otočil k bratrovi.
„Vztekáš se, protože víš, že má pravdu?“ zeptal se jej přímo. Tom v tu chvíli jako by vypustil napětí ze svého těla. Dostalo jej, jak se jeho malý bráška okamžitě trefil.
„Ano,“ přiznal rezignovaně. „A taky mě štve, že nás nechtějí nechat ani chvilku na pokoji.“
„Tome? Jakou chvilku?“ vyhrkl Bill posměšně. „Jsem doma několik týdnů. Je přirozené, že jsou zvědaví. Zvlášť pokud máme vydávat album.“
„Od kdy je z tebe zase takový chytrák?“ ušklíbl se Tom, ale vřelost v jeho očích napověděla, že to myslí v dobrém.
„Řekl bych, že je to součást mého neodolatelného kouzla,“ zazubil se Bill a věnoval bratrovi svůj nejzářivější úsměv.
„To je pravda,“ přikývl Tom a také se usmál. „Můžu na tebe mít takovou malou prosbu, ale bez jakýchkoliv otázek?“ odvážil se.
„Jasně,“ přikývl Bill a zvědavě povytáhl obočí.
„Mohl bych tě obejmout?“ zamumlal Tom téměř na hranici šepotu a hlavu sklopil k podlaze.
„Na to se snad nemusíš ptát, ne?“ odpověděl Bill, slezl ze stoličky a sám se vmáčknul do Tomova objetí. Hodnou chvíli stáli uprostřed kuchyně v těsném sevření. Tom nasával vůni, která se linula z Billových rozčepýřených vlasů. Jemně jej kolébal v náručí a vychutnával si blízkost, která mu byla poskytnuta.
„Tome?“ špitnul Bill do jeho hrudníku tak, že ho skoro neslyšel. „Myslím, že tě miluju,“ zašeptal své přiznání. Tom strnul v půlce pohybu naprosto šokovaný tím nečekaným prohlášením. „Je nějaká šance, že bys mi to mohl vysvětlit?“ zeptal se Bill po chvíli opatrně, když se nedočkal žádné reakce. Tom svěsil ruce a pustil tak bratra ze své náruče. Ustoupil o dva kroky dozadu a otvíral pusu jako ryba na suchu. Žádná slova z něj však nevyšla.
„Já, já…“ zmohl se na zakoktání. Bill k němu vysílal zmatený pohled zpod svých dlouhých řas. „Já potřebuju na vzduch,“ vyhrkl Tom a prakticky se rozběhl ke dveřím. Cestou hmátl do misky, ze které vytáhl klíče od motorky. Bill v domě osaměl a skrz rty se mu vydralo zraněné zašeptání.
„Tome…“
…
Zamlženou koupelnou se neslo tiché sténání. Pára se rozprostírala celou místností, takže bylo stěží vidět na krok.
„Ach Bille, jo. Přesně takhle,“ zaúpěl Tom a skousával si ret. Mladší z dvojice klečel před ním a momentálně jej naprosto dokonale zpracovával ústy.
„Jo, zlato. Pokračuj. Ještě chvilku a budu,“ mumlal překotně. Jednu ruku, kterou měl až dosud zapřenou o chladivé kachlíky před sebou, spustil dolů a chytl Billa za rameno. Blonďatý chlapec dělal vše pro to, aby vrcholení přišlo co nejdříve. Hladově přijímal ztopořený penis a snažil se sát celou jeho délku. Jednou rukou si jej přidržoval u kořene a druhou měl zapřenou o Tomovo stehno, aby měl dostatečnou stabilitu. Stačilo už jen pár krátkých přírazů a přitisknutí jazyka ke spodní straně a jeho bratr hlasitě vyvrcholil do jeho úst. Cítil, jak mu přitom Tom drtí rameno, div že mu nezpůsobil vážnější zranění.
Jakmile se Tomovo tělo uvolnilo, Bill vztekle praštil do bratrovy ruky, aby ji ze sebe sundal. Postavil se na nohy a vyplivnul vše, co mu bratr před chvíli tak ochotně daroval. Šťouchl do něj, aby měl lepší přístup pod proud horké vody, která ještě stále tekla. Tom ustoupil o dva kroky dozadu a záda přitiskl na stěnu. Jakmile se Bill dostal pod sprchu, nabral doušek do pusy, vypláchl si ji a znovu tekutinu plivl na světlé kachličky pod svýma nohama. Popadl sprchový gel a začal se zuřivě mydlit, nepřestávaje bratra probodávat vraždícím pohledem.
„Promiň, zlato. Byla to nehoda,“ zakňoural Tom, jakmile popadl dech a byl schopen slova.
„Nehoda? Málem jsi mě utopil, ty blbečku,“ vybuchl hlasitě Bill.
Během jejich intimní chvilky se stala nemilá příhoda. Tom byl ponořen do své extáze a nevšiml si, že se postavil docela nešťastně a všechna voda, která tryskala ze sprchové hlavice, teče přímo na hlavu jeho nebohého brášky. A protože jej v ten okamžik držel oběma rukama za hlavu, aby mohl snadněji přirážet, nepostřehl, jak marně zápasí s nezkrotným živlem. Snažil se vysvobodit z Tomova sevření, zoufale máchal rukama, jenže on to bral jako nový druh hrátek a výzvu, aby byl ještě divočejší. Než si uvědomil, že je něco špatně, Bill už měl plný nos vody, a když jej konečně pustil, naštvaně prskal na všechny strany.
„Ale vážně oceňuju, žes to dotáhl až do konce,“ zamumlal Tom a rty se mu roztáhly do těžce potlačovaného úšklebku.
„Tss, málem jsem se utopil,“ syknul jen Bill a dál na něj vrhal zničující pohledy. Na tváři se mu usadil trucovitý výraz. Tom vykročil od zdi a natáhl se po útlém těle před sebou. Omotal paže kolem Billových boků a bradu si položil na jeho rameno.
„Odpustíš mi to?“ Polibky začal pokrývat vlhkou kůži na bratrově krku, přitahuje si jej do ještě pevnějšího objetí. Jejich přirození do sebe bezděčně narazila a Bill pocítil známé škubnutí v podbřišku.
„Ne,“ odpověděl vzdorně a snažil se nepodlehnout Tomovým dotekům. Bohužel velmi neúspěšné. Cítil, jak se mu penis začíná napínat. Tom sjel rukou z bratrových zad na zadek a krouživými pohyby jej masíroval. Mírně na něj tlačil, takže Billovi nezbývalo nic jiného, než udělat krok dopředu, až se jejich klíny do sebe zaklesly.
„A co kdybych ti to vynahradil?“ zeptal se Tom hlasem podbarveným touhou. Jazykem se přitiskl na místečko těsně pod Billovým uchem. Věděl, že z toho jeho bráška šílí.
„Není způsob, jak bys mi to mohl vynahradit,“ zaprotestoval Bill vzpurně, ale jeho hlas ho zradil. Zavzdychal, když se k němu Tom přimáčkl ještě víc a způsobil tak příjemné tření mezi jejich těly.
„Že není?“ odtáhl se od Billa, pátravě se zahleděl do jeho tváře a pozvedl jedno obočí.
„Uvidíme,“ zašeptal smyslně. Věnoval Billovi krátký polibek, než si kleknul na kolena. Před jeho obličejem se tyčil Billův penis, teď už vzpřímený do plné délky.
„A klidně mě při tom můžeš utopit,“ usmál se laškovně Tom, než přejel rty jazykem po špičce Billova vzrušení.
„Nenávidím tě, ty malý bastarde,“ zaúpěl Bill, když ucítil známé teplo a vlho Tomových úst.
„Za chvilku budeš zpívat jinou písničku,“ uchechtl se Tom a vzal do pusy celou Billovu délku.
A skutečně během několika minut se místností začaly rozléhat vyznání jiného charakteru.
„Bože Tome. Ach, miluju tu tvoji pusinku. Tohle je dokonalé. Ano, ach pokračuj…“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Prokrista, proč Tom tak zazmatkoval? Na něco takového přece od začátku čekal, ne?Všechno se zase zkomplikovalo, protože teď si Bill bude myslet, že je v tom úplně sám. Doufám, že to Tom dokáže brzy uvést na pravou míru.
Díky za kapitolku, těším se na pokračování.
Ach jo, Tome… 🙁 Taková šance, a ty zbaběle utečeš a necháš tam Billa, aby si teď myslel bůhví co,
Snad se mu v té hlavě rozsvítí a honem rychle se zase vrátí, aby to napravil!
Flashback jako vždycky super!
Jejdaaa 🙁 Ten Tom je trubka! Na jednu stranu asi chápu, že byl ze všeho zmatený a nevěděl, jak reagovat a co přesně Billovi říct, ale přeci je tohle velký krok kupředu! Já se po tom jeho zazmatkování ani nemůžu radovat z toho, že mu Bill řekl, že jej asi miluje. Uff, je mi to hrozně líto, ale snad se to Tomovi pořádně rozleží v hlavě a rychle půjde zase domů, aby to mohl s Billem pořádně prořešit. 🙂
Moc děkuji za báječný díl! 🙂
tuhle povidku miluju 🙂 bill chudak si musi myslet, ze je na nej tom nastvany nebo tak. Tom celou dobu ceka, az si vzpomene a kdyz se neco stane utece 😀 popravde jsem spise cekala, ze to s nim sekne (jenom trosku samozrejme). Vzdy se strasne tesim na dalsi dil. Pomaha mi to uplne vypnout 😀 skoda, ze je to vzdy tak kratke.
Chudák Tom.
Tom je trdlo proč Billovi neřekl pravdu jsem zvědava jak to vyřeší.
Tom na to vyznanie čaká od kedy sa Bill prebral a keď ho dostane tak utečie:) to je strašne veľké trdlo fakt. Dúfam, že si vyvetrá na tej jeho motorke hlavu a vráti sa porozprávať sa s Billom. Toho ich asistenta mi bolo takmer ľúto aký bol k nemu Tom odporný:) ale nemal im rušiť ráno. Ďakujem za kapitolu.