autor: leahq
Moc moc se omlouvám za to, že mi tak dlouho trvalo dodat další přeloženou kapitolu, ale nastaly u mě nepředvídatelné komplikace jak zdravotní, tak následně i osobní a neměla jsem tak na překlad čas ani náladu. Doufám, že se vám kapitola bude líbit, pomalinku už se blížíme ke konci.
Katie
„Tome, Toomee.“ Tázaný muž cítil, jak někdo třese jeho ramenem a snaží se ho vytáhnout z jeho mini kómatu.
„Ugh, co?!“ odsekl, jelikož nikdy nebyl zrovna příjemný, když se probudil.
„Nebuď protivnej.“ Bill seděl a díval se na něj. „Někdo ti posledních patnáct minut píše smsky a máš mobil v kapse, a tak se k němu nedostanu a myslím, že je to asi důležité a měl by sis to přečíst.“
„Oh!“ Tom se posadil a zajel si rukama do kapes. „Promiň.“
„To nic; taky nejsem zrovna andílek, když se probudím.“
Toma telefon skoro oslepil, jelikož když odpočíval, tak slunce stihlo zapadnout a jediné světlo v místnosti vycházelo ze zpola otevřených dveří do koupelny. Tom si v tichosti pročítal zprávy a pak strčil mobil zpátky do kapsy.
„Tolik zpráv a ty neodepíšeš?“
„Ne.“ Tom se vrhl do předělání si drdolu na hlavě, ve kterém měl vlasy skoro pořád. „První byla od Gustava před čtyřmi hodinami, že už nastupuje do letadla. Další byly od Georga, který se snaží najít cestu do schované sekce. Zatím se mu nic nepovedlo najít a navrhuje, abychom hledali jinde, a on nám dá vědět, pokud na něco narazí.“
„Super.“ Bill přikývnul a Tom si všiml, že má ještě mokré vlasy ze sprchy. „Co kdybychom došli pro můj mobil a ještě se trochu porozhlédli ve sklepě?“
„Oh jasně!“ Tom se postavil a protáhl si ruce nad hlavou. „Na to jsem úplně zapomněl. Promiň.“ Přejel si dlaní přes oči a přikývl. „Dobře, pokud jsi si jistý, že už je ti líp.“
Bill rozsvítil a ukázal, že nejenže se osprchoval a převlékl, ale dokonce se i oholil a učesal si vlasy. „Jsem už v pohodě, díky.“
„Kriste, jak dlouho jsem spal?!“
„Něco málo přes šest hodin.“ Ukázal Bill na digitálky, které ukazovaly, že je deset dvacet sedm večer.
„Wow, sorry.“
„To nic, v noci jsi moc nespal, tak jsem si myslel, že bych tě měl nechat se vyspat. Nechci, abys něco pokazil, protože budeš napůl mrtvej, až se půjdeme podívat na toho démona.“
„To není zrovna dobré přirovnání, ale díky.“ Tom si Billa přitáhl do objetí jednou rukou. „Co kdybychom se podívali do toho sklepa a pak se vrátili sem a objednali si něco k jídlu?“
„To je skvělý plán.“ Bill přikývl a ukázal na dveře. „Až po tobě.“
Tom se v klidu díval na Billa, který rukou šmátral po horní polici a snažil se najít svůj mobil.
„Myslím, že to bylo trochu víc nalevo na druhé straně plechovky s barvou.“
„Aha!“ Bill ho konečně našel. „Díky.“
„To nestojí za řeč.“
Bill se zamračil a strčil mobil do kapsy. „Za celou tu dobu ani jedna zpráva nebo zmeškaný hovor.“
„To je tvrdý.“ Tom poplácal Billa po zádech. „Chceš, abych ti začal posílat zprávy, abys měl alespoň náznak normálního lidského kontaktu?“
„Díky, ale ne, myslím, že tím bych klesnul ještě níž.“
„No fajn.“ Tom prošel dveřmi, které vedly do chodby. „Myslíš, že bychom měli pokračovat proti směru hodin?“
„Nevidím důvod, proč ne.“ Bill vzal za kliku prvních dveří napravo. „Chceš se vsadit?“
„Ohledně čeho?“
„Ohledně toho, co v těch místnostech je, nebo jestli je to ten, který hledáme?“
„Nevím, co je tady dole, ale myslím, že Georg nebo Vanhousen by si všimli, kdyby jeden z těch pokojů byla vražedná cela.“
„Nebo nás někdo žene do pasti.“ Bill jakoby nic otevřel první dveře a začal hledat vypínač.
„Nebo tak.“ Tom zamrkal, jelikož ho ta místnost oslepovala svou bělostí. „Ale potřebují ještě tři smrti, takže mám pocit, že jsme v bezpečí, dokud neumře někdo další.“
„A do té doby můžeme trávit čas v té skvostně bílé prádelně.“ Bill vypadal trochu nespokojeně, když přecházel po kraji místnosti jen pro případ, že by mu něco uniklo.
„Vlastně teď když jsme tady, tak jsem si uvědomil, že jsem na žádném z podlaží neviděl díru na prádlo, ale tady jedna je.“
„Jsou zamaskované.“ Bill si zkoumal nehty, jelikož vzdal dívání se skrz hromadu čistého ložního prádla a ručníků. „Všechny jsou na západních zdech a vypadají stejně jako zbytek zdi, dokud nepřijdeš přímo k nim a nevidíš ty malé rýhy. Myslím, že to má co dělat s etiketou a tím, že tenhle hotel měl kdysi pět hvězdiček.“
„Ale na nákresech nejsou…“ Tom se otočil čelem k Billovi.
„Proč by tam měly být?“ Bill šel ke dveřím. „Jsou to prakticky ventilační díry a něco takovýho jsem na těch tvých nákresech viděl.“
Tom se zarazil uprostřed chodby. „Máš pravdu! Zajímalo by mě, jestli vchod do naší ztracené sekce na třetím patře není skrz něco jako díru na prádlo…“ Tom už vyndával mobil z kapsy a chystal se psát Georgovi. „Jsi brilantní.“
„Jen štěstí pozorovatele.“ Billův tón byl v pohodě, ale jeho obličej ukazoval, jak nadšený je z Tomova komplimentu.
„No, dlužím ti… Nevím už kolik, přestal jsem počítat.“
„Můžeme se dohodnout na platbě, až bude po všem.“ Bill ukázal na první dveře nalevo. „Až po tobě.“
Tom zahýbal s klikou zamčených dveří a pak z kapsy vytáhl stejnou kartu, kterou použil k otevření dveří v úklidové místnosti. „Nedovedu si představit, proč by tady měli zamčené dveře…“ ozvalo se kliknutí a Tom dveře otevřel. „Aha, tak možná proto.“
Bill se naklonil dopředu a zasmál se, když viděl, proč byly ty dveře zamčené. „No, taky bych si svou vinotéku zamykal.“
„Neuvěřitelně chytrý nápad vzhledem k tomu, že tu nejsou kamery.“
„To je pravda!“ Billův hlas zněl stejně, jako když v minulosti přišel na něco skvělého. „Což znamená, že za dnešní práci dostaneme bonus!“
„To jen ty.“ Tom si četl pozitivní odpověď od Georga. „Já pít nemůžu.“
„V tom případě,“ Bill vzal hezkou lahev červeného vína, „necháme si ji a oslavíme to, až to skončí.“
„Tak platí.“ Tom šel dozadu do chodby, až doprostřed, kde se otočil k levé zdi. „Tyhle jsou taky zamčené.“
„Možná tam je tvrdý alkohol.“ Bill se trochu houpal na patách.
„Jako bys mohl mít takové štěstí dvakrát za sebou.“
„To máš pravdu.“
Bill se nakláněl přes Tomovo rameno a snažil se vidět, co je v místnosti za zavřenými dveřmi, když se otevřely. Uvnitř Tom rozsvítil a odhalil kancelář plnou papírování. Na zdech bylo několik starých a trochu poškozených obrazů a jedna žárovka ze dvou nesvítila.
„Zdá se, že Vanhousen se stará o svou kancelář stejně jako se stará o hotel.“ Bill se ledabyle prohrabával papíry. „I když se nezdá, že by tu bylo něco podezřelého.“
Tom si prohlížel knihu v hnědé kůži. „Až na to, že platí uklízečkám míň, než je povoleno zákonem.“
„Je podezřelý z toho všeho?“ Bill si udělal pár fotek stránek z knihy.
„Ne.“ Mávnul Tom rukou. „Je to kretén, ale nemyslím si, že by mě sem volal, abych odhalil jeho vlastní plán. Obzvlášť, když mě sem volal specificky pro to, že pracuju s lidmi, co mají v tomhle světě nějakou moc.“
„Trefa.“ Bill položil knihu a vyrazil zpátky ke dveřím. „Tak odsud vypadneme, než nás tu někdo uvidí, co?“
„Jo.“
Tom následoval Billa k posledním dveřím, které byly nepřekvapivě odemčené, jelikož za nimi byla místnost plná spotřebičů.
„To bylo na nic.“ Dal si Bill ruce do kapes, když odcházeli ze sklepa.
„To bys radši tancoval tango s vojákem Satana?“
„No ne, ale čekal jsem, že se tam stane něco děsivého. Jako autor a nadšený čtenář fantasy jsem zklamaný.“
„Omlouvám…“
Tom se zarazil, když mu začal vibrovat mobil v kapse. Podíval se na číslo na obrazovce a pak dal hovor nahlas.
„Už jsi přistál, Gustave?“
„Ano a jsem na cestě na hotel v půjčeném autě. Jedli jste?“
„Ne, s Billem jsem si chtěl něco objednat na pokoj.“
„Bille, máš rád mexické jídlo?“
Bill nadskočil, jelikož si nemyslel, že Gustav ví, že je na mikrofonu. „Um, jo.“
„Budu tam za dvacet minut.“
Bill byl ohromený, když hovor skončil. „On je taky médium?“
„Jen neuvěřitelně vnímavý.“ Tom vedl Billa skrze údržbářskou místnost ke schodům. „A k věci. Nepleť si jeho náturu s nelibostí. Kdyby ses mu nezamlouval, tak by se neujišťoval, že máš rád jídlo, které veze.“
„Jak o mně vůbec ví?“
„Za tu dobu, co jsem tu, jsem s ním byl v kontaktu.“ Tom pokrčil rameny a vedl Billa k baru, aby počkali, až přijede. „Je ohromený tvou statečností.“
Bill se začal smát. „Teď si ze mě děláš prdel!“ postavil kradenou lahev na pult.
„Statečnost, když čelíš věčnému zatracení, je opravdu hodnotnější, než ti trochu zvednout náladu.“
„Ty jsi plný vědomostí, že.“ Nebyla to otázka.
Tom pokrčil rameny. „Jen tě nerad vidím, jak se užíráš z něčeho, co je buď přirozené, nebo to nemá nic společného s tvými kvalitami.“
„No dobře.“ Bill pokrčil rameny a vyndal mobil z kapsy, snažil se vypadat, že dělá něco důležitého, jelikož vůbec nevěděl, jak se vypořádávat s tím, že je k němu někdo tak hodný.
Tom si uvědomil, že je Billovi z jeho komplimentů nepříjemně a ztichl.
„Jste si jistí, že je to ok?“ Gustav stál uprostřed dveří do jídelny.
„I kdyby nebylo, Vanhousen pracuje jen od devíti do pěti, takže nás nenačape.“ Bill si všiml, jak se Gustav díval na masivní křišťálový lustr úplně stejně, jako to často dělal Tom. „Co kdybychom si sedli do zadního rohu?“
Všichni tři se přesunuli ke stolu, na kterém bylo něco, co vypadalo jako drahý bílý ubrus. Dali se do velké porce tacos a začali v tichosti jíst.
Bill si chvíli Gustava prohlížel. Nebyl si jistý, jak očekával, že bude démonolog vypadat, ale ten muž před ním byl ten nejprůměrněji vypadající člověk, kterého kdy viděl. Měl pečlivě nakrátko zastřižené blond vlasy a kulatý obličej. Na malém nose hranaté brýle a rezervované tmavě hnědé oči. Na sobě měl obyčejné černé triko a khaki plátěné krátké kalhoty. Bill byl až překvapený, jak nudně vypadal.
Když si Bill začal rozbalovat své druhé taco, uvědomil si, že je Gustav ještě uzavřenější než Tom. Bylo mu v tom tichu nepohodlně, a tak se rozhodl promluvit.
„Takže, ohledné celého tohle problému Satanova sémě…“
Gustav se pousmál. „Máš prořízlou pusu.“
„Jen malinko.“ Bill si kousl. „Tak co bychom měli dělat?“
„To záleží na tom, co jste objevili.“ Blonďák se podíval na Toma.
„Abych to shrnul,“ promluvil Tom s plnou pusou: „Jsme tři vraždy od neznámého, postaršího občana, co dostane všechnu moc démona bez riskování vlastní duše. Máme metodu, motiv a teorii, kde by mohla inkriminovaná místnost být, ale nevíme, jak se tam dostat.“
„Tak proč jste tady jen tak posedávali, když jsem přišel?“ řekl Gustav káravě, i když jeho výraz zůstal neutrální.
„Pracuje pro nás ještě jeden kluk. Je to údržbář jménem Georg, který si je naprosto vědom toho, co riskuje, takže mi to nemusíš mít za zlý. Trávil večer tím, že se snažil najít cestu dovnitř, zatímco my jsme hledali ve sklepě ještě před dvaceti minutami další vodítka.“
„Rád bych se s ním setkal.“
„Píšu mu od chvíle, co jsi přijel, ale nejspíš někde pracuje nebo tak, protože mi neodpovídá.“
„Dobře,“ řekl Gustav. „Po večeři bych…“ Blonďák přestal mluvit a pohledem se přesunul doprostřed místnosti.
Bill cítil, jak se mu na krku zvedly vlasy a okamžitě litoval toho, že se posadil zády ke zbytku místnosti. „Co se děje?“ podíval se přes rameno.
„Ještě si nejsem jistý…“ Gustav se podíval na Toma zírajícího na něco, co bylo v druhém rohu jídelny. „Tome?“
„Ono…“ naklonil hlavu na stranu, jako by něco poslouchal, „nás to poslouchá.“
„C-co je to?“ Billovi se v krku zadrhl dech.
„To nechceš vědět, kluku.“ Gustavův hlas zůstával neutrální.
Bill se otočil, opřel se zády o zeď a sledoval, jak Tom udělal krok vpřed a Gustav ho zastavil.
„Gus…“
„Teď ne.“ Zamumlal Gustav. „Není náš čas.“ Promluvil z rohu místnosti. „Ve jménu Ježíše Krista ti nařizuji, abys okamžitě opustil tuto místnost!“
Lustr uprostřed místnosti se začal houpat dopředu a dozadu a prach z něj padal na zem jako sníh.
„Přestaň s tím!“ odsekl Tom. „Tohle je tvoje poslední šance odejít!“ vytáhl z kapsy malou bibli, které si Bill nikdy nevšiml.
Bill se díval, jak se lustr začal houpat v širokých kruzích a z rohu proti nim se ozvalo ošklivé nadpozemské zavrčení. „Když už je tady,“ sykl Bill skrze zuby, „zeptejte se ho, pro koho pracuje.“
Oba, Gustav i Tom, vykulili oči a otočili se čelem k rohu, kde se teď začínal zhmotňovat černý stín.
„Ve jménu Ježíše Krista, nařizuji ti dát mi jméno tvého pozemského pána!“ Gustavův hlas byl teď na hraně toho, kdy Billovi znovu začaly stoupat vlasy na krku.
Nad hlavami začal lustr skřípat a cinkat, jak křišťály do sebe narážely a třásly se čím dál tím víc. Bill se podíval zpátky na Toma a viděl, že si perem píše něco na dlaň. Gustav zatím šel dál dopředu a mluvil latinsky.
Napětí v místnosti vystoupalo na nepředstavitelnou úroveň a Gustav najednou přestal mluvit a Bill měl pocit, jako by mu v letadle odlehly uši.
„Co se to kurva zrovna stalo?!“
Gustav a Tom ukázali blonďákovi, aby si k nim zase přisedl.
„Neměli bychom jít pryč?“ Billovi se chvěly ruce a nedobrovolně zapadl na židli.
„Ne, démon odešel.“ Gustav se zakousl do svého taco. „Nejspíš utíkal říct páníčkovi, co se tu děje, takže by ses měl radši pořádně najíst, než se to tady dokonale posere.“
„O-Okay.“ Bill se podíval na Toma. „Co sis napsal na ruku?“
„Díky tobě,“ polkl Tom své sousto, „známe jméno člověka, kterého se snažíme zastavit.“
„A to jméno je…?“ Naznačil Gustav kousavě, jelikož se Tom dal znovu do jídla.
„Walter Riley. Až se najíme, můžeme jít nahoru a vygooglit ho nebo tak.“
„Jak můžeš být tak klidný?“ Bill se stále nepřemluvil k jídlu.
„Není.“ Vložil se do toho Gustav. „Je trochu v šoku, takže ho nenech přesvědčit tě, že je suverén.“
„Říká chlap, co stále koutkem oka kouká na lustr.“
Gustav protočil oči, vzal si další taco a začal v tichosti jíst.
„Dobře, takže na internetu o žádným Walteru Rileym nic není.“
„Lhal nám ten démon o jménu?“
„Nepravděpodobně.“ Gustav seděl u stolku v rohu Tomova pokoje. „Kdyby nám to nechtěl říct, tak by nám to neřekl.“
„Ale nebylo by kontraproduktivní říct nám, koho se snažíme zastavit?“
„Démoni nepracují s lidskou logikou. Existují v chaotické síle a chtějí jen ničit, je jim jedno, komu podělají život.“
„Fantastický.“ Přikývl Bill. „Co teď?“
„Teď je na čase, aby Tom přiznal barvu.“ Gustav zvedl malý kus papíru s pěti body, který Bill viděl už ráno.
Tom nasál vzduch skrz zuby a promnul si krk, podíval se na strop. „Já o tom ještě Billovi nic neřekl.“
„Tak proč sis to naškrábal.“ Gustav zavrtěl hlavou. „Tak to vyklop.“
Tom si odfrkl a pak se podíval Billovi do očí. „Pamatuješ na ten symbol, co jsme zničili?“
„Těch pět kruhů, které jsem seškrábal ze zdi?“
„Jo.“ Tom se trochu narovnal. „Gustav mi tak trochu řekl, že vzhledem k reakci, kterou jsme nahráli na kamery, byl nejspíš úkol toho symbolu držet toho démona ve sklepě, a to, že moje schopnosti byly omezené, byl jen vedlejší efekt.“
„No to si děláš prdel.“ Bill si složil obličej do dlaní a zavrtěl hlavou. „Nemůžeme ho obnovit?“
„V tuhle chvíli by to už bylo k ničemu.“
„A co je tedy k něčemu?“
„Jestli zničíme obětní místnost a zamezíme dalším smrtím během ceremonie, pak zničíme kontrakt.“
„Takže potřebujeme Georga?“
„Ano, ale neodpovídá mi. Asi se mu vybil pager.“ Tom se podíval na hodinky. „Možná bychom mohli jít k němu do pokoje a podívat se, jestli tam je.“
„A kde bydlí?“ Bill se už zvedal na nohy. „Nevěděl jsem, že tu bydlí i údržbáři, dokud jsi to nezmínil.“
„Na konci chodby v prvním patře.“ Tom se také postavil. „Tak pojďme na to.“
Tom stál před dveřmi, o kterých mu bylo řečeno, že jsou vchodem do Georgova obydlí. Malá cedulka vedle zamčených dveří, která ukazovala nápis ‚komora údržby‘, nutila jeho žaludek se nepříjemně stahovat.
„Možná sis to zapamatoval špatně.“ Řekl Gustav jakoby nic.
„Jsem si naprosto jistý, že mluvil o těchto dveřích.“ Tom vyndal svou kartu, aby je otevřel. „Možná je za touhle místností něco schovaného jako ve čtvrtém patře.“
„To je pravda.“
Bill následoval Toma do komory, která byla používána asi úplně stejně často jako předsíň ve sklepě. Čerstvě špinavé hadry byly na hromadě v jednom rohu místnosti a vzduch tak byl cítit chemikáliemi. Na pracovní lavici bylo malé rádio a tiše přehrávalo včerejší zprávy.
„Nevidím žádné další dveře.“ Řekl Gustav po tom, co obešel dokola celou místnost.
„Jo…“ Tomovi klesla ramena, snažil se přijít na to, kde udělal chybu. „Asi možná…“
Rádio cvaklo a na chvíli bzučelo, než se rozhodlo hrát písničku.
Vítejte v Hotelu California
Takové krásné místo (Takové krásné místo)
Taková krásná tvář
Prožívají to v Hotelu California
Jaké milé překvapení (jaké milé překvapení)
Vznes své alibi
Billovi se na krku zvedly vlasy a zacouval o půl kroku zpátky ke dveřím. „Tome… Co to dělá?“
„Nejsem si jistý.“ Podíval se po pokoji. „Ale nevidím tu nikoho, kdo by změnil kan…“
Poloprázdná plechovka s barvou spadla ze železné police vzadu v komoře; všechny tři muže postříkala bílou barvou.
„Měli bychom jít.“ Bill už sahal na kliku, když jim nad hlavou začala blikat světla a rádio začalo hrát hlasitěji.
Zrcadla na stropě
Růžové šampaňské s ledem
A ona řekla: ‚My všichni tady jsme jen vězni
našeho vlastního osudu‘
„Tome, Prosím! Pojďme odsud!“ Billovi tlouklo srdce tak silně, že málem přehlušilo zvuk rádia, které teď hrálo skoro až nesnesitelně nahlas.
„Ještě ne.“ Zakřičel Gustav přes hudbu. „Musíme skrz!“
„Skrz co?!“ Bill začínal být hysterický.
„Zadní zeď!“ Tom ukázal před ně. „Tohle není varování, abychom odešli, mělo nám to říct, kam se dívat.“
„Co když je to ten démon?“ Billovi přimrzla chodidla k zemi.
„Démona už jsme potkali a tohle není on.“ Gustav vyrazil vpřed, aby Tomovi pomohl prozkoumat police. „Je tady volná deska, vsadím se, že je něco za ní.“
A v hlavních komnatách,
všichni shromáždění na hostinu
Bodají do toho všichni svými ocelovými noži
Ale bestii nemůžou zabít
Trojice odtáhla polici od zdi, aniž by něco shodila. A když bylo dost prostoru k přístupu, Tom vytrhl velké dřevěné prkno a odhalil beton pokrytý zelenou plachtou.
„Tak tohle vůbec není učebnicový příklad.“ Zabručel Gustav sarkasticky. „Možná by tu Bill neměl b-„
Tom svého šéfa přerušil. „Už byl v mrazáku plným rozsekaných těl, je v pohodě.“
„Dobře.“
Gustav zvedl ruku a začal strhávat plachtu ze zdi. Jelikož byla připevněná jen lepicí páskou, nebylo těžké ji shodit na zem a odhalil díru v betonu, která byla skoro dva metry vysoká a půl metru široká.
„Skvělá velikost pro to, aby tudy prošel štíhlý člověk.“ Poznamenal Gustav.
„Jo, jo.“ Tom se zhluboka nadechl a rozsvítil baterku, vstoupil do díry.
Poslední myšlenka, která mě napadla,
Utíkal jsem ze dveří
Musel jsem najít průchod zpět
Na místo, kde jsem byl předtím
První věc, které si Tom všiml, bylo slabé bílé světlo blikající pár kroků před ním mezi zdí a tím, co předpokládal, že byly základy hotelu. Celé místo bylo cítit nezaměnitelným odérem rozkladu, který Tomovi dost dopředu dával vědět, co ho tu potká. Zvedl svou baterku a spatřil mumifikovanou mrtvolu.
Tělo bylo narváno mezi dvěma zdmi dost podivným způsobem, který Tomovi naznačoval, že je tělo v něčem zachycené. Na oblečení byla silná vrstva prachu, a tak nebyla vidět žádná z jeho barev, nebylo tak vidět, kdo to byl nebo co ho zabilo.
Tom pokračoval v chůzi blíž a málem se zadusil prachem, když zalapal po dechu, jak si uvědomil, co to blikající světlo bylo. Připnutý na prsní kapse košile mrtvoly byl malý černý pager.
‚Uklidni se‘, řekl noční muž,
‚Jsme naprogramováni k přijímání.
Můžeš se odhlásit, kdykoliv chceš,
Ale nemůžeš nikdy odejít!‘
Tom se roztřesenýma rukama natáhl pro pager, musel ho vymotat z tenkého řetízku, na kterém byl malý stříbrný křížek. Setřel prach z displeje pageru a jeho obavy se naplnily, když na něm uviděl své vlastní telefonní číslo.
Dal si ruku přes pusu a otočil se pryč od mrtvoly muže, kterého považoval za svého přítele, stanul tak tváří v tvář brunetovi, jenž mu po celý pobyt zde v hotelu Moorsfield pomáhal.
Na Georgově tváři se objevil smutný úsměv, když se před Tomem zjevil.
„Říkal jsem ti, že jednou třeba budu potřebovat služby média i já.“
autor: leahq
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Oh bože, oh bože, oh bože!!!!!!!! :-O
Těch posledních pár vět naprosto vymylo všechny myšlenky, co jsem měla po celou dobu v hlavě a teď vůbec netuším, co jsem chtěla napsat. A to jsem si myslela, že po mrazáku plných těl už mě nemůže nic překvapit. Takže, jestli správně chápu, Georg byl celou dobu mrtvý? :-O Já jsem si tedy ničeho dřív nevšimla, možná proto, že některé části radši rychle přejíždím a nesoustředím se tak na detaily, ale tohle mě opravdu šíleně překvapilo, protože bych to vůbec nečekala. I bych se ráda vrátila zpět a hledala nějaké indicie, které by mi to řekly, ale opravdu nemám žaludek ani nervy na to, to číst ještě jednou. A nebo to chápu špatně, a Georg umřel před pár hodinami? S ohledem na tu zprávu, co Tomovi posílal, by to možná bylo i možné…ale ty vrstvy prachu na mumii snad mluví jasně..Navíc je pravda, že si moc nevybavuju, že by se s Geem bavil kdokoli jiný krom Toma..ale někdy mám blbou paměť, takže jsem teď lehce zmatená. 😀 Asi si prostě budu muset počkat na další díl, kde se snad dočkám vysvětlení.
Uff, každopádně pro mě byl celý díl jako vždycky, řádně děsivý! 😀
Nějak se nemůžu rozhodnout, pro koho tohle všechno musí být horší. Jestli pro Billa, který nic nevidí a tak netuší, proti čemu čelí a kde se ´to´ nachází, a nebo jsou na tom hůře kluci, protože přesně vidí, jak ´to´ vypadá, kam se to kouká a co se to chystá dělat. Ať tak či onak, pro mě je to šíleně strašidelné za každých okolností. Každopádně víme alespoň něco, a to jméno člověka, který za tímhle vší stojí. Jen je škoda, že o něm kluci nic nenašli. Zvláštní..
A alespoň jedna pozitivní věc je, že se Gustav zdá být sympatický a strašně fajn. Hrozně moc držím klukům palce! 😉
Tisíceré díky za překlad! 🙂
Moc se mi ten překlad líbí. Super povídka, napínavá a dobře se to čte 🙂
Líbí se mi, že se tam primárně neřeší vztah mezi Billem a Tomem, jako vs většině povídek. Vážně je to super.
Moc děsiví ale čte se to parádně.
Tahle povídka je prostě závislost. Na jednu stranu ji nemůžu číst, když jsem doma sama, protože to bych si pak mohla vypůjčit plíny od naší babči, na druhou stranu prostě nejde nečíst.
To s Geem mě vyděsilo. Přiznám se, že už někdy dřív mě napadlo, jestli třeba taky není duch, nebo nemá s tím vším něco společného, ale tenhle konec, to mě dostalo. Byl duch? Ale jak teda komunikoval s pagerem a odpovídal na sms? A nebo ho zamordovali a tím pádem už zloduchovi chybí jenom poslední dvojička? Čili naši hlavní hrdinové mu bohatě postačí?
Kruci, tolik otázek a zatím žádné odpovědi… Jedno je jisté, tahle povídka se čte takhle luxusně nejenom díky autorčině umu psát, ale zejména díky úžasnému překladu. Takže moc moc děkuju LilKatie za práci, kterou s překladem máš, i když, jak jsi psala, si strašpytlík. Jsi báječná a děkuji 🙂
Sakra chudák Georg a ja som ho podozrievala, že on je tým vrahom, len mu démon už daroval mladosť aby mal sily vykonať tie zvyšné vraždy. A on je chudák mŕtvy… tak by mohol prechádzať aj stenami a povedať kde je tá miestnosť. Ďakujem za desivý preklad:)