autor: Zarlina
Velmi vtipné
Billovi se chtělo skoro plakat úlevou, když mu Tom později toho večera vrátil jeho fotoaparát. Roztřeseně vydechl vzduch, o kterém ani nevěděl, že ho zadržoval, když ho konečně držel v dlaních, a rychle ho zkontroloval, aby se ujistil, že je v pořádku a že všechno vybavení zůstalo v tašce. Pak fotoaparát zapnul a musel zadržet úsměv, jakmile spatřil, že fotky jsou skutečně nedotčené, tsk jak Tom slíbil.
Nezáleželo by na tom, už byly i v jeho laptopu, ale cítil se lépe, když věděl, že se jich nikdo nedotkl. Byly jeho a ještě tam bylo pár těch, které do svého laptopu nepřetáhl.
Znovu ho vypnul a jeho rty opustil další úlevný povzdech, cítil se teď o hodně lépe, když měl fotoaparát zase ve svém vlastnictví. Ani nevěděl, jak moc velké měl obavy, ale teď, když ho měl zpátky, si uvědomil, jak špatný to byl pocit, když ho neměl u sebe.
Nikdy ho nikde nenechával. Ani když šel někam na drink, nebo když měl párkrát dovolenou. Vždy ho bral s sebou jen pro případ, že by se něco stalo, a když mu taška nevisela přes rameno, měl pocit, jako by něco nebylo v pořádku.
„Zeptal bych se, jestli spolu vy dva nechcete být sami,“ řekl Tom náhle s humorným tónem v hlase a naklonil se dopředu v křesle, na kterém seděl. „Ale mám pocit, že kolem vás dvou budu muset být poměrně často, takže bych si na to měl raději zvyknout.“
„Velmi vtipné,“ odfrkl si Bill, ale nedokázal zadržet malý úsměv, který se mu rozšířil na rtech, bez ohledu na to, jak moc by chtěl. „Stál mě celé jmění, nikdy bych ho nemohl nahradit, kdyby se mu něco stalo.“
„Jak sis to vůbec mohl v první řadě dovolit, jestli je to tak drahé?“
Ta otázka mohla být posměšná nebo sarkastická, ale Tom zněl, jako by byl skutečně jen zvědavý, a když k němu Bill znovu vzhlédl, setkal se s jeho hřejivým pohledem.
„Na tom nezáleží,“ řekl Bill pomalu, než znovu pohlédl na svůj fotoaparát a vložil jej zpátky do tašky. „Důležité je, že bych si nový nemohl dovolit a jsem opravdu rád, že je v pořádku.“
„A kdyby nebyl, tak bych ho nahradil,“ řekl Tom a věnoval Billovi omluvný úsměv, když na něj zazíral. „Promiň, nechtěl jsem se chlubit svými penězi nebo tak něco,“ pokrčil rameny s úsměvem, „jen, že bych ti něco nerozbil, aniž bych ti to zaplatil.“
„Jasně, ty se nechceš chlubit svými penězi,“ Bill si odfrkl. „A hádám, že opravdu potřebuješ tři bazény, že? A každý den hraješ tenis?“
Tom se tiše rozesmál a přikývl s jemným úsměvem.
„Ten tenisový kurt byl postavený pro mou exmanželku,“ řekl a okamžitě tak získal Billovu pozornost. „Ona ho opravdu používala každý den. A bazény… No, jeden z nich není moc hluboký, nechal jsem ho postavit pro bezpečí mé dcery, a já rád plavu, i když je špatné počasí, tak jsem chtěl jeden i pod střechou.“
„Tvá manželka?“ Zeptal se Bill, jak se mu nedařilo skrýt svou zvědavost. Koneckonců, už dostal povolení klást otázky.
„Exmanželka,“ opravil ho Tom. „Hádal jsem, že na vztahy dříve či později přijde řeč, že? A, no, býval jsem ženatý.“ Pokrčil rameny. „Skončilo to více než před rokem, těsně předtím, než jsem se rozhodl, že chci pracovat s hudbou.“
Bill přikývl. Neměl v úmyslu ještě klást otázky, ale Tom s tím začal a on byl zvědavý.
„A teď?“
„Teď nemám nikoho,“ řekl Tom s úsměvem. „A ani nikoho nechci. Byl jsem v rozhovorech upřímný, právě teď na milostný život nemám čas.“
Bill znovu přikývl. Mohl by v tuto chvíli pravděpodobně přijít se stovkami dalších otázek, ale rozhodl se s nimi počkat. Měl na to celý týden a chtěl si být jistý, že si všechny odpovědi bude pamatovat. Kdyby se ptal teď, bez laptopu nebo bez zápisníku, mohl by zapomenout přesná slova, a to by byla katastrofa.
„To dává smysl,“ řekl místo toho, a cítil se trochu trapně za to, že neřekl nic chytřejšího.
„To je všechno?“ Zeptal se Tom s uchechtnutím. „Žádné další otázky? Neříkej mi, že už jsi skončil?“
„Ani náhodou.“ Bill nedokázal zadržet úsměv. Ten chlap měl nakažlivý smích a bez ohledu na to, jak moc to chtěl Bill popřít, nějak ho to dostalo do lepší nálady. „Ale pro dnešek to stačí,“ dodal. „Jsem unavený, a jak víš, byl jsem unesen a potom jsem málem zemřel. Měl jsem na jeden den už dost vzrušení.“
„Málem jsi nezemřel,“ odfrkl si Tom, ale stále se škádlivě zubil. „Jsi vždycky tak dramatický?“
„Byli jsme ve vzduchu ve smrtícím stroji,“ zamumlal Bill stále s malým úsměvem na rtech. „V rozbitém smrtícím stroji.“
„Okay, v tom máš pravdu,“ povzdechl si Tom s dalším úsměvem. „Ale já nevěděl, že je to rozbité, a nikdo nebyl zraněn. Nech už to být.“
Bill obrátil oči v sloup, ale přikývl. Začínal opravdu věřit, že Tom nikdy neměl v úmyslu mu ublížit, a samozřejmě by nikdy schválně nevzal svou dceru do rozbitého letadla. Byla to prostě smůla. Extrémně velká smůla.“
„Vážně vypadáš unaveně,“ řekl Tom jemně. „Hádám, že to byl dlouhý den.“
Bill přikývl. Stěží mohl uvěřit, že to bylo dnes ráno, kdy vyšel z kavárny. Od té chvíle se toho stalo tolik, že to bylo jako několik dní, a ne jen několik hodin.
„Ale jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom a Bill byl trochu zaražený jemností v jeho hlase.
„Jo, je mi fajn,“ odpověděl spíše ze zvyku, jak si nebyl jistý, proč se Tom vůbec ptá. „Proč bych neměl být?“
„Přehnal jsem to, když jsem tě přinutil, abys se mnou letěl,“ řekl Tom. „Jen doufám, že to tady nebudeš tak moc nenávidět.“
Bill neodpověděl, jen tiše přikývl a vstal.
„Myslím, že teď půjdu do postele,“ řekl namísto toho a jeho poněkud dobrá nálada byla kompletně pryč. „Hádám, že se uvidíme zítra.“
„Uvidíme,“ Tom se vřele usmál. „Obvykle snídáme kolem desáté, ale jestli chceš spát déle, nebo by ses chtěl najíst dřív, můžeš si z kuchyně vzít, cokoliv chceš.“
„Jo,“ přikývl Bill. „Uvidím, na co se zítra budu cítit.“
Tom mu věnoval další úsměv a Bill se otočil, aby pomalu vykráčel z místnosti. Stále byl trochu zaražen vším, co se stalo, a částečně přemýšlel, jestli je to vše skutečné, jestli se mu to jen nezdá.
„Dobrou noc, Bille,“ řekl Tom ve chvíli, kdy se Bill chystal projít dveřmi a překvapeně otočil rameny, aby na Toma pohlédl přes rameno. „Sladké sny.“
„Díky,“ zamumlal Bill s nuceným úsměvem. „Tobě taky.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Pořád se mi moc nechce věřit, že je to letadlo opravdu porouchané a že se úplnou náhodou pokazilo zrovna ve chvíli, kdy se to Tomovi nejvíc hodilo. To je moc velká náhoda. Ale budiž.
Toman je nějak podezřele milý. A má výčitky, že Billa unesl? Buď je strašně naivní, nebo si je sám sebou zatraceně jistý. Ten bude asi zírat, až zjistí, co na něj Bill chystá… A nebo bude zírat Bill ?
Dík za překlad
Očividně někdo zírat bude…že by oba? 😀 Nepřuju jim nic špatného, ale doufám, že budou mít pestrý týden…snad se to nějak zamotá, aby to mohli rozplétat…už se na to těším. Jo, v tomhle se mi Tom zdá hloupý…nic proti Billovi nemám, i když mě někdy štvou jeho myšlenkové pochody, ale až tak věří novináři?! Zajímavé…😊 Díky za překlad.
Ach bože, mám zoufale málo informací. Kéž by ty díly byly delší. Tahle povídka je dokonalá, jen má zatím trochu pomalejší průběh. Ale i tak ji miluju. Aspoň mi to dýl vydrží když to budu dostávat po malých dávkách. Návykovější než nikotin.
Děkuju Zuzu, překladatelské bohyně. 😀
Tom si pomalu získává Billovu důvěru a o to mu vlastně jde, ne? Jsem napnutá, jak bude jejich soužití v následujících dnech vypadat. A co z toho vzejde.
Děkuji za překlad a těším se na další kapitolu.
Jéé, Tom je strašně milý! Na to, že jsem si původně myslela, že asi nebude patřit zrovna k kdoví jak hodným lidem, si mě poslední díly začíná získávat svým chováním. Myslím, že jestli bude Tom takhle hezky pokračovat i dál, tak se bude cítit Bill zle za to, že chce na Toma ušít boudu. No, pořád se modlím za to, aby nakonec udělal správnou věc. 😉
To, že měl Tom manželku, mě také velice překvapilo. Nečekala jsem to i přes to, že má Tom dceru. Jsem rozhodně zvědává, co dalšího překvapujícího se na Toma ještě dozvím. 🙂 Jen Toma stále obdivuju, jak je ochoten vyměnit cenné informace o něm za to, aby se nikdy nedozvěděl o jeho dceři. Pokaždé mě při tom zahřeje u srdce. 🙂
neuvěřitelně moc se těším na další díly! 🙂
Měl tam dceru a to by neriskoval možná že si to jen vymyslel jsem zvědava jak to bude pokračovat.
Pekne sa to rozvíja, zdá sa, že je Tom neodolateľný a aj Bill si to začína uvedomovať aj keď sa tomu veľmi bráni:)