autor: Zarlina
Tak to hodně štěstí
Bill zíral na rappera stojícího před sebou a čekal, až se začne smát a řekne mu, že to byl jen vtip a že si z něj dělá srandu, ale když uplynula téměř celá minuta, aniž by někdo něco řekl, tak mu začalo docházet, že to Tom myslí vážně a on cítil, jak mu srdce bije rychleji, zatímco ta slova vstřebával.
„Co tím myslíš, že tady musím zůstat?“ Jeho hlas byl na pokraji zlomení a on se nešikovně pokusil si odkašlat a přál si, aby mohl aspoň znít tak sebejistě, jako se vždycky snažil předstírat, že je.
„Přesně to, co jsem řekl,“ Tom pokrčil rameny a vypadal až příliš uvolněně. „Letadlo je rozbité, takže se nemůžeš dostat domů. Ale neboj se, bude to trvat jen asi týden ho opravit.“
„Týden?“ Bill skoro vykřikl. „No to si snad děláš srandu! Musí tady existovat i jiné způsoby, jak se dostat pryč! Auto? Vlak? Sakra, vezmu si i kolo, když budu muset!“
„No samozřejmě,“ odpověděl klidně Tom. „Ale už jsem ti řekl, že nechci, abys věděl, kde to jsme, a kdybych tě posadil na vlak, tak bys na to přišel, že?“
„Tak mi zavaž oči a dostaň mě odsud v tom svém nóbl autě,“ zařval Bill. „Nemůžeš vážně věřit tomu, že bych tady chtěl zůstat na celý týden!“
„Nebudu plýtvat svou dovolenou na to, abych s tebou někam jezdil,“ řekl Tom a jeho hlas byl stále tak klidný, až po něm Bill chtěl něčím hodit. „Nestresuj se tak, určitě taky potřebuješ dovolenou.“
„Tohle není dovolená,“ v Billovi to vřelo. „Tohle je únos! Bylo už dost zlé, když jsi mě přinutil, abych jel s tebou, ale teď tohle? Musím zůstat? Mohl bych zavolat policii!“
„Pak jim řeknu, že jsi mě sem pronásledoval,“ pokrčil Tom rameny. „Komu si myslíš, že budou věřit?“ Pokračoval, když viděl, jak Bill otevřel ústa, aby něco namítl, a o krok se k němu přiblížil. „Slavnému rapperovi, kterého všichni milují, nebo šílenému paparazzi, který ho neustále pronásleduje?“
Bill ústa zase zavřel a podíval se na Toma rozzlobeným pohledem. Měl pravdu, samozřejmě, a to Billa sralo. Nebylo nic, co by mohl říct, vyložil všechny své možné karty a teď už neměl s čím hrát.
Polkl rozzlobená slova, která mu chtěla vyjít ze rtů, s uvědoměním si, že dohadováním by nic nezlepšil, a s povzdechem poraženě sklopil zrak. Musel tam zůstat. Čím více o tom přemýšlel, tím větší měl obavy. Nechtěl si to přiznat, ale myšlenka, že tu noc nepůjde domů a bude muset zůstat na neznámém místě, aniž by věděl, v jaké zemi to je, ho děsila. Vždy nerad spal jinde než ve svém vlastním bytě a tohle bylo ještě horší než jakékoliv jiné místo, na kterém kdy musel strávit noc.
„To nemůžeš,“ řekl pokorně a sám sebe nenáviděl za to, jak slabě to znělo. „Nemůžeš mě prostě… tady držet.“
„Nebudu tě zamykat nebo tak něco,“ řekl Tom a udělal krok blíž, jeho hlas teď byl mnohem měkčí, jako by vycítil Billovy obavy. „Dům se zahradou je obrovský. Jsou tady dva venkovní bazény a jeden vnitřní. Máme posilovnu, knihovnu, tenisový kurt, video místnost, hry…“ věnoval Billovi jemný úsměv. „A pravděpodobně i cokoli jiného, co na dovolené potřebuješ a já se postarám o to, abys dostal nějaké oblečení, které ti bude sedět, okay? Cokoliv chceš.“
Bill zavrtěl hlavou, ale neodpověděl, místo toho vytáhl z kapsy telefon, jen aby zasténal, když uviděl černou obrazovku.
„Je vybitý,“ zamumlal a podíval se na Toma. „Nepředpokládám, že máš nabíječku, kterou bych mohl použít?“
„Je mi líto,“ odpověděl Tom. „Nepoužívám produkty Apple, všechno, co mám, je pro Sony.“
„Skvělé,“ zasténal Bill. „Zasraně úžasné.“
„Měl bys být šťastný,“ řekl Tom s úsměvem. „Dovolená je vždy lepší bez technologií. Taky si vypnu telefon, pokud se budeš cítit lépe. „
„Jsi, kurva, blbej nebo co?“ Zeptal se Bill, a opět začal trochu panikařit. „Nikdo neví, že jsem tady, Tome!“ Jeho hlas byl teď mnohem vyšší, než by chtěl, nedalo se s tím nic dělat. „Nikdo! Mohl bys mě zabít a pohřbít na zahradě a nikdo by se to nedozvěděl.“
„Nechystám se tě zabít,“ odfrkl si Tom a vypadal dotčeně. „A můžeš použít tenhle telefon,“ dodal a ukázal ke stolu v rohu. „Zavolej svým přátelům a rodině, a dej jim vědět, že budeš na týden pryč.“
Znělo to od něj tak jednoduše a Bill nemohl dělat nic jiného, než na něj zírat. Byl to blázen. To bylo jediné vysvětlení, se kterým Bill dokázal přijít. Nebyl to jen bohatý idiot, byl taky šílený.
„Pořád musím ve čtvrtek poslat svůj článek,“ řekl a viděl, jak Tomovy oči okamžitě potemněly. Ale nechystal se vzdát. Ten chlap ho možná zatraceně unesl, ale nezastaví Billa v dělání jeho práce. „A musím zavolat své nadřízené.“
„Dám ti heslo na wifi v den, kdy to musíš poslat,“ odpověděl Tom, ale netvářil se šťastně. „Do té doby to budeš muset přežít offline.“
„A není to jedno?“ Zeptal se Bill.
„Pořád doufám, že se mi tě podaří přesvědčit, abys je vymazal,“ Tom pokrčil rameny. „Pokud je ještě nemusíš poslat, využiju čas, který mám, abych ti to vymluvil.“
„Tak to hodně štěstí,“ odfrkl si Bill a rozešel se směrem k telefonu. „Ty mě nenecháš o samotě, zatímco jí budu volat, že?“
„Ne,“ řekl Tom s dalším pokrčením ramen. „Jen jí řekni, že si bereš týden volna, nic dalšího. A opovaž se jí říct něco o tom, že jsi se mnou, protože přísahám, že toho budeš litovat.“
Bill se zamračil, ale přikývl. Ne proto, že by mu záleželo na tom, co Tom chtěl, ale proto, že teď se nacházeli v jeho světě a v Billovi byla stále malá část, která si myslela, že by jeho mrtvé tělo mohlo skončit zahrabané někde na zahradě dřív, než ten týden skončí. Bohatí lidé jej děsili, ne že by to někdy přiznal, ale pravda byla, že si mohli dělat prakticky cokoliv, co se jim jen zlíbilo, protože s dostatkem peněz vám mohlo projít všechno.
Kromě toho, kdyby řekl šéfové, že byl s Tomem Kaulitzem, a pak by se vrátil bez jakýchkoliv nových fotografií z jeho prázdninového místa, dostal by padáka a pravděpodobně by přišel o hlavu, takže to před ní raději zatají.
Zavolal jí velmi krátce a jen jí řekl, že když je Tom stejně mimo město, tak si bere na týden volno a slíbil, že se vrátí dříve, než letadlo s rapperem přistane, aby jí vše mohl oznámit tak rychle, jak jen to bude možné. Bylo velmi divné mluvit o sledování člověka, který stál hned za ním, jako by ho snad nemohl slyšet, ale stále to byla jeho práce a on musel své nadřízené říct to, co chtěla slyšet. Tom se s tím prostě bude muset vypořádat.
Když skončil, otočil se k Tomovi, který mu na oplátku věnoval úsměv.
„Vidíš, nebylo to tak těžké, nebo ano?“
Bill jen zavrtěl hlavou a pak udělal několik kroků směrem ke dveřím, než pohlédl na druhého muže.
„Raději bys pro mě měl mít zatraceně hezký pokoj,“ řekl chladně, jak se snažil skrýt své nepohodlí nad nastalou situací.
„To mám,“ zasmál se Tom. „Ale nechceš zavolat někomu dalšímu? Přátelům? Rodině?“
„Ne,“ Bill sklonil hlavu a zíral na podlahu, zatímco si přál, aby mu už ten hlupák přestal klást otázky a nechal ho být. „Není tady nikdo jiný, komu bych mohl zavolat.“
„Jsi si jistý?“ Zeptal se Tom a nyní to znělo starostlivě. „Musíš mít někoho, komu budeš chy-„
„Prostě mi ukaž můj pokoj, prosím,“ přerušil ho Bill, šťastný, že jeho hlas byl stále tak chladný, jak to chtěl. „Jsem unavený, a celé tělo se mi pořád ještě třese z pobytu v tom zatraceném smrtícím stroji, do kterého jsi mě zatáhl, takže když už jsem nucený tady zůstat, mohl bych mít alespoň nějaký čas pro sebe?“
Tom vypadal, jako by chtěl říct něco dalšího, ale pak přikývl a pokynul Billovi, aby vyšel z místnosti a brzy znovu procházeli chodbami, oba v naprosté tichosti.
Bill stále nemohl uvěřit, že se tohle všechno stalo. Dnes ráno se všechno zdálo být tak skvělé. Měl k napsání perfektní článek spolu s těmi nejdůležitějšími fotkami, které kdy za celý svůj život pořídil. Konečně by udělal své nadřízené radost a s trochou štěstí mohl získat daleko zajímavější práci, než sledování stupidního rappera, kterého ani neměl rád. Všechno to bylo tak zatraceně perfektní a teď nastal pravý opak.
Nechtěl tam zůstat. Bez ohledu na to, jak úžasné to možná mohlo být. Chtěl jít domů, do svého bytu, do normálního života. Věděl, že nemá na výběr, ale i přesto se mu to nelíbilo a nechtěl se ani přetvařovat a být milý nebo přátelský k tomu šílenci, který se ho zatraceně rozhodl unést.
Povzdechl si a rozhlédl se kolem, zatímco kráčeli k tomu, v co doufal, že to ve skutečnosti bude normální pokoj a ne nějaký druh mučírny dole ve sklepě, a litoval, že toho rána vůbec opustil svůj byt.
Přinejmenším jednou věcí si teď byl jistý.
Už nikdy znovu nepůjde ven na kafe těsně poté, co nasere nějakou celebritu.
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 31
Škoda, že díl skončil…tak moc chci vědět, co bude dál 😀 … Nevím, jak to popsat, ale má to takový zvláštní nádech čehosi, co mě nutí oba milovat a zároveň litovat…díky za překlad.
Bill by to měl brát pozitivně. Bude s Tomem celý týden a uvidí něco o čem se ostatním novinářům ani nesnilo. A navíc dovolená zdarma s Tomem Kaulitzem? Haló Bille, hlásím se a dobrovolně si to s tebou vyměním.
Myslím že si tam nakonec stejně bude hezky lebedit.
Děkuji za díl, Zuzu.
Bill měl policii zavolat i za to riziko, že by se to otočilo proti němu. Pokud byl Tom schopný ho unést, tak je schopný všechno. Klidně by se odtamtud už nemusel nikdy dostat a nikdo ani nebude vědět, kde ho má hledat…
Zajímalo by mě, co má Tom v plánu. Dejme tomu, že opravdu nechce Billovi ublížit, i když už jenom tím, že ho unesl a uvěznil mu ublížil dost. A co dál? Spoléhá se snad na to, že když Bill s ním a s jeho dcerou stráví nějaký čas, tak si je oblíbí a ty fotky smaže? A co když se to nestane ? Bude ho tam věznit do smrti ? Koneckonců, co je Billovi do dvou úplně cizích lidí v situaci, kdy si on sám nemůže být jistý životem? No, Billovi už teď opravdu nezbývá nic jinýho, než to vzdát, protože jinak už se domů nevrátí. Ale muselo to opravdu skončit únosem? Pokud Tom o ty fotky tolik stojí, tak mu je měl prostě čmajznout, zničit a hotovo. Proč vůbec lezl do showbusinessu, když si tolik cení svého soukromí ? Muselo mu být přece jasné, že jakmile se proslaví, bude jenom otázka času, kdy se o malé někdo dozví…
Díky za překlad
Billa je mi opravdu líto. Nechtěla bych být v jeho situaci, protože stejně jako on, bych se i já cítila strašně nesvá. Ještě když je tam s lidmi, které vůbec nezná. Jak sám Bill podotkl, bohatí lidé si občas mohou dovolit opravdu vše, protože peníze ve většině případů dokážou všechno vyřešit. Musí se cítit strašně frustrovaně a určitě je i trochu ustrašený. I tak ale doufám, že se z toho vyspí v nějaké fajnové posteli a bude si snažit ten týden tam užít, než aby to bral jako svoje vězení. Chápu, že je to těžké, ale když je už v té situaci, tak ať z toho alespoň něco má.
A pořád mi vrtá hlavou, zda si Tom opravdu myslí, že se mu podaří Billa přesvědčit? Já o tom totiž dost silně pochybuju..Bill už je tak naštvaný, že si nemyslím, že by měl chuť Tomovi dělat nějaké milosti.
MOC se těším na další pokračování, protože opravdu netuším, jak by tohle mohlo pokračovat.
Tisíceré díky za překlad, Zuzu! 🙂
Ta poslední věta mě rozesmála ale jednaní Toma se mi nelíbí i když má k tomu asi důvod.
Bill je tam tak trochu v pasti, ale já si nemyslím, že by mu chtěl Tom ublížit. Tedy ne fyzicky. O těch jeho fotkách a noťasu si nejsem tak jistá. 😀 Určitě má něco v plánu a jenom na to potřebuje víc času.
Jsem zvědavá, jak spol budou válčit.
Moc pěkně napsané. Díky.
Chudák Bill, bolo mi ho strašne ľúto ako ho Tom dostal:) a hlavne bolo smutné ako nemal nikoho, komu by chýbal… takto si ho Tom bude môcť získať lepšie:) Ďakujem za kapitolu.